Prázdniny v Evropě

Můj třetí Zibura a zatím nejslabší. Rozhodně ne stylem vyprávění, protože autor umí vylíčit každou situaci s nezaměnitelným humorem, který je mi blízký, ale je pravda, že Arménie i Santiago, které jsem měl tu čest přečíst, nabídly poutavější lokace i pestřejší nabídku situací. V Evropě se hodně stopovalo, dověděl jsem se, že evropané jsou víceméně všude fajn, i když nedosahují otevřenosti třeba zmíněných Arménců. Potěšilo mě ukončení knihy. Těch pár vět, díky kterým mám Ziburu moc rád. Jeho pohledem na cestování, na svět, na život. V příštím životě bych chtěl za nějakým tím dobrodružstvím jít s ním.

Tohle není cestopis, to je road movie na papíře. O památkách se tady toho dozvíte pomálu, ale stopařských historek s roztodivnými lidmi je tu spousta. Pozor, obsahuje sarkasmus a trapnohumor.

Prázdniny v Evropě mě tedy vůbec nenadchly. Zatímco Santiago byla autentická, pokorná a praktická knížka, tak Evropa působila zmateně, někdy nezdvořile a celkově nepřínosně. Příliš nerozumím autorovu rozhodnutí projet kontinent stopem, jelikož se z cestopisu stalo jakési uspěchané a extrémně nezajímavé povídání o nekonečném množství řidičů, kteří autora převáželi. V Santiagu byly lidské příběhy naprosto na místě a velmi vítané, ale u Prázdnin bylo prostě divné číst to, že se autorovi na místě nelíbilo a spěchal, protože se těšil na další stopování, zatímco já jsem marně čekala na nějakou zajímavost o dané zemi. Těšila jsem se, že třeba dostanu tipy na nepříliš známá místa, ale autor nenavštěvoval ani moc těch opravdu známých památek - spíš jsem dostala přehlídku hostelů, kaváren, barů a benzinových stanic. Prostě mi to připadalo, jakoby autor chtěl svoji trasu projet co nejrychleji, jen aby měl "odškrtnuto". Láďův humor mám ráda, ale v některých pasážích tentokrát působil až povýšeně a arogantně, což mi sympatické rozhodně nebylo. V textu byly také zvláštní neoddělené skoky mezi místy nebo událostmi, často jsem se musela vracet a kontrolovat, jestli jsem něco nevynechala. Ale abych jen nekritizovala, líbily se mi čtivé odstavce s reáliemi, líbil se mi kladený důraz na Polsko a čas strávený ve Finsku. A líbila se mi přítomná lidská dobrotivost a laskavost (což ale není úplně zásluha autora). Myslím, že objet Evropu vlakem (nebo si udělat řidičák a jet vlastním autem) by v tomto případě bylo lepší rozhodnutí. Po dlouhé době knížka, do které jsem se musela nutit, abych ji vůbec dočetla.

Po Santiagu moje druhá kniha od Ladislava Zibury. Čte se lehce, sedí mi ten často lehce absurdní humor, líbí se mi upřímný zájem a snaha poznat cizí země jinak, než je běžné. Prostřednictvím spousty drobných setkání s místními při autostopu tak přidává do svého cestopisu ingredienci, kterou na Tripadvisoru nebo v Bedekru nenajdete. Je to příjemné letní čtení, u kterého jsem se leccos dozvěděla, občas zavzpomínala na místa, která jsem sama navštívila, a opravdu mockrát jsem se zasmála.

Kniha mě nebavila.

21.07.2025

Poslouchala jsem jako audio skrz výběr knihy ve čtenářském klubu. Bohužel mám z tohoto cestopisu rozporuplné pocity. Nelíbila se mi Ziburova arogance a to, jak si utahoval z lidí, kteří mu zadarmo pomáhali. Většina knížky je o tom, jak stojí u cesty s palcem nahoru nebo o lidech, které potká. Ze všech míst, které navštívil (a o kterých jsem doposud nevěděla) mě bohužel zaujalo jen jedno jediné. Kdybych knihu měla číst, letěla by do rohu okamžitě... Naštěstí to u audia zachraňoval skvělý Martin Písařík. Rozpačité 3*

Poslechnuto jako audiokniha. Pohodová kniha plná příjemného humoru, zajímavě podaných informací o navštívených zemích a nezaměnitelným Ladislavovým nadhledem.

