Zlodějka knih
kniha od: Markus Zusak
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26831/bmid_zlodejka-knih-43M-26831.jpg
4.6
8045
Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem.... celý text
Literatura světová , Romány , Válečné
Vydáno: 2009 , Argo
Originální název:
The Book Thief , 2005
více info...
Komentáře (2036)
Komentáře 2036 Recenze 40
Vím, proč se vyhýbám knihám s tímto tématem.. jsou silné a plné smutku, dlouho pak ve mě doznívají..
Zde mě zaujala vypravěčka příběhu, říkala jsem si tudíž, že od svého fantasy žánru nebudu tak daleko.. nepomohlo to..
Překrásná kniha.
" Musel ji neskutečně milovat. Tolik, že už ji nikdy o její rty nepožádá, a půjde do hrobu bez nich. "
" Poslední vzkaz od vaší vypravěčky:
Lidi mě děsí. "
Moc krásná a zároveň smutná kniha.Velmi poutavě napsaná.
Viděl jsem i film ale kniha je kniha.
Nenechte se odradit poněkud pomalejším rozjezdem knihy. Kdo knihu předčasně odloží, připraví se o neskutečně silný příběh. Několikrát jsem zvažovala, že knihu odložím, zpočátku mne vůbec nechytla a nechápala jsem, co na ni všichni vidí. Trvalo to dlouhých 300 stran (přesně do kapitoly Sněhulák) a pak už jsem knihu nedokázala dát z ruky a dočetla ji jedním dechem. Vše, co vám v první zhruba polovině knihy připadá místy zdlouhavé a občas si říkáte, že byste to z knihy vypustili nebo zkrátili, získá v závěru knihy smysl a zapadne do sebe. Závěr knihy je neskutečně silný, dojemný a úžasně napsaný, že se dotkne něčeho hluboko v nás. Je to jedna z těch knížek, o které přemýšlíte ještě dlouho po dočtení a která se vám zapíše do srdce. Pár posledních kapitol jsem přes slzy neviděla a četla je několikrát za sebou, abych je vůbec vstřebala. Ač bych tomu zpočátku nevěřila, po dočtení hodnotím jako jednu z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla.
Tahle knížka, jako jedna z mála, zanechá stopu napořád.
Začátek mě prvně moc neoslovil, ale pak příběh chytil a už nepustil, kdy přečtu 500 stran za 3 dny?
Některá slovní spojení mi nedávala úplně smysl, německy trochu umím, v tomto mi tedy německá slova ani nevadila.
Asi jako většina děl z 2.sv.války, ani toto dílo se bez slz úplně neobejde.
Kdyby lidé více četli knihy z této doby, možná by tolik neřešili v životě takové malichernosti a z nudy si nevymýšleli hovadiny...
Naozaj mi prekážal štýl autora, používa príliš veľa a často nezvyčajných prívlastkov. Stretávam sa s tým pri fanfic-och a v angličtine mi to, paradoxne, vôbec neprekáža, ale v slovenčine mi takýto text pripadal veľmi kostrbatý a pôsobil na mňa, neviem ako to inak nazvať, proste lacno. Rovnako tie vsuvky písané boldom, to mi zas evokovalo YA. Jednoducho mi obsah a forma spolu vôbec neladili, naozaj som mala pocit, že sa pán Zusak snažil zaujať kvázi nekonvenčnosťou (rovnako vnímam aj výber rozprávača) a pritom bol samotný príbeh natoľko zaujímavý, že to vôbec nepotreboval.
Opravdu krásné a strašné. Jana.Kuc, taky jsem na poslední stránky neviděla. A ano, spousta lidí děsí i mě.
Čtete knížku, kterou vypráví smrt. Tak je vám jasné, že to asi nebude knížka se šťastným koncem. Ale ten konec... Dlouho už jsem si u knížky takhle nepobrečela...
Velice pěkná kniha. I mezi Němci se našli slušní a hlavně normální lidé.
Válka je prostě špatná a nikomu, nejen malé dívence, by se nic takového stávat nemělo. Ano, kniha mě chytla u srdce. Rozhodně doporučuji k přečtení.
