Prázdniny v Evropě
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418841/bmid_prazdniny-v-evrope-ITu-418841.jpg
4
1521
360
Máte rádi humor, dobrodružství a mnohahodinové čekání u silnice? Pak vložte řízek mezi chleby a vydejte se za čtvrtým prázdninovým dobrodružstvím s Ladislavem Ziburou. Tentokrát vás čeká 14 000 kilometrů stopem napříč Evropou. Ve společnosti svérázných řidičů vyrazíte z Polska přes malebné Pobaltí až za polární kruh a následně z horkých Athén přes divoký Balkán zpátky domů. Objevíte při tom místa, která jste vždycky chtěli navštívit, jen jste o nich dosud nevěděli. Vyslechnete příběhy neobyčejných lidí a přesvědčíte se, že jste se narodili na tom nejrozmanitějším kontinentu světa.... celý text
Přidat komentář
Jako ostatní knihy od Ladislava Zibury, se mi toto putování opět líbilo, ale více mne asi zaujalo stopování a objevování severských zemí, tedy první polovina knihy.
Od L. Zibury jsem přečetla všechno kromě Santiaga a Evropu (společně s cestou do Jeruzaléma) řadím mezi jeho TOP. Určitě tady hrají roli osobní důvody: Jednak mám taky jistou stopařskou minulost, jednak po Evropě cestuju velmi ráda a všechny země, o kterých autor píše, jsem navštívila. Mohla jsem tedy vzpomínat na své zážitky a srovnávat je s těmi Ziburovými. Zatímco já jsem spíš na ty památky, Ladislav má obdivuhodnou schopnost seznámit a skamarádit se s kýmkoliv kdekoliv na světě. Zároveň je to dost velký vtipálek a „mluvka“, tak je otázka, jestli tak trochu v něčem nebalamutí i nás čtenáře. :-)
Od autora je to moje pátá přečtená kniha a řadí se na tu slabší část stupnice. Jestli mělo být záměrem nadchnout čtenáře pro stopování, pak se to nepodařilo. Popisů stopování, resp. jeho nudných částí, jestli se J.Z. postavil před nebo za křižovatku, bylo až příliš. Člověka to tak moc nebavilo, až se z toho nemohl soustředit na vyprávění o cestě jako takové.
Těch pár momentů opravdu cestopisných ale už stálo za to. Zábavné, neotřelé, lidové, poznávací, vtipné. I tak v nich ale panoval trochu arogantní tón, že autor je jaksi lepším cestovatelem, než ostatní.¨
Celkově jsem se do čtení musela tolik dokopávat, že se mě knížka držela snad čtyři týdny. Snad si spravím chuť Santiagem, už na mě čeká v poličce.
Mé první setkání s knihami od Ládíka. Poslouchá se dobře, ale čte se hůře. Než si zvyknete na jeho styl psaní a humor, pak to jde snáze. Tahle kniha byla nic moc, ale u dalších to bylo lepší.
Princ Ládík nikdy nezklame. Spoustu knih si půjčím, přečtu,vrátím, jiné potřebuji vlastnit, po přečtení mají své jisté místo v mé knihovně. A Ládíkovy cestopisy patří mezi ty druhé.
Tato kniha je moc pěkná. Osobně se mi víc líbila pěší putování, ale tady je Ladislav zase zřetelně vyzrálejši a kniha má zas jiný půvab. Nemůžu řict, ze bych se u jeho knih tloukla smíchy, ale je to pro mě takové milé pohodové čtení.Četla jsem teď znovu jeho knihy všechny od začátku a nyní se chystám na tu poslední, tak uvidíme.....
Cestopisy prince Ládíka jsou jak to nejhezčí pohlazení po duši, navíc vyvážené ve vtipnosti, zajímavostech, historii i postřezích o daných zemích. Další skvělé čtení, po kterém se mi chce někam vyrazit. Klidně hned, s rýmou a kašlem.
Ve svém cestovatelském počinu Prázdniny v Evropě autor nahradil pěší putování autostopem. Tentokrát to vzal přes Polsko a Pobaltí do Skandinávie, vzápětí se letecky přesunul do Atén a poté přes Balkán, Ukrajinu a Slovensko domů.
