Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/355873/bmid_uz-nikdy-pesky-po-armenii-a-gruzii-3IQ-355873.jpg
4
1630
376
Po dvojici bestsellerů přichází princ Ládík s další knihou – tentokrát o cestě do Arménie, Gruzie a Náhorního Karabachu. Ladislav Zibura se vydává do těch nejzapadlejších vesnic, aby mohl poslouchat příběhy místních a načerpat něco z jejich moudrosti. Alkohol teče proudem a mladý dobrodruh důvěrně poznává kulturu plnou pohostinnosti, rozhodných slov a sovětské nostalgie. Své zážitky z kavkazského putování Zibura líčí s tradičním humorem a sebeironií, pro které ho čtenáři nenávidí a milují.... celý text
Přidat komentář
Klasický Ziburův cestopis, ve kterém se kromě pěší chůzi autor věnuje i cyklistice a auto stopu. Vydává se, bez jakýchkoliv plánu, poznat Gruzii, Arménii a Národní Karabach. Vtipné, a optimistické situace, doprovázené letní atmosférou, kterou zobrazují nádherné ilustrace. Skvělá kniha, zajímavý cestopis, poutavé, ale přitom oddychové čtení. Nutno si přečíst.
Byla to vůbec cesta, nebo to byl trip? Až na ten chlast bych to velmi rád taky zažil. Moc hezky se to čte.
Taká tá klasika. Ide, pije (veľa), je, spí, zase ide, niečo sa pototo, zasmeje sa tomu, my sa zasmejeme jemu, alebo (tí menej cynickí) s ním, občas malá kultúrna alebo geografická vsuvka a zase celé dokola. Celé je to proste fajn.
Týmto som sa zároveň dostala na koniec Ziburovej „pešej trilógie” a – i keď ma to samotnú prekvapuje – seriózne uvažujem, že by som mohla pri ďalšej púti (ak sa k nej dokopem) vymeniť oceľového tátoša za vlastné nohy. Predsa len, tie dva-tri kopce by mohlo zvládnuť i také nemehlo, ako som ja.
Zibura a jeho schopnost dělat si legraci sám ze sebe. Krom toho, že chcete vyrazit někam na pěší výlet, tomuhle říkám laskavý humor ????
Tahle kniha je řekla bych tak trochu přelomová.Zibi přestává chodit pěšky a začíná využívat autostop.
Uznávám, že prvotina z Blízkého východu byla zatím asi nejlepší. A teď to malinko zamotám. Druhou knihu o Číně posunu na třetí místo a třetí knihu o Zakavkazsku dám kvalitou na druhé místo :-)
První a poslední kniha od pana autora. Vůbec jsem se nemohla začíst a nakonec jsem to vzdala.
Ač mi přišly Gruzie a zejména Arménie dle popisu velmi zajímavé, musím říct, že mnohem víc mě bavila kniha prvnií o Turecku a Izraeli, tak nějak se mi lépe četla, rychleji běžel děj a víc jsem se nasmála. Nijak tuto knihu nekritizuju, jen asi byla na stejný brdo, jako ta první, a proto už mě tolik nenadchla. Ale putování po Číně stejně otevřu.
"Náhle se mi něco otřelo o obličej. Z mých útrob se vydral výkřik tak strašlivý, že jsem jím vyděsil sám sebe. Těžko říct, zda jsem narazil na hluchého, nebo němého netopýra - každopádně mu echolokace nefungovala. Výzkum skončil a já prchnul pryč v hrůze takřka panické. Na ten dotyk netopýra už nikdy nezapomenu."
Ladislav Zibura, pacient nula, Náhorní Karabach
Sledovat Ládíkovo putování je zajímavé, ale přijde mi to hodně takové ve stylu někam jde, opije se, jde dál a zase potká někoho, s kým popije. Dozvěděla jsem se pár zajímavostí, ale vypadá to, že ani tato knížka ze mě nadšeného fanouška cestopisů neudělá.
