Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311414/bmid_pesky-mezi-buddhisty-a-komunisty-gVf-311414.png
4
2297
456
Nešikovný mladý muž ujde 1 500 kilometrů pěšky v Nepálu a v Číně. Dějí se mu hrozné věci, ale on se jim jen směje. Když mi byly tři, rozbil jsem si hlavu o bidet. Když mi bylo devět, rozbil jsem si hlavu o kolo, které jsem vedl do kopce. Myslím, že bych vůbec neměl cestovat, protože jsem hrozně nešikovnej. Ale stejně to dělám. Radši ale chodím pěšky, protože tak je to nejbezpečnější. Jednoduše vyrazím na cestu a čekám, co mě tam potká. Tentokrát jsem se vydal do Číny a Nepálu. V kraťasech ze supermarketu a brýlích z drogerie jsem prošel Himálaj i úplně neznámé vesnice v údolích řek. Mnohokrát jsem spal u úplně cizích lidí doma a poznával, jak se jim doopravdy žije a co jim přináší štěstí. Už na cestě jsem o nich začal psát tuto knihu. Času na psaní byl dostatek, protože ujít pěšky 1 500 kilometrů trvá docela dlouho. Jak si teď po sobě knihu čtu, myslím, že se mi povedlo vytvořit pěkné svědectví o jednoduchosti života a půvabu svobody. Jestli se chcete dozvědět něco o památkách a historii, radši si ji ale nekupujte. Kniha je jen o Číňanech, Nepálcích a jejich životě. A taky trochu o mně. Tomu se člověk nevyhne, když jde sám.... celý text
Přidat komentář
Naprosto skvělý cestopis, při jehož čtení jsem se neuvěřitelně bavila a občas i nahlas smála. Knížka je to vtipná, chytrá, osvěžující, velmi čtivá. Po jejím přečtení mám pocit jako bych Nepál i Čínu skutečně znala. Všem vřele doporučuji.
Přijel do Tibetu a potkal Tibeťana. Najedl se u něj, přespal a šel dál. Druhý den potkal zase Tibeťana. Najedl se u něj, přespal a šel dál.
Pozor! V polovině knihy nastal zásadní zlom. Došel do Číny! A potkal Číňana! Najedl se u něj, přespal a šel dál. Možná byste si změny však vůbec nevšimli i kdyby autor dospěl na Mars. I tam by potkal Marťana, najedl se u něj a přespal.
Jednotvárná kniha, kterou zpestřují pouze vydařené kresby.
Ať žije marketing!
Cestopisy tohoto typu se mi líbí a čtu je rad. První knihu o cestě do Jeruzaléma jsem přečetl jedním dechem a nadchla mě, takže jsem sehnal další (tuto) a pustil se do ni.
Za mě musím rict, ze je psaná jinak než první cestopis. Předchozí kniha byla taková “syrovejsi” než tato, byla víc popisnejsi ohledně cesty a lidi, které autor potkával. V této je víc zamyšlení a úvah, některé se opakuji a není to tak zajimave. podle popisu bylo tohle asijské putování spis nudnejsi a čínská část podstatně nudnejsi než nepalska. Nicméně vše se pak nějak moc točí jen kolem konstatování kde se mu podařilo spát a kde všude dostal jídlo... Co mě taky nebavilo a přišlo mi hrozné, byly básnicky.
Za mě je rozhodne zatím lepším dílem první cestopis.
Problém se spaním se vždy vyřeší nejpozději následující ráno. Obdivuhodně pozitivní přístup, který je základ takových cest. A onen šerpa do této knihy skutečně zapadl. Nicméně pro mě trošičku slabší než první kniha. Stále však dobré počtení, které ve více pasážích opravdu pobaví.
U druhé knihy je znát jakýsi Zibiho posun takřka ve všem. Už jsem samotná kniha je koncipována jinak, mění se jeho způsob myšlení, mění se to, co chce knihou předat dál. Hodně se to projevuje právě na faktech, která nám předkládá. Já osobně takové proměny pozoruji moc ráda, takže jsem spokojená.
