Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii

od:

Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii

Po dvojici bestsellerů přichází princ Ládík s další knihou – tentokrát o cestě do Arménie, Gruzie a Náhorního Karabachu. Ladislav Zibura se vydává do těch nejzapadlejších vesnic, aby mohl poslouchat příběhy místních a načerpat něco z jejich moudrosti. Alkohol teče proudem a mladý dobrodruh důvěrně poznává kulturu plnou pohostinnosti, rozhodných slov a sovětské nostalgie. Své zážitky z kavkazského putování Zibura líčí s tradičním humorem a sebeironií, pro které ho čtenáři nenávidí a milují....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/35_/355873/uz-nikdy-pesky-po-armenii-a-gruzii-3IQ-355873.jpg 4.3428
Žánr:
Literatura česká, Cestopisy a místopisy
Vydáno:, BizBooks
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (118)

Přidat komentář
Faither
06. srpna

Pro mě zatím nejslabší díl. Opravdu se to točí až moc kolem alkoholu.

Lenny33
05. srpna

Odpočinkové a občas humorné čtení, ale musím říci, že různé rozhovory a přednášky s autorem mě baví mnohem více. V jeho knihách mi přijde po pár stránkách, že čtu pořád o tom samém a nic mě "nenutí" číst dál. Co se mi ovšem líbilo moc, byly faktické poznámky, které byly velmi zajímavé a poučné.

martin9134
03. srpna

Moc zábavné čtení, bavilo mě celou dobu. Kniha vypráví příběhy lidí ale také míst a národů, což je na tom super - trošku jsem se také vzdělal a v oblasti Ázerbajžán, Gruzie, Arménie jsem o něco chytřejší.

Mijagi
27. července

Kilometry, které si tentokrát Ladislav ulehčí jízdou na kole či autostopem, hravě dožene množstvím vypitého alkoholu. Duše obyčejných Arménů a Gruzínů se vám totiž otevřou pouze tehdy, pokud přijmete jejich zvyklosti a jednou z nich je připití si stakany vodky při jakékoliv příležitosti. Díky autorovu zápalu (mnohdy jsem mu ty pijatiky a stavy po nich nezáviděl) máme možnost si přečíst cestopis nejen po místní krajině, ale hlavně nahlédnout do života obyvatel. Tohle vám žádná cestovka nikdy nenabídne. Ač bych v některých pasážích ubral na humoru, bavilo mě toto Ziburovo cestování ze všech jeho třech knih nejvíce.

simona5r
21. července

Vtipně a trefně napsaná kniha o putování mladíka, který se nebojí udělat srandu i sám ze sebe. Nenásilnou formou seznamuje čtenáře s místní přírodou, lidmi a zvyklostmi.

terka95
08. července

Tuto knížku jsem začala číst ihned poté, co jsem se vrátila z Gruzie a bylo neuvěřitelně milé číst si o místech, kde jsem byla a o postřezích, které jsem měla s panem Ziburou stejné. A právě možná se mi tak líbila a asi i díky tomu této knížce mírně nadržuju :D Nebyla to knížka, kterou bych přečetla na jeden zátah, každý den jsem si jí dávkovala po malých částech, ale u každé části jsem se zasmála a obdivovala pozitivní přístup k životu - předsevzala jsem si ho brát také více optimisticky :) Určitě si přečtu i další knihy od autora (snad i na přednášky se dostanu), doufám že budou také plné lehkosti, humoru a zajímavých poznatků. Pochválit musím i grafické zpracování knihy, krátké kapitoly a vzdělávací pasáže např. o historii, které nastínily a mnoho vysvětlily. Nebyly dlouhé, nebyly ubíjející a z jejich čtení jsem si hodně odnesla. Třeba Náhorní Karabach jsem znala jen podle jména a jsem ráda, že teď o něm také už něco vím :) Mou zaujatost doplnilo neustálé vyhledávání si míst a informací na internetu, takže já jsem spokojená a hodnotím 5*.

Shannon
03. července

Zibura po třetí a stále mě baví. Dokonce možná ještě víc. Jsou zde nejenom vtipné a historky z cest, ale přidal i spoustu zajímavých myšlenek.

mysterygirl
01. července

Moc jsem se na ni tesila.Davam 3 hvezdicky za vtip a humor,ale bohuzel mi to cele prislo jednotvarne: dest, vodka,vino, kam slozit hlavu a porad dokola, nektere pasaze i kapitoly jsem proto uz preskakovala a pritom samotne vypraveni o lidech,jak ziji atd bylo zajimave

ochwey
26. června

Trošku se mi zdá, že ty knížky mají sestupnou tendenci. A přitom zrovna do Kavkazu jsme vkládala velké naděje! Díky Arménii a Gruzii jsem hodnocení o stupínek vytáhla. A taky za vtípek s Brownovým pohybem.

