Zlodějka knih

Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem. Dlouho očekávané české vydání mezinárodního bestselleru....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/26_/26831/zlodejka-knih-43M-26831.jpg 4.64578
Originální název:

The Book Thief (2005)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Válečné
Vydáno:, Argo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (1202)

Přidat komentář
Dermiska
včera

Úžasná kniha, přečetla jsem jí jedním dechem.

ddkk
18. října

Výborná kniha, výborný film, málokdy se obé povede, v tomto případě ano, stojí za doporučení.

renata0698
18. října

Velmi pěkná kniha, hluboký zážitek. Je pěkné i filmové zpracování.

Mystique899
15. října

Možná vam bude trvat déle, než se začtete, ale nakonec to stojí za to. Příběh je to silný, Liesel není žádná Mary Sue, a proto dávám 4/5.

Kacule88
15. října

Skvělá kniha.

HankaMarek
13. října

Nemohla jsem se začíst, ale tak v půlce už ok.
Knihu doporučuji, ale je to trochu těžší čtení.

asperula
08. října

Ackoli nevyhledavam temata z druhe svetove valky, tato knizka se velice dobre cetla a jsem nadsena. Chytlavy, zajimavy dej. Uzasne postavy. Davam pet hvezdicek.

Danca196
08. října

Kdybych mohla dát ještě více hvězdiček, udělám to. Je to moc nádherná kniha s příběhem plným smutku i dětské radosti z drobností, které jim pomáhaly přenést se přes tuto hroznou a těžkou dobu. Smekám před autorem této knihy a zařazuju ji mezi své oblíbené knihy.

Tereziee
06. října

Nejdříve jsem se nemohla odhodlat začít číst, tuto knížku. Nějak mě odradil styl psaní. Když jsem to ale zkusila podruhé a překonala první stránky, knížka mě vtáhla rychle do děje.

A musím říct, že příběh zlodějky knih mi roztrhal srdce na milión kousků. Poslední stránky, jsem brečela, jak želva. Opravdu dojemný příběh na pozadí 2.sv. války. Hlavní hrdinka Liesel byla opravdu silná osobnost. Tohle by měla být povinná četba...

booksandtea
04. října

Knížka Zlodějka knih mě opravdu uchvátila. Kniha je velmi čtivá,sic netradičně napsaná,ale úžasná. Když jsem jí spatřila v knihkupectví mávla jsem rukou popadla ji a řekla jsem si : "recenze má dobré tak proč ne."
Někteří si stěžovali na nezajímavost,nebo na styl. Nečekala jsem žádné zázraky. Po prvních stránkách se opravdu ukázalo,že kniha nezačíná jako klasický román. Ale nenechte se odradit! V průběhu si zamilujete malou Liesel a jejího nejlepšího kamaráda. Budete cítit vítr prohánějící se po ulici HimmelStraße a sbírat nebohé duše mrtvých ztrápených lidí,společně se smrtí - hlavní vypravěčkou příběhu.
Pokud chcete knížku,se kterou se budete smát i brečet,neváhejte a pořiďte si Zlodějku knih.

madla27
04. října

Krásný příběh, válka viděná očima německé dívky, lidské a dojemné.

Sobolosh
02. října

Lidi mě děsí, stejně tak jako vyprávěčku smrt. Ale zároveň věřím, že je snad více těch se stříbrnýma očima, těch, kteří nadávají Saukerl, ale bez mrknutí se dělí o domov i řídkou hrachovou polívku a riskují vlastní život, aby zachránili jiný. Těch, kteří nejdřív darují kus chleba a pak přemýšlejí, že tentokrát to byla vzhledem k okolnostem velká chyba. Snad je jich víc a vyhrávají. Všimli jste si, že Rosa říkala Saukerl všem, jenom Maxovi ne.

Navíc je to pro mě o moci slova a knih. Hitler jednou viděl matku, jak konejší slovy řvoucí dítě, a pochopil, jak mocné slovo je a že mu pomůže k vládě. A kdyby mi malá chudá holka kradla po jedné knihy a nic jiného, určitě bych nechal okno otevřené a v duchu bych se radoval.

A přál bych si, aby mou duši jednou někdo odnesl v dlaních taky tak něžně a s pochopením, abych se té pracovité a všudypřítomné neděsil.