05.06.2025

Zábavný poslech knihy. Vtipné cestování stopem. Baví mě ten kladný přístup autora k lidem a seznamování se s kýmkoli.
Kniha Prázdniny v Česku mě bavila více.

Klasika od Zibury, milé čtení se zajímavými postřehy.

20.02.2025

Kniha je předčítána Martinem Pisaříkem ... a upřímně mě fakt bavila ... autor cestuje hlavně stopem ... vtipné komentáře autora ... zajímavé poznatky z cest ...

Pre mňa veľké sklamanie - audiokniha nie je predčítaná autorom.
Počúvala som "40 dní pěšky do Jeruzaléma" a "Pěšky mezi budhisty a komunisty", ktoré číta sám Ladislav a bol to zážitok. Autor knihe dodáva autenticitu. On to všetko sám zažil a preto mu to všetko verím.
Táto kniha je predčítaná niekým iným a vadí mi to veľmi. Knihu som nebola schopná dopočúvať. Proste to nešlo.

Sice mě trochu mrzelo, že autor tentokrát necestoval pěšky, ale stopem, ale zase se stihl podívat do více zajímavých zemí. Text sršel humorem, moc jsem se nasmála. Navíc je audiokniha pěkně načtená. Určitě stojí za poslech.

Jsem nadšená! Tento díl se mi líbil zatím asi nejvíce. Po předchozí alkoholové Arménii a Gruzii zde máme cestování po Evropě, sic ne už pěší chůzí, ale stopem, i tak mě to však moc bavilo. Krásné zážitky se spoustou vtipu, tak jak je to panu Ziburovi blízké. To mě baví. Tak příště prázdniny v Česku!

O parník nudnější než předchozí dvě knihy (buddhisti a Jeruzalém), co jsem od Zibury zatím četl. Tahle kniha mi přišla jako spíchnutá horkou jehlou, skákalo se v ní od jednoho krátkého setkání ke druhému, od jedné myšlenky k naprosto nesouvisející jiné, kniha celkově není moc konzistentní a působí spíše jako nákupní seznam s několika poznámkami. Ač jsou všechny zážitky a zkušenosti úchvatné, tak by si zasloužily zpracovat trochu lépe.

Láďa zase nezklamal.Čtení jsem si užila.Spisovatel je sice trošku blázen,v tom co prožívá a čeho se na cestách nebojí,ale o to víc mě to baví.Má hezké zážitky,a já si jeho cestování užívám s ním.

Moje první kniha od Ladislava a určitě ne poslední. Oddechové, zábavné čtení a ještě hezké ilustrace.

Trochu jsem vystoupila mimo svou bublinu a pustila se do "Zibury", abych si nepřipadala jako ignorant v českých zemích. Cestopisy nečtu, ale chtěla jsem vědět, o čem se mluví.
Myslím, že cestopisy dál nebudou mou oblíbenou literaturou, nicméně kniha mě příjemně překvapila. Ladislav Zibura píše poutavě, je vtipný a má dar přirozeného vypravěče. Také ho asi na svých cestách často procvičuje... Kniha je plná historek o stopování, setkávání s lidmi, zážitků z cest, ale jsou v ní i faktografické vložky pro zvídavější čtenáře. Milým překvapením jsou ilustrace.
Trochu jsem si zavzpomínala na mladá léta, kdy jsem dvakrát jela stopem do Švédska. Dnes už bych se asi bála, ale očividně není čeho. Je to stále stejné.
Chápu, proč jsou tyto knihy a přednášky tak oblíbené.

Oproti Prázdninám v Česku se necítím tolik poučen, na druhou stranu je tady zase více vtipně bizarních situací.
U pasáže z Ukrajiny mi bylo trochu úzko, když jsem si představil, jak se země stihla za těch pár let proměnit. Jinak si mi ovšem po celou dobu nescházel mírný úsměv z úst.

12.07.2024

Líbilo se mi to. Takové milé, vtipné a upřímné povídání. Mám tak trochu pocit, jako bych s Ladislavem kus Evropy procestovala taky. A taky mám teď chuť sbalit batoh a hned se někam vydat.