kalinkacz
24. června

Asi můj první a poslední cestopis, co jsem v životě přečetla.. Nejprve jsem se tomuto žánru vyhýbala, ale nakonec jsem díky setkání s autorem po jeho nejnovější knize sáhla... Láďa je hrozný sympaťák, ale tento styl literatury mi opravdu moc nesedí... Situace se opakovaly a vtipných momentů ubývalo, takže přednášky autora jsou super, ale knihy asi vynechám...

em75
22. června

Poprvé mám z Ládíkovy knihy smíšené pocity.Mám ráda jeho humor,líbily se mi popisy krajiny,zápasení s kolem,rozhovory s lidmi.. I když první,co jsme po příjezdu k dědovi na Slovensku,hned po pozdravu slyšeli,bylo "Čo budete piť a čo vám dáme jesť?",takže si to trochu dokážu představit.. přesto toho alkoholu v knize na mě bylo moc. Možná mi to vadilo,protože znám pár alkoholiků a nemám s nimi nejlepší zážitky,prostě mi to v knize vadilo a měla jsem z toho špatné pocity.Proto o hvězdičku míň,ale už se těším na další knížku (snad ze severu?).

Tereza99
20. června

Milá knížka u které si odpočinete a zároveň i pobavíte. :-) Prostě skvělá oddechovka na léto!

Katee
18. června

Moje první knížka Prince Ladíka, po jejímž přečtení můžu říct, že se určitě pustím i do dalších :) Chvíli mi trvalo se začíst a byla jsem zpočátku lehce zklamaná, ale po několika desítkách stránek si mě autor získal. V knize najdete spoustu zajímavých informací o nejrůznějších místech, lidech, alkoholu (!), filozofická zamyšlení a nekonečně mnoho sarkastického humoru. Pravda, nahlas se řezat smíchy nebudete, ale Ziburův optimismus a umění udělat ze všeho negativního něco vtipného můžu jen obdivovat :) Je to bezpochyby velice inteligentní člověk. V neposlední řadě se mi moc líbí grafické zpracování - barvy ani krásné ilustrace nesmí chybět :) Takže za mě všechny čtyři palce nahoru, skvělá cestopisná a milá kniha, která v dnešní době obecně ne příliš kladného vztahu západu k Asii jistě přišla vhod :)

denisakopecka
18. června

Princ Ladík znovu nezklamal a napsal poutavě jeho toulky po Arménie a Grúzii. Doporučuji všem.

Elea
16. června

Velmi příjemná oddechovka.

laepus
09. června

Po absolutním nadšení z Číny a Tibetu a lehkém zklamání z Blízkého východu přichází větší zklamání z Ládíkovy zatím třetí knihy. Je to pořád vytříbený vtipálek a na mnoha místech jsem se opravdu od plic zasmál, na mnoha dalších s radostí pousmál, jinde mi zas ironicky až černohumorně cukaly koutky. Ale už je tady na mě příliš toho všudypřítomného dobra, těch tisíckrát obměněných klišé, těch laciných pravd, těch nezastíraných útoků na ezobioženy hledající smysl života apod. Jakoby tady autor vyloženě a nepokrytě cílil na své nejvěrnější čtenářky, které (uznávám) u této knihy opět musí mlaskat blahem. Bohužel na mě je tam toho (výše uvedeného) už příliš. Pasáže popisující krajinu, setkání s lidmi, hledání noclehů, opravy kola nebo stopování, které se vyvarují výše uvedeného jsou úžasné a chválabohu aspoň za ně.

evask
03. června

Knížka se mně líbila, i jsem z ní doma občas nějaký odstavec k pobavení rodiny přečetla nahlas, ale četla jsem od Ládíka dvě knížky za sebou a teď mám pocit, že si od jeho humoru potřebuji odpočinout.

Iki1
01. června

Pečlivě zpracovaný cestopis. Autor se věnoval především vlastním postřehům, doplnil ale také důležité informace o navštívených místech. I když místy klouže hodně po povrchu a mnohdy sklouzává do stereotypu. Ale to je daň beletristickému zpracování zážitků z cest, které se hromadí a hromadí. Osobně si cením množství ilustrací. Ty doplňují popisovanou atmosféru. Záleží na úhlu pohledu, ale za sebe jsem je uvítal spíš, než běžné turistické fotografie.

mi-380
26. května

Ladislav stále příjemně vtipný, občas originálně filosofující. Doufám, že časté příběhy o pití alkoholu jsou přehnané, pokud ne, pak je to na protialkoholní léčebnu. Ilustrace roztomilé, popisy Gruzie a Gruzínců, Arménie a Arménů zajímavé a poučné: 80% (jsem hodnotící s pořadovým čísle 340 a zatím jsme tu na průměru 85%).

Tereziee
20. května

Za mě asi trochu zklamání. Byla jsem na besedě s princem Ládikem, která byla věnována této knize a moc mě to nadchlo. Tak jsem si řekla, že se na jeho knížky konečně vrhnu a začnu posledním dílem. No, a nic moc se nekonalo. Celou knihu jsem si totiž vyslechla na té besedě a tak jsem už veděla co mám čkat. Kniha je napsána sympaticky, ale zároveň se v ní moc neděje. Některé kapitoly jsou zábavné a poutavé ale jinak jsou hlavně o tom jak Ladislav pije s místními pálenku a je věčně pod obraz. Dost mi také v knížce chyběly fotky, dodalo by to autentičnost. Ale kresbičky jsou povedené, tojo.

