Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/355873/bmid_uz-nikdy-pesky-po-armenii-a-gruzii-3IQ-355873.jpg
4
1630
376
Po dvojici bestsellerů přichází princ Ládík s další knihou – tentokrát o cestě do Arménie, Gruzie a Náhorního Karabachu. Ladislav Zibura se vydává do těch nejzapadlejších vesnic, aby mohl poslouchat příběhy místních a načerpat něco z jejich moudrosti. Alkohol teče proudem a mladý dobrodruh důvěrně poznává kulturu plnou pohostinnosti, rozhodných slov a sovětské nostalgie. Své zážitky z kavkazského putování Zibura líčí s tradičním humorem a sebeironií, pro které ho čtenáři nenávidí a milují.... celý text
Přidat komentář
Jde vidět, jak se Zibura v psaní vyvíjel. První kniha byla taková nevinná a přišla mi dost pokusná. Druhá kniha byla zase skoro jako encyklopedie a autor chtěl asi napravit vše z první. Kdežto tato už je stylisticky krásná. Také však lze poznat, že i sám Ladislav stárne.Cestopis vypráví o Arménii, Gruzii a Horním Karabachu. Jelikož Zibura jezdí poznávat kulturu, dozvídáme se mnoho o těchto státech. Lidé jsou tam úplně jinak nastavení než u nás, i když se rádi řadí mezi Evropany. Jsou otevření, zvou cestovatele domů a každý si s nimi chce připít hlavně vodkou. Hory a památky mají taky nádherné. Přestože se tam údajně zase válčí... Velmi dobrá kniha
Mám ráda cestopisy, ale tenhle byl něčím zvláštní. Autor nepopisuje jen svou cestu, útrapy a památky. Sblížuje se s místními, ptá se jich, čím se živí a jak se jim v zemi žije. Přespává u nich doma, popíjí s nimi stakany, pojídá šašlik a vzpomíná na dobu za Sovětského svazu. Moc mě to bavilo, i když se mu upřímně divím, že mu tento kulturně antropologický výzkum za všechno to množství alkoholu a kocovin stál. Nicméně velmi čtivé, zábavné i poučné.
Ten název jsem trochu nepochopil. Asi to bude o slovu pěšky, ale mohlo se to tam nějak vysvětlit. Jinak moje druhé setkání s autorem, poprvé mi trochu vadil způsob načtení, ale teď jsem věděl do čeho jdu, takže to bylo fajn. Vtipný a oddechový cestopis s velkou (až moc) spoustou alkoholu a kávy. Až mi bylo místy za Ladislava blbě.
Co mě na Ladislava cestopisech baví, jsou filozofické pasáže, nicméně opravdu lituji jeho partnerku. Asi se doma moc neobjevuje...
(SPOILER) Zibura postoupil do dalšího levelu. Název knihy je trochu zavádějící. Může svádět k tomu, že putování po těchto zemích nebylo dobré, že už o nich nechce ani slyšet. Důležité je v titulu ovšem to slovo pěšky. Ladislav totiž dospěl k tomu, že trvat na tom, aby chodil všude pěšky, není úplně ideální a praktické. Cestuje tedy také na kole a hlavně stopem. Jeho vývoj jde ale dál i po stránce obsahové. Zibura už není ten mladý nezkušený a mnohdy naivní cestovatel. Stále víc je cítit profesionální přístup k psaní knih a to bohužel nemusí skousnout každý fanoušek jeho první knihy. Jde pořád o dobré čtení, stále prostoupené mnoha sarkasmy a vtípky, doplněné životními moudry, ale tak nějak mi to přijde už hodně se opakující. Kniha mi přišla až moc dlouhá, poslední cca třetina už skoro nudila. Tentokrát ti, Ládíku, dávám "jen" 80%. 21. 5. 2021.
Sedne mi Ládíkův smysl pro humor. Audiokniha se poslouchala dobře. Bavila mě tedy o dost více než jeho cesta po Nepálu a Číně, ale zase o trošku méně než cesta po Turecku a Izraeli
Arménie a Gruzie nejsou zrovna moje vysněné turistické cíle, ale jsem moc ráda, že jsem se prostřednictvím této knihy o zemích něco dozvěděla. Jinak kniha byla zábavná, zajímavá a ano, souhlasím s některými komentáři, jen toho alkoholu bylo trochu moc :-)
A ještě jedna drobnost - uvítala bych v knize aspoň přibližnou mapku autorovy cesty, někdy mě opravdu zajímalo, v které části dané země se zrovna nachází, ale atlas je na tyto země dost skoupý a hledat na internetu během čtení se mi moc nechce.
Opil jsem se. Další den jsem se opil. Další den jsem se zase opil. Poněkud monotematická kniha. Četla jsem všechny čtyři dosud vydané knihy a tato byla suverénně nejslabší.
Arménie a Gruzie a je svérázný kus země. O krásách Gruzie a pohostinnosti místních lidí jsem se přesvědčíla na vlastní kůži a tak mě zajímalo, jaké zážitky si přivezl princ Ládík. Možná proto se mi líbila o jeden gruzínský fous víc než předchozí kniha Pěšky mezi buddhisty a komunisty. Tentokrát se princ Ládík rozhodne vyměnit své dvě nohy za dvě kola, ale to by nebyl on, aby to nemělo ten správný nádech neobyčejnosti. Horské kolo s přehazovačkou nečekejte.
Bohužel mne jeho vyprávění ani za mák nezaujalo a ani mne nijak neoslovil styl humoru, nedočetl jsem a odložil ad acta.
Příjemný humor, netradiční cestopis. Je záviděníhodné s jakou lehkostí a svobodomyslností celkem bez přípravy se autor vydává na cestu, také máte chuť hned někam vyrazit. Trochu moc pijanských historek, ale hezké pasáže a zamyšlení o způsobu života v cizině a až dojemném vlastním vlastenectví.
Mám ráda humor Ladislava Zibury, mnohokrát jsem se při čtení nahlas zasmála. Někdy jsem si říkala, jestli už není těch alkoholových historek v knize moc, ale asi to do Gruzie a Arménie patří. Nicméně i když Ladislav vyloženě nepopisuje turistické cíle a zajímavosti, i tak mě na přírodní krásy Arménie nalákal.
Knížka se ke mě dostala na základě doporučení.
Knížka se čte hezky, líbí se mi, že to není psané jako deník a smysl pro humor má Zibura skvělý.
Bohužel jsem asi měla velká očekávání. Pro mě málo zajímavostí o zemi. O Gruzii vím po této knížce pouze to, že jsou to pijani. Každopádně Zibura je sympaťák a klobouček za to, co podniknul :)
Cestopisy nebyly nikdy moje parketa, i když cestování je pro mě víc než zajímavé.
Knihu jsem objevila díky Čtenářské výzvě a vůbec nelituji toho, že jsem ji zvolila, naopak.
Je vtipná, s nadsázkou, osvěžující, oddychová plná příjemných a nadčasových ilustracím navíc bod plus za barevnou obálku :)).
Zasmála jsem se, dozvěděla se něco o zemích, které pro mě byly neznámé, o obyvatelích, kteří na mě svou povahou zapůsobili a ty autorovy myšlenky...no něco úžasnýho!
Doporučuji i "nefandům" cestopisů, tohle je fakt naprosto jiný.
Určitě to není moje poslední kniha od Ladislava :)
Trojbox dočten!
Poslední, tedy třetí kniha, mi sedla nejlépe. Pro mě zatím asi nejzajímavější, trochu mě to nalákalo do Arménie a něco jsem se dozvěděl.
I humorem mi kniha přišla bližší.
Velice milé a vtipné čtení, ale měla jsem si to přečíst dřív. Když jsem si četla části o Arménii a Náhorním Karabachu, autorovo nadšení z tohoto koutu země a optimismus obyvatel, s nimiž se tam setkal, vyznívá v kontextu války, která proběhla v roce 2020, dost smutně.
Stejne jako pro vsechny Ziburovy knihy plati - jiste, je to v prve rade predevsim velka "bzunda" a zabava, ale soucasne se neco dozvite a nektere myslenky, ktere Ladislav v knihach vyslovuje jsou velmi moudre. Diky za tuto mladou generaci.
Svižné, zábavné, odlehčené ... Skvělá forma, jak čtenáře seznámit s touto částí kavkazského regionu.
Dílo svým přátelským stylem otevírá téma Gruzie a Arménie a poskytuje základní informace, od kterých se čtenář může dobře "odrazit" a následně, v případě zájmu, rozvíjet znalosti o těchto dvou zemích.
Prvni knizka od L. Zibury a jsem nadsena. Mam pocit, jako bych Gruzii a Armenii sama navstivila. :-) Kniha me casto pobavila.
Štítky knihy
Arménie humor cestopisné příběhy cestopisy Gruzie pěší turistika Zakavkazsko
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Kniha Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii je v
| Právě čtených | 53x |
| Přečtených | 2 416x |
| Čtenářské výzvě | 662x |
| Doporučených | 81x |
| Knihotéce | 657x |
| Chystám se číst | 462x |
| Chci si koupit | 125x |
| dalších seznamech | 12x |
Tohle byla první kniha, kterou jsem od Ládi četla. Viděla jsem s ním pár rozhovorů a když jsem ji zahlédla v knihovně, ačkoli nebyla vůbec v plánu, tak jsem si ji vzala. Bylo to totální vystoupení z mé komfortní zóny, co se týče čtení. A bylo to celkem fajn, ale nic co by ve mě nechalo nějakou hlubší stopu. Ještě jsem si řekla, že od něj možná zkusím přečíst "Prázdniny v Evropě", protože by mi to mohlo být bližší, ale jinak se - za mě - žádné wow nekonalo...