Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii

Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/355873/bmid_uz-nikdy-pesky-po-armenii-a-gruzii-3IQ-355873.jpg 4 1651 1651

Po dvojici bestsellerů přichází princ Ládík s další knihou – tentokrát o cestě do Arménie, Gruzie a Náhorního Karabachu. Ladislav Zibura se vydává do těch nejzapadlejších vesnic, aby mohl poslouchat příběhy místních a načerpat něco z jejich moudrosti. Alkohol teče proudem a mladý dobrodruh důvěrně poznává kulturu plnou pohostinnosti, rozhodných slov a sovětské nostalgie. Své zážitky z kavkazského putování Zibura líčí s tradičním humorem a sebeironií, pro které ho čtenáři nenávidí a milují.... celý text

Přidat komentář

Katy_vKnihách
19.07.2024 4 z 5

I když už mám všechny ostatní Ziburovi knihy přečtené, až teď se dostávám k té, v pořadí druhé napsané. Nevím proč jsem se jí vyhýbala. Možná kvůli navštíveným místům, které mě tak úplně nelákali, možná že na mě nadpis nepůsobil tak, že by ho to tam vůbec bavilo. Ale, přes to jsem se do ní dala. A bylo to zase lehké, humorné čtení, ale je vidět, že to psal už před pár lety, kdy teprve začínal. Forma psaní mě tu totiž docela vadila. Velké množství poznámek pod čarou mě ruší jakékoliv čtení, a někdy jsem měla pocit, jako by se nemohl rozhodnout, jestli to pojme humorně, jako obvykle, nebo jestli to má psát ve formě, nad kterou bych se čtenář zamyslel. Tedy, takové ty životní úvahy, které ho jistě po cestě museli napadat. Ale, to jsou jediné dvě výtky. Protože se to, jako každá jeho kniha, veze v takovém tom uvolněném duchu s humorem. Nakonec se mi to jako celek líbilo, a jistě pro ty, kteří se chystají na nějakou podobnou cestu, si z toho vezmou daleko víc.

harena
10.06.2024 5 z 5

Skvělé čtení o cestování pana Zibury Gruzií, Arménií a protože se chtěl podívat i na Náhorní Karabach, došel i tam. To bych nedala, tolik vodky by mě zabilo. :)
Čtivé vyprávění psané s vtipem, kde se dozvíme i mnoho zajímavých informací.


Ulala
16.04.2024 4 z 5

Je to takové roztomilé povídání o cestách a o lidech. Čte se to dobře a já mám ještě jednoho Ziburu v zásobě.

Ivka82
10.03.2024 5 z 5

Ziburovy knihy mám moc ráda, stejně jako se pokaždé ráda zasměju na jeho přednáškách. Je úžasné číst o tom, jak se lidé vždy dohodnou a domluví, postarají se o sebe navzájem v nouzi a jsou prostě obyčejnými lidmi, ať už je politická situace jakákoli.

lukas5373
03.03.2024 4 z 5

Princ Ládík je fajn a roztomilý. Jeho vyprávění jsou čtivá (hlavně vypichuji, že se nezabývá zbytečnostmi a nezamotává se do vyprávění), vtipná a mají nadhled. A také oceňuji, že čas od času přidá pozn., kde nějaký výraz nebo reálie stručně vysvětluje. A samozřejmě nelze zapomenout na krásnou grafiku. Jediné, co bych mu vytkl je trochu nedostatek pokory.

heczek
27.02.2024 4 z 5

Knihy Ládi Zibury se čtou jedna radost, po práci je to přesně to, co potřebuji. Na chvíli opustit všechny běžné starosti a vydat se na cesty, poznávat svět a příšerně se u toho bavit.
Mínus dávám za alkoholovou první část knihy, přišlo mi to až příliš.. a plus dávám za to, že jsme toho byli v druhé části knihy ušetřeni! ;-)

jaja4
27.02.2024 2 z 5

Ani 2. cestopis od Ziburu mi nesadol. Srší bonmotmi a "hlbokými myšlienkami", ale nie je to ono. Nesnaží sa krajinu či ľudí opísať ani trochu všeobecne, ide cestou osobných zážitkov. To vôbec nemusí znamenať, že tie texty nie sú dobré. Akurát nie sú pre mňa.

