Francesca14 přečtené 371

Zlodějka knih 2009, Markus Zusak

Tohle bylo skvělé! Ani nevím, proč jsem čtení téhle knihy odkládala tak dlouho, film jsem viděla už několikrát a dost se mi líbil, každopádně ke knížce jsem se dostala až teď. Prvních tak sto stránek bylo pomalejších, pak mě to ale začalo neskutečně bavit a nepřestalo až do konce. Příběh je hrozně krásný, dojemný a tak nějak se člověku zažere pod kůži, nemluvě o stylu, kterým je napsaný a který já naprosto milovala. Způsob, kterým jsou popsány ty nejobyčejnější věci, si mě získal a podtrhala jsem si spoustu citátů. Mimoto postavy jsou skvělé, realistické a zbožňovala jsem je. Samozřejmě uznávám, že ne všechno na knize je perfektní (slovní spojení "zlodějka knih" se používá příliš často, občas se tam v podstatě nic neděje a je tam tolik metafor, že to někomu může přijít otravné), ale mně nic z toho zásadně nevadilo. Navíc to, že je příběh vyprávěn Smrtí mě bavilo, často to knihu rozveselilo a dodávalo jí to sem tam zvláštní uklidňující nádech.... celý text

Gemina 2017, Amie Kaufman

Prostě to vůbec není můj šálek kávy. Nedokážu se přimět, aby mě to bavilo, a to jsem se fakt snažila.

Muži, kteří nenávidí ženy 2008, Stieg Larsson

Nejsem na detektivky nijak zvlášť zvyklá, ale tahle byla tak vychvalovaná, že jsem ji chtěla zkusit a opravdu mě bavila. Není to asi zrovna můj žánr, takže místy jsem se nudila, ale jinak mi všechno - od zápletky přes postavy - přišlo skvělé. Bylo to čtivé, napínavé, zcela nečekané a životní příběhy Lisbeth s Mikaelem a rodiny Vangerů mě obzvlášť zaujaly. Samozřejmě jsou v textu hodně brutální scény, které je nepříjemné číst, ale k příběhu to patří a nevadilo mi to, spíš to někdy brzdily přílišné popisy podle mého názoru zbytečných věcí. Další díly prý už nejsou tak dobré, ale aspoň ten následující rozhodně zkusím.... celý text

Kletba vítězů 2018, Marie Rutkoski

Z knihy jsem hodně rozpolcená, moje hodnocení se pohybuje někde mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, zatím dávám čtyři a uvidím, jestli se to s odstupem nezmění. Líbila se mi společnost v něčem připomínající Starověký Řím a i zápletka je poměrně dobrá, ačkoli se vyvinula úplně jinak než jsem čekala. Je to i docela napínavé a od poloviny knihy hodně čtivé, styl psaní mi vyhovoval. Pak tu ale byly věci, které mi dost vadily - za prvé, vztah mezi Kestrel a Arinem měl hrozně nerovnoměrný vývoj, nebyly tam skoro žádné plynulé přechody a proto jsem měla dost velký problém jim to uvěřit. Stejně tak Arin byl první polovinu knihy naprosto jiný člověk než ke konci a zrovna moc mi k srdci nepřirostl, stejně jako většina postav a místy jsem se dost nudila. Kestrel ale ke konci nebyla špatná postava a skončilo to taky zajímavě, takže se určitě pustím do dalšího dílu.... celý text

Afrika 2003, Zdeněk Svěrák

Dvůr mrazu a hvězd 2018, Sarah J. Maas

Od knihy jsem moc nečekala, ale koupila jsem si ji proto, že jsem doufala, že dostanu hodně Nesty a Cassiana, dozvím se víc o tom, jak to dopadne s Elain, Mor, Azrielem... a místo toho jsem dostala 200 stránek v podstatě jen o Rhysovi s Feyre, kterých jsme měli až až v předchozích dvou dílech. Věčné popisování jejich neskutečné lásky, propojení a štěstí, nehledě na to, jak fantasticky jim to klape v posteli, mě už opravdu nebavilo a stránky jsem přeskakovala. Napsané to není špatně, ale doufala jsem, že ta knížka bude o něčem trochu jiném. Možná bych si ji užila víc před rokem, kdy jsem tuhle sérii vážně milovala, ale teď už jsem si kromě slovních přestřelek Vnitřního kruhu neužívala skoro nic a autorka neukončila vůbec nic z toho, co jsem doufala, že se tu ukončí.... celý text

O princezně, která se zachránila sama 2018, Amanda Lovelace

Ach jo. Musím říct, že jsem ráda, že jsem si knihu nekoupila a jen půjčila, protože by to byly neuvěřitelně vyhozené peníze - na některých stránkách jsou jen tři slova a jmenuje se to básnička? Přečtení knížky nebyla úplná ztráta času, to ne, některé pasáže se mi i líbily, ale rozhodně se nedají považovat za poezii. Některé myšlenky hezké (i když většinou ne zrovna originální), ale myslím, že by bylo lepší, kdyby autorka se svými zkušenostmi zkusila vytvořit něco jiného, tohle jsou jen pocity sepsané na papír a nemá to žádnou uměleckou hodnotu. Nejen, že na přečtení téhle knihy by stačila hodina, mám pocit, že na její napsání by člověk nepotřeboval o moc víc.... celý text

