Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311414/bmid_pesky-mezi-buddhisty-a-komunisty-gVf-311414.png
4
2303
456
Nešikovný mladý muž ujde 1 500 kilometrů pěšky v Nepálu a v Číně. Dějí se mu hrozné věci, ale on se jim jen směje. Když mi byly tři, rozbil jsem si hlavu o bidet. Když mi bylo devět, rozbil jsem si hlavu o kolo, které jsem vedl do kopce. Myslím, že bych vůbec neměl cestovat, protože jsem hrozně nešikovnej. Ale stejně to dělám. Radši ale chodím pěšky, protože tak je to nejbezpečnější. Jednoduše vyrazím na cestu a čekám, co mě tam potká. Tentokrát jsem se vydal do Číny a Nepálu. V kraťasech ze supermarketu a brýlích z drogerie jsem prošel Himálaj i úplně neznámé vesnice v údolích řek. Mnohokrát jsem spal u úplně cizích lidí doma a poznával, jak se jim doopravdy žije a co jim přináší štěstí. Už na cestě jsem o nich začal psát tuto knihu. Času na psaní byl dostatek, protože ujít pěšky 1 500 kilometrů trvá docela dlouho. Jak si teď po sobě knihu čtu, myslím, že se mi povedlo vytvořit pěkné svědectví o jednoduchosti života a půvabu svobody. Jestli se chcete dozvědět něco o památkách a historii, radši si ji ale nekupujte. Kniha je jen o Číňanech, Nepálcích a jejich životě. A taky trochu o mně. Tomu se člověk nevyhne, když jde sám.... celý text
Přidat komentář
Tuto knihu jsem nalezl pod vánočním stromečkem, dokonce s věnováním a podpisem autora. Jelikož jsem již četl autorovu prvotinu s názvem 40 dní pěšky do Jeruzaléma, byl jsem zvědav, zda zažije stejně zajímavé a šílené příhody jako tenkrát.
Co se týče příhod, Ladislav (jak si někdy v knize říká) nezklamal. Ono ani nic jiného nelze čekat, pokud se člověk vydá poznávat Nepál a Čínu pěšky, a to mimo běžné turistické destinace. Líbilo se mi dozvědět se o těchto zemích něco jiného, než s čím jsem se dosud setkal. Jde hlavně o příběhy obyčejných lidí, které mladý cestovatel potkal.
Některé kulturní zvyky, zejména co se týče pohostinnosti, mne velmi zaujaly. Mnohé jsou v ostrém kontrastu s tím, co můžeme vidět ve většině naší společnosti. Naopak některé detaily, třeba ty o hygieně, mne trochu vyděsily.
U knihy jsem obdivoval v prvé řadě autora a jeho odvahu vydat se i do míst, kde se s nikým nedomluví. Mnohdy jsem se musel usmívat, nebo přímo smát, když jsem si představoval popisované příhody. Někdy jsem se musel naopak hluboce zamyslet nad tím, jak vnímám svůj život a situace, které přináší. Neboť když je porovnám s tím, co zažívají dnes a denně lidé z autorovy knihy, musím uznat, že se mám skoro královsky.
Ve srovnání s autorovou první knihou mi tato přišla méně humorná, ale i tak ji mohu vřele doporučit ke čtení každému, kdo se rád dozví něco o světě kolem. Poslouží nejen k rozšíření obzorů, ale také k potrápení bránice. A třeba čtenáře inspiruje k tomu, aby se také vydal na pěší výlet delší než obvykle.
Baví mě humorný styl, jakým autor píše. A obdivuji schopnost jít o samotě pěšky takovou dálku v zemích, kde nikomu nerozumí!
Knížkou jsem podarovala manžela k Vánocům a každý večer jsme si ji nahlas četli před spaním. Kromě prodloužení života smíchem o pár let a touhy vydat se okamžitě na nějakou cestu jsem byla obohacena o dva zásadní poznatky.
