Zlodějka knih

2 včera

První kniha, která mě rozbrečela. Miluju na ni jak je napsaná, jak nevinně se snaží předávat určitou moudrost. Nevím co víc napsat.

1 včera

Kniha se mi líbila, hlavně neotřelé vyprávění z pohledu průvodce knihou - smrti. Je plná emocí, střídají se v ní okamžiky k pousmání a naopak silné a velmi smutné momenty.

1 předevčírem

Lepší 3 hvězdičky. Opravdu jsem čekala mnohem víc. Kniha ve mne bohužel nevzbudila moc emocí. Zajímavě napsáno, ale bohužel jsem knihu četla hrozivě dlouho. Nic mě nenutilo číst dál a bylo mi úplně jedno, jak to s postavami dopadne. Konec mi přišel takový odfláknutý, moc urychlený.

13. září

Tato kniha o zlodějce knih, je mou nejoblíbenější. Stojí na samém vršku pomyslné pyramidy, tento příběh, je tím posledním, položeným kamenem.

(tady v diskuzi, všimla jsem si, že to tak nevidím sama).

3 13. září

Za mne ano. Čtivá, emotivní kniha, kdy Smrt jako vypravěčka spolu s Liesel je opravdu originální nápad. Prozrazení děje mi nijak nevadilo, naopak jsem si čtení užívala. Zlodějka knih spolu s Osvětimskou knihovnicí, Zvukem slunečních hodin či Slavíkem a Hanou patří určitě pro mne k tomu nejlepšímu, co jsem o tomto období v poslední době četla. Každá z těchto knih je tak jiná a zároveň tak stejná - plná emocí, bolestí...

1 12. září

Zatím moje nejoblíbenější kniha "ever". Těžko ji pro mě něco předčí...

1 07. září

Do knihy sa mi začítavalo o niečo zložitejšie, pravdepodobne kvôli pre mňa neštandardnej štylizácií. Oceňujem originálny prístup "rozprávača - smrti samotnej". Autor venoval dostatok priestoru každej dôležitej postave, čo mi umožnilo dostatočne sa stotožniť najmä s Rudym, a obľúbiť si Liesel. No čo mne osobne prekážalo, bolo mierne"spoilerovanie" a oboznamovanie nás s tým, čo nastane možno až o pár desiatok strán. Nedá mi neporovnať knihu s iným dielom odohrávajúcim sa v podobnom prostredí a období, a to s knihou Svetlá ktoré nevidíme, ktorá sa mi páčila o niečo viac. Každopádne, záver je prekliato dojemný !

2 06. září

Pro mě jedna s nejemotivnějších knížek, kterou jsem po dlouhé době četla.
Je psaná s pohledu německé rodina a jejich přátel a co si v té době prožili, jak to dobré tak i to smutné. Příběh vypráví smrtka, která nám říká i dopředu jak to dopadne a tím to je asi i horší, když čtěte o někom, a víte že zemře, jen čekáte kdy a co stihne ještě prožít. Zároveň ukazuje smrtku i v jiném světle než jen něco co nemá žádné city , protože to co dělá je vlastně pro ni práce.
,,Lidi mě děsí"

Moc se mi líbily příběhy Maxe co napsal pro Liesel a jejich kreslené zpracování a jak byly do příběhu zakomponovány.

Moc krásná kniha :)

6 06. září

"Víte, říkali vám asi, že nacistické Německo stálo na
antisemitismu, poněkud přehorlivém vůdci a bigotním národu
živeném nenávistí, ale to všechno by přišlo vniveč, kdyby Němci
tolik nemilovali jednu konkrétní činnost: spalování.

Němci hrozně rádi něco pálili. Obchody, synagogy, Říšské sněmy,
domy, osobní majetek, povražděné lidi a pochopitelně také knihy.
Takové pěkné spalování knih, panečku, to si jen neradi nechali ujít –
a díky tomu se lidem, kteří měli pro knihy slabost, dostala do rukou
díla, se kterými by se jinak nesetkali."

Tohle mi přijde poněkud rasistické. Chápu, kam autor míří, ale házet všechny Němce do jednoho pytle je poněkud nefér. Navíc to vyvolává otázku, kam se poděl onen bigotní národ živený nenávistí, co tak rád spaloval, po roce 1945? Buď tedy nařkneme obyvatele tehdejšího Německa jako spolupachatele druhoválečných zločinů, nebo uděláme dělící čáru mezi nacisty a prostými obyvateli, kteří neměli příliš na vybranou a museli být zticha.

