Muffin a čaj

Krásný romantický příběh z prostředí pražského gymnázia. Příběh o uvědomování si své vlastní identity a sexuality. Bylo to takové milé pohlazení po duši.

Jasně, je to pro mládež a tomu odpovídá i způsob podání - jednotlivá vyjádření, děj. Ale je to velmi dobrá kniha pro mládež!

Cristian byl jedním slovem kouzelný. "A pak tedy nevím, v čem by to bylo jiné, kdyby byl jeden z nás holka, ať už tedy kdokoli."
"No přece... kluk a holka," napověděl mu tlumeně Cristian, stále se schovávaje.
"Hmm?"
Teď už zvedl hlavu a komicky se nahoru na Daniela zamračil.
"Mám ti tu vysvětlovat motýlky a kytičky?" zeptal se dotčeně.
Daniel to nevydržel a rozesmál se.
"Nemusíš, motýlku. Ale jistě ti neuniklo, že jsou i motýlci a motýlci. Nebo kytičky a kytičky."
Cristian zaúpěl a zase se schoval. "Nemůžu uvěřit, že s tebou vedu tenhle rozhovor."

Nádherná kniha. Jsem již o dost starší a mám vlastní (ještě malé) děti a možná právě proto se mi kniha tak líbila. Tím chci říci, že je to kniha, kterou bych svým dětem na prahu dospělosti rozhodně doporučila. Kniha nenásilnou (roz. skrytě, mezi řádky :-) ) představuje to, co je doopravdy cenné a má hodnotu - to velmi oceňuji - ne každý to umí dnes takhle napsat, aniž to na čtenáře otravně křičí - "hele, všimni si mě, já jsem to moudro". Bez ohledu na námět lásky je pro mne v knize téma pro mladé, jak se k sobě lidé mohou vzájemně chovat - bez vulgarit, laskavě, s respektem, zájmem o druhého, bez ohledu na věk, a hlavně UPŘÍMNĚ a ODVÁŽNĚ (zastat se druhého). Tohle vše je důvodem, proč se mi kniha tak moc líbila a proč bych ji popustila k přečtení svým vlastním dětem. Je to ten morální kredit, který přináší. Knihy pro mládež, co jsem měla možnost nahlédnout, se často ve snaze vyzískat čtenáře vnořují do světa mladých tak, jak prostě v dnešní době funguje. Často novodobé knihy (bez ohledu na cílový věk) prostě jen popisují svět takový, jaký je... toje podle mě škoda... umění by podle mě mělo cílit na nějaké ideály - realitu pozdvihovat, ukázat to, jaké to může být - což je těžké, je to potřeba udělat tak, aby se tím v případě knihy čtenář necítil tlačen, aby to nepůsobilo kýčovitě. V knížce Muffin a čaj se to ale rozhodně povedlo! (je to jako s tím, jak by svět vypadal, kdyby mobilní telefony svým dětem každý pořizoval jen a jen přesně podle svého svědomí a ne podle ostatních - v dnešní době je to spíše lavinový efekt - většina rodičů uvažuje tak, že pořídí dítěti telefon, aby nebyl sociálně vyčleněn, protože ho určitě budou mít všichni. A pak se už jen rozčilují, proč jsou děti pořád na těch telefonech. Tuto drobnost v knize oceňuji také - a to jako velkou :-) ).

Tak jo. Docela jsem se tím prokousávala, ale pak nastal zlom a už se to dalo. Postavy na svůj věk vypouští z pusy docela moudra a ne vždycky mi ty dialogy přišly autentické, ale nakonec jsem si asi zvykla? Jsem ráda, že jsem to nenechala být, protože ve výsledku to bylo dobrý. Kit je zlatinko. Na Koláčky se rozhodně těším, i když po tom epilogu je stejně jasné, jak to dopadne.

Překrásný příběh, který byl plný emocí. Rozesmál mě, na chvilinku slzy ukáply, zlomil mi srdce, zase ho složil, překvapil, byl smutný i milý...

Kita jsem si absolutně zamilovala a obdivuji jeho odvahu, talent vždy říct něco správného, jeho vytrvalost, péči, prostě celkově je to moc hodný a dobrý kluk.

Daniel byl také skvělý, ale kvůli své minulosti se potýkal s bolestí, stínem minulosti, zlými spolužáky, nepochopením a prostě měl svou masku, která se dala pochopit. Ale když k sobě někoho pustil, byl to skvělý kluk.