1. Lidé jsou dobří. Což je fajn si občas připomenout.
2. Princ Ládík není tak úplně poutník... on je prostě hobit. V tom nejlepším slova smyslu :). Při barvitém líčení puchýřů na nohách, snídaní, druhých snídaní, svačin, přesnídávek, obědů, večeří a druhých večeří jsem s nostalgickou slzou v oku vzpomínala na Tolkiena. Aneb, takhle nějak by to dopadlo, kdyby se Bilbo místo k Osamělé hoře vydal do Nepálu a Číny.
Princ Ládík má parádní nadhled, umí se radovat z maličkostí a dělat si ze sebe srandu, takže kniha nemůže být nedobrá. Stejně jsem se ale o trochu víc bavila, když jsem ho viděla naživo, proto 4*.
Odlehčený (ne)cestopis Ládi Zibury "Pěšky mezi buddhisty a komunisty" o tom, jak chodil pěšky po Nepálu a po Číně a vlastně nic zvláštního neviděl, jen potkal spoustu úplně obyčejných lidí. Optimistické lehké čtení o zvláštním způsobu cesty necesty, kde se nic tak zvláštního neděje, jen se tak jde a užívá se trocha toho bloudění po světě. Cestopisy obecně moc v lásce nemám, ale tenhle je jiný. Je laděný do vesela a tak mi přišel vhod jako takové optimistické nakopnutí do nového roku a povzbuzení k tomu, abych zase začala pořádně "chodit".
Skvěle prožito a pak o tom skvěle napsáno!
Kniha je velmi vtipná. Milý humor, který pohladí a obohatí. Svoboda, kterou na svých cestách Láďa prožívá, tu čtenář zprostředkovaně nasává a touží po ní. Člověk se potřebuje napít, najíst a někam složit hlavu, ale ostatní věci nechává plynout a ony se mu prostě dějí. Čistá hlava cestovatele... po přečtení knihy nutně potřebuji projít Nepál.
Kniha je úžasná a dokreslují ji nádherné ilustrace.
Stejně, jako předchozí knížka, je i tato velice čtivá a plná zajímavých postřehů a příjemného humoru. Vřele duporučuji
Tentokrát jsem si zážitek s knihy ještě umocnila návštěvou přednášky na stejné téma (u toho musíte být!). Nejdřív jsem při otevření knihy měla obavy, že jsem se tím o něco připravila, ale nikoliv :) V knížce toho bylo pořád dost a dost. Stejně dobrá jako prvotina. Takže Ziby, aby už ses zase vydal na cestu...
Nedokážu být objektivní, Ladislavovy cesty ve mně příliš jasně probouzí vzpomínky na má vlastní dobrodružství a baví mě natolik, že i kdyby mu bylo co vytknout, stejně by to všechny ty superlativy, které pro jeho druhou knihu mám, převážily - nádhernou výpravou počínaje, přes výborný humor, básničky, u nichž jsem místy slzela, po ten pocit, že jsem se někam podívala a něco zažila, aniž bych (téměř, protože jsem knihu souběžně četla i poslouchala v audioverzi) vytáhla paty z domova. Tentokrát jsem mám navíc triádu komplet - v 11/2016 jsem navíc měla možnost autora vidět na besedě, a jestli smích prodlužuje život, nezbývá než jménem všech budoucích plátců daně, kteří mi díky němu budou muset o pár let déle přispívat na důchod, Ladislavovi poděkovat. Cestuj a piš dál, člověk se nikdy nemůže dost smát!
Pro mě moc inspirativní kniha. Obdivuji, když má někdo takový dar slova a ještě je vtipný.
ps.: Doufám, že se do Nepálu někdy taky podívám. :)
U tohoto cestopisu oceňuji, že jsem se hodně nasmála. Líbí se mi způsob, jakým Ladislav Zibura popisuje svět a jak své cestování prožívá. Určitě si přečtu i jeho prvotinu.