Rozhovory, které vede Ladislav s řidiči zastavených vozidel, čtenářům vtipně přiblíží mentalitu lidí navštívených zemí. Některé zážitky jsou méně uvěřitelné, ale o to tu nejde. Tohle ani není klasický cestopis, podle kterého si budete plánovat cestu. Tato kniha především baví, vyloudí vám úsměv na tváři. Výborné a trefné jsou různé historické a kulturní poznámky k daným zemím.
Prázdniny v Evropě přináší pohodové počtení, při kterém se zasmějete, dozvíte něco nového a někomu četba možná dodá i novou chuť k cestování :-).
Cestovatel Ladislav Zibura se vydává na cestu po Evropě, ale nejezdí karavanem nebo autem. Jezdí stopem nebo jde pěšky. Jeho cesta začíná v Polsku a po 2 měsících končí na Slovensku, odkud se jen dostane zpět do Česka. Při cestování potkává mnoho zajímavých lidí. Někdy to pro stopaře musí být zdlouhavé, když čeká několik hodin, než mu někdo zastaví. Ladislav se dostává na místa, která chtěl za život vidět. V knize jsou barevné stránky, na kterých najdeme vysvětlivky různých slov, dějů historie nebo otázky, které si při čtení můžeme pokládat. Na to, že cestopisy nečtu, tak tento mě zaujal tím, že má v sobě kus humoru a dnešní řeči. Ladislav Zibura napsat také další cestopisy. Takže cesta po Evropě nebylo jeho první cestování na vlastní pěst.
Poprvé jsem četla knihu od Ladislava Zibury a mile mě to překvapilo. Já obvykle cestopisy nečtu, ale tento mě zaujal. Líbil se mi styl psaní autora, občasné vtípky, stručnost, přirovnání. Knihu obsahovaly také nádherné ilustrace které pomohly se do děje lépe vcítit. Musím zmínit časté okénka zajímavostí, například o městě kde se právě autor nachází atd. Do děje jsem se lehce vcítila a knihu si užila. Rozhodně doporučuji všem věkovým kategoriím. Mám v plánu další knihu od tohoto autora.
Mám Ladislava Ziburu a jeho knihy i besedy ráda. U této knihy mi ale přišlo, jestli už by se neměl posunout do další životní fáze. Ta osamělost z toho "čouhala" na mnoha místech. A přitom stačilo sednout do jakéhokoliv dopravního prostředku a dojet za svou přítelkyní...
Asi nelze být celý život "mladým vtipným cestovatelem"...
V této knize se mi nejvíc líbily "faktografické stránky", kde stručně a jasně shrnuje vědomosti související s jednotlivými zeměmi nebo s cestováním obecně. Takhle se v jedné z nich dívá na naši republiku:
"Tak často mluvíme o malé české zemičce a malém českém národě, až by si jeden mohl myslet, že to je pravda. Ale není. Na evropské poměry totiž počtem obyvatel naopak patříme mezi velké země. Z padesátky evropských národů jsme zhruba třináctým nejlidnatějším. Méně lidí než v Česku žije například v Portugalsku, Švédsku, Rakousku, Maďarsku, Bělorusku, Bulharsku, Finsku, Norsku nebo Irsku. Nadprůměrné je Česko i celosvětově. Ze zhruba 230 zemí světa asi 87. nejlidnatější. Aby toho nebylo málo, „naše malá zemička“ není ani malá. Co se týká rozlohy, je Česko v rámci Evropy dvacáté – tedy lehce nadprůměrné. Malí nejsme dokonce ani vzrůstem: Češi patří mezi deset nejvyšších národů světa."
Začátek mi přišel takový rozvláčný, poměrně dlouho mi trvalo, než jsem se začetla. Nicméně když jsem se dostala přes cestování Polskem, tak se to zlomilo a zbytek knihy jsem přečetla během dvou dnů.
Co mi trochu vadilo, bylo přeskakování. Nedělo se to moc často, avšak jsou místa, kde na sebe text nenavazuje. V jednom odstavci je ve městě A a v dalším už někde úplně jinde...