Vypálená nenávist 2018, Angie Thomas

Zatím asi nejlepší YA kniha, kterou jsem letos četla, a to mě tenhle žánr už v poslední době přestává bavit. Žádné milostné trojúhelníky a ufňukané hlavní postavy, ale realistická vypravěčka, kterou si ani přímo nezamilujete, ani ji nebudete celou dobu bytostně nesnášet, příběh, který příjemně ubíhá a originální téma. Konec napínavý a akční, ale ani v průběhu knihy jsem se nenudila, je napsaná upřímně a čtivě, občas jsem se i zasmála nebo byla fakt hodně naštvaná. Pohled do černošského ghetta a jejich "politiky" byl zajímavý, nikdy jsem nic takového nečetla a nebudu lhát, ani by mě nenapadlo, kolik nespravedlností se pořád kvůli rasismu děje - myslela jsem, že v Americe se to řeší už tak dlouho, že by to mělo být minulostí. A Starr rodina, jejich slovní přestřelky a soudržnost, byla naprosto úžasná. Kniha splnila očekávání.... celý text

Muffin a čaj 2018, Theo Addair (p)

Nebudu tvrdit, že jsem nebyla značně skeptická. Českým autorům moc nevěřím, natož někomu mladšího věku a námět mě rozhodně neoslovil, nesáhla bych po další LGBT knize, kdybych přecejen nebyla trochu zvědavá na nějakou domácí literaturu. A pravda je, že příběh není nijak světoborný, to se od něj ale asi ani nedá čekat, přesto mě ale knížka příjemně překvapila. Je krátká, ale čtivě napsaná, poměrně vtipná (musím říct, že Kit a jeho slovní přestřelky mě vážně bavily), a romantická linka je roztomilá. V některých chvílích jsem sice obracela oči v sloup nad tím, kolik tam bylo klišé, ale pak jsem se přistihla, že se mi to vlastně docela líbí, a že se tam dají i přes to všechno najít i nějaká ta témata k přemýšlení nebo hezké myšlenky. Je to rozhodně odpočinkové a co se děje týče zoufale průměrné, ale je to jedna z moc příjemných oddechovek.... celý text

Sama sebou 2018, Jojo Moyes

Původně jsem tuhle knihu vůbec neplánovala číst, protože jsem si říkala, že dvě knihy o Louise Clarkové už byly až až (a já popravdě řečeno tuhle postavu nikdy moc nemusela). Ale v knihovně momentálně neměli od téhle autorky nic jiného a já si vážně chtěla dát nějakou odpočinkovou knížku od Jojo, tak jsem nakonec sáhla po téhle a překvapivě si to užila. Možná mě to bavilo dokonce víc než předchozí dva díly. Louisa tu byla docela snesitelná, poměrně vtipná (i když mojí favoritkou je rozhodně Lily) a příběh byl roztomilý, s pozitivní energií. Mimoto atmosféra New Yorku byla moc hezky vystižená a pohled do života nechutně bohaté rodiny zajímavý. Podle mě příjemné zakončení série.... celý text

Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou 2017, Elena Ferrante

Tenhle díl jsem narozdíl od předchozích dvou nečetla v italštině, protože mě všichni varovali, že je nejpomalejší a jde v něm hlavně o politiku, a měli pravdu. Obzvlášť v první části se hrozně dlouho řeší jen boj mezi fašisty a komunisty, příběh Lily je rozvleklý, nic moc se tam neděje. Ale postupem času mě to začalo zase bavit víc, začetla jsem se, užívala jsem si autorčin vášnivý styl psaní, kterým neuvěřitelně krásně vykresluje jak prostředí, tak mezilidské vztahy a pocity hlavní postavy. Spousta věcí tam byla vystihnuta překvapivě věrně a některé úryvky jsem v češtině mohla ocenit ještě víc, když jsem v textu rozuměla každému slovu. Zároveň je ale pravda, že některé věci už začínají být přehnané, atmosféra knihy je zase jiná než dřív, autorka jako by se vzdalovala od původního konceptu a postavy se tam vynořují z minulosti na naprosto neuvěřitelných místech, propletence postav se tam opakují, je to trochu jako v nějaké telenovele. Z dílů, co jsem četla, tenhle zatím nejslabší, ale čtivý jako obvykle.... celý text

Lovci hlav 2011, Jo Nesbø

Proces 2003, Franz Kafka

Rozhodně se nedá říct, že by kniha byla čtivá, často jsou tam dlouhé, až odborné pasáže a většinu času člověk stejně netuší, proč o tom ten autor vlastně píše. Místy mi připadalo, že "Proces" je jako by se Orwell snažil psát "Alenku v říši divu", ale právě to se mi na tom líbilo. Z knihy je člověk zmatený, ale jsou tam zajímavé myšlenky a ta nejistota při čtení má své kouzlo. Určitě se ke knize vrátím za pár let, až se na ni budu moct ještě lépe soustředit.... celý text

