Koláčky a spiklenci

14.07.2025

Miluji návraty k oblíbeným příběhům. Když jsem četla Muffin a čaj, tak mě kniha neuvěřitelně bavila, ale na druhý díl dlouho nebyl čas. Díky audioknize se mi k němu konečně povedlo dostat. Tentokrát je kniha načtena dvěma různými interprety. Každý z nich čte kapitoly z pohledu jednoho z hlavních hrdinů. Oba interpreti se mi poslouchali dobře a nemusela jsem audio ani zrychlovat, protože jejich přednes byl dostatečně svižný.

Bohužel mě druhý díl nezaujal tolik jako první. I když jsem se na návrat ke Kitovi a Danielovi těšila, tak mi tentokrát příběh úplně neseděl. Začátek příběhu byl slibný a zpracování traumatu, které měl jeden z hrdinů působilo zajímavě, ale postupně se dějová linka přenesla úplně jiným směrem, a to mi přišlo místy trochu nerealistické. Poslední třetina znovu začala být zajímavá.

Hlavní postavy se chovaly dost nelogicky. Vím, že se jedná v podstatě ještě o dospívající kluky, ale i tak jejich chování nebylo úplně ideální. Nové vedlejší postavy byly aspoň trochu světlo na konci tunelu a přinesly do děje trochu jinou atmosféru. Velkou výhodou je zde styl psaní autora, protože díky tomu se i přes všechny negativa kniha dobře poslouchala. Navíc jako bonus jsem zjistila, že některá místa zmíněná v knize znám a sama jsem je navštívila.

I když mám k příběhu nějaké výhrady, tak jsem si poslech docela užila. Bylo zde několik vtipných momentů, u kterých jsem se upřímně pobavila. Takže pokud máte také rádi návraty k známým postavám a líbil se vám Muffin a čaj, tak můžu doporučit.

Za poskytnutí knihy k poslechu děkuji Audiolibrix.

První díl Muffin a čaj jsem vychválila do nebe. A za tím si stojím. Druhý díl také v konečném důsledku považuju za dobrý a čtivý. Možná proto, že už jsem sama rodičem (a pedagogem), na mě ale působili nereálně Danyho rodiče. Samozřejmě, že existují rodiče přísní, autoritativní, s vysokými nároky, ti, co se o dítě v podstatě nezajímají, rodiny, kde jsou vztahy a emoce jako v chladničce... také rodiny, kde rodič řídí dítěti každý krok, ale zároveň se o jeho emoce vůbec nezajímá... ano, ale Danyho rodiče na mě působili hodně nekonzistentně, nekompaktně. Na jednu stranu určité místa, v nichž se rodič šťourá až hnidopišsky, na druhou stranu mnoho oblastí, kde je mu to úplně volné - to mě zaráželo a tím pádem na mě otec nepůsobil opravdově. Tím pádem na mě celá výstavba příběhu působila tak nějak uměle - něco jako "potřebuji pro ty dva tuhle realitu, tak podle toho zařídím chování lidí v jejich okolí". Ale i tak bych knihu celkově hodnotila spíše pozitivně.

Mnohem lepší než Muffin a čaj! Tam mi moc nesedělo věčné filosofování hlavních postav na jejich věk, ale tady to vymizelo a naopak mluvily pěkně přiměřeně. Rodinné drama samozřejmě muselo být, ale nakonec jsem s příběhem moc spokojená a klidně bych si s kluky přečetla ještě něco.

Láska je krásná, slepá a kvete v každém věku. Proč se nezačíst do příběhu křehké mladičké lásky dvou kluků ? Doba si to žádá, snad, a tito kluci mají nějakou představu o životě co chtějí a snaží se překonat překážky. Líbí se mi , že se tu nefetuje, nedroguje, nenadává , pijí jen kafe , přátelé si pamáhají, rodina drží při sobě, tak je to vlastně hezké a milé čtení po všech těch hrůzách co jsem viděla ve věřejnoprávní televizi.