V příběhu se setkáváme s nenávistným chováním některých spolužáků, řešení problémů se sebou samými nebo vztahy, zradou, ubližováním druhým... Ale také je tu spoustu hezkého, jako literární soutěž, přátelství, láska, prázdniny s rodinou, smích, palačinky...

Příběh byl chvilami pohodový, napínavý, veselý, smutný, překvapivý a rozhodně, jak už jsem psala, plný emocí.

Skvělé je za mě i střídání kapitol z pohledu obou kluků.

Není to úplně nejnovější dílo, ale na seznamu jsem ho měla dlouho a když jsem ho viděla v knihobotovi, musela si ho koupit a rozhodně nelituji. Byl to celkově velmi poutavý, zajímavý a emocionální příběh, který se mi rozhodně vryje do paměti.

Knihy s tématikou LGBT mi nevadí, ale nijak je nevyhledávám, tudíž tato byla mou první. Poslouchala jsem ji v audioverzi a úplně nevěděla, co od ní očekávat. Byl to smutný, avšak milý příběh, ve kterém se mísí homosexualita, šikana, první lásky, zklamání a hledání sám sebe. Líbilo se mi střídání kapitol z pohledu Kitta a Daniela, i když některé pasáže byly zdvojené, což mi přišlo zbytečné. Myšlenka muffinu a čaje mě nadchla, stejně tak obálka. Celkově je kniha fajn oddychovkou, se spoustou myšlenek, avšak nic hlubšího ve mě nezanechala, což trochu přisuzuji audioverzi. Pokud bych normálně četla, myslím, že bych jí dokázala více procítit.

Laskavá kniha, na které se mi líbí jakým způsobem autorka pracuje s náznaky. Čtení jsem si nesmírně užila.

Jemný něžný příběh, kdy jeden bere dané za neměnné, a druhý má vůli a sílu změnit naprosto všechno. Dokonale se v osobnostech hlavních hrdinů odráží prostředí ve kterém vyrostli.
U Daniela se despotický otec, který, z náznaků, dlouhodobě mlátí manželku rozhodne, že syn po prožitém traumatu nedostane žádnou péči. Naopak dostane jízdenku zpět do internátní školy, kde mu spolužáci jen naloží a dál se, ve smyslu emocionální rovnováhy, otec absolutně nestará.
Kit zůstal jen s maminkou, ketrá mu ale dává všechno, co Daniel vůbec nezažil, třeba prosté objetí a bezednou zásobu rodičovské lásky. Myslím, že proto na začátku příběhu Kit chce a dokáže dát víc ikdyž není vůbec jisté, že dostane cokoli na oplátku a mnoho informací vyplyne spíš z kontextu, než aby musely být přímo řečeny. Další propletence mezilidských vztahů a vztahu mezi hlavními hrdiny není z části nijak převratná záležitost, ale vtáhne vás natolik, jako by to byla myslánka z Harryho Pottera. Celý příběh jako by vás laskavě zachumlal do deky, podal muffin a čaj, a jemně upozornil, že to bude dobré, že se to stalo, ale už to skončilo, že už bude líp.

Audiokniha:
Tento příběh jsem objevila v audiotece a tak jsem si řekla, proč to nezkusit. A úplně mě převálcoval. Kniha byla skvěle namluvená. Obrovské plus, že byl příběh vyprávěn z pohledů obou hlavních hrdinů. Perfektně tak byli interpretovány pocity Daniela a Kita. Úžasný příběh dvou chlapců, kteří si k sobě nachází cestu. O šikaně, naději, bezmoci, zrady i pochopení. Spisovatelka nejen, že dokázala svým příběhem chytit mě za srdce, zároveň ale dává pohled na věci, které se dějí dnes a denně. Třeba právě v podobě šikany na škole. Nedokázala jsem přestat poslouchat a bylo až šílené, jak jsem příběh prožívala.

