Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii

kniha od:

Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/355873/bmid_uz-nikdy-pesky-po-armenii-a-gruzii-3IQ-355873.jpg 4.2 1539
Koupit Koupit eknihu
Bazar

Po dvojici bestsellerů přichází princ Ládík s další knihou – tentokrát o cestě do Arménie, Gruzie a Náhorního Karabachu. Ladislav Zibura se vydává do těch nejzapadlejších vesnic, aby mohl poslouchat příběhy místních a načerpat něco z jejich moudrosti. Alkohol teče proudem a mladý dobrodruh důvěrně poznává kulturu plnou pohostinnosti, rozhodných slov a sovětské nostalgie. Své zážitky z kavkazského putování Zibura líčí s tradičním humorem a sebeironií, pro které ho čtenáři nenávidí a milují.... celý text

Komentáře (360)

Komentáře 360 Recenze 7

huhuhu
huhuhu
11.09.2023 4 z 5

Cesta do Jeruzaléma i Nepál s Čínou se mi moc líbily, ale Gruzie mě trochu zklamala. Vlastně to bylo jen o tom, kde s kým LZ pil, což bylo po chvíli už docela otravné. Naštěstí se to s přesunem do Arménie a Náhorního Karabachu zlepšilo, takže zbytek cesty už jsem si užívala všechno to, na co jsem u cestopisů LZ zvyklá.

bajulda
bajulda
26.08.2023 4 z 5

Byla to první kniha, kterou jsem od autora četla a mírně mě zklamala. Dlouho jsem uvažovala, jestli si vůbec zaslouží 4 hvězdy. Velice kladně hodnotí náznaky historie, které jsem si díky knize dohledala. Většina dnů však byla nezajímavě plná alkoholu. O to víc mě mrzelo, že dny kdy se jen nepilo, nebyly popsány podrobněji.


nula87
nula87
23.08.2023 4 z 5

První část, tedy putování po Gruzii, nebylo tak zajímavé - Ladislav se vlastně jen propíjel od jednoho dne k druhému. Po přesunu do Arménie a Náhorního Karabachu se to ovšem výrazně změnilo - dozvíme se spoustu informací o zemi, o historii, o zajímavých místech i lidech.

vlaju
vlaju
16.08.2023 4 z 5

Těžko hledat lepší důkaz blahobytu než skutečnost, že vedeme životy tak nesnesitelně snadné, až do nich potřebujeme přidávat dobrodružství. Citát z knihy, který mě nadchnul, stejně tak jako vtip a lehkost, se kterou Ladislav Zibura podává své historky. Ideální kniha před návštěvou Gruzie.

Sarka1987
Sarka1987
08.08.2023 4 z 5

Miluji !! Jeho styl psaní, cestování, jeho vyprávění. Za mě top knížky, které nikdy nezklamou a vždy pohladí po duši a inspirují k další cestě.

sgjoli
sgjoli
16.07.2023 3 z 5

Ačkoliv mne autorova anabáze do Jeruzaléma zatím oslovuje nejvíc, tak ani tady jsem se vlastně nenudila. Pokud už jste od Ladislava Zibury něco četli nebo poslouchali, už víte, co zhruba očekávat. Minimálně to, jakým způsobem vám autor bude předkládat svůj příběh, jaký druh humoru u toho bude používat a podobně. Takže pokud vás styl psaní a humor prince Ládíka baví a chcete se pustit do něčeho víc odpočinkového, co vás pobaví a bude vás aspoň trochu udržovat v dobrém rozmaru, naladí vás na letní vlnu a vyvolá ve vás třeba i touhu poznávat svět, tak tohle asi bude to pravé pro vás. Myslím, že přesně tohle tady najdete. A k tomu navrch pěknou řádků panáků vodky, hodně vína a místního jídla.
Pokud člověk o Arménii a Gruzii nic moc neví, tady se může dozvědět i něco nového o těchto dvou národech a aspoň trochu poznat místního ducha.
Musím říct, že zrovna u této knihy jsem si nejvíc uvědomovala to, jak se někteří Češi chovají tady u nás k cizincům a nějak mi z toho bylo smutno - ve srovnání s tím, co Zibura zažívá na svých cestách. Když autor popisuje, jak ho např. v případě této knihy Arméni a Gruzínci beze strachu nechali ubytovat u sebe, jak k němu byli vřelí, otevření a vlastně přátelští, bylo mi až trapně, jakým opakem působí někteří Češi, když vůči jinými národům umí být zlí až nenávistní. Naštěstí ne všichni, ale...
Nakonec si z knihy odnáším nejen zase určitou touhu vydat se do světa, ale taky určité zamyšlení se nad tím, jak se k sobě jednotlivé národy chovají...
Nakonec 3 hvězdy z 5 a pokud vás princ Ládík baví, bude vás bavit nejspíš i tohle.