U čtení autorových knih mám skoro vždy pocit, že se mi to vlastně moc nelíbí (i když některé části jsou silné/zajímavé) jenže hned po přečtení si říkám, že jde vlastně o dobrou knihu.
Je to kniha pro "děti" a tak se k ní snažím přistupovat. Přesto mi občas přišlo, že se postavy chovají až moc hloupě a k tomu mluví až moc dospěle (ten jazyk mi trochu vadil, ale jen na začátku).
Myslím, že autor udělal trochu chybu s tím, že příběh nezasadil pouze do období letních prázdnin, ale roztáhl ho po celý rok.

Uvěřit předloženému, navíc odpovídající projekci vlastních nejhorších obav/neskutečna, nebo hledat důvody proč to tak není?
Kit na začátku podlehne a přechází skoro, až do apatie.
Daniel donucený okolnostmi opět nevidí východisko a toho času se "vlastní vinou" nemá o koho opřít, jako robot plní příkazy bez byť nepatrné naděje na změnu.
Ale někdy máme v životě lidi, kteří se na to nebudou dívat a zvolí těžší cestu pomoci, než aby nás nechali napospas. Spiklenci se spojí z netušených směrů a oběma připomenou za co stojí bojovat a kdy je dobré něco předstírat a kdy jen vytrpět uplynutí termínu, protože není v lidských silách termín obejít.

Pěkné pokračování s dramatickou zápletkou , ale kluci to zvládli :)

"Takhle by to mělo být pořád. Nebýt Marků Zieglerů tohohle svět." Vlastně jde jen o prodloužený konec prvního dílu, který rozvádí jeho pointu a zasazuje ji pevně do reality. První díl pohádkově pověděl, že cesta dál někdy vyžaduje opustit vše, co jsme dosud považovali za jedinou možnou cestu. Tenhle díl popisuje, jak toho docílil Daniel přes všechny překážky, které byly minule naznačené. Nejde říct, že by něco do příběhu opravdu přidával a nepředstavuje nic, co si nešlo domyslet z prvního dílu. Jen pár fajn nových postav a příjemné dopovězení příběhu, který to ale příliš nepotřeboval. Četlo se to ale dobře a funguje to. Tak vlastně proč ne.

(SPOILER) Dlouho mi trvalo, než jsem se dostal ke druhému dílu, a přemýšlím, zda jsem neudělal chybu v prodlévání. Snad bych si užil tuto knihu lépe, kdybych nedopustil, aby vyprchal zážitek z prvního dílu. Jinak je tento díl vyloženě horší, než ten předchozí. Začíná sice velmi slibně, buduje zajímavý problém v sexuální zdrženlivosti ze strany Daniela vyvolané jeho negativními zkušenostmi ze školy a z konfrontace s otcem, a líbilo by se mi, kdyby se tohoto tématu kniha celou dobu držela. Ovšem chápu, že vzhledem k tomu, že mají být Koláčky a spiklenci volně přístupné mládeži, by tohle moc nefungovalo, nebo aspoň ne v takovém stylu, v jakém je psaný i předchozí díl. Dobře, máme něco jiného; Danielův otec. Dle knihy však tato záporná postava působí spíše jako přírodní katastrofa, tj. nepůsobí jako člověk, což považuji za spisovatelský nedostatek. Je to jen kombinace těch nejhorších vlastností, jaké může otec mít, je bez charakteru, bez příběhu, bez duše. Tato nevydařená část je ještě umocněná koncem. Daniel se svému otci prostě postaví a přejde ho, jakoby byl jen hodně hnusná bouřka, a jeho otec už se ani v náznaku v příběhu neobjeví, prostě zmizí.

Dále mi vadilo nelogické chování postav, celkově jak se Daniel i Kit utápěli v žalu a nenechali si nic říct ani od kamarádů, respektive mi vadilo, že nebylo řádně vysvětleno, proč se tak chovají. Chybělo mi pořádné líčení psychologických pochodů. Proč Danielovi tak strašně vadila Magdaléna, jsem nepochopil, mně přišla jako naprosto milá, zdravě smýšlející a sympatická osoba.

