Právě čtené knihy
Kdo jsem
Jsem knihomolka, která vlastně mezi tento druh ani nepatří. Nemám totiž jen ráda knížky, ale taky pohyb, přírodu, filmy, hudbu,... a do drogérie mě raději nepouštějte bez vodítka.
Možná si někdo i říká, jak vlastně vznikl můj nick. Je to jednoduché. Jednou jsem se takhle při geocachingu zapisovala a říkala si, že používat svoje jméno je nuda. Jelikož mě fascinují psi, vlci a vlkodlaci snad odjakživa, říkala jsem si, že by to byla dobrá volba. Po zavrhnutí angličtiny, němčiny a francouzštiny jsem si vzpomněla na latinu, která se mi líbila taky odjakživa, tak vznikla část "lupa" (Přece jen jsem z pokolení ženského, tak rod ženský od lupus). A přídavné jméno "sola", tedy sama či osamělá, je spíš takové zamyšlení nad tím, že stejně vždycky člověk bude hlavně sám, ať je to myšleno ze stránky pozitivní či negativní. Pokud mě budete pod tímhle nickem někde hledat, téměř určitě bych to měla být já, ovšem není to pravidlem.
Aby toho nebylo málo, mám pár divných úchylek a strastí, co se knížek a jejich čtení týče:
1) Nikdy nečtu knížky dvakrát. Ehm, zákony jsou od toho, aby se porušovaly. Proto jsem dvakrát přečetla Křižáka v džínách a Malého prince.
2) Knížek z knihovny si půjčuji málo, abych je stihla přečíst. Haha, tomu vážně nikdo v mém okolí nevěří. Půjčit si jednu knížku se mi povedlo vážně asi jen jednou. Jindy jsou to minimálně čtyři, přičemž pouze jedna je ze seznamu těch, které si chci přečíst.
3) Pokud má knihovna volný výběr, nikdy mě nepouštějte samotnou dovnitř a při hledání vhodného čtiva mě nespouštějte ani na vteřinu ze zorného pole. Tento bod navazuje na předchozí. Ano, vážně jsem schopná si půjčit půlku knihovny. Pokud jdu do knihovny bez doprovodu, odcházím s půlkou knihovny domů. Naštěstí nejsem Hermiona, takže jsem limitovaná v počtu odnesených knih velikostí svého batohu.
4) Čtu minimálně dvě knížky zároveň. Heh, poslední dobou spíš čtyři. Nejde se soustředit pouze na jednu, když na mě čekají na poličce další, které tak krásně voní a mávají na mne svými nádherně popsanými stránkami... Navíc je občas třeba si od některé, pro mě složitější knihy, trošku odpočinout a poté se k ní opět s chutí vrátit.
5)Nejdřív přečti knihu, potom koukej na filmovou adaptaci. Snažím se o to, ale moc často to bohužel nevychází. Je to proto, že až po zhlédnutí filmu zjistím, že mu předcházela kniha. Tento jev se poslední dobou opakuje až nebezpečně často.
6) A to čteš co za žánr? Na to se mě neptejte. Čtu všechno a většinou nemám tušení, co je to zač, protože jsem schopná přelouskat téměř vše od pohádek přes romantiku, knížky o osobním rozvoji až po fantasy nebo poezii. Co mi stále nepřirostlo k srdci, jsou detektivky a pravé nefalšované a zamotané sci-fi.
7) Ty jsi to ještě nedočetla? Pomaleji než já už čte snad jen hlemýžď, a ten to neumí. Ne, nestydím se za to, jen mě ta otázka rozžhavuje doběla jako kov ve výhni v kovárně. Prosím nedráždit, vážně koušu.
8) Nejoblíbenější žánr nebo knížka? No, hm, no... Asi takhle, zbožňuju takové ty knížky, kde je hlavní hrdina vážně drsňák. Bouchačka nebo meč u pasu, dejme tomu rychlé auto v garáži, pokud to zrovna není středověk, pěkná bitka, trošku si namáhat mozek a taky si trošku zacestovat. Samozřejmě temná atmosféra podmínkou. Mezi srdcovky bych zařadila knížky Ritus, Sanctum, sérii Vznešení mrtví, Hunger Games a Temnou věž.
9) Čím mi radost neuděláte. Detektivky, harlekýnky, knížky o koních, vyloženě přeupírované knížky... Na víc si momentálně nevzpomenu.
10) Peklo jménem série. Nevím jak vy, ale osobně jich mám rozečtených asi milion a jednu. U některých jsem skončila u čtvrtého dílu, jinde u desátého. A stále jsem se ještě nepročetla ke konci, přičemž je samozřejmě všechny dočíst chci. A pak jsou tu další série, které čekají, až je číst začnu, jenomže na to už nemám odvahu. Jen vidím, že je to součástí série, s křikem utíkám. V 99 % případů pádím od notebooku, protože se to dozvím díky němu. Většině lidí to připadá, jako by mi právě antivir oznámil, že mám zamořený počítač a já hloupá se bojím, abych od něj něco nechytla.
11) Nedopřekládané série. Tomu říkám v mém knihomolském světě "absolutní pomsta". Podle mého názoru by se to mělo přinejmenším trestat pořádnou peckou některou z velmi tlustých bichlí po hlavě. Vážně, kolik sérií jste za svůj život nedočetli kvůli tomu, že u nás nebyly vydány v češtině? Mě napadají momentálně nejmíň čtyři, přičemž jejich počet stále stoupá. Jasně, můžu si to dočíst třeba v angličtině, pokud zrovna není originál třeba v ruštině, kterou neovládám. Ale přece jen do překladu dává překladatel kus sebe a svého umu, takže pokud sérii začne člověk číst česky a najednou přeskočí na angličtinu, knížka něco ztrácí. Jednoduše už to není ono (o specifických výrazech ve sci-fi a fantasy nemluvě). Vážně prosím, vydávejte všechny díly sérií česky, nebo raději žádný (případně všechny v originále nebo angličtině), dost tím lidem ulehčíte život plný stresu, zda vyjde další díl.
