Elena Ferrante

italská, 1943

Populární knihy

/ všech 14 knih

Nové komentáře u autorových knih

Geniální přítelkyně Geniální přítelkyně

Tohle se mi opravdu moc líbilo, zhltla jsem to najednou. Román je psán neuvěřitelně čtivou formou, takhle dobře čtivý narativ jsem už dlouho nedržela v rukou. Chápu název a velmi s ním souhlasím. Hrozně moc si celý život přeju být jako Lila, i když jsem spíš jako Elena, ve všem, až je to děsivé. Ta její neustávající cesta za úspěchem, který prostě nikdy nepřišel natrvalo, ani pocit vlastního naplnění, což je ovšem typické pro obě hrdinky. Ať dělají, co dělají nikdy to není dost, ať už v porovnání se sebou samou, nebo se svou geniální přítelkyní. Rozhodně potřebuji pokračování ať už ve formě druhého dílu, nebo shlédnutí seriálu. Autorka opravdu umí. Fascinovalo mě, jak uměla s odstupem vše popsat, slovy přesně vystihnout, ale stejně z textu čišela ta dětská, později mladická, naivita a nerozvážnost. I když bychom mohli říct, že se toho v knize zase tolik neděje, čtenář se rozhodně nenudí a já knihu nechtěla za žádnou cenu odložit. Nejde o nějaké přesně vykalkulované napětí, ale čtení této knihy je zkrátka od začátku do konce velmi příjemný zážitek.... celý text
Karolína18


Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou

Pro mě zatím nejlepší díl. Mistrně vyjádřené emoce všech postav, včetně dětí. Silný konflikt mezi životní láskou a věrností rodině.
Kenykeny


Prolhaný život dospělých Prolhaný život dospělých

Od paní spisovatelky jsem nikdy nic nečetla. Tato kniha byla první. Hodnotím ji jako průměrnou. Nesdílím nadšení literární kritiky, protože příběh dospívající holky nebyl až tak moc ničím jiný, než jsou příběhy tisíců jiných děvčat. Cílem autorky bylo nejspíš ukázat dívčinu "jinakost", ale mně její osud i osudy ostatních hrdinů nepřipadaly nijak výjimečné. Prostě dospívání, poznávání sebe sama i světa dospělých! A nebo možná autorka naopak chtěla ukázat, že Giovana byla úplně normální holka, s problémy v rodině, přátelství, lásce i sexu? Pokud byl toto záměr, tak se to povedlo. Když to shrnu, tak za mě hezky namluvená audiokniha Terezou Hofovou, kterou jsem při chvilkách poslouchala v autě i doma. Poměrně jednoduchý příběh s mnoha zajímavými myšlenkami. Ale třeba ten závěr byl za mě až moc neukončený!... celý text
katpas76



Prolhaný život dospělých Prolhaný život dospělých

Velmi zvláštní, musela jsem se přemlouvat, abych knihu dočetla a neodložila, nesympatické postavy, přemoudřelá hlavní postava, podivný závěr, nevím, co si z toho vzít. Vlastně od Geniální přítelkyně se mi nepodařilo do žádné knihy od autorky pořádně začíst a asi už to znovu zkoušet nebudu.... celý text
petrucha86


Temná dcéra Temná dcéra

S Elenou Ferrante jsem se nepotkala – Geniální přítelkyně mě vůbec neoslovily, nedočetla jsem ani první díl; její další u nás vydané knihy jsem proto ignorovala. Jenže pak jsem se doslova srazila s její dětskou (?) knížkou Pláž v noci: tam, kde jsem ji potkala, jsem vlastně vůbec neměla být. A tak jsem usoudila, že budu podél téhle Ariadniny nitě pokračovat: Pláž v noci prý úzce souvisí s knihou Temná dcera, takže sem s ní! Teď děkuju vesmíru, že jsem se k Temné dceři dostala. Nemyslím si, že hlavní postava je psychopatka – považuju se za dobrou mámu, koneckonců šestnáct let „domácího vězení“ s autistou vás vycvičí, ale možná právě proto ji naprosto chápu. A denně se ve své profesi setkávám s matkami, které jsou neuvěřitelně psychicky rozpolcené právě kvůli svému mateřství. Někdy je těžké (ne-li nemožné) považovat ho za přínos, když vám současně tolik bere . . . A je to právě Elena Ferrante, která tyhle pocity dokáže popsat neuvěřitelným způsobem; občas nevěřícně kroutím hlavou, i když s ní souhlasím, a to prosím nejsem z Neapole! A jen douška na závěr: tohle mi opravdu mnohem více připomíná rukopis Domenica Starnone (Tkaničky), který bývá někdy považován za spisovatele, který se skrývá pod pseudonymem E.F. Jenže na druhou stranu: dokázal by muž tak dokonale popsat všechny zápory mateřství? „ Okouzlila mě především ona, jmenovala se Brenda. Povídala jsem si s ní celý večer a představovala jsem si sama sebe na jejím místě, svobodnou, na cestách, s neznámým mužem, po kterém bych neustále toužila a který by toužil po mně. Všechno od nuly, žádný zvyk, žádné pocity otupělé předvídatelnosti. Já jsem byla já, produkovala jsem myšlenky, jež nenarušovala žádná jiná starost než zamotané vlákno tužeb a snů. Ještě mě nikdo nedržel spoutanou navzdory přestřižené pupeční šňůře.“... celý text
broskev28