Připadá mi, že je příběh je psaný tak, že hlavní postavy se musí dostat do dostatečně hlubokých problémů, aby bylo dílo dramatické a bylo o čem psát. A tohle umělé nepřirozené nadstavování děje je mi proti srsti. Vadí mi též, jak je kniha nehorázně ukecaná, mě nezajímá bezobsažná konverzace, jako třeba ta v tom lyžařském areálu. Případný třetí díl už bych nečetl.

Mně se to líbilo moc, je to takové něžné a spousta emocí. A vůbec mi nevadilo, že jsem četla před druhým dílem epilog z prvního. Člověk prostě u takové knihy stejně očekává, že to dopadne dobře.

(SPOILER) Kniha sama o sobě vtáhla na začátku do děje, jenže tak v polovině, kdy se postavy rozdělí a táhne se to skoro ke konci knihy je mnoho kapitol o ničem. Stále se tam dokola řeší to jedno téma a člověka už to omrzí. Je to hezký napsané, ale po spoilery první knihy, kde na konci víme, že jsou spolu už nějakou dobu, vlastně ani nečekáte, ze se problém a celá zápletka nevyřeší.

(SPOILER) Je pravda, že druhý díl nebyl v té samé tónině jako ten první. Proto někomu může přijít, že byl o něco ochuzen, že vlastně dvojka nebyla tak dobrá.
S tím bych rozhodně nesouhlasila, protože se kniha zabývá vážným tématem. Nejde jen o stránku právní, ale i o traumata a s nimi spojenými psychickými problémy rozsáhlého charakteru. Nabízí čtenáři pohled na to, jak je těžké trauma překonat. A to hned dvojí. Jedno plynoucí ze šikany a využívání ve škole a druhé způsobené samotnými rodiči a jejich snahou zničit člověka takového, jaký je a jaký by mohl být. Vlastně kniha poukazuje, jak lidi umí manipulovat a udělat si z druhých marionetu s vodícími provázky svou odolností ne tolik nepodobnými chirurgické oceli. Řešení všech nastalých situací je v knize realistické a jsem opravdu ráda, že o tom všem někdo napsal knihu a ještě tak bravurně.
Možná mě pokračování nebavilo tolik jako první díl, ale to neznamená, že by byl o něco méně úžasný. Ba naopak, je opravdu skvělý a jsem ráda, že jsem si knihu mohla přečíst.

Jen si tu odložím něco pro sebe:
Daniel se na tebe nesnaží dohlížet, a už vůbec ne tě urážet. Vyjednává si vlastní bezpečí.
"... nikdy jsem nebyl moc dobrý v rozpoznávání lží. Poprvé jsem patřil k té doopravdy populární skupině... mělo mi to být samotnému divné, ale nebylo. Asi proto, že mě to tolik těšilo."... "Člověku to stoupne do hlavy. Samozřejmě, byly tam věci, které se mi nezdály úplně... správné. Ale asi jsem to naschvál přehlížel, nebo se snažil si je nějak vysvětlit. Nechovat se jako dítě..."

"... prostě si na všechno vzpomenu, na to, jak se mi ze začátku taky všechno zdálo perfektní, a jaká noční můra z toho nakonec vzešla. Asi už mám vyryté do paměti, že takovéhle věci vždycky skončí špatně a všechno zničí, že... to přestane být doopravdy. A ty mě začneš nenávidět."
"Ale já bych nikdy-"...
"Já vím, že ne! Ale na tom nezáleží, chápeš? Nedokážu ovládat, na co myslím. Děje se to samo, jako když... třeba jako když ucukneš, když se ti něco rychle mihne před očima. Nepřemýšlíš nad tím, prostě to uděláš, pokaždé a automaticky. A tohle... funguje podobně..."