Za mě Čína o malinký stupínek zaostává za Jeruzalémem. Zibi se asi někam posunul a trošku se to projevilo na jeho stylu. Možná za to mohla cesta zemí, kde mu nikdo nerozuměl, protože jazyk i písmo jsou na hony vzdálené všemu, co běžně známe. Básničky byly vtipné a trefné, některé opravdu pobavily, jiné mě svou přítomností spíše štvaly, ale na kvalitě knihy to neubírá. Líbí se mi, že ani tak nejde o samotnou zemi, jako o lidi v ní žijící. Zibura vše líčí s takovou lehkostí, až mám chuť se taky někam vypravit. A vlastně díky němu začínám rozumět sama sobě a tomu, že i já mám potřebu se prostě sebrat a na chvíli vypadnout za hranice. :D Kdo potřebuje k cestě trochu nakopnout, Ziburovy knihy mu v tom ve velké míře pomohou!
Druhá přečtená kniha od prince Ládíka. První byla 40 dní pěšky do Jeruzaléma. Takže úvodem malá změna v pojetí podávání kapitol. Kapitoly nebyly číslovány jako jednotlivé dny, ale naštěstí byly pojaty krátce, takže tempo čtení bylo stejně svižné jako u předchozího dílu. Znovu jsem si připadal jako bych šel bok po boku s Ladislavem (mým povoláním je učitel, ale narozdíl od těch čínských bych dokázal mlčet:-). Malinko rušivě pro někoho můžou působit relativně často využívané vyumělkované rýmy. Všechno ale v mých očích přebije epilog, kdy je naše krásná vlast vykreslena autorem takovým skvělým způsobem, že nemilovat jí by bylo těžké. Super práce.
Zábavné, inteligentní a vtipné - přesně takové to je. Bavila jsem se, smála se chvílemi i nahlas a užívala si s autorem celou cestu i všechny setkání a příhody.
Je to jiný cestopis. Hodně osobní, není prvoplánově nabitý fakty, ale o to je snad i zábavnější. Na první pohled čtete příhody nějakého podivína, který s batohem na zádech pěšky prochází nám vzdálenými zeměmi, na druhý pohled je to ale našlapané zážitky a setkáními, které atmosféru a život v zemích kudy Ládík Zibura jde popisují vlastně daleko lépe, než jakýkoli prostý výčet faktů v konvenčním vyprávění o cestování. Navíc je to glosováno úžasně ironicky, se schopností udělat si kouzelnou srandu sám ze sebe a velmi inteligentně i uváděno do souvislostí našeho kulturného okruhu. Ano, přiznávám, že ve mě pan Zibura získal touhle knihou vlastně fanynku a s radostí budu sledovat, co podnikne dál.
„Krásný zážitek, obraz i zvuk, vám přeje zvláště Ládínek, šikovný kluk.“ Pro mě jde o druhou knihu od Zibury, a opět autor neopomněl zmínit mé milované Brno, čímž si sice nevysloužil žádné body navíc, ale pokynutím mu prokazuji své uznání. Netuším co na to Úřad pro čínský turismus, ode mne dostává hodnocení AAAA. Ale možná úplně nejlépe to Zibiho cestování vystihl Jan Nedvěd: „Toulání je názor a přesvědčení z lásky, a trochu z nelásky, co život někdy dal, a odpověď na stesky, na otázky a na mládí a na kdejakej žal.“
Zibura je prostě fenomén mezi cestovatelskou literaturou. Samozřejmě, že jsem se pobavil zjistil mnoho zajímavého - zkrátka nadšen. Určitě všem doporučuji, věřím, že některým může posloužit jako motivace k cestování. Stejně jako mně.
Ziburův skvělý psaný projev jen vylepšuje super příběhy, které se mu děly na cestách po Nepálu a Číně. Pokud se vám líbí jeho knihy, můžete navštívit i jeho přednášku, která je koncipována jako stand-up comedy a pokud se vám líbí jeho humor, tak živě je to ještě o ten živý rámec lepší. Rozhodně doporučuji se do něj začíst, všem, kdo by chtěli cestovat, nechtěli, nebo starým lidem, kteří to neměli možnost zažít, je to jednoduše kniha pro všechny a zaujme napříč věkovými skupinami.
