Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311414/bmid_pesky-mezi-buddhisty-a-komunisty-gVf-311414.png
4
2295
456
Nešikovný mladý muž ujde 1 500 kilometrů pěšky v Nepálu a v Číně. Dějí se mu hrozné věci, ale on se jim jen směje. Když mi byly tři, rozbil jsem si hlavu o bidet. Když mi bylo devět, rozbil jsem si hlavu o kolo, které jsem vedl do kopce. Myslím, že bych vůbec neměl cestovat, protože jsem hrozně nešikovnej. Ale stejně to dělám. Radši ale chodím pěšky, protože tak je to nejbezpečnější. Jednoduše vyrazím na cestu a čekám, co mě tam potká. Tentokrát jsem se vydal do Číny a Nepálu. V kraťasech ze supermarketu a brýlích z drogerie jsem prošel Himálaj i úplně neznámé vesnice v údolích řek. Mnohokrát jsem spal u úplně cizích lidí doma a poznával, jak se jim doopravdy žije a co jim přináší štěstí. Už na cestě jsem o nich začal psát tuto knihu. Času na psaní byl dostatek, protože ujít pěšky 1 500 kilometrů trvá docela dlouho. Jak si teď po sobě knihu čtu, myslím, že se mi povedlo vytvořit pěkné svědectví o jednoduchosti života a půvabu svobody. Jestli se chcete dozvědět něco o památkách a historii, radši si ji ale nekupujte. Kniha je jen o Číňanech, Nepálcích a jejich životě. A taky trochu o mně. Tomu se člověk nevyhne, když jde sám.... celý text
Přidat komentář
Ani druhá kniha nezklamala. Opět skvělé... a moc mile mě překvapil konec. Tento mladík to má již v hlavě srovnané...
Maličko jsem měl problém se do knížky vtáhnout, pokud to srovnám se zkušenostmi s předchozí knihou, ale nic to nemění na tom, že jsem se opět královsky bavil! Před samotným čtením jsem stihnul i Láďovu přednášku, takže kdoví, jestli to pak nebylo tím, proč jsem potom měl trošinku při čtení problémy :-) Ale jinak palba za plnej počet hvězdiček!! ;-)
Tuto knihu jsem daroval tátovi k Vánocúm. Musel jsem si jí samozřejmě přečíst abych posoudil, zda se mu bude líbit a zda na něj nebude mít špatný vliv. Chtěl jsem, aby se kniha líbila, ale ne tak moc aby sebral krosnu a na púlrok někam zmizel, což by ve výsledku znamenalo, že bych se neměl s kým střídat v sekání zahrady a krmení psa. A to by bylo fakt docela na pytel, protože všechny moje pokusy naučit psa spásat trávu skončily neúspěchem. Ale zpět ke knize. Je to nejlepší cestopis, jaký sem kdy četl od dob Honzíkovy cesty. Ziburova cestovatelská filozofie založená na procházení odlehlejších oblastí, poznávání lidí a zneužívání jejich pomoci mi byla sympatická skoro až tolik, jako jeho smysl pro humor. Ládík je takový novodobý kulinářský kolonista, který odlehlejším obyvatelúm Číny a Nepálu dopřává kuriózní setkání s bílým mužem, a to pouze výměnou za stravu, pití a levné ubytování. Někoho takového si prostě musíte oblíbit. Poezie byla povedenou třešničkou na dortu. Přesto jsem trochu váhal jestli čtyři nebo pět hvězd, občas je cítit dost stylizace a spisovatelská upravenost. Když u knihy zavřu oči, představím si spíš mladíka, který někde v kavárně na letišti ťuká do noťasu než prachem cest ovátého poutníka. Zkušenému cestovateli by to zřejmě vadilo, ale takovému cestovateli jako já, který překročil hranice naší malé země jen jednou, a to omylem, když zabloudil na Šumavě, to vrásky na čele nedělá. A pokud přeci jen trochu, tak vtip o morčátku to hravě přebije.
Naprosto skvělé a inspirativní. Skvěle popsaná lehkost a krása života. Na začátku mě to chytilo a nepustilo až do konce.
Hodně podobný dojem jako z přednášky (která představuje vítaný doplněk, protože na ní uvídíte fotografie, k nimž autor v textu odkazuje) – o Nepálu ani Číně jsem se toho moc nedozvěděl, ale bavil jsem se skvěle. Na knize i přednášce bylo oproti Jeruzalému více znát, jak moc se Zibura za každou cenu snaží odvděčit čtenářům/posluchačům. Sice se mu daří být vtipný skoro na každé stránce, ale místy to působí hodně chtěně a přípraveně, chybí tomu bezprostřednost předchozího povídání.
Lze samozřejmě zaujmout i opačné, těšitelské stanovisko a radovat se z profesionálně „učesané“ práce bez hluchých míst. Zibura je sebevědomějším vypravěčem naživo i na stránkách knihy. Narozdíl od mnoha jiných lidí, kteří se v Česku živí tím, že baví druhé, dokáže být přitom vtipný i bez toho, aby byl sprostý. Namísto vulgarismů své psaní koření výrazy a slovními obraty nepatřičně kultivovanými (na dnešní dobu) a knihu je tak radost číst i během pasáží, kdy se nic poutavého neděje. Těch je více zvlášť v poslední třetině, která má podobu poněkud monotónního výčtu domácností, do kterých se autor dokázal svým pasivně invazivním způsobem vetřít. Jako kdyby pro něj už nebylo důležité, kudy prochází. V tomto kontextu si nejsem jist, nakolik sebeironicky byl míněn název kapitoly „Zažívám první dějový zvrat“, poukazující na nedostatek vícero podobných zvratů v celé knize. Pro Pěšky mezi buddhisty a komunisty tak platí totéž, co pro nejnovější, zbytečně natahovanou trabantí dokumentární sérii (z Austrálie do Asie) – rozsah mohl být lépe uzpůsoben menšímu množství událostí hodných zaznamenání.