Za mého teenagerovství takové knížky nebyly. Ale jsou teď a nikdy není pozdě na to mít šťastné dětství. Ta knížka se mnou rezonuje, tak jako tak. Což ve skutečnosti není příjemné. Probudit ukolébané touhy, přání, Stíny, vnitřní Kritiky, i Přátele, jejichž blízkost jsem ztratil. A že mě nikdy nepustí strach, že až mě ostatní lépe poznají, pochopí, že to, že sejm dospělý, jen předstírám, hlavně díky věku. Ale trénink nikdy nekončí a je to lepší, když vás potrénuje knížka, než skutečný člověk. A že jsem nevěděl, zda tu knížku spálit, nebo dát do mrazáku… Přitom je určitě dobře, nemít pořád vše srovnané. A Spřízněné duše, i v knížce, tu nejsou, aby s námi zůstaly, ale právě aby s námi zatřásly, jako se sněžníkem, a mi byli nuceni, když chceme něco, co nemáme, dělat něco, co jsme ještě neudělali. Tak uvidím. Mít Spřízněnou duši v knížce je vlastně dobře. Není to o nic méněcennější přítel. Když žijete celý život s Kritikem v hlavě, proč nepřibrat… třeba někoho jako Daniel a Kitty. A mít utvrzení v tom, co chci a co nechci. A odvahu. Prolomit vlny... (Ve filmu Prolomit vlny se mladičká Bess obětuje, aby probudila svého Jana, podobně jako Kitty, aby probudil Daniela.) Když chcete přeplout oceán k jinému břehu, musíte mít odvahu ten původní ztratit z dohledu.

Nejsem vůbec cílová skupina, ale čtení jsem si opravdu užila. Co nejvíc? Přepis literárních prací do soutěže. Určitě si přečtu i druhý díl, i když už víme...

musím říct, že je to můj první příběh, s touto tématikou. Překvapilo mě, tak hezky se četl. Příběh sám plynul, až byl najednou konec. A já se moc těším na další knihu autora. Jeho styl psaní mě baví.

Mojje prvotina od autora a hodnotím 4*
Až na styl psaní příběh byl dokonalý se vším všudy.

(SPOILER) Přesně na pomezí čtyřhvězdy a pětihvězdy. Většina knížky absolutně dokonalá a překvapivě dospělá ve stylu i vyznění. Budování vztahu naprosto přirozeně působící a pečlivě napsané. Pasáž v Kitově domovině někomu přijde neuvěřitelná a nátlakově pokroková, mně naopak přišla dokonale padnoucí k vyznění knížky a krásně se odrazila ve finále, které je množstvím callbacků a vracejících se motivů vynikající. Trošku to akorát kazí skladba třetího aktu, která přejímá typickou romcomovou strukturu, společně s plottwistem jak z nejblbější teenage romance. Postupně jsem ale vyměkl, když mi po finále došlo, jak moc je ta struktura třetího aktu (konkrétně Matějovo připojení se k záporácké trojici) zrovna v tomto příběhu potřeba, aby vyznění "někdy je potřeba vše nepříjemné nechat za sebou a začít novou kapitolu, je jen třeba rozeznat, co vzít s sebou" dávalo plně smysl. Stejně je na tom pak i epilog. Přeslazený, nutně dokonalý, ale ve výsledku potřebný.

Knížku jsem četla už před lety, teď jsem se k ní vrátila v podobě audioknihy. Líbila se mi snad ještě víc, dokonce jsem do mého hodnocení přidala pátou hvězdičku.
Je neuvěřitelné, jak mohou být tak závažná témata jako šikana, nepovedený coming out a psychické potíže zabalené v natolik milém, něžném a sladkém příběhu dvou zamilovaných kluků. Normálně bych se tak bolestivým tématům nejspíš vyhla, ale tahle knížka nese i přes jejich přítomnost silné poselství o nezlomnosti lásky a přátelství.
Muffin a čaj moc doporučuji, a nejen pro mladé, kterým je primárně určená.

Románům s označením LGBT jsem se vždy vyhýbala. Nemám nic proti homosexualitě jako takové, ale vždy mi více vyhovovalo číst příběhy, kdy se dává dohromady muž se ženou. Asi protože se v takovém případě dokážu do postav více vcítit. Tak jsem si to alespoň myslela, ale.. Byla jsem nejspíš úplně mimo.
O této knížce jsem už hodně slyšela a také o samotném autorovi a říkala jsem si, že to asi zkusím. Kniha byla v klubu audiotéky, tak mě napadlo, že si to pustím na noční a kdyžtak to vypnu. Ha, ale stalo se to, že jsem to nakonec vůbec vypnout nechtěla. Muffin a čaj byl tak milým příběhem, který mě zahřál na duši. Bavilo mě úplně vše a slupla jsem to raz dva.
Navíc jsem ráda, že jsem vykročila ze známé zóny a zjistila jsem, že nálepka LGBT není žádným strašákem, ale naopak může odhalit skvělé příběhy.
Určitě se chystám i na další knihy od autora. Nevím proč mě zrovna až ve třiceti začala takto bavit young adult literatura, ale někdy to asi přijít muselo.