Pozn.: Seznam bude s největší pravděpodobností postupem času doplňován.
Možná si někdo i říká, jak vlastně vznikl můj nick. Je to jednoduché. Jednou jsem se takhle při geocachingu zapisovala a říkala si, že používat svoje jméno je nuda. Jelikož mě fascinují psi, vlci a vlkodlaci snad odjakživa, říkala jsem si, že by to byla dobrá volba. Po zavrhnutí angličtiny, němčiny a francouzštiny jsem si vzpomněla na latinu, která se mi líbila taky odjakživa, tak vznikla část "lupa" (Přece jen jsem z pokolení ženského, tak rod ženský od lupus). A přídavné jméno "sola", tedy sama či osamělá, je spíš takové zamyšlení nad tím, že stejně vždycky člověk bude hlavně sám, ať je to myšleno ze stránky pozitivní či negativní. Pokud mě budete pod tímhle nickem někde hledat, téměř určitě bych to měla být já, ovšem není to pravidlem.
Aby toho nebylo málo, mám pár divných úchylek a strastí, co se knížek a jejich čtení týče:
1) Nikdy nečtu knížky dvakrát. Ehm, zákony jsou od toho, aby se porušovaly. Proto jsem dvakrát přečetla Křižáka v džínách a Malého prince.
2) Knížek z knihovny si půjčuji málo, abych je stihla přečíst. Haha, tomu vážně nikdo v mém okolí nevěří. Půjčit si jednu knížku se mi povedlo vážně asi jen jednou. Jindy jsou to minimálně čtyři, přičemž pouze jedna je ze seznamu těch, které si chci přečíst.
3) Pokud má knihovna volný výběr, nikdy mě nepouštějte samotnou dovnitř a při hledání vhodného čtiva mě nespouštějte ani na vteřinu ze zorného pole. Tento bod navazuje na předchozí. Ano, vážně jsem schopná si půjčit půlku knihovny. Pokud jdu do knihovny bez doprovodu, odcházím s půlkou knihovny domů. Naštěstí nejsem Hermiona, takže jsem limitovaná v počtu odnesených knih velikostí svého batohu.
4) Čtu minimálně dvě knížky zároveň. Heh, poslední dobou spíš čtyři. Nejde se soustředit pouze na jednu, když na mě čekají na poličce další, které tak krásně voní a mávají na mne svými nádherně popsanými stránkami... Navíc je občas třeba si od některé, pro mě složitější knihy, trošku odpočinout a poté se k ní opět s chutí vrátit.
5)Nejdřív přečti knihu, potom koukej na filmovou adaptaci. Snažím se o to, ale moc často to bohužel nevychází. Je to proto, že až po zhlédnutí filmu zjistím, že mu předcházela kniha. Tento jev se poslední dobou opakuje až nebezpečně často.
6) A to čteš co za žánr? Na to se mě neptejte. Čtu všechno a většinou nemám tušení, co je to zač, protože jsem schopná přelouskat téměř vše od pohádek přes romantiku, knížky o osobním rozvoji až po fantasy nebo poezii. Co mi stále nepřirostlo k srdci, jsou detektivky a pravé nefalšované a zamotané sci-fi.
7) Ty jsi to ještě nedočetla? Pomaleji než já už čte snad jen hlemýžď, a ten to neumí. Ne, nestydím se za to, jen mě ta otázka rozžhavuje doběla jako kov ve výhni v kovárně. Prosím nedráždit, vážně koušu.
8) Nejoblíbenější žánr nebo knížka? No, hm, no... Asi takhle, zbožňuju takové ty knížky, kde je hlavní hrdina vážně drsňák. Bouchačka nebo meč u pasu, dejme tomu rychlé auto v garáži, pokud to zrovna není středověk, pěkná bitka, trošku si namáhat mozek a taky si trošku zacestovat. Samozřejmě temná atmosféra podmínkou. Mezi srdcovky bych zařadila knížky Ritus, Sanctum, sérii Vznešení mrtví, Hunger Games a Temnou věž.
9) Čím mi radost neuděláte. Detektivky, harlekýnky, knížky o koních, vyloženě přeupírované knížky... Na víc si momentálně nevzpomenu.
10) Peklo jménem série. Nevím jak vy, ale osobně jich mám rozečtených asi milion a jednu. U některých jsem skončila u čtvrtého dílu, jinde u desátého. A stále jsem se ještě nepročetla ke konci, přičemž je samozřejmě všechny dočíst chci. A pak jsou tu další série, které čekají, až je číst začnu, jenomže na to už nemám odvahu. Jen vidím, že je to součástí série, s křikem utíkám. V 99 % případů pádím od notebooku, protože se to dozvím díky němu. Většině lidí to připadá, jako by mi právě antivir oznámil, že mám zamořený počítač a já hloupá se bojím, abych od něj něco nechytla.
11) Nedopřekládané série. Tomu říkám v mém knihomolském světě "absolutní pomsta". Podle mého názoru by se to mělo přinejmenším trestat pořádnou peckou některou z velmi tlustých bichlí po hlavě. Vážně, kolik sérií jste za svůj život nedočetli kvůli tomu, že u nás nebyly vydány v češtině? Mě napadají momentálně nejmíň