Humor, kterým je povídání protkané, nemusí sednout každému. Přiznám se, že na začátku mi to přišlo takové na sílu. Jak kdyby se autor nemohl dostat ke svému stylu. Ale stejně jako čtivost, i tohle se zlomilo poté, co odcestoval z Polska xd
Jinak nevím, jestli si toho někdo všiml, ale v první části se docela dost zmiňuje o své přítelkyni. Následně se však dozvíme, že měl nějaký třídenní románek v Talinnu, a přítelkyně mizí ze scény xd
Abych to shrnula, tak kniha se mi líbila. Méně než 40 dní pěšky do Jeruzaléma, ale přesto líbila. Jde vidět, že se autor někam posunul a svou tvorbu ubírá určitým směrem. Což se ne každému může líbit, viz některé komentáře níže, avšak já bych to asi nekritizovala. Je na něm, o čem chce psát.
Poslední, co bych zmínila, jsou krásné ilustrace, které se v knize vyskytují. Je to pastva pro oči. Celkově je kniha dobře graficky zpracovaná a jde vidět, že si s tím nakladatelství dalo práci.
„Vojto, a není ti tady smutno?" vyzvídal jsem později od kamaráda v rozpálené sauně.
„To víš, že je. Ale kdybych tady nebyl, nevěděl bych, že mi Česko chybí. Tak jsem rád, že tady jsem," usmál se.
K této knize jsem se dostala přes čtenářskou výzvu. Zase se mi potvrdilo, jak úžasný je to projekt. Už nějakou dobu mám heslo " Když ti nejsi úplně cajk, čapni Backmana". Teď přidávám "... nebo Ziburu". Skvělá kniha. Moc jsem se bavila a určitě brzo sáhnu po další, i když v cajku budu.
Až na pár trochu křečovitých vtípků vlastně nemám co vytknout. Bavila jsem se celou dobu, moc se mi líbily medailonky o zajímavostech jednotlivých míst a událostí (googlila jsem při čtení jak divá a dozjišťovala si podrobnosti) a chtěla bych hned do některých zemí vyrazit taky. Navíc je kniha krásně graficky zpracovaná.
Ladu Ziburu
mám ráda. Byla jsem i na několika jeho přednáškách. Ty první se mi líbily nejvíc - šel s kůží na trh a nevěděl, jak ho veřejnost přijme. Teď už mi z toho trošku čouhá bysnys. Ale dobrý, proč ne. Když mu to jde...
Poslouchala jsem CD namluvené Pisarikem a pobavilo mě to.
První knížka Ládových dobrodružství, kterou jsem na doporučení přečetl a nelituji. Autor vtipně a zapáleně popisuje cestování autostopem napříč Evropou. Popisem míst, příhod a charakterů řidičů Vás Láďa vtáhne do děje a nepustí. Velmi oceňuji faktické vsuvky k jednotlivým zajímavostem.
K rozečtené knize a celkově k Ziburovi jsem se vrátila po nějakých 3 letech a dočtení knihy jsem si opravdu užila. Zasmála jsem se, něco i naučila o popisovaných zemích, knihu jsem zavírala s lehkým srdcem. Jako vždy, Zibura vtipně a velmi trefně vykreslil procestovaná místa a lidi, které v nich potkal, a předal dál onu euforii z cestování. Byla to skvělá volba na uzavření letní cestovatelské sezóny. Už se těším na autorovu novou knihu vycházející v říjnu.
Štítky knihy
Evropa cestování cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Kniha Prázdniny v Evropě je v
| Právě čtených | 69x |
| Přečtených | 2 200x |
| Čtenářské výzvě | 922x |
| Doporučených | 83x |
| Knihotéce | 561x |
| Chystám se číst | 529x |
| Chci si koupit | 119x |
| dalších seznamech | 11x |
(audiokniha) Na prvních cestách chodil Ladislav pešky. Tentokrát se vydává stopem, což je předpokládám kvůli bolavému koleni. Jsem rád, že ho zdravotní problémy neodradily od dalšího cestování. Byla by to velká škoda, protože jak je vidět, tak dokáže napsat otevřenou, vtipnou, inspirativní a zároveň poučnou knihu z jakékoli cesty.
"Chci se vydávat do světa. Každé dobrodružství totiž člověku pocitově prodlouží život. Nejprve si ho užije v přítomnosti a pak ještě mnohokrát ve vzpomínkách. Zážitky navíc zrají jako dobré víno. Všechno špatné se časem změní v legrační historku a všechno dobré se stane ještě krásnějším."