petruse162
24.02.2024 5 z 5

(SPOILER) Kniha vypráví příběhy o cestovateli Láďovi, které prožil při své cestě na Kavkaz. Setkává se tu s různými lidmi a jejich jinou kulturou. Cestovatel Láďa při svých výpravách do hor poznává pohostinnost domorodců i náročný terén. Po delším cestováním si pořídí kolo, aby mu to rychleji utíkalo. Jednoho dne narazí na stádo ovcí, které hlídají psi. Jeden z nejdůležitějších úkolů ovčáckých psů je zahánět vlky a to se málem stalo osudným i Láďovi, kterého psi obklíčili a zaujali bojovou pozici. Naštěstí ho zachránil pastevec, kterému bylo teprve 10 let. Láďa postupně projížděl území Arménie, Gruzie a Náhorního Karabachu. Na této cestě ho čekalo mnoho dobrodružství a příběhů. Na konec se stalo něco co si Láďa přál.

fruitbueno
09.02.2024 5 z 5

Zážitek opět slovy těžko popsatelný. Velký respekt autorovi za dar, jímž disponuje, dokáže se pohybovat mezi vážností a vtipem s ronií tak mistrně, že mi nezbývá nic jiného, než smeknout pomyslný klobouk, sebrat bradu z prachu na zemi a těšit se na další z knih.

KubaHanzelin
06.02.2024 4 z 5

Uvažoval jsem proč to je vlastně "Už nikdy pěšky..", ale s postupným čtením mi to došlo:)
Každopádně další super oddechovka s momentálně nejznámějším českým cestovatelem, která mě ve spoustě věch bavila víc než jeho předchozí pouť v Asii:)
Asi protože jsou nám země jako Gruzie a Arménie bližší, i přes bohužel špatnou historickou zkušenost
Skoro mě mrzí, že už mi zbývají ke čtení už "jen" dvě knihy od Ládi, ale doufám, že se ponesou ve velmi podobném duchu!

666Jitka
28.01.2024 4 z 5

Další zajímavou cestu, tentokráte po Arménii a Gruzii, s Ladislavem Ziburou mám úspěšně za sebou. V mém hektickém životě mě toto čtení dokáže uvolnit, pomáhá mi aspoň na chvíli vypnout a přenese mě na vlnách lehkého humoru do dalekých a krásných krajin, kde se díky autorovi setkávám s mně neznámými kulturami, zvyky a zajímavými lidmi. Velmi mě těší také stati o historii navštívených míst, které jsou často velmi smutné, až bolí u srdce.

ivoiro
14.01.2024 5 z 5

Geniální vyprávění mě opět dostalo. Místy mě smích přímo drtil.

barbora5058
10.01.2024 5 z 5

Tak a mám přečteny všechny (kromě nejnovějšího Santiaga). Knížku řadím spolu s Evropou úplně nejvýš. Líbí se mi navštívená místa včetně Karabachu, smysl pro humor a jiná forma cestování. Autorovy knihy mě vždy pobaví, na čtení se moc těším a rozšířím si s ní obzory.

martini.ce
23.11.2023 5 z 5

Trochu mi v knížce chyběla mapa, tak jsem občas Ladislavovy výlety a přesuny googlila. O vztahu k alkoholu na Kavkazu jsem tak něco tušila, ale že je to až taková součást života, mě zaskočilo. Historky, setkání a popis lidí se mi moc líbil. Někdy jsem se smála, až mi tekly slzy, a někdy jsem jen překvapeně zírala na to, co čtu. Hlavně okénka do historie byly dechberoucí.

LucyA7
19.11.2023 5 z 5

Moje první kniha od tohoto autora. Četla se mi dobře, předávání informací o zemi prostřednictvím setkání s místními lidmi je určitě zajímavější než souhrny informací. Knížka má svůj styl humoru a v něm schované perličky moudrosti. Líbila se mi, určitě si přečtu i další.

kajka.w
13.11.2023 5 z 5

Můj první a nejoblíbenější Zibura. Baví mě jeho specifický smysl pro humor a schopnost se s každým rychle spřátelit. Dělal mi společnost na nočních a díky němu jsem se tam necítila sama a možná právě proto, je to pro mě nejlepší díl.

DuncanIdaho
29.10.2023 5 z 5

Uf, konečně přečtené. Trvalo mi to ale dost dlouho. Nějak nebyl čas, což mne dost mrzí, protože to je opět pěkná kniha. Jen trochu nechápu ten název. Nepřišlo mi, že by byla tato cesta pro Mašinu Ládíka nějak nepříjemná nebo dokonce hrůzostrašná.