Jedna z nejkrasnesich knizek co jsem kdy cetla, libilo se mi ze byla vypravecka Smrt
Příběh z doby druhé světové války je vyprávěn z pohledu smrti. Je to krásný příběh o lásce ke knihám, přátelství, pomoci v nouzi a válce a jedné neobyčejné neměcké holčičce Liesel. Určitě si ji přečtu znovu.
Druhé světové válce a holocaustu se snažím spíše vyhýbat a pokud to máte podobně, tak tady je několik důvodů proč se do Zlodějky knih pustit: hodně pozornosti je věnováno moci slov (ne jen těch fuhrerovych), které vám dávají hlas a umožňují měnit svět kolem sebe; budete se procházet příběhem plným obyčejných Němců, což minimálně pro mě bylo nové a osvěžující; dostanete i příběh dětství a dospívání se všemi radostmi a strastmi; uvidíte, čeho všeho lze dosáhnout dětskou upřímností; a v neposlední řadě si můžete tak trochu představovat, jaké to asi je být smrtí. Tématem to sice vůbec není lehké čtení, ale četlo se to samo. Ve skutečnosti mi to asi ulehčovalo to, že vás na dramatické zvraty vypravěčka postupně připraví...momenty tím ale neztrácí na síle. Také postavy příběhu jsou vykresleny tak, že je prostě máte rádi - v jejich obyčejnosti i jedinečnosti.
"Za ty roky jsem viděla tolik mladíků, kteří si mysleli, že se ženou na jiné mladíky. Ale tak to nebylo. Hnali se ke mně." Příběh vyprávěný smrtí. Smrtí, která měla v období druhé světové války napilno...zpočátku se mi kniha nečetla příliš lehce,nicméně postupem děje mě chytla a udržela až do konce, který mi vehnal slzy do očí a který zůstane v mých myšlenkách dlouho. Člověk si dnes ani nedovede představit, čím vším tehdy lidé museli procházet. Kolik beznaděje, strachu a nejistoty museli denně snášet. Z toho by si každý z nás měl vzít ponaučení a velkou porci vděčnosti za to, co máme...
Nesmírně zajímavá kniha, která mně osobně úplně změnila pohled na smrt a Smrtku takovou, jakou si ji představujeme. Nejen, že vypráví příběh jedné neobyčejné dívky v nejspíš nejhorší etapě světových dějin, ale zároveň ho vypráví s lehkostí, vtipem a neskutečným charisma. Po dočtení se možná stejně jako já zamyslíte nad tím, jestli je opravdu smrt vždy špatná a bude ve vás rezonovat její poslední poselství.
V knihovně milovníků knih nesmí chybět - doporučuji!
(SPOILER)
Malé Liesel je teprve deset let když se poprvé setká se smrtí. Je ji teprve deset let když se jí vlastní matka musí zříct a ona cestuje do náhradní rodiny v Molchingu. Tady začíná její příběh a právě při cestě do nové rodiny o ní poprvé projeví neskrývaný zájem i smrt sama která nás jako hlavní vypravěčka provází celou knihou a celým příběhem Liesel i lidí kolem ní, kteří se snaží přežít ve válkou zmítaném Německu.
Další historický román, který je globálně vychvalován stejně jako "Jsou světla která nevidíme". I tuhle knihu jsem pár let nechala odpočívat ve své knihovně z obavy historických údajů. Ale ani tady mě kniha nezklamala, oproti světlům je vyprávěna z jiné perspektivy, vypráví ji smrt sama.
Vypráví obyčejný příběh jedné neobyčejné dívenky, která si zamiluje knihy i přes její zjevné potíže naučit se číst.
Celá kniha připomíná chronologický deník i když se sem tam vrátí v čase, nebo naopak přeskočí dopředu. Není to nijak zvlášť akční kniha, ale je vyprávěna silně, nastiňuje těžké období války v obyčejných rodinách i v těch bohatých. Ukazuje naději kterou lidé potřebuj, ukazuje silné i slabé stránky lidí a odhaluje charaktery. Smrt působí jako dobrý přítel, emotivní, empatický a soucitný...