Wildcard: Divoká karta 2019, Marie Lu

Musím říct, že první kniha se mi líbila o trochu víc. "Wildcard" má jinou atmosféru, příběh je temnější a nepřišel mi až tak napínavý, Emika mi navíc byla v první knize hodně sympatická, ale teď už jsem v ní tak docela neviděla tu stejnou holku. Ale čtení jsem si užila, v některých směrech to stále bylo nepředvídatelné jako všechny autorčiny knihy, je to napsané tak, že člověk prostě chce vědět, co se stane dál. Navíc celý ten nápad s virtuálním světem je fascinující. Konec mi přišel trochu nudný (v poslední době začínám být už nějak unavená z YA sci-fi a fantasy), ale myšlenka té knihy je něco, co mi určitě v hlavě zůstane po delší dobu.... celý text

Hádův chrám 2014, Rick Riordan

Snad do poloviny mě to už skoro vůbec nebavilo. Nejspíš proto, že je to devátá kniha za jeden rok, co od Riordana čtu a všechny ty bitvy už mě začínají unavovat - je to v podstatě pořád to stejné: na začátku nějaká velká záhada, nepřítel, kterého snad nikdy nemůžou porazit, ale všichni víme, že nakonec porazí a v tom spousta malých bojů s různými nestvůrami. Ale nakonec jsem se i přesto přece jen začetla. Kniha je stejně napínavá a čtivá jako ostatní, jen už mě to prostě tak nebere. Nemluvě o tom, že páry Frank/Hazel a Piper/Jason mi tam přijdou navíc a úplně zbytečné, až je to otravné. Na druhou stranu to Leo, Nico a samozřejmě Percy s Annabeth tomuhle dílu dodávají hodně - a pořád je to vtipné, návykové a místy dojemné. No, jsem zvědavá, jak to všechno dopadne.... celý text

1984 2003, George Orwell (p)

Kniha je promyšlená, dost nadčasová a hrozně zajímavá. Je pravda, že jsem při jejím čtení dost spěchala, takže například úryvky z Knihy jsem trochu přeskakovala a do dodatku ohledně newspeaku a angsocu už jsem se ani nepouštěla, ale jinak jsem se při čtení nenudila. Hlavní postava není vyloženě sympatická, ale je reálná a rozhodně se dá vydržet a čtenář s ní docela soucítí. A hlavně celá ta myšlenka knihy, autorova představivost, docela nový svět a jeho krutost, psychologie postav a celé společnosti člověka nutí číst dál a dál a zanechá v něm hlubokou stopu. Je to i dost drastické čtení, obzvlášť ke konci, ale určitě fascinující.... celý text

Sonety 2003, William Shakespeare

Příběh nového jména 2017, Elena Ferrante

První díl byl o něco lepší, ale i tak mě příběh Lenú, Neapole a lidských vztahů nepřestal bavit. Knihu jsem téměř nemohla dát z ruky, protože napsaná je čtivě a napínavě, poměrně nepředvídatelně. V něčem se autorka bohužel trochu vzdálila od atmosféry, kterou dala prvnímu dílu, stejně jako od charakteru Lily, v jednom místě mě všechny postavy včetně vypravěčky neuvěřitelně iritovaly a některé části byly zbytečně zdlouhavé. Ale na druhou stranu jsem si užívala, jak se všechno vyvíjelo a měnilo, jak se v průběhu knihy dostaly hlavní postava i Lila někam úplně jinam a jak se věci ubírají novým směrem, osvěžujícím v porovnání s první knihou. Navíc jsou tam stále dobré popisy a myšlenky, takže v sérii budu určitě pokračovat.... celý text

Dej mi své jméno 2018, André Aciman

Po knížce bych asi nesáhla, kdybych nejdřív neviděla film, který mě bavil a hlavně se mi líbil styl, kterým byl natočený, tak jsem si říkala, že nějak podobně by mohl být příběh i napsaný. Četla jsem ho v originále a rozhodně nezklamal. Byly tam sice někde uprostřed určité části, kdy už mě to moc nebavilo, protože se tam vlastně nic moc neděje, kniha je hlavně o pocitech, myšlenkách a atmosféře. Tohle všechno je tam ale popsáno velmi dobře. Léto v Itálii a to, co se vytvoří mezi Eliem a Oliverem je živé a neuvěřitelně upřímné. Všechny pocity tam jsou až brutálně otevřené a krásně zachycené, stejně jako spousta zajímavých myšlenek. Čtení jsem si užila a určitě se ke knize za nějaký čas vrátím, abych tam našla ty věci, které mi při prvním čtení unikly.... celý text

Franny a Zooey 1987, J. D. Salinger (p)

Nebylo to špatné, obzvlášť krátká povídka Franny mě bavila, ale časem už jsem se začala trochu nudit. Jsou tam dlouhé dialogy, občas zbytečné popisy a vypočítávání věcí, nacházejících se v tom a tom pokoji nebo v té a té skříňce a po celou knihu se toho vlastně moc neděje. I tak je ale poměrně čtivá, se zajímavou myšlenkou a postavami, které jsou vlastně i docela sympatické.... celý text