"Kita trochu děsilo, že si na svou osamělost a mizernou náladu začíná zvykat... Spíš jako by se pomalu smiřoval s tím, že takhle už se bude cítit pořád. Pemýšlel, jestli ej to jen nevyhnutelná přechodná fáze před skutečným zapomněním, nebo jestli má naopak dobře našlápnuto, aby se z něj stal jeden z těch lidí, co mají koutky pusy permanentně stočené dolů a na jazyku vždy připravenou nějakou pochmurnou předpověď"

"... Co na tom záleželo, proč udělal tohle nebo tamto, proč se rozhodoval tak, jak se rozhodoval, nebo proč proboha někdo, kdo by se dal považovat prakticky za génia, najednou začne mít strategické uvažování osmiletého dítěte..."

"Ta myšlenka voněla svobodou a čerstvým vzduchem. Nechtěl se věčně schovávat na dobře chráněném místě, kde se nikdy nic nestane. Nešlo ani o to, že by se muselo stát něco velkolepého. Neočekával zemětřesení a ohňostroje, o jakých se píše v knihách. Spíš opatrné objevování, nešikovné rozpaky, pár kroků dopředu a pár zase zpátky. Zemětřesení znělo děsivě; tohle naopak jako něco blízkého a skutečného."

"Tak tohle je život, pomyslel si Daniel. To předtím byla jen existence. Musel přiznat, že podřídit se a poslušně existovat bylo snazší. Šedé a beznadějné, snad, ale nekomplikované. Život vyžaduje úsilí. A někdy nahání strach. Ale Daniel začínal chápat, že ho ten strach nemusí pohltit, zajmout a ochromit, ne když mu to sám nedovolí. Učil se vnímat jej jako výzvu - tady jsem, koukej! Schválně, zkus mě překonat. Mám obtížnost tři hvězdičky z pěti, to bys mohl zvládnout. Víš, jak pak na sebe budeš hrdý? A když ne, svět se přece nezboří.
A to byl možná ten nejdůležitější objev ze všech. Že každý neúspěch je jen výsledkem jednoho jediného pokusu, a ne měřítkem jeho hodnoty jako člověka. Takhle se mění svět. Pomalu a po krůčcích."

Trošku temnější pokračování Dana s Kitem, ale kluci to ustáli. Jsou to zlatíčka s dobře praštěnými přáteli.

Ač se nejedná o nic přelomového, oba díly jsem doslova zhltla. Hrozně čtivé a velmi příjemně pozitivní. Kit i Dani jsou zlatíčka. Takových příběhů bych prosila víc, jsou potřeba. Oba palce nahoru.

Nebylo to vůbec špatné, ale první díl se mi tenkrát líbil víc. Tady jsem se chvíli nudila a do čtení občas tlačila. Některé pasáže byli delší než jsem vlastně potřebovala.
I přesto to byla velmi pěkná kniha, která ukazuje, že každá rodina prostě není úchvatná iak se na první pohled jeví.

Tenhle díl je ještě lepší než ten první, rozhodně doporučuji.

Kolem obou knih Theo Addaira jsem našlapoval dost dlouho a stále jsem se nemohl odhodlat, zda si je mám přečíst. Jsem moc rád, že jsem se nakonec do nich ponořil. Moc milý příběh s neuvěřitelně pozitivní atmosférou a celkovým vyzněním, který mě zcela vtáhl. Jde o druhý díl - pokračování knihy Muffin a čaj. Do obou hlavních hrdinů Kita a Daniela s krásně čistými dušemi se nelze nezamilovat a držet jim palce, aby všechny své trable zvládli. Perfektně napsáno, do knihy jsem kontinuálně přešel hned po přečtení prvního dílu. Snad jen upozornění pro čtenáře, který tyto knihy bude číst poprvé - Epilog v závěru prvního dílu fakticky patří až na konec dílu druhého.

Objednala jsem si jej zároveň i s prvním dílem a doufala jsem, že nebudu litovat. A dobře jsem udělala. Obě knížky jsem zhltla během dvou dní, protože se od nich nešlo odtrhnout. Jsou napsané velmi čtivě a autor si umí krásně hrát se slovy. Je to jiné, je to hezké a člověk se dokáže lehce vžít do života všech postav, které jsou v knize popsané. Prostě kvalitka...

Přesto, že je to větší drama, než první, na kvalitě jí to neubírá. Kluci jsou prostě miláčkové. :)