Komentáře knihy Zlodějka knih
Přidat komentář
Ke knize jsem se dostala jen díky zdejší čtenářské výzvě a ač jsem o ní (přes výborné hodnocení) nebyla zpočátku přesvědčená, zda se mám do ní pustit, teď tedy vůbec nelituji. Jsem cíťa a obsahu jsem se bála. Taky jsem si chvilku zvykala na neotřelý způsob a formu vyprávění. Ale chytlo mě to vše neuvěřitelně a za mě je to kniha, která se dotkne duše. Kniha, která stojí za to.
K tejto knihe som sa vrátil v rámci plnenia Čitateľskej výzvy v bode Kniha, ktorú ste v minulosti nedočítali - nuž a možno to tak bolo dobre, že sme sa spolu "stretli" ešte raz v čase ďaleko príhodnejšom, než tomu bolo pred triapol rokom tesne pred Vianocami, kedy som túto knižku po asi 80 stránkach odložil na neurčito.
Dnes však po bezproblémovom dočítaní vravím, že druhé stretnutie dopadlo nad očakávanie dobre, a úprimne som rád, že som sa k tejto knižke prostredníctvom ČV vrátil. Kniha je kompozične vystavaná dômyselne, postavy sú plastické a hlavne "živé", no a nemáte problém si ich všetky predstaviť v celej svojej kráse, bolesti, šťastí i smútku.
Je to príbeh nevšedný a hlavne práve taký, ktorý chytí za srdce - či prvoplánovo, to netuším, ale ja som sa na pokračovanie v čítaní vždy tešil a to je neklamný znak toho, že ma knižka skutočne zaujala, dojala a zanechala vo mne hlbokú emočnú stopu, a aj keď som si myslel, že ma niečo len tak nedojme, tak v tomto prípade sa aj nejaká tá slza našla a nebola len jedna.... K deju nepoviem nič prevratné, lebo všetko podstatné tu už odznelo - poviem iba - prečítajte si túto knižku a čítajte ju srdcom a ona sa vám odmení. Ďakujem za nevšedný hlboký čitateľský zážitok!
Knihu jsem četla v angličtině a nutno říct, že ne vždy má úroveň stačila na detailní pochopení všech výrazů a zápletek. On tedy byl text sám o sobě dost složitý a časové smyčky tomu také nepomáhaly. Jinak ale musím říct, že téma bylo nové, neotřelé. Úplně jinak pojatá problematika druhé světové války. Hlavní postavy byly sympatické, velmi lidské. Děj odpovídal právě probíhající zápletce. A musím tedy říct, že už dlouho jsem neprobrečela celý závěr knihy.
Nečekala jsem, že bude kniha tak emotivní, každopádně se mi líbila. Poetický styl psaní mi vyloženě sednul.
Neobvyklý příběh vyprávěný Smrtí je dost doporučovaný, ale mě nedokázal tak vtáhnout, jak by měl.
S Liesel jsem dokázala soucítit a rozhodně to není nezajímavá kniha, ale asi bych ji potřebovala i trochu kratší. Několikrát jsem se přistihla, že vypínám a neposlouchám ji.
Vilma Cibulková ji namluvila pěkně, jen mi přišlo, hlavně na začátku, že šeptá tak, že ji vůbec neslyším, pak už to bylo dobré a knihu jsem si zrychlila a byla ráda, že už je konec. Válečných příběhů jsem už nejspíš přesycena.
Nádherná kniha, která stojí za přečtení. Jen se mi stalo poprvé, že se mi líbil více film. Zkusím v budoucnu i audioknihu a už se na ní opravdu těším
Pěkná kniha. Byla už 10 let v knihovně a zasloužila si vyjít ven
Četlo se to hezky. Doporučuji.
Velmi zajímavé pojetí vypravěčky Smrti, smutné, kruté ( taková byla válka), ale zároveň čtivé. Originální slovní spojení mi vytvořila úsměv na tváři ( " přeložil svou délku napolovic a posadil se na beton vedle ní") ...krásná hříčka slov.