katallinka
katallinka
28.06.2023 4 z 5

Putování se Ziburou je vždy plné vtipu a naprosto nepředstavitelné smůly (nebo možná štěstí). Tentokrát jsem měla pocit, že jsme se společně propili Arménií a Gruzií a informací o zemi bylo méně než v předchozích knihách. Nicméně opět jsem se velmi bavila. 3,5*

Hema
Hema
13.06.2023

Ani jednu z těchto zemí bych nebyla schopná na slepé mapě určit, ale po přečtení Ziburova cestopisu jsem si o nich dohlédávala různé věci a fascinují mě víc a víc. Doporučuji přečíst všem, tenhle cestopis je jeho nejlepší. Krása!

Dagmar76
Dagmar76
12.06.2023 4 z 5

Humorně napsaný cestopis, kde i z neveselých událostí se stávají veselé.
Velké překvapení, ráda si přečtu další knihy autora.

eraserhead
eraserhead
06.05.2023 5 z 5

Přiznám se, že díky tomu lehce zavádějícímu názvu jsem čekal nějaký Mordor. A ono zatím, jestli bych si měl z (podle) Ziburových prvních tří knih vybrat, kam bych vyrazil nejraději, tak je to právě Arménie a Gruzie.

Jonna
Jonna
01.05.2023 2 z 5

Nevím, jestli ještě číst nějakou knihu od tohoto autora. Vážně mě takové to - tady jsem se, já chudák, musel zlít do němoty, tady zase a tady zas..., už moc nebavilo. Reálií a běžného života pomálu. Jeruzalém mě bavil víc.

rumund
rumund
26.04.2023 4 z 5

Opět fajn kniha Ladislava Zibury. Teď už mám od Ládi přečteny všechny jeho knihy. Už jen můžu čekat, jestli nenapíše další a budu doufat, že brzy ano. Při čtení knihy jsem měl vždy otevřené mapy a prstem sledoval, kde se zrovna nachází.

JaAnička
JaAnička
19.03.2023 4 z 5

Zibura má skvělý smysl pro humor...o tom jsme se přesvědčili už několikrát. Jeho knihy i rozhovory oplývají typickým českých suchým humorem, extra trapnými situacemi, z nichž se vám chce brečet, ale zároveň chcete nastoupit na první vlak, letadlo, autobus a vydat se na podobnou pouť zažít jakékoli dobrodružství.
Ten kluk prostě ví, ví, jak má dávkovat napětí i příběh, ví, kdy je potřeba změnit tempo, ví, kdy má vysvětlit cizí pojmy, kdy má přidat vtipně úsečnou poznámku pod čarou, ale také ví, že svět je krásné místo, plné zajímavých míst a rozdílné, přesto přitažlivé kultury, že alkohol a úsměv lámou jazykovou bariéru a že předsudky je potřeba zničit.

izka
izka
15.03.2023 4 z 5

Skvělé, celkem jsem se nasmála. Ziburův styl cestování a psaní mi sedí :)

maryska09
maryska09
27.02.2023 5 z 5

Další kniha pana Zibury psaná jeho osobitým stylem plná nadhledu, radosti ze života, nevšedních míst a v tomto případě navíc alkoholu a kocoviny. Jeho knihy baví, čtenář díky nim pozná nejenom krajinu běžně nedostupnou turistům, ale hlavně zvyky a kulturu místních lidí. Autor není klasický cestovatel ani spisovatel, ale kombinace obojího funguje a baví. Díky za Vaše knihy Ladislave.