- lidé mě děsí
Dlouho jsem se na knížku těšila a zároveň ji odkládala kvůli obavě, že zklame. Na jednu stranu to zklamání je. Ale není to vina knížky, jen jsem měla jiné očekávání ohledně samotného vyprávění a příběhu. Knížka je ale vyprávěna tak nějak mile :) Smrt na mě působí jako něžná bytost, žádná lebka s kosou :)
Začátek byl pro mě nezajímavý, spíš jsem se ztrácela..Kolem 80té stránky jsem se do děje postupně dostávala a už se četla lépe. I když občas jsem nevěděla o čem přesně čtu, po pár dnech mám dočteno. Je to pár minut, co jsem dočetla a nevím, jestli se mi vlastně knížka líbila nebo ne. Ale asi ano... Jen už se k ní nikdy nevrátím...
Knihu jsem četla slovensky, takže mi trvalo déle, přesto jsem se neztrácela v ději. Pohled Smrtě mi přišel extrémně zajímavý a bavil mě. Nemám co vytknout.
AUDIOKNIHA
Příběh malé blonďaté dívky, která se dostane do pěstounské péče k německým manželům. Neumí číst, ani psát, ale to ji nezabrání v tom, aby ji fascinace knihami přiměla jednu ukrást a pak další. Zlodějka knih je už téměř klasikou a snoubí se v ní láska ke knihám a příběhům s válečnou dobou druhé světové války v Německu.
Film jsem viděla už několikrát, ale kniha, ta mě pořád míjela. Vlastně se od filmu ani tolik neliší, protože filmaři zůstali knižní předloze dost věrní což se u filmů málo kdy stává. Věděla jsem, že vypravěčem je v knize samotná Smrt a zajímalo mě zkrátka, jaké to bude. Zlodějku knih jsem poslouchala jako audioknihu. Moc často po audiu nesahám, protože se líp soustředím na text, než na mluvené slovo, takže když už po nějaké audioknize sáhnu, jde spíš o jednodušší knihy, nebo právě ty, o kterých už něco vím a znám je.
Knihu brilantně načetla paní Vilma Cibulková, která do toho dávala všechny své emoce a její hlubší chraplavý hlas k vyprávění Smrti skvěle sedl! Poslech jsem si opravdu užila. Hrála si s přednesem a bylo znám, že je to profík. Z velké části je také právě její zásluha, že jsem knihu doposlouchala až do konce. Všechny knihy odehrávající se v období druhé světové války jsou na čtení těžší. Mají silné příběhy a tento nebyl výjimkou. Konec byl opravdu hodně emotivní, i když jsem ho znala předem.
Bylo fajn si tenhle rest konečně odškrtnout ze seznamu. Jako zpestření to byla fajn kniha, ale nemůžu se zbavit pocitu, že mě nezasáhla až tak moc, jak nejspíš měla. Asi je to tím, že jsem věděla jak to celé skončí, takže jsem nebyla překvapená a audiokniha (ač naprosto skvěle načtená!) ve mně prostě ty emoce zase až tolik neprobudila. Ale rozhodně skvělý kousek, který bych doporučila klidně mladším čtenářům, kteří se chtějí dozvědět, jak to asi tak chodilo v Německu za vlády Hitlera. I když vlastně doporučuju klidně všem. Je to stravitelné a podané dětskýma očima. Hlavní hrdinku si určitě oblíbíte a děj plyne rychle.
Nádherný příběh a film v jednom. Zaujalo mě to, nejen protože se zajímám celkem hodně o druhou světovou válku a všechno kolem ní, ale i proto je vypravěčkou knihy je samotná smrt. A nelitovala jsem. Tahle kniha ve mě asi zůstane napořád. Je úžasně napsaná, autor si velmi dobře pohrál s dějem a postavami. Mladá holka adoptovana Němci , které se jednou v noci změní celý život.. přečtěte si a uvidíte.
Oblíbený námět knihy sice zajistil autorovi ocenění, ale nechytlo mě to. Celých 500 stran jsem přemýšlel, není-li to psáno spíš pro děti.
Bez autenticity; nepomohla ani smrtka, která působí vykonstruovaně a samoúčelně. Je to nešvar soudobé spisovatelské generace: neumí přitáhnout jazykem, dějem, vyprávěním..., tak si vymýšlí různé bizarnosti - smrtky, stoleté staříky skákající z oken...