A to je právě problém Zusakova díla. Počítá s tím, že čtenář nepřemýšlí. Že se zalkne syntetickými emocemi a nechá se unášet podivným příběhem o podivné holčičce v podivné době. K tomu se přidají krátké věty, občas tučně vytištěný text se sdělením typu: "BOMBARDOVÁNÍ MNICHOVA, 9. A 10. BŘEZNA Noc natahovaly bomby a čtení. Zlodějce knih vyschlo v ústech, ale pročetla se pětačtyřiceti stránkami." a něco málo německých slovíček k dokreslení atmosféry vyprávění. Takové ku-ku, ťu-ťu pro děti.

Stop! Pro děti? Právě těm kniha určená není. Tak proč se nad ní dojímají dospělí a hodnotí tak vysoko? Nepochopím.

4 06. září

Tak na tuto knihu jsem se opravdu těšila, nechávala jsem to uzrát, neboť jsem filmové zpracování viděla jako první. S velkým sebezapřením musím přiznat, že se mi však líbilo více než literární předloha. Ač je to příběh chytlavý, čtivý mi nepřipadá. Nápad s vypravěčkou je neotřelý, pro mě však dosti rušivý. Do příběhu se mi nedaří ponořit, neumím se vcítit do postav a celý styl vyprávění mi připomíná reportáž. Vím, že se jedná o emocionálně nabitý příběh s historickou hodnotou, ale emoce se mu u mě vyvolat nedaří. Snad jen nudu a ospalost :-)

2 04. září

k této neobyčejné knize není co dodat. Jsem ráda, že jsem si ji koupila a přečetla v originále, je to skvost v mé knihovně. Moc doporučuju všem co mají rádi příběhy o válce.

3 02. září

Podle recenzi na film a knihu to mělo být super, ale není je to nuda a to až do půlky, kdyby neměla knihovna zavřeno, tak bych jí ani nedočetla!!!!

8 02. září

Jsem rozezlená. Nečtěte tuto knihu, pokud také nechcete být rozezleni.
Patetické. Nezáživné. Se spoustou nepovedených metafor.
Ano, přelouskala jsem to celé - i přesto, že už v půlce se ta nuda nedala vydržet - v naději, že přijde obrat. Něco neotřelého. Překvapivého.
Že bude mít kniha až tak hloupé vyústění a neuvěřitelně plytký děj, jenž by byl stravitelný snad ve formě krátké novely, jsem opravdu nečekala.
O to víc mě mrzí vysoké hodnocení knihy.
Vemte do ruky raději Smrt je mým řemeslem, Sophiinu volbu, Krabici živých či Deník Anne Frankové - když už chcete mít ty židy.

Neskutečně dojemné a přitom nepatetické čtení. Málokdy se něco takového povede. Říkala jsem si, že autor musí být blázen - přece nečeká, že mě bude zajímat další vývoj událostí, když už vím kdy kdo jak umře. A já to stejně hltala a ješte doufala, že Smrt kecá, že bomby nebudou, Židi nepůjdou a knížka o válce bude mít happy end.

7 27. srpna

Kniha mě doopravdy nadchla. Musím říct, že jsem dlouho nečetla nic tak emotivního, smutného, ale svým způsobem i krásného, kdy ve všech těch hrůzách vždy člověk dokáže spatřit i světlo na konci tunelu. Neustále dokola se podivuji nad tím, jak takhle velký příběh dokázal dát dohromady tak mladý člověk, tou dobou osobně neposkvrněný. Popisy té doby, jednotlivých situací, vztahy mezi lidmi, které byly tvořeny samotnou válkou, jsou naprosto jedinečné.

6 26. srpna

Je to TAK neuvěřitelně krásně napsané, že člověku nakonec připadne vypravěč jako chápající kamarád. V tom příběhu jsem se cítila dobře i přes období, ve kterém se odehrává...inu, to je ta SÍLA SLOV...ona vás tady mile překvapí, zahalí, obejmou, pohltí a za ruku provedou až ke konci...a vy jen okouzleně vydechnete...

2 25. srpna

Tato kniha je nejspíš mojí nejoblíbenější, jako vypravěč smrt? opravdu originální, hezky napsané a na konci už padaly i slzy.

7 23. srpna

To je tak krásná knížka a neskutečně dojemná. Vše podstatné bylo napsáno od jiných čtenářů. Považuji se za celkem otrlou a zkušenou čtenářku, nelibuji si v dojímání se a v knihách hrajících na city, ale tato kniha mě dohnala k slzám a přitom zanechala milý dojem. Zajímalo by mě, jaký je autor člověk. I to je výjimečné, obvykle po osobnosti autora vůbec nepátrám (tuto vlastnost považuji za svůj nedostatek).