_Knihomolka_
_Knihomolka_
22.01.2023 3 z 5

Člověk, který se pustí do knih od Zibury, musí dopředu počítat s tím, že si z nich odnese více informací o alkoholu než o dané zemi :D. Já jsem si na tuto skutečnost již zvykla, a tak čtu tyto "cestopisy" zejména kvůli autorovu neotřelému smyslu pro humor, jeho krásné slovní zásobě a také proto, abych se něco málo dozvěděla. Ziburovy cestopisy se za mě určitě neřadí mezi přední příčky knih tohoto žánru, ale vždy, když se potřebuji podívat do cizích zemí a zasmát se, je Zibura dobrou a osvědčenou volbou :).

LuckaDea
LuckaDea
20.01.2023 4 z 5

Další kniha Ladislava Zibury, a tedy další dávka humoru, cestovatelských zážitků, ilustrací, poznávání nových zemí a lidí. Co mi na knize trošku vadilo je to, že je v ní až moc alkoholu. Pravděpodobně je to ale součást místní pohostinnosti. Autor má sice i lepší knihy, než je tato, i přesto mě ale kniha bavila.

Bedřich63
Bedřich63
14.01.2023 4 z 5

V pořadí třetí kniha, kterou jsem si od autora přečetl. Jeho styl mi sedí, takže vím, co čekat. Cestovatelské zážitky obsahují popis navštívených míst, zvyky místních obyvatel a popis jejich charakteristických vlastností a také něco z historie navštívených míst.
Tentokrát se na cestách vydal do Arménie, Gruzie a Náhorního Karabachu. Z líčení příhod na cestách jsem pochopil, že obyvatelstvo je tam velmi srdečné a s poutníkem se vždy rozdělí nejen o jídlo ale hlavně o vodku nebo čaču, případně o víno.
Takže Ládík prožil 2 měsíce v lihovém oparu, aspoň podle jeho popisu. Ale to nijak neovlivnilo jeho vtip, nadhled a vnímání prožitků, míst a lidí, které na cestách potkal.
Časem se podívám i na zbývající Ládíkovy knihy a očekávám, že i na nějaké nové, které určitě napíše.

Nofar197
Nofar197
26.12.2022 4 z 5

Pan Zibura mě velmi pobavil. Kniha je neuvěřitelně ctiva, krásne ilustrovaná a plná informací, které v klasických cestopisných knihách nenajdete. Arménie je jedním z mých cestovalelskych snů a pokud tento sen uskutecnim, rozhodně mi bude dělat společnost.

Peter74
Peter74
16.12.2022 5 z 5

Príjemné čítanie do každého počasia.

Timkim
Timkim
02.09.2022 3 z 5

Tak tohle vyprávění mi moc nesedlo. Nebylo to ani tak moc vtipné, bylo to jen o putování a o chlastu. Vzpomínky na ČSSR, mnoho místních ani neví co je za den....jako jo, napsal to podle svých zápisků, ale tyto země byly přešlap.

lucifess
lucifess
31.08.2022 5 z 5

Naprosto nadšená. Můj první cestopis. Nikdy mě nenapadlo číst tento žánr. Úplně mě to pohltilo. Už mám doma dalšího Ziburu a těším se, až na něj přijde řada.

tereza5480
tereza5480
29.08.2022 5 z 5

To si takhle sedíte doma s velkým těhotným břichem, sáhnete po knížce, kterou jste dostali ještě před mateřskou před pár lety v Albatrosu a začnete číst. Týpka Ziburu jsem do té doby vůbec neznala. A úplně mě to pohltilo, jednak jsem nemohla zrovna cestovat sama, v životě by mě nenapadlo, že budu číst cestopisy, protože radši cestuju, než o tom čtu. A bylo to skvělý, Zibura si našel pevné místo v mojí knihovně :-)

Ondra_P
Ondra_P
27.07.2022 4 z 5

Příjemné odpočinkové čtení. I když člověk knihu na pár dní odloží, nic se neděje a pokračuje tam kde skončil, aniž by přemýšlel co proběhlo v předchozích kapitolách.

flare
flare
16.06.2022 4 z 5

Ladik nezklamal..i kdyz troufnu si rict,ze je ho nasledujici dily jsou krapet lepsi..asi nam zraje molodec...Jen tak dal.