Remarque nic takového nepoužíval a přesto jeho knihy mají tisíckrát větší působivost.
Velmi zajímavě pojatý příběh z období druhé světové války, který mě hned vtáhl do děje. Ačkoliv knih z tohoto obodobí je hodně, věřím, že tohle je kniha, kterou by si měl každý jednou přečíst. Zanechá ve čtenáři silný pocit a donutí ho, zamyslet se.
S velkým časovým odstupem zjišťuji, že jsem k této knize nenapsala komentář. Kniha nabízí trochu jiný, až snový pohled na období druhé světové války. I přes tuto neobvyklost jsem neměla problém se začíst a přečetla ji doslova jedním dechem. Moc se mi líbit styl vyprávění, nápad s vypravěčkou, autorova práce s jazykem a celá ta lyrika smutného příběhu. Knihomolovo srdce zaplesá už při názvu knihy. Autor někde v rozhovoru přiznal, že pro některé scény získal inspiraci ve vyprávění svýc prarodičů, kteří tuto dobu zažili. A vznikla tato knižní perla. Krásná o děsivých věcech, kterých se děsí i sama Smrt.
Přemýšlím, jak napsat komentář k této neskutečné knize. Přes všechnu tragičnost se jedná opravdu o nádhernou knihu, kterou vypráví Smrt. Příběh je natolik poutavý, dramatický, že Vás zcela jistě zasáhne. Jedna z nejkrásnějších knih, kterou jsem četla.
Marcus Zusak, Zlodějka knih
Liesel, 10, žije za války u svých adoptivních rodičů. Její pravé rodiče jí vzal Führer, ostatně jako mnoho jiného. Neumí moc číst, ale psané slovo ji fascinuje, a proto tu a tam štípne nějakou tu knihu - tu z domu Bürgermeistera, tu z hranice hořících nežádoucích knih. A navíc má rodina Žida ve sklepě.
Příběh není banální, ale současně ani nijak jedinečný, co je však na knize podstatné je jazyk. Věty krátké jako šlehnutí bičem. Věty dlouhé jako hlazení. Jejich proplétání vytváří zvláštní synkopický rytmus, který zní v hlavě ještě chvíli po odložení knihy. Slova hořká i sladká, měkká i tvrdá, voňavá i čpící po kouři z náletu, barevná i černobílá - všechny smysly si přijdou na své.
Vypravěčkou je Smrt, což je trochu znepokojivé, protože ona, jako správná nadlidská bytost, nemá úplně to "správné" pojetí času, a tu a tam nám prozradí, koho si dřív nebo později vezme.
Je to kniha pro děti, a proto tu nenajdete žádné explicitní líčení hrůz, Stačí takto: "...odnášela jsem sežehlou duši nějakého mláděte...ještě mi slabě žhnula v rukou..."
Mimochodem, chcete vědět, jak vypadá smrt? Dejme jí tedy slovo:
"Nenosím srp ani kosu. Beru si jenom černé roucho s kapucí, když je zima. A nemám ty ostré rysy připomínající lebku, které mi tak rádi nasazujete, když jsem daleko. Chcete vědět, jak vypadám doopravdy? S tím vám můžu pomoct. Najděte si někde zrcadlo, a já budu pokračovat."
Přečetla jsem už hodně knih, ale vždycky, když se mě někdo zeptá na moji oblíbenou, napadne mě právě tahle. Řekněme, že to ani není v té zápletce, která není zase moc originální, protože se doslova roztrhnul pytel se všemi válečnými romány. Ikdyž všechny ty detaily okolo určitě z příběhu dělají výjmečný.
Je to především v tom způsobu vyprávění a pojetí lidskosti, bolesti a zároveň i štěstí. Je až neuvěřitelné, jak je kniha poutavá - jak musíte číst a číst a nejde přestat. A to jsem před čtením té knihy viděla i film, který je knize ale velmi věrný. Stejně mě ten příběh nepustil.
Vypravěčka příběhu vám všechno tak nějak usnadní a zároveň ne. Ale kdo jiný by měl vypravovat takový příběh z druhé světové války než právě Smrt, která uvádí i spoilery na svůj vlastní příběh? Au.
Vřele doporučuju!