16.05.2024

Poslouchala jsem. Moc jsem tomu ve svém věku, kdy vlak mládí už odfuněl, nedávala, ale samotnou mne překvapilo, jak moc mne to bavilo. Načteno to bylo perfektně, tak možná proto.
Jinak ocenuji "sloh" :).

Knize jsem se strašně dlouho vyhýbala a ani vlastně moc nevím proč. Možná pro to, že je to YA a prostě tahle loď už odplula dávno a vlastně jim je kolik? 16? Ale! Příběh je moc hezký, milý. Knihu doporučuji a určitě se k ní zase někdy v budoucnu vrátím.

70% - Po autorově fantasy Ve stínu oskeruše, z níž bylo zjevné, že psaní mu není cizí, i když jinak to nebylo úplně top, a po několika povídkách, které mě natěšily o něco více, jsem se pustila do téhle opěvované knížky. Určitě patří k tomu lepšímu, co jsem od autora četla, a vzhledem k tématu a faktu, že jsme v české kotlině, je to vlastně těžký nadprůměr. A taky je tenhle příběh o vztahu dvou dospívajících chlapců nesmírně milý a něžný.
Jenže jsem při čtení zároveň narážela na dost rozptylujících věcí, a to nikoli jen v tom pozitivním smyslu. OK, odhlédnu od snahy o zasazení příběhu do internátní školy po vzoru těch britských, ono je to atraktivní a svádí to a také to často funguje, Rowlingová by mohla vyprávět. Odhlédnu i od úsměvné snahy po světovosti, poněvadž Daniel Morgenstern a Cristian Arroyo nejsou tak úplně průměrní čeští pepíci. A nevěřím příliš ani oné idylické české LGBTQ friendly vesnici, odkud Kit pochází.
Styl psaní mi prostě příliš neseděl. Autor se pokouší o vzletný a květnatý jazyk, bohužel často až na pomezí špatného textu s nedostatky, na které se vytrvale upozorňuje v každém kurzu tvůrčího psaní. A přitom tímto bohatým jazykem mezi sebou hovoří dva dospívající chlapci, kteří vzápětí napíšou oceněnou slohovku na úrovni maximálně druhého stupně ZŠ. Na jedné straně filozofují o smyslu života a tak vůbec a na straně druhé jejich jednání a myšlenkové pochody jsou občas jak ze školky, až jsem si musela připomínat, kolik že jim vlastně je.
Autor se také ze začátku zjevně nemohl rozhodnout, jaké ty postavy vlastně mají být. Daniela by měl rád zároveň citlivého a zlomeného minulostí a zároveň povzneseného a sžíravě sarkastického, já ale neviděla nic než ustrašeného kluka, který se straní ostatních. Kita si zase představoval jako kamarádského extroverta, který vyjde se všemi a všichni s ním, ani to se ale nedařilo udržet a nakonec tam vzdychali oba, a to ještě v dvojnásobné délce, protože kapitoly psané z pohledu Daniela a Kita se z nepochopitelného důvodu překrývaly i tam, kdy bylo naprosto zjevné, jak danou situaci asi prožíval druhý z hrdinů, a nepotřebovala jsem to od autora znovu otrocky převyprávět včetně doslovného přepisu všech dialogů.
Místo toho bych očekávala mnohem propracovanější sbližování než to, že když už se teda začali bavit, tak se najednou objali a všechno bylo fajn. Nebo vlastně nebylo, protože to podstatné si stejně neřekli. A pak se zas nebavili několik měsíců. V autorem daném prostředí, se stereotypy šikanátorů a s hrdiny, jejichž vztah prostě pro okolí bude problém, jsem zkrátka čekala mnohem víc nápadů, zápletek, zvratů, jakož i bohatší prokreslení vztahů s vedlejšími postavami (jak to vlastně dopadlo s Kitovým spolubydlícím Matějem?). Je to ta knížka, kde člověk cítí velký potenciál, nutí ho to číst dál a dál a pak to najednou jaksi vyšumí, což je hrozná škoda.