Šura
Šura
13.06.2022 5 z 5

Ladislav Zibura mě baví. Styl humoru mi velmi sedí, místy jsem se u knihy smála dokonce nahlas. Taktéž souzním s četnými úvahami, líbí se mi přístup k životu. I když tuto knihu psal Ladislav v poměrně nízkém věku, cítím z ní moudrost. A bylo mi prostě hezky. Před spaním dvě tři kapitolky pro radost. Takhle chci usínat i nadále. Takže do knihovny pro poslední knihu tohoto autora, kterou jsem ještě nečetla - Čínu.

L.Helena
L.Helena
12.06.2022 4 z 5

Audiokniha
Obsahově spíše jednotvárné, ale sebeironický styl vyprávění a nadsázka z toho dělají docela zábavné poslouchání.

morienhithwen
morienhithwen
05.06.2022 5 z 5

Zatím je to mé teprve druhé setkání, nicméně autorova kombinace humoru, poetiky a (z mého úhlu pohledu) naprostá absence pudu sebezáchovy zřejmě vždycky znamená trefu do černého.

Hobitka
Hobitka
23.05.2022 5 z 5

Po vyprávění z putování Nepálem a Čínou, které bylo za mě slabší, jsme zpátky v sedle! Opět velmi zajímavé vyprávění o lidech, krajině a jejich historii. Ve kterém nechybí ani prostor pro vtípky.
Jelikož jsem autorovy knihy nečetla v chronologickém pořadí (ač jsem to původně měla v plánu), zapadl mi na své místo i dílek skládačky vysvětlující změnu postoje ke způsobu dopravy :)

Kuci12
Kuci12
22.05.2022 4 z 5

Kniha o tom, že cesta je opravdu cíl. O tom kolik úžasných lidí a příběhů je všude kolem nás, ale které nejsou uvedeny v žádném průvodci dané země a samozřejmě také o tom, kolik alkoholu snesou lidská játra :-)

"Kolik silných lidských příběhů asi dosud čeká na své objevení, protože se odehrály na nepravděpodobném místě..."

Didi15
Didi15
09.05.2022 5 z 5

Opět skvělé , nic víc dodávat nemusím :) Snad jen , že se těším na další :)

ujira
ujira
06.05.2022 4 z 5

K cestopisům si hledám cestu a díky Ziburovu vtipnému způsobu a schopnosti zachytit hluboké moudrosti a postřehy z cest, krásu přírody i krásu lidskou, se na cesty vydávám s tímto autorem ráda.