Mě tato kniha potěšila...svižná a vtipná. Na autorovi se mi nejvíc líbí, že preferuje místa turisty nepolíbená, ale svým způsobem poučná. Není to průvodce, ale spíše cestovatelský román.
Sehnat jidlo, prespat, jit, sehnat jidlo, prespat, jit. Readhack - staci precist ctvrtinu, zbytek je stejny ;)
I když mi přijde trochu divné, aby se dospělý mladý muž sám nazýval "princem Ládíkem" ( :-D :-D :-D) a oprostím se od toho, že je mi chlapec nesympatický, knížka mě překvapila a nadchla. Vtipná, svěží, s nadhledem, ale zároveň naučná a přibližující kultury tak jiné a vzdálené. Básničky jsou super. Velice jsem se pobavila a rozhodně jako cestopis doporučuju.
Krasne prekvapeni v podobe mimoradne povedeneho cestopisu, kolem ktereho jsem dlouho chodila a diky CV nos konecne ponorila... Zivotni nadhled, humor a uprimny srdecny doslov udelal z jedne odvazne pouti skvely a prociteny ctenarsky zazitek :)
Opět mě Zibura se svým cestopisem nezklamal. Mého cestovatelského ducha to chytlo hned od samého začátku, ikdyž se do těchto míst už asi nepodívám a jeho cestování je pro mne spíše snůškou útrap a samého chlastaní (Gruzie) než poznávání a popisů přírodních krás a památek. Přesto mě to něco dá a těším se na další jeho cestovatelská dobrodružství. Jeho knihy mě inspirují zkusit cestovat sám než s nějakým idiotem a užít si samoty. Člověk tak pozná sám sebe a seznámí se s jinými lidmi cizích kultur.
A další povedený cestopis od Zibury - u mě již třetí, který jsem přečetla. A určitě sáhnu i po Prázdninách v Evropě, tento autor mě stále baví. Akorát se nemůžu zbavit jakési repetitivnosti, spousta částí mi splývá dohromady a témata se často opakují. Mám ráda autorův humor, ale obsah samotný mne příliš nezaujal. 4/5
Kniha spíše než cestopis připomíná humorný román ze života autora. Pro člověka, který touží po nabytí nových vědomostí a faktů o vybrané zemi, bych to rozhodně nedoporučila, dokonce bych chápala, že ho kniha zklamala, ale pro člověka, který se rád zasměje důvtipu autora a občas se rád dozví nové informace, kterými je kniha prokládána, vřele doporučuji.
Za celou knížku 4 a půl hvězdy, za ten epilog člověka, co má rád svoji vlast, i ta pátá :)
Jsou tam krásné česky humorné vtípky a poznámky!
Štítky knihy
buddhismus Čína humor cestopisné příběhy cestování cestopisy Nepál české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Kniha Pěšky mezi buddhisty a komunisty je v
| Právě čtených | 94x |
| Přečtených | 3 317x |
| Čtenářské výzvě | 1 054x |
| Doporučených | 162x |
| Knihotéce | 843x |
| Chystám se číst | 745x |
| Chci si koupit | 179x |
| dalších seznamech | 11x |
Ladislav je dobrodruh a má můj hluboký obdiv. Já bych sama pěšky nedošla ani do Beskyd a to je mám za humny, nenávratně bych se ztratila :) A taky bych nenašla odvahu zaklepat u cizích dveří a pozvat se na jídlo a na nocleh, tím tuplem, kdybych jim nerozuměla ani slovo :D
Tentokrát nás Ládík provedl dalekým Nepálem a Čínou a seznámil nás především s jejími obyvateli, protože o památkách jeho knihy opravdu nejsou a to se mi vlastně na jeho knihách líbí nejvíce. V závěru zapěl ódu na naši krásnou zem, čímž si získal mé srdce, protože i pro mě je u nás opravdu nejkrásněji ;)