Každopádně jde o jednu z nejvtipnějších knih, které jsem letos četl (nejen díky nezapomenutelnému vtipu o pohřbívání morčátka), navíc doplněnou vydařenými ilustracemi a básničkami tak neodolatelně špatnými, že vás možná vyprovokují k tomu, abyste sami zkusili nějakou složit. Jen se nabízí rýpavá otázka, zda autor musí cestovat do tak vzdálených zemí, když dokáže být stejně vtipný (a o vtipnost jde v jeho případě především) při popisování výletu na Kokořín…
P. S. Zajímalo by mě, zda v obsahu chybějí čísla stránek záměrně, nebo se ztratily cestou do tiskárny.
Vůbec poprvé, co hodnotím a komentuji knížku, aniž jsem ji dočetl celou. Tady musím. Je to dokonalost. Dokonalost formy i obsahu. Forma? Lehký suchý jazykový humor a krásné ilustrace. Obsah? Bizarní příhody, odvážná cesta a zajímavé figurky. Přesná kombinace toho, co mám rád. Po začátku bych dal klidně i víc než pět, nakonec (a také s odstupem) zůstanu "jen" nám poctivých pěti :D Krásná práce, Láďo.
Originální jako Zibura sám. Vkusně humorný, laskavě sarkastický. Tento cesto-lido-pis mě bavil a pobavil stejně jako jeho první kniha. I když je zde znát přirozený posun a větší spisovatelské sebevědomí, to hlavní - osobitý přístup, lidskost a vtip - si kniha ponechává.
Zážitky z dlouhé cesty proložené cynickým humorem a překvapivě zajímavými úvahami o životě.
"Kdyby každému obyvateli planety jednou za život doma přespal cizinec, alespoň bychom věděli, na koho vlastně těmi jadernými hlavicemi míříme."
Pouť na které se vlastně nic zásadního neděje a samozřejmě nemá klasický děj typu zápletka, dějový zvrat a vyvrcholení, přesto dokáže svým nevšedním podáním zaujmout.
Po zkušenosti z první knihy jsem byla zvědavá na autorovu další cestu a opět nezklamal. Bavila mě o něco víc než první kniha, protože ta byla psána den po dni a někdy už to nebylo moc zajímavé, pokud se v daném dni nepřihodil nějaký zábavný zážitek. Tady už vybíral jednotlivé zajímavé zážitky, navíc navštívil místa, kam se většina z nás nikdy nedostane, takže jsem se nenudila.
Když jsem poprvé otevřela knihu a zjistila, že tam není ani jedna fotka, byla jsem lehce naštvaná, ale nakonec mě ilustrace uchvátily jako snad ještě nikdy. Tomski&Polanski, skvělá práce! Bylo to mnohem lepší zážitek, než s originálními fotkami.
Kniha je lehká, hravá, odpočinková, často jsem se musela smát nahlas.
Plný počet nedávám jen z podvědomého strachu, že se u mě před domem objeví cizinec s prázdnou lahví na vodu a rozhodne se u mě přespat :-)
update: živá projekce je stejně skvělá, jako kniha :)
Kniha je naprosto geniálním způsobem napsaná. To, jak nám princ Ládík podává své "utrpení" s nadhledem a humorem, je až neuvěřitelné. Mám jeden velký zlozvyk - zakládám si samolepícíma záložkama oblíbené pasáže a zaškrtávám si jednotlivé odtavce - jak na cestě Ládík hubnul, kniha naopak tloustla. Myslím, že jsem vytvořila svůj nový osobní rekord - přes 3o záložek a 5o zaškrtaných odstavců. :D Knížka se nyní špatně zavírá :) K pasážím se budu velmi ráda vracet při těžkých chvílích :)
Jediné, co bych vytkla, je samotné zpracování knihy - na knize 4o dní pěšky do Jeruzaléma se mi libily vlastní Ládíkovy kresby, které však v této knize nejsou. Byly příjemným zpestřením a zaujaly, kresby vytvořené z fotek v této knížce jsem povětšinou přeskočila a moc jsem se jimi nezabývala.
Knížku každopádně doporučuji komukoli se smyslem pro humor. A ten, kdo smysl pro humor nemá, nechť si ji stejně přečte, protože Ládíkovým vtipům se nelze nesmát. :)
Po přečtení první knihy jsem jsem se modlila, ať se Ladislav co nejdříve vydá na další cestu. Naštěstí jsem nemusela čekat tak dlouho. Kniha je prostě fantastická, akorát se špatně čte přes slzy od smíchu :D
Dlouho jsem se tak skvěle nepobavila :)!
Jen nedoporučuji knížku číst ve vlaku :D můj hlasitej smích musel spolucestující šokovat!
Štítky knihy
buddhismus Čína humor cestopisné příběhy cestování cestopisy Nepál české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Kniha Pěšky mezi buddhisty a komunisty je v
| Právě čtených | 96x |
| Přečtených | 3 313x |
| Čtenářské výzvě | 1 053x |
| Doporučených | 162x |
| Knihotéce | 841x |
| Chystám se číst | 745x |
| Chci si koupit | 179x |
| dalších seznamech | 11x |
Přesně jsem věděl proč tuhle knížku chci a taky se mi to potvrdilo. Ládík vás provede Čínou i Nepálem, líbí se mi, že si na nic nehraje a dokáže si ze sebe udělat legraci. Okouzlující knížka, přečetl jsem ji téměř jedním dechem. :-)