Rade
Rade
27.04.2022 5 z 5

Po téhle knize jsem sáhla, protože jsem kdysi cestu po Gruzii a Arménii podnikla, i když poněkud méně dobrodružnou.
A taky jsem byla prostě jen zvědavá, protože pojem Zibura je už trochu fenomén. A bylo to fajn, svěží, vtipné, chytré s mnoha zajímavými postřehy. Obdivovala jsem mladíka, který cestuje sám ve velmi odlehlých oblastech a v potulování se bez plánu vidí svobodu, a to nejlepší, co může taková cesta nabídnout, jsou vedle přírody a pamětihodností setkávání s lidmi a sdílení společných zážitků, včetně neuvěřitelného množství vodky, vína i více či méně lákavých kulinářských zážitků.
*
„Čekalo mě opravdu velmi dlouhé stoupání, i přislíbil jsem si jet hodně pomalu a odpočívat tak často, jak to jen bude možné. Vše se muselo přizpůsobit mému naříkajícímu kolenu. Abych zkrotil své pudy závodníka, pustil jsem si k výstupu klasickou hudbu z telefonu. Myslím, že ten pohled byl dokonale surreální. Mladík v cyklistických dámských kraťáskách jede nesnesitelně pomalu do kopce, kolo ověšené třemi košíčky na prádlo, a společně s Glenem Gouldem si pobrukuje do Bachových Golbergovských variací. Přesně tohle jsou okamžiky, pro které stojí za to žít.“
----------------
Pro mě mělo tohle čtení samozřejmě přidanou hodnotu (za to ta pátá hvězda!), protože mnohá místa jsem navštívila a některé zážitky s autorem sdílela, byť od mé návštěvy uplynulo již hodně vody a bylo to přece jen jiné. Ale vzpomínky na gruzínskou družnost, arménskou hrdost a nádhernou přírodu, polorozpadlé a přesto obydlené vesničky, působivé kostely a skalní kláštery, neuvěřitelné hory, nakonec i na ty gruzínské chačipůry (svjéžie, garjáčije) jsou obdobné. I když gruzínská družnost směrem k ženám cestovatelkám se netýkala nabídek alkoholu, tady mám zcela jiné zážitky…
My cestu tenkrát podnikli ještě v dobách socialismu a před rozpadem Sovětského svazu, takže to bylo přeci jen jiné. Cesta autem po povinně stanovené trase bez povolených odboček (podle předem vydaného maršrutu); v Arménii a Gruzii jsme tohle ovšem nedodržovali a v těchto dvou tehdy ještě sovětských republikách, které byly i v tom tehdejším sovětském glajchšaltování neuvěřitelně svérázné, leccos tajně viděli a zažili.
Z Prahy přes Ukrajinu a Rusko, „Vojenskou gruzínskou cestou“ přes Kavkaz Křížovým průsmykem do Gruzie a Arménie a zpět okolo Černého moře (celkem najeto 8 116 km). A můj cestopis? „Velký kavkazský okruh, deník z cesty“, vydáno nákladem vlastním s vlastními ilustracemi, v počtu 1 ks. No, Ziburovi se rovnat nemůžu, ale o to víc jsem se svými vzpomínkami a zážitky jeho osamocené cestování tímto neobyčejným krajem prožívala, v duchu komentovala, občas nadšeně přikyvovala, usmívala se nebo děsila a jeho odvahu obdivovala.

Clairka
Clairka
21.04.2022 5 z 5

Je skvělej ! Já se tak bavila, celou knihu (celou cestu ). Potřebuji další knihy

ecila13
ecila13
11.04.2022 4 z 5

(SPOILER) Přivázat si na jízdní kolo z nouze tři prádelní koše na osobní věci byl geniální nápad. Musela jsem si vygooglit fotky :-)
Borec. Baví mě, jak si se vším vždycky nějak poradí.

Kortez
Kortez
11.04.2022 5 z 5

Další z Ládíkových toulek mě příjemně pobavili. Mám rád cestopisy a u Ziburových příběhů nesmím očekávat nějaké obsáhlé cestopisní údaje ale spíš v jaké vesnici se pálí jaká domácí kořalka a kdo vychlastal nejvíc.
Audiokniha načtena autorem.

MarkétkaD
MarkétkaD
05.04.2022 4 z 5

Moje první kniha od Ládi. Velmi poutavá, plná příběhů a komických i komplikovaných situací. Krásně se četla. Určitě si přečtu časem další.

EliskaD
EliskaD
31.03.2022 4 z 5

Láďovy knihy nečtu v pořadí, v jakém je napsal a tak se Láďova druhá kniha stala mou čtvrtou. Nepřestávám vycházet z úžasu nad dobrodružstvími, které Láďa na svých cestách zažívá a s jakou lehkostí a vtipem je dokáže skrze stránky svých knih zprostředkovat. Knihy neberu příliš jako cestopis, ale zejména jako vyprávění o cestě a lidech, které na ní potkal. A tento styl mě opravdu moc baví.

jadran
jadran
28.03.2022 5 z 5

Moje třetí kniha od Ladislava Zibury, opět skvělá a přitom zase trochu jiná, než Evropa a Česko. Ze začátku se Ladislav sám tak trochu stylizuje až do mistra Beana na cestách. Jenže ona prvoplánová zábavnost, prokládaná nenápadně servírovanými informacemi se ztrácí a veškerá legrace definitivně končí, ve chvíli, kdy přejde hranice Arménie. A bez bombastických slov, okázalých hodnocení a napovídání, co si o tom všem máme myslet, nám na pozadí příhod nejen z vlastní Arménie, ale zejména náhorního Karabachu ukazuje tragédii arménského národa, která je naprosto stejná a srovnatelná s tragickými dějinami Židů a Karabach tvoří jenom její vykřičník. A je ukázkou pokrytectví onoho spravedlivého a férového světa, zejména jeho severozápadní části, kdy ohledy na spojence v NATO Turecko a zprostředkovaný profit z ázerbajdžánských naftových polí zcela jistě překryjí svědomí a často tak halasně vzývanou morálku, spravedlnost a „hodnoty“. Pozoruhodné je i, jak se dokáže neutrálně Ladislav postavit k onomu „vyhánění“ obyvatelstva oběma stranami, protože není ani pozér, ani se nechce prezentovat jako někdo lepší, jako samozvaný soudce, jak jsme toho nezřídka kdy svědky v Evropě. Důvodem je porozumění a vztah k lidem, které na svých cestách potkává a se kterými dokáže na rozdíl od většiny jiných mluvit. Nechá si pro sebe své pochybnosti, nikoho nepoučuje, spíš naslouchá. To je to, co dneska spoustě lidí, ať už politikům, novinářů, nejrůznějším PR tvůrcům (vlastně politrukům dnešní doby), ale i řadě umělců a vůbec veřejně činných osobností zcela chybí. Ladislav jim k tomu ale dává návod, pochybuji, že se ale někdo z těch „velemoudrých“ sníží k tomu, aby si jeho knihy přečetl. Nakonec, dovedu si představit, že z něj udělají člověka, který se jel na Kavkaz opíjet. Souhlasím s tím, že Arménie, a především Arméni vycházejí z těch dvou navštívených zemí sympatičtěji. Proč, to není asi jenom dáno tím, co jsem napsal na začátku. A tak, když jsem si myslel, že vše překvapivé a zajímavé mám za sebou, na úplně poslední stránce jsem si přečetl jeden z posledních odstavců. Musel jsem ho sem dát. Myslím, že co se týká cestopisů, našel Karel Čapek (ať už si o tomhle mém možná neskromném vyjádření myslí, kdo chce, co chce) v Ladislavu Ziburovi důstojného následníka.

„Skutečná svoboda totiž přichází až tehdy, když je člověk docela sám. Nemá tužeb, nemusí se nikomu zodpovídat ze svých činů a nikdo se o něj nezajímá. Stává se neviditelným. Skutečná svoboda ale neznamená skutečné štěstí. Jak jsem se mnohokrát přesvědčil, dokonce se navzájem vylučují. Opravdu naplňující štěstí totiž vyžaduje lidskou blízkost.“

Balthazar
Balthazar
28.03.2022 3 z 5

Super, doporučuji, zábavné, poučné, jako vždy

Štítky knihy

Arménie humor cestopisné příběhy cestopisy Gruzie pěší turistika Zakavkazsko

Autorovy další knížky

Ladislav Zibura
česká, 1992
2016  85%Pěšky mezi buddhisty a komunisty
2019  87%Prázdniny v Evropě
2017  83%Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
2021  88%Prázdniny v Česku
2020  87%40 dní pěšky do Jeruzaléma

Kniha Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii je v

Právě čtených54x
Přečtených2 281x
Čtenářské výzvě643x
Doporučených76x
Knihotéce632x
Chystám se číst455x
Chci si koupit123x
dalších seznamech10x