Takže za mě takovej průměr. Nenadchne, neurazí.

petra.kind
17. května

Knížku mám doma už asi od Vánoc, ale protože jsem Ladislavovo putování průběžně sledovala už na FB a protože jsem byla i na přednášce, s knížkou jsem si dala trochu načas. Po předcházející četbě, na základě které jsem akorát nabyla dojmu, že lidstvu by ponejvíc prospěla srážka s asteroidem, byla tahle kniha vyloženě balzámem na duši. Smála jsem se nahlas a i ty filozofické pasáže mi sedly. Tak jsem zvědavá, kam se vydá tento rok... :)

kilometr
16. května

Fajn kniha,která se čte velmi dobře.Jen těch filozofických úvah je tu až moc.A i když jsou v knize fajn ilustrace,tak mi tu chybí fotky.Jinak se mi líbil názor lidí ve zmíněných zemích-že naše pivo je prostě nejlepší.Takže proč jezdit pryč,když ty největší poklady máme u nás doma.70%.

Ellen16
10. května

Nevím, jestli je to tím, že jsem předtím byla na přednášce, (která byla skvělá) a tak jsem věděla dopředu, co se stane, ale nějak mě to úplně neoslovilo. Nemůžu říct, že by mi knížka úplně nebavila, ale četla jsem ji hrozně dlouho a spíše proto, abych už ji dočetla. Obrázky jsou samozřejmě super a nejvíce mě zaujala část o Arménii a Náhorním Karabachu.

rabor
10. května

Děkuji za fajn chvíle strávené při této pohodové knize. Je překvapivě opět velmi Ziburovská. Což mi nevadí, jelikož pro mě to znamená, že pokaždé ať už knihu otevírám s jakoukoli náladou, zavírám jí později s úsměvem na tváři. Upřímně jsem netušil, že Gruzie je tak přívětivá země, mlékem a etanolem oplývající. Jelikož jsem téměř abstinent je zřejmě moje osobní návštěva této krajiny vyloučena, o to víc jsem rád za zprostředkování toho zážitku a rád jsem Ziburovi nákupem knihy přispěl na transplantaci jater. Jen mě mrzí, že se někam vytratila ta osobitá poezie.

"Skutečná svoboda pro mě začíná tehdy, kdy se přestanu brát vážně."

Radek99
09. května

Zatím nejslabší ze tří autorových cestopisných knih...a to především proto, že mi jeho psaní už začíná připadat trochu monotónní...navíc si začínám všímat, že Ladislav Zibura už vědomě začíná psát pro cílové publikum, tedy dívky někde kolem puberty a krátce po ní. Třeba ten jeho ,,princ Ládík" či stále dokola omílané tričko s jednorožcem a ,,dámské cyklokraťásky" mi přišli dost infantilní. Proti pádu do šedavého průměru ale stále funguje Ziburův celkem osobitý humor a pak faktografická rovina knihy - popisy historického kontextu a formativních událostí regionu - genocidy Arménů a války o Náhorní Karabach, stejně jako univerzální dědictví postsovětského regionu, zhmotnělé jak v příbězích knihy, tak i v opakovaném setkávání se s veterány vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 a jeho následné okupace a jejich pokřivené sebereflexe...plus samozřejmě ty hektolitry vypitého alkoholu...

Susan94
08. května

Kniha plná zajímavých míst, lidí, příběhů, úžasných ilustrací. Když nemůžete sami cestovat tak daleko, Zibura Vám může se tam přenést pomocí jeho příběhů.

petunkav
03. května

Opět pěkné a humorné popisování svých zážitků z cest.
Jednu hvězdu odebírám za stále a stále se opakující situace a okolnosti jednotlivých dnů a zážitků - i když to samozřejmě chápu. Putuje hodně podobným prostředím, tudíž zažívá více méně podobné situace - stejné nátury lidí a jejich reakce, podobná krajina.....

sirojezkin
29. dubna

Kniha je čtivá, vtipná a poučná.

martinasudová
28. dubna

Po přečtení této knihy vím jedno, je neuvěřitelné,že někdo vydrží tolik alkoholu !!! A ještě k tomu cestovat. To já bych nepřežila.
Jinak ve zkratce,první půlka nenadchla, druhá rozhodně lepší... knížka jako celek skvělá, ilustrace mě nadchla .

Jolina
25. dubna

Ten nadhled na sebe samého, na samotný život a na vše, co se kolem děje, mi prostě sedí. Poutavé psaní s dalším rozměrem vnímání cestování jako nekonečného prožitku a užívání všeho, co je člověk v životě umožněno. Snad si ani nezapamatuji děj, ale spíše pocity, které jsem při čtení této knihy prožívala...