Po přečtení autorovy první knihy 40 dní pěšky do Jeruzaléma jsem doufal, že přijde další cesta a další kniha. Je neobvyklé, aby takto mladý autor dokázal v jedné knize zároveň příjemně pobavit (má dar slova), nevtíravě poučit (má to v hlavě srovnané) a mocně inspirovat (je velmi přesvědčivý). Druhá kniha má stejné atributy. Autorský rukopis je nezaměnitelný, zralejší sloh neubírá knize na vtipu, autentičnosti ani dějovému spádu. Autor udržuje humor a napětí ve správném poměru (ve prospěch humoru), vyprávění je věrohodné. Knihu jsem po měsíci přečetl podruhé, proto, abych znovu nacítil některé myšlenky. Kromě toho, že jsem se opět smál, jsem o některých částech přemýšlel znovu a ve větší hloubce i širších souvislostech. Překvapilo mě to i proto, že mezi námi je rozdíl 35 roků životních zkušeností. Protože autor má i poutavý přednes, daroval jsem bratrovi audioverzi do auta a zajímavou shodou mu poslech vydržel 1500 km cesty. Ladislave, díky i za bráchu, jsi prima společník.
Tak nějak jsem čekal, že Zibura je jen namyšlenej floutek, co vydal knížku na základě známé tváře, ale jsem velmi příjemně překvapen. Tváří se to jako cestopis, ale je to spíš velmi vtipná sebereflexe kluka, co má hlavu plnou šílených nápadů, smysl pro dobrodružství a chuť objevovat. Je pravda, že o Nepálu a Číně se z knihy moc nedozvíte, jelikož autor se přesunuje téměř výhradně pěšky, bloudí a vlastně ani nemá cíl. Nicméně Zibura to vynahradí humorem, který si většinou dělá sám ze sebe. V podstatě píše o tom, jak pořád chodí a co se mu při tom honí hlavou. Vedle textu mě ohromily i nádherné ilustrace, které mají na svědomí Tomski&Polanksi. Jedinou vadou na kráse jsou Ziburovy pokusy o poezii, ale ty budu považovat za důsledek podvýživy. Pominu-li skutečnost, že Zibura po světě Českou republiky reprezentuje tím, že smrdí, pere si v potoce a žebrá o jídlo, jsem nadšený a dávám plné počet bodů.
Skvělá kniha! Laskavé pohlazení a potěšení. Co při cestování považujete za útrapy a problémy, prožívá Ladislav jako obohacení a radost. Zážitky popisuje s velkým nadhledem a smyslem pro humor.
Zibi je PAN spisovatel. Jeho cesta je neuvěřitelná, ale mě nejvíce bavil styl psaní. Doporučuji všem, které baví chytré a vtipné příběhy.
Krásné čtení na zimu, kdy člověk může vymýšlet a toužit po cizích zemích! Knihu jsem si koupila, aniž bych znala předešlé dílo. Mile mě potěšilo! Je to hezky psané, upřímné a osobní. Líbila se mi lehkost popisů a jakási atmosféra, kterou knihu mi dokázala nastínit. Doufám, že hoch se cestováním jen tak nepřestane ;)
Výborné čtení, kterým jsem si zpříjemnila vánoce :-). Doufám, že Ládík zase brzy někam vycestuje.
U knihy jsem brečel. Několikrát. Především smíchy.
Ziburův humor si buď zamilujute, nebo Vám příjde divnej. Já jsem se ještě nerozhodl, která s těch dvou věcí je to pro mě.
Cestopis od toho nečekejte. On stejně nešel někam, kde by bylo cokoliv zajímavého.
Ilustrace uvnitř jsou skvělé, titulka by si zasloužila nějakou cenu.
Doporučuju.
Předem musím ohodnotit grafiku, klidně bych si to všechno zarámovala, je to naprosto boží a proti Jeruzalému úplně někde jinde.
Text opět nezklamal, občas mi stejně jako některým tady přijde, že vtipy jsou krapítek připravené, ale co na tom, když je to vtipný že jo...prostě princ Ládík :-)
Štítky knihy
buddhismus Čína humor cestopisné příběhy cestování cestopisy Nepál české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Jestli takhle vypadají všechny cestopisy, tak jsem si našel nový oblíbený žánr.