5 21. srpna

Nádherná kniha, která zanechá ve čtenáři stopu. Je odlišná od všech ostatních, které jsem dosud četla, což je zásluha toho, kdo příběh vypráví. Díky tomu působí tak nějak poeticky. Krásný poutavý příběh prostých lidí, který popisuje realně válečné období v Německu. Během čtení jsem prožila snad všechny emoce a několikrát došlo i na slzy. Doporučuji!

1 21. srpna

Autor je vynikající vypravěč a hrůzu války, v níž žádný lidský život nemá šanci na "výmluvy", vylíčil velmi přesvědčivě.

5 19. srpna

Kniha, která mě rozesmála, rozplakala, ponaučila a naučila mnoho věcem. Jsem neskutečně ráda, že jsem na ní narazila!

1 15. srpna

Je úžasný.

1 14. srpna

Čtení Zlodějky knih jsem si moc užila. Knížka je psaná velmi čtivě a nápad s vypravěčkou Smrtí je super. Jen jsem v tom asi nenašla to něco navíc, co ostatní. Knížka se mi celkově líbila, je v ní dost zajímavých myšlenek, ale nedojala mě.

1 13. srpna

Skutečnost, že vypravěčkou příběhu je Smrt, byla nezvyklá, zajímavá a pro mě nová. Avšak přesto mám pocit, že k plnému hodnocení příběhu něco chybělo...

9 07. srpna

Hodně silná kniha. Hodně hodně silná. Nemyslím těch 526 stránek, ale to, co ve mně kniha zanechala po dočtení poslední stránky. Musím říct, že slzičky byly. Kniha je to neuvěřitelná. Jedinečná. Příběh psaný smrtkou. Určitě si ještě někdy přečtu. Tato kniha nesmí chybět v mé knihovničce a doporučuji skutečně všem si tuto knihu přečíst.

8 06. srpna

Válka, učili jsme se o ní ve škole, v televizi často dávají rozmanité dokumenty z první i druhé světové války, vnímáme, jak hrozná doba to byla. Tato kniha mě uchvátila, zatřásla mými emocemi, prostě mě dostala. Hltala jsem každé slovo, svíral se mi žaludek, osudy Liesel, Rudyho, Hanse, Rosy a dalších jsou tak dokonale popsány, že jsem prožívala každý jejich krok. A to také díky vypravěčce. Kniha, která chytne za srdce a nepustí.

6 04. srpna

Pozor, konec této knihy je zveřejněn hned na prvních stránkách! A vůbec se dozvíte mnoho věcí dopředu. Přesto chcete číst dál a prožívat osobní příběhy Liesel, Hanse, Rosy, Maxe, Rudyho a dalších, kteří se sešli na Nebeské ulici. Každý z nich si prožívá svá osobní dramata, která vás berou za srdce. Krásné a bolestné vyprávění.

13 29. července

Jsou knihy, na které se nezapomíná. Jsou knihy, které v čtenáři ulpí na hodně dlouhou dobu. Jednou z nich je Zlodějka knih.

Začala jsem ji číst před deseti měsíci. Přečetla jsem asi osmdesát stránek, pak mě ale zaujal popis jiné knížky, kterou jsem si chtěla přečíst, a Zlodějka zůstala nedočtená. Ne že by mě vyloženě nebavila, ale asi mě odradil pomalejší rozjezd. Přečetla jsem spoustu jiných knih, pak jsem se k ní ale vrátila.

Tentokrát jsem se začetla a už se neodtrhla.

Asi nikdy jsem nečetla knížku napsanou zajímavějším stylem. Líbilo se mi, jak si autor hraje se slovy, jaké používá obraty, symboliku, spoustu metafor, personifikace a dalších básnických prostředků. Vypravěčka v podobě Smrti dělá knihu zajímavou a neotřelou.

Určitě nejsem jediná, komu konec zlomil srdce. Věděla jsem, jak to skončí, protože jsem viděla jako první film, přesto jsem se neubránila slzám.

Ani se mi nechce rozečítat další knihu, přestože jsem se na ni těšila, protože se na ni stejně nebudu moct soustředit. Zlodějka ve mně bude doznívat nejméně několik týdnů.

2 29. července

Překvapilo mě že knihu vypráví smrt,na začátku mě to moc nenadchlo,ale dala jsem knize šanci a dobře udělala.Moc krásný ale smutný příběh.