Jedna z nejlepších knih, které jsem četla. Doporučuji
Dočteno před několika dni se slzami v očích. Dojemné čtení o těžké válečné době, během které trpěl skoro každý. Trpěla i sama Smrt, která nám tato svědectví přináší.
Ale vidíme tu i přátelství, laskavost, lidskost.
Rozhodně doporučuji a dávám i do TOP 5.
Originálně a poutavě napsaná kniha. Chvílemi rozvláčný příběh, ale po dočtení jsem měla pocit, že přesně takhle to mělo být napsáno... a vypravěčka Smrt - skvělý nápad.
Knihu jsem si pořídila ve starším vydání, moc jsem se těšila na kreslený přebal knihy. Tak nějak jsem si jistá, že knihu s novým přebalem bych pravděpodobně odložila po prvních stránkách. I takové věci rozhodují, vždyť i sama Zlodějka knih samotné knihy vnímala jako svůj poklad. Tato kniha má své místo v mé knihovně navždy. A ano, na konci tekly slzy...
Zlodějku knih jsem nemohla sehnat v tištěné verzi, tak jsem začala s audioknihou. Přednes Vilmy Cibulkové je perfektní, nicméně na audioknihu nemám tolik prostoru, takže jsem se v tom příběhu začala trochu ztrácet. Před pár dny jsem ovšem sehnala tištěnou knihu a musím konstatovat, že ta kniha je dokonalá. Smrt jako vypravěčka? Skvělý nápad. Už jenom to, že vás kniha donutí pohlížet na smrt jako na osobu, která má city a svědomí, je úžasné, neotřelé. Hra se slovy a ironické slovní hříčky, jako například Židé, kteří se jdou koncetrovat? Geniální. Člověk má před sebou tragický příběh, nad kterým se musí často pousmát díky tomu, jaká slova autor zvolil. Takovým příjemným bonusem pro mě navíc bylo, že i během čtení jsem v hlavě stále slyšela paní Cibulkovou, její barvu hlasu a dikci. Jestli se podívám i na film, v tuto chvíli nevím, většinou to nedělám. Budu ráda, pokud mi někdo napíše, zda mu film dojem z knihy umocnil, nebo naopak zkazil.
Když jsem si knihu půjčovala v knihovně - věděla jsem pouze, že jsem si ji chtěla hrozně moc přečíst a že vůbec nevím o čem je. Téma mě opravdu překvapilo, začátek byl trochu neobvyklý - ale potom mě příběh neuvěřitelně chytl. Na konci mě to dohnalo k pláči, přestože to neskončilo "špatně".
Nádherně napsaná kniha. Pan spisovatel si umí hrát krásně se slovy. Jestli jste Smrt - Smrtku neměli rádi nebo jste se jí báli, po přečtení této knížky změníte názor. Posledních zhruba sto stran jsem přečetla jedním dechem. Na Liesel, Rudyho a paní Smrt nikdy nezapomenu.
Knihu jsem zkoušela přečíst už před lety a nedala jsem to. Ten začátek, kde se vše popisovalo formou barev mi přišel moc poetický, a to není forma, kterou bych chtěla číst.
Letos máme ve čtenářské výzvě téma "Kniha, kterou jste v minulosti nedočetli". Zvolila jsem tedy audioknihu - i kdyby mě to zase nebavilo, audioknihu prostě dám...
Ale ne, nedám. Dala jsem tomu 5 hodin a ani Vilma Cibulková, jejíž hlas miluju, to nezachránila. Bylo to tak strašně nudný, že jsem se do poslechu musela nutit. Ale nehodlám ztrácet čas s něčím, co mě nebaví, takže tato kniha navždycky nepřečtena.
Když bych dopředu věděla, že se jedná o příběh z války, asi bych tuhle knihu spíš odkládala a nechávala na později, protože se mi nyní nechtělo číst něco ponurého. Ale způsob, jak je kniha ale podaná, a dost netypickým způsobem v tom, kdo je vypravěčem a jak se v ní příběhy vypravěče a vypravovaného prolínají, ji oprávněně řadí mezi bestsellery a něco, co si člověk opravdu rád přečte. Doporučuji.