Film je průměrný, knížka však neskutečná. Nádherná a utkví dlouho v paměti. Pokud jste film ještě neviděli, doporučuju nekoukat. Pro 100% zážitek doporučuji pouze přečíst knížku a film ponechat stranou.
Vedela som, ze je to dobra kniha, ale dlho som sa nu odhodlavala, zvladt v tejto vojnovej dobe. Bolo to smutne, ale nadherne citanie. Krasne napisane hlboke myslienky o zivote, smrti a stasti, z pohladu deti, obratych o detstvo a nadhladu smrti, nezucastneneho pozorovatela nasich zivotov, vsetkych ukrutnosti, ktorych su len ludia schopni. Obcas sa zablysne dusa, ktora je ina, nesebecka a odvazna. Uzasna kniha.
Stručně - nádherná kniha. A vzhledem k tomu, že čím jsem starší, tak jsem citlivější, tak mi ke konci i trochu zvlhly oči.
A já si opět řekla - mám, nemám - zase ta válka.. a hned v úvodu vypráví smrt, Liesel ztrácí bratříčka, maminku. Ale když už jednou začnu, tak musím a nelituji. Osudy hrdinů knihy byly poutavě vylíčené, smutné i úsměvné a tak jsem s nadšením dočetla.
nebolo to ľahké čítanie. príliš dlho mi trvalo, kým som sa do toho dostal a potom to príliš rýchlo skončilo.
príbeh je silný. o to silnejší, že ukazuje, aké hlúposti stvára človek nielen vo svojom živote, ale v celých dejinách. a ako sa za tisícročia prítomnosti na tejto planéte neposunul ani o centimeter dopredu.
Asi 150 stran mi trvalo, než jsem se do knihy začetla, ale potom mě vtáhla a pustila až na konci.
Smrt byla výborná postava, ale vždy mě trochu zarazilo, že je to postava ženská. Dnes jsem se dočetla, že v originále je Smrt muž - mně by to sedlo víc, ale to je jen o osobním pocitu. Jinak se mi tahle Smrt velice líbila. Svým něžným zacházením dávala duším úlevu a nesmrtelnost. Možná proto tahle knížka není tak tíživá jako ostatní knihy s podobným tématem.
Úplně si dovedu představit, že někdo, kdo viděl zfilmovanou verzi, bude nadšen. Já tedy film neviděl, pouze jsem četl knihu. Příběh sám o sobě je dobrý a pro film určitě i poutavý.
Bohužel v knižní podobě je ale tolik věcí, které mě kazili celkový zážitek. Nejvíc mě vadily dvě věci: nejapná přirovnání a rádoby umělecké popsání situace a prostředí (citronové vlasy, hlučné oči, vlasy jako větvičky jsou jen tři z mnoha příkladů, co mě zrovna napadly. Někdy jsem jen kroutil hlavou nad tím, proč se autor snaží být originální za každou cenu.)
Druhá pro mě rušivá věc byl (zde často velmi pochvalovaný) vypravěč - smrt. Když jsem četl popis a recenze na knihu, považoval jsem to za zajímavé pojetí. Ale ve skutečnosti, všechny ty polemiky mimo mísu a popisy událostí na základě barvy nebe, byly pro mě vyloženě rušivé.
Asi jako následek toho všeho jsem si vytvořil pramálo sympatií k postavám příběhu a až posledních dvacet třicet stran pro mě bylo poněkud intenzivnějších, ale i tak žádná velká sláva.
Jak jsem tedy psal na začátku, předpokládám, že film by v tomto případě u mě sklidil mnohem větší ovace, než původní, psaná verze. A to je škoda.
Kniha, která mě dostala do kolen. Něco tak originálního, jako použít Smrt za vypravěčku, jsem již dlouho nečetla. Autor umí tak krásně psát, že každá věta je jako umělecké dílo. A konec knihy mě naprosto vzal dech. U knížek většinou nepláču, ale u této jsem neudržela slzy.
Přečteno v rámci čtenářské výzvy. A rozhodně dtoho nelituji. Naopak. Jsem velmi ráda, že jsem tuto knihu četla. Chytila mě za srdce a už nepustila! Je to úžasné napsáno a všechny postavy mi tak přirostly k srdci. Četlo se mi to jedním dechem. Rozhodně řadím tuto knihu mezi oblíbené.