Lauralex
30. září

Proč mi to ty knihy dělají?!
Říkali, že mi zlomí srdce, ale nečekala jsem, že až takhle. Věděla jsem, do čeho jdu, počítala jsem s tím, že mě dostane, tušila jsem, k čemu se schyluje, ale... prostě to bylo najednou tady a já si to nechtěla připustit. A stále nechci a nemůžu, nedokážu s tím žít. Moje první zlomené srdce, první vyhořelá duše, první a naprostá ztráta sebereflexe.

Nikdy dřív jsem nezažila u knihy takový pocit viny a bezmoci a pocitu, že jsem přece měla něco udělat, jenže to nejde, nedokážu to a cítím za to až jakousi zodpovědnost. A s tímhle pocitem, s touhle myšlenkou žiju už rok a půl a neustále mě to sžírá, víte, uvnitř. V jednu chvíli jsem ztratila všechno, co jsem měla. Cítila jsem se už jakoby součástí Lieseliny rodiny, a pak ve mně něco umřelo.

Je to jedna z těch knih, které chcete dočíst, ale nechcete je dočíst. Ale víc než kvůli tomu, že se mi líbila, spíš kvůli tomu, že jsem si ten příběh v sobě chtěla ponechat naživu. Ta kniha mi ukradla srdce i duši, ale já jsem jí ji nakonec odevzdaně přenechala. Víc už jsem ztratit nemohla.

Sakra ale, taky máte někdy takovou touhu, moci ten konec změnit? Rve mi to srdce a nemůžu se toho zbavit.

Markett
26. září

Tohle je hodně zvláštní knížka. Příběh druhé světové války není zrovna mým šálkem, ale jelikož jsem na ní dostala doporučení, dala jsem se do čtení. Na začátku však musím přiznat, že jsem si mezi kapitolami dávala kolikrát i pauzičky, musela jsem více přemýšlet, děj si nějak ucelit, protože vypravěčka Smrt byla velmi neobvyklá a já si musela v hlavě srovnat to, co jsem vlastně četla a jak mi to zapasuje do děje. Pro mě to nebylo zrovna lehké čtení už pravě díky tomuhle přemítaní nad dějem, a taky z toho důvodu, že válečné knihy nemám ráda, protože pak skoro nemůžu spát a beru si útržky s sebou do snů.
Každopádně kniha hezky ukazuje tuhle hroznou dobu a život normálních lidí. S Liesel jsem začala soucítit už v době, kdy ji dali k pěstounům... i když pan Hubermann byl skvělý, nedivím se , že ho Liesel měla tak ráda. Ona sama byla velice zvláštní postavou, zraněnou tolika náhlými životními zvraty. Ale přesto jsem četla dál, a poznávala další postavy i děj. Pro mě to bylo něco, co mohu nazvat opravdu "dechberoucí". Stejně tak i já mohu knihu doporučit, moc se mi ten příběh líbil, psaná byla velmi neobvyklým způsobem , což ji přidává na jedinečnosti.

Michajela.cz
23. září

Zlodějka na mě koukala z police už nějakou dobu ale pořád jsme její čtení odkládala "na potom". Hlavně z obavy, že mě po přečtení zklame.
Mám za sebou XY knih, které popisují příběhy z období druhé světové války a tak nějak jsem se domnívala, že už mne v tomto ohledu nic "nevzruší".
Ovšem způsob, jakým autor líčí dojemný příběh Liesel mě velmi mile překvapil. Hltala jsem písmenko po písmenku, slovo po slovu, kapitolu po kapitole a najednou - konec.
Knížka mne donutila, abych se zhluboka zamyslela a zafilozofala si....a to mě bavilo asi nejvíc. Smrt vypravěčka dodává knížce šmrnc. Takže co dodat? Zlodějka nezklamala a mohu ji doporučit.

enguyen
22. září

Oproti očekávání mě knížka moc neoslnila díky tomu, jak je vyprávěná. Několikrát jsem ji musela kvůli nezájmu odložit. 3***

Yogini
19. září

Musím uznat, že prvních několik desítek stran jsem se nemohla začíst, zvláštní styl psaní, složitější pro mne rozeznat, čí pohled to zrovna je....od příchodu Maxe se ve mě něco obrátilo a já stále četla, slzela, usmívala, podivovala na dobrotě a síle lidí...neskutečně silný příběh, nemám slov....

Krizovakri
19. září

Přes všechnu tu chválu mě kniha trochu zklamala. Je zde sice krásně popsána krutost tamní doby a autorův popis je velmi živý, ale děj nemá gradaci.