K této knize jsem se dostávala pomalu, opatrně. Vlastně jsem nechtěla číst další knihu z války. Ale toto pojetí, styl vyprávění a hluboká moudrost - to mi vše vynahradilo. Sledovat příběh přes odstup vypravěčky Smrti, geniální. A když se na konci knihy odstup blíží zájmu až náklonnosti, byla jsem dojatá. Rozhodně si tato kniha zaslouží své místo v knihovně.
Silný příběh, který mě ke konci knihy dostal do slz. Jsem rád, že mezi námi byli a jsou lidi, kterým nezáleží pouze na sobě, a dokážou se obětovat pro jiné. Je neuvěřitelné, jak pár slov a symbolů dokáže lidské chování změnit a zcela otočit.
Velmi pozitivně hodnotím i autorův způsob napsání knihy. Retrospektivní vyprávění smrtky je velmi zajímavý a grafické zvýraznění některých informací je pro čtenáře fajn pro orientaci.
Takto silný emotivní zážitek z knihy budu mít v sobě ještě nějakou dobu.
Zlodějka knih je přesně ten typ románu, který ve vás zůstane ještě dlouho po dočtení. Nejde jen o příběh zasazený do těžké doby, ale hlavně o citlivý pohled na to, jakou sílu mohou mít slova a knihy, když se svět kolem rozpadá.
Líbilo se mi, že kniha není přehnaně patetická, ale přesto má obrovskou emoční hloubku. Vyprávění je zvláštně poetické, místy skoro něžné, i když se odehrává na pozadí války. Postavy působí opravdově – hlavně Liesel, která si člověka získá tím, jak postupně roste a hledá vlastní místo v chaosu.
Co mě asi nejvíc bavilo, je atmosféra: ten kontrast mezi brutalitou doby a malými okamžiky lidskosti, které drží příběh pohromadě. A samotný motiv knih jako útočiště je podaný krásně, bez klišé.
Je to kniha, která není jen „o válce“, ale o lidech, paměti a síle příběhů. Upřímně, chápu, proč se z ní stal moderní klasik. Doporučil bych ji každému, kdo chce něco hlubšího, ale pořád čtivého a lidského.
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Vypněte si reklamy na Databázi
Za 99 Kč vám vypneme všechny reklamní bannery na CELÝ ROK:
Nebo se staňte členem DK Premium a využijte Databázi naplno - více o DK Premium
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler, 1889-1945 smrt zfilmováno Německo australská literatura Němci o knihách holokaust, holocaustMarkus Zusak také napsal(a)
| 2009 | Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2019 | Clayův most |
| 2014 | Roky pod psa |
| 2015 | Smečka rváčů |
Externí recenze
- I smrt má srdce. Zlodějka knih představuje její něžnou stránku / Pozitivní zprávy
- Zlodějka knih / Veronika, Deník mladé historičky
- Zlodějka knih / V lese knih - Julie Šubrtová

77 %
84 %
58 %
Zlodějka knih
Jistě, jestliže si knih vážíte, můžete se stát i jejich zlodějem.
V době normalizace se likvidovaly zakázané knihy, které měly knihovny nejprve uložené někde mimo, aby se nemohly půjčovat, později přišel příkaz k jejich svozu. Jako nejmladší muž jsem byl vyslán do speciální skříně nad vchodem do oddělení a měl jsem podávat knihy knihovnicím, které je svazovaly do otýpek, aby je pak mohly odnést do auta, které je odveze. Bydleli jsme tehdy v patře nad knihovnou. Nemohl jsem snést, aby byly zlikvidovány třeba takové skvosty jako Kolářova poezie nebo další tituly, které tehdejší režim zakázal jen kvůli jménům autorů anebo editorů. Nacpal jsem si ty krásné tituly za košili, a když byla příhodná chvíle, pospíchal jsem s nimi domů. Tak jsem se stal zlodějem knih. Neměli je zakazovat! A Zlodějka knih vás zasáhne.