BabaJaga11
27.10.2023 4 z 5

Dlouho jsem si chtěla od Ladislava Zibury něco přečíst, a tak jsem nezaváhala, když se mi naskytla koupě bazarového výtisku této knihy za velmi výhodnou cenu. Neodradilo mě ani přiznání prodejce, že cena je tak nízká jen proto, že stránky byly polité a po uschnutí mírně zvlněné (nenapadlo mě zeptat se, jakou kapalinou byla kniha polita, ale o černý čaj, který ohrožuje moje knihy, dle fotek nešlo). Pak, když už byla kniha "ulovena", nějakou dobu čekala "ve frontě". Přiznám se, že když jsem si ji zanášela do DK mezi knihy, které se chystám číst, a zahlédla zmínky o "princi Ládíkovi", řekla jsem si "ajajaj, tak to jsem možná šlápla vedle" a myslela na rozmazlené a namyšlené mladíky, kteří napíší knihu v podstatě o ničem, jen aby byli zajímaví...

Nakonec jsem si Ziburu vybrala jako večerní čtení pro ty případy, kdy mám rozečtenou nějakou náročnější literaturu a nechci, aby se mi o jejím námětu i zdálo. Takže kniha "Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii" mi vydržela docela dlouho. Zastávky na autorově cestě jsem samozřejmě velmi rychle zapomínala, ale celkovou atmosféru toho putování nikoli. Ano, cesta byla notně prokládána alkoholem, jenže je třeba to brát tak, že v některých končinách světa – Kavkaz nevyjímaje – odmítnutí přípitku = odmítnutí pohostinství = nepřátelství. Kdo abstinuje, ať už dobrovolně, anebo vynuceně, rozhodně by se do těchto končin neměl vydávat. Cestovatelství není jen o tom, že jedu poznat cizí kraje, jejich obyvatele, památky a přírodu, ale i o tom, že něco ze své země vezu s sebou. A tak jako leckdy podle jednoho nebo několika málo příslušníků nějakého národa, s nimiž se potkáme, soudíme o celku, je tomu i naopak. Cizinec je pod drobnohledem a když místní mají tu čest s někým, kdo je zapšklý, nerozumí vtipu a ani se s nimi nechce napít, vztáhnou to často na celý národ. Navíc, ono je těžké odmítnout, když vám někdo přinese doslova srdce na dlani, nechá vás u sebe přespat a dá vám najíst. Takže ano, v té knize se pilo hodně, ale je potřeba to pití vnímat v kontextu dané situace. S něčím podobným se lze setkat i na Balkáně nebo ve Středomoří – družnost, dobré jídlo a pití, které nesmíte odmítnout, nechcete-li hostitele urazit.

I mně se hodně líbila část o Náhorním Karabachu, kam se cizinec prakticky nedostane. Ale nejen to. Autor se na cestě setkává s mnoha domorodci, ať už těmi, jimž se stýká po dobách Sovětského svazu, anebo těmi, kteří se snaží přizpůsobit nové době a podnikají např. v turistickém ruchu. Potkává také jiné turisty ze zahraničí, i když těch není mnoho. Fascinovala mě Ladislavova zvídavost a lehkost, s jakou dokázal konverzovat i o závažných tématech navzdory jazykové bariéře i tomu, že někdy šlo o situace, v nichž šlo doslova "o hubu". A i když nás stále provází jeho typický humor, kdy si nepřetržitě střílí zejména sám ze sebe, občas i ze svého okolí, je vidět, že k cizí kultuře a k často bolestným dějinám jiných národů má respekt. Proto si ráda přečtu i další autorovy knihy.

huhuhu
11.09.2023 4 z 5

Cesta do Jeruzaléma i Nepál s Čínou se mi moc líbily, ale Gruzie mě trochu zklamala. Vlastně to bylo jen o tom, kde s kým LZ pil, což bylo po chvíli už docela otravné. Naštěstí se to s přesunem do Arménie a Náhorního Karabachu zlepšilo, takže zbytek cesty už jsem si užívala všechno to, na co jsem u cestopisů LZ zvyklá.

bajulda
26.08.2023 4 z 5

Byla to první kniha, kterou jsem od autora četla a mírně mě zklamala. Dlouho jsem uvažovala, jestli si vůbec zaslouží 4 hvězdy. Velice kladně hodnotí náznaky historie, které jsem si díky knize dohledala. Většina dnů však byla nezajímavě plná alkoholu. O to víc mě mrzelo, že dny kdy se jen nepilo, nebyly popsány podrobněji.