SmallLucia
12. září

Dojemný a krásný příběh, u zfilmované podoby se nedalo neplakat. Nemám co dodat.

gigi77
11. září

Několik odstavců prvních stránek mne přesvědčuje o skvělém příběhu, který mne láká otočit další a pak zase další list. Avšak nedokážu se smířit se stylem psaní a knihu odkládám na "třeba někdy později", protože ji číst nemusím .... je půjčená jako spousta jiných klasicky psaných románů a poutavých priběhů, ze kterých mám možnost si vybírat, a kterým dám nyní přednost. Ale po pravdě je mi trosku líto, že si ten příběh nepřečtu jen pro ten "inovativní styl psaní" ...

SábaLišková
06. září

Jedna z nejlepších knih,co jsem kdy četla.

kytikyti
05. září

Bylo to hodně pěkné. moc válečné knížky nemusím, protože jsem hrozná citlivka a ony jsou vždy smutné, ale tady se mi ten styl psaní tak líbil, že jsem nepřestala. přirovnání a popisy měly tolik fantasie. krásné

milan2310
05. září

Dobře čtivé, hořko-hladivé.

Jane417
31. srpna

Zlodějka knih je krásný, ale smutný příběh německého děvčátka Liesel Memingerové, která nemá rodinu a dostane se do pěstounské péče manželů Hubermannových... a to je ta veselejší část. Děj se odehrává za 2. světové války a my můžeme vidět život obyčejné německé rodiny, která to taky neměla v té době jednoduché a potýkala se s bídou a strachem. Nedostatek práce, peněz a strach s bombových náletů, který trvá každou minutu a nálet, ten nakonec přijde... Strach, že vám odvedou syna nebo muže do války nebo že vás krutě potrestají za pomoc Židům... Liesel je obyčejné děvče, které všechny tyto pocity prožívá, ale zároveň se chová jako dvanáctileté dítě, protože ona dítě je... má nejlepšího kamaráda, první lásku, hraje fotbal a hlavně miluje knížky, ke kterým se ale většinou dostane tak, že je ukradne. Knihami nakonec zpříjemňuje chvilky nejen sobě, ale i ostatním. Příběh o tragické době a snaze vydržet ji! "Dudenův slovník se naprosto a skrznaskrz mýlil. Ticho není klid ani pokoj, a není ani mír."

Peace
28. srpna

"Lidi mě děsí."

Tak tato knížka mě dostala natolik, že jsem u žádné jiné ještě tolik nebrečela... Nečekala jsem to... Nemám slov, pane Zusaku...
To si prostě musíte přečíst!

Monolit0713
28. srpna

Dobrý, zajímavý.

BlankaTr
28. srpna

Knížka se mi špatně četla :( avšak nechtěla jsem přijít o děj, tak jsem zhlédla film. Moc pěkný příběh.

pajafich
27. srpna

Přečtena jedním dechem. Jazyk, Smrt na pozici vypravěče a smutné i krásné emoce, to vše tvoří tato kniha.

Burák
25. srpna

Asi jsem od Zlodějky knih čekala až příliš. Pochvaly čtenářů z mého okolí, nadšené recenze tady i jinde, jasné "must read" - i když jsem se snažila pochopit ten humbuk okolo, nějak se mi to nepovedlo. Líbí se mi námět, historické zasazení, jazyk jakým je ta knížka psaná, i to, že vypravěčem je Smrt. Ale tím to taky končí. Napětí veškeré žádné, k téměř žádné postavě (kromě postavy Rosy a částečně k Maxovi) jsem si necítila žádné velké sympatie a tudíž mi ani nijak nepřirostly k srdci. Možná to bylo tím, že knih z období 2. světové války už jsem četla relativně hodně, tak mám tu laťku nastavenou trochu výš. Nevím. Každopádně za mě solidní průměr.

Atanone
23. srpna

tenhle příběh vzbuzuje tolik emocí,krásných i smutných,ale hlavně je o naději...Kolik už mocipánů ničilo knihy a památky,protože se báli slov a myšlenek jimi sdělených ať už na papíře,nebo v kameni. Není to trochu směšné,když se otočí režim,že zakazuje knihy (nebo vnucuje),že staví pomníky (nebo ničí ty staré) ? Lidem,kteří nemají naději,se snadno vládne.
Každý,kdo se odmítá podřídit,krade Smrti část její moci..ale na druhé straně-čeho se bát,když sama Smrt je vypravěčkou lidských příběhů?