Na knížku jsem se strašně moc těšila, díky skvělému hodnocení jak zde, tak lidí z okolí..
Snažila jsem se do knihy ponořit a začíst, ale vždy jsem u toho usla... zkusila jsem audioverzi a úplně stejný efekt ... fungovalo to na mě jako uspávač hadů.
Podařilo se mi dočíst až po zhlédnutí filmu, který jsem původně nechtěla vidět dříve, než dočtu knihu, ale jak už jsem tušila jak to bude, tak to šlo číst.
Kniha je určitě kvalitní nápadem, příběh je moc krásný i když smutný, ale prostě mně nevyhovoval styl psaní. Je to takové moc , "patlavé", "omáčkové", "pohádkové" a já potřebuji trochu svižnější tempo v příběhu a né tolik popisů scén...
V tomto případě u mě zvítězil film, kde ty zdlouhavé popisy byly vidět hned a příběh se otevřel a skončil rychleji.
Úžasná kniha, nějak nevím co mě zaujalo víc, jestli kniha vyprávěná Smrtí, která není zlá a zákeřná, ale jen trpělivě vykonává práci, která jí přísluší a pozoruje svět a s určitým odtupem a dokonce někdy i zaujetím sleduje lidské osudy.
A nebo osudy malé Liesel a lidí okolo ní, které jsou úžasně promyšlené, lidé jsou zde reální, takoví i makoví. Vlastně všichni se snaží jen o jedno - přežít. Nejsou tu žádné hluboké filozofické myšlenky, ale úplně obyčejný život, ubyčejných lidí, kteří chtějí projít životem podle "svého nejlepšího" vědomí a svědomí.
Hodně se mi líbí vykreslení vztahu a jeho vývoj mezi Liesel a jejími pěstouny, mezi ní a její "první láskou", starostovou ženou ke které si chodí krást knížky ...
Je zvláštní napsat u knihy z 2. světové války, že to je takové pohlazení na duši, ale vlastně je to tak.
Opravdu jedna z nejlepších - ba možná nejlepší - kniha, kterou jsem kdy četla. Člověk se u ní jednak popadá smíchy za břicho, jednak pláče, až srdce usedá, ale kniha také z mých hlubin vylovila mnoho dalších emocí. Nemám co dodat.
Chvilku mi trvalo, než jsem se do Zlodějky knih začetla. Neobvyklý styl psaní mi zpočátku nevyhovoval a celý rozjezd mě nudil, knihu jsem odkládala.
Chtěla jsem ale vědět, proč je tolik oblíbená a pokračovala jsem. A už vím, proč tomu tak je - je to obyčejné “krásné” vyprávění o špatném i dobrém, co válka přinese. Citová pouta hlavních postav (hlavně Liesel-Hans) mě dojímala celou dobu. Chtěla bych napsat, že je to hezké čtení, ale to těžko můžete napsat o válečných tématech. Tak napíšu jen, že kniha stojí za to, abyste se do ní začetli. Chytla mě za srdce.
Ohromil mě český překlad, dávno jsem si tak neužila práci s češtinou. Velmi dobře dělalo knize i to, že příběh vypráví jen jako divák smrt.
A pak už je jen příběh, život za druhé světové války v Německu, se vším "dobrým" i špatným. O tom, jak se žilo v zemích ovládaných Německem, čteme kvanta knih, ale jak se žilo obyčejným Němcům, jsem zatím četla jednu a tato je druhá.
Kniha byla čtivá, zajímavá, netuctová, mám teď hodně o čem přemýšlet a to se mi líbí.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler smrt zfilmováno Německo australská literatura Němci o knihách holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2014 |  Roky pod psa |
| 2019 | Clayův most |
| 2015 | Smečka rváčů |
Kniha Zlodějka knih je v
| Právě čtených | 293x |
| Přečtených | 11 589x |
| Čtenářské výzvě | 3 044x |
| Doporučených | 1 650x |
| Knihotéce | 2 354x |
| Chystám se číst | 4 635x |
| Chci si koupit | 1 156x |
| dalších seznamech | 70x |