Naprosto úžasné čtení. Nebo v mém případě poslech. Ziburu miluju. Smála jsem se většinu knihy. Šla jsem u toho na celodenní túru a doposlechla to celé. Těším se na další
Moje první knížka od prince Ládíčka. Čte se super, hrozně mě baví autorův smysl pro humor, dost často dostanu při čtení záchvat smíchu. Jen se těším na další díly, protože tady u jeho cesty po Arménii a Gruzii je to takové dost alkoholové, raději bych více popisu té země (přírody atd.) - zvolila jsem tuto knihu právě teď, když je karanténa a nikam se nemůže, cestuji alespoň knihami:)
Moje první setkání s autorem a vlastně s cestopisy obecně dopadlo úspěšně. Láďovo povídání mě bavilo, po celou dobu čtení jsem měla dobrou náladu, knížka je prodchnutá pozitivní energií a radostí z cestování. Jediné, co mi chybělo byly fotky, i když četné ilustrace mají určitě také svůj půvab. Ráda si přečtu i další Ziburovy knížky.
Přiznám se, že jsem původně myslela, že to ani nedočtu. Ladík se tu "rozjel" a opravdu více popisuje, s kým se kde opil, kolik toho vypil a kde potom, slušně psáno, vykonával svou potřebu. Nicméně uznávám, že jsou zde i velmi vtipné části, např. mě dost pobavilo setkání s ruskou rodinou ve skalním městě. Takže také díky koroňáku kniha úspěšně dočtena... sorry, ale ilustrace se mi nelíbí...
Vtipná, veselá knížka, tak prolitá vodkou, že se její vůně line snad i z té knížky. Moc se mi líbí tato slova...Zcela dobrovolně se vystavujeme nějakému nepohodlí a komplikujeme si život. Těžko hledat lepší důkaz blahobytu než skutečnost, že vedeme životy tak nesnesitelně snadné, až do nich potřebujeme přidávat dobrodružství....a zmínka o Hradišťanu, který zazněl v Náhorním Karabachu nebo Slovanských tanců v Gruzii, tak to je milé....a autorova lingvistická teorie je báječná: Francouzština zní nejlépe po několika skleničkách červeného, případně s plnou pusou. Hned několik hlásek v severských jazycích vychází ze skřeků člověka, kterému uvízla v krku rybí kost. Afektovaná italština plná gest je jako stvořená pro člověka, který se právě opařil espressem. Německá kuchyně je hutná a tučná - stejně jako německá podstatná jména.... při čtení jsem se bavila, cestování po této krajině bylo hodně zajímavé, někdy zábavné, jindy dobrodružné, občas poučné i dojemné, zkrátka prima, a jenom doufám, že to játra vydržela.
Ještě nikdy jsem u žádné knížky neprolila tolik slz - tedy slz od smíchu! A z téhož důvodu tuhle knihu doporučuji číst v tramvaji, v metru, prostě v nějakém narvaném dopravním prostředku. Zkusila jsem to a představte si: v kratičkých přestávkách mezi svými hlasitými výbuchy smíchu, které se mi nedařilo utlumit, a následným utíráním očí a brýlí jsem si všimla, že lidi si ode mne nenápadně odsedají! Najednou jsem měla místa dost!
Začnu od konce - poslední odstavce knížky mě totiž na férovku dojaly! Ironie je mi vlastní, ale tady mě ta trochu patosu a životní pravdy pohladila na duši.
Po předchozích dvou dílech musím konstatovat, že v Gruzii a Arménii jsem se s Ládíkem bavila nejvíc :-) Docela by mě zajímalo, jestli byl po cestě na nějakém jaterním vyšetření, protože tohle putování by bylo výzvou i pro zkušeného českého pijana.
Netřeba zmiňovat již tolik probírané a tím už i velmi neoriginální tvrzení, že lidé po celém světě jsou fajn (každý národ po svém) a že v drtivé většině případů není vůbec se čeho bát.
Pro mě opět obohacující a opět mě utvrzující, že v hotelovém komplexu ve Středomoří z toho světa moc nepoznám.
Štítky knihy
Arménie humor cestopisné příběhy cestopisy Gruzie pěší turistika Zakavkazsko
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Kniha Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii je v
| Právě čtených | 53x |
| Přečtených | 2 416x |
| Čtenářské výzvě | 662x |
| Doporučených | 81x |
| Knihotéce | 657x |
| Chystám se číst | 462x |
| Chci si koupit | 125x |
| dalších seznamech | 12x |
Po dvou cestopisech od Zibury nemůžu vynechat ani tento. Mě to prostě baví :) jediné cestopisy, co mě baví...