Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Po dvojici bestsellerů přichází princ Ládík s další knihou – tentokrát o cestě do Arménie, Gruzie a Náhorního Karabachu. Ladislav Zibura se vydává do těch nejzapadlejších vesnic, aby mohl poslouchat příběhy místních a načerpat něco z jejich moudrosti. Alkohol teče proudem a mladý dobrodruh důvěrně poznává kulturu plnou pohostinnosti, rozhodných slov a sovětské nostalgie. Své zážitky z kavkazského putování Zibura líčí s tradičním humorem a sebeironií, pro které ho čtenáři nenávidí a milují....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/355873/big_uz-nikdy-pesky-po-armenii-a-gruzii-3IQ-355873.jpg 4.21378
Nahrávám...

Komentáře (330)

Kniha Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii

Didi15
09. května

Opět skvělé , nic víc dodávat nemusím :) Snad jen , že se těším na další :)

ujira
06. května

K cestopisům si hledám cestu a díky Ziburovu vtipnému způsobu a schopnosti zachytit hluboké moudrosti a postřehy z cest, krásu přírody i krásu lidskou, se na cesty vydávám s tímto autorem ráda.


Rade
27. dubna

Po téhle knize jsem sáhla, protože jsem kdysi cestu po Gruzii a Arménii podnikla, i když poněkud méně dobrodružnou.
A taky jsem byla prostě jen zvědavá, protože pojem Zibura je už trochu fenomén. A bylo to fajn, svěží, vtipné, chytré s mnoha zajímavými postřehy. Obdivovala jsem mladíka, který cestuje sám ve velmi odlehlých oblastech a v potulování se bez plánu vidí svobodu, a to nejlepší, co může taková cesta nabídnout, jsou vedle přírody a pamětihodností setkávání s lidmi a sdílení společných zážitků, včetně neuvěřitelného množství vodky, vína i více či méně lákavých kulinářských zážitků.
*
„Čekalo mě opravdu velmi dlouhé stoupání, i přislíbil jsem si jet hodně pomalu a odpočívat tak často, jak to jen bude možné. Vše se muselo přizpůsobit mému naříkajícímu kolenu. Abych zkrotil své pudy závodníka, pustil jsem si k výstupu klasickou hudbu z telefonu. Myslím, že ten pohled byl dokonale surreální. Mladík v cyklistických dámských kraťáskách jede nesnesitelně pomalu do kopce, kolo ověšené třemi košíčky na prádlo, a společně s Glenem Gouldem si pobrukuje do Bachových Golbergovských variací. Přesně tohle jsou okamžiky, pro které stojí za to žít.“
----------------
Pro mě mělo tohle čtení samozřejmě přidanou hodnotu (za to ta pátá hvězda!), protože mnohá místa jsem navštívila a některé zážitky s autorem sdílela, byť od mé návštěvy uplynulo již hodně vody a bylo to přece jen jiné. Ale vzpomínky na gruzínskou družnost, arménskou hrdost a nádhernou přírodu, polorozpadlé a přesto obydlené vesničky, působivé kostely a skalní kláštery, neuvěřitelné hory, nakonec i na ty gruzínské chačipůry (svjéžie, garjáčije) jsou obdobné. I když gruzínská družnost směrem k ženám cestovatelkám se netýkala nabídek alkoholu, tady mám zcela jiné zážitky…
My cestu tenkrát podnikli ještě v dobách socialismu a před rozpadem Sovětského svazu, takže to bylo přeci jen jiné. Cesta autem po povinně stanovené trase bez povolených odboček (podle předem vydaného maršrutu); v Arménii a Gruzii jsme tohle ovšem nedodržovali a v těchto dvou tehdy ještě sovětských republikách, které byly i v tom tehdejším sovětském glajchšaltování neuvěřitelně svérázné, leccos tajně viděli a zažili.
Z Prahy přes Ukrajinu a Rusko, „Vojenskou gruzínskou cestou“ přes Kavkaz Křížovým průsmykem do Gruzie a Arménie a zpět okolo Černého moře (celkem najeto 8 116 km). A můj cestopis? „Velký kavkazský okruh, deník z cesty“, vydáno nákladem vlastním v počtu 1 ks. No, Ziburovi se rovnat nemůžu, ale o to víc jsem se svými vzpomínkami a zážitky jeho osamocené cestování tímto neobyčejným krajem prožívala, v duchu komentovala, občas nadšeně přikyvovala, usmívala se nebo děsila a jeho odvahu obdivovala.

Clairka
21. dubna

Je skvělej ! Já se tak bavila, celou knihu (celou cestu ). Potřebuji další knihy

ecila13
11. dubna

(+ SPOILER) Přivázat si na jízdní kolo z nouze tři prádelní koše na osobní věci byl geniální nápad. Musela jsem si vygooglit fotky :-)
Borec. Baví mě, jak si se vším vždycky nějak poradí.

Kortez
11. dubna

Další z Ládíkových toulek mě příjemně pobavili. Mám rád cestopisy a u Ziburových příběhů nesmím očekávat nějaké obsáhlé cestopisní údaje ale spíš v jaké vesnici se pálí jaká domácí kořalka a kdo vychlastal nejvíc.
Audiokniha načtena autorem.

MarkétkaD
05. dubna

Moje první kniha od Ládi. Velmi poutavá, plná příběhů a komických i komplikovaných situací. Krásně se četla. Určitě si přečtu časem další.

EliskaD
31. března

Láďovy knihy nečtu v pořadí, v jakém je napsal a tak se Láďova druhá kniha stala mou čtvrtou. Nepřestávám vycházet z úžasu nad dobrodružstvími, které Láďa na svých cestách zažívá a s jakou lehkostí a vtipem je dokáže skrze stránky svých knih zprostředkovat. Knihy neberu příliš jako cestopis, ale zejména jako vyprávění o cestě a lidech, které na ní potkal. A tento styl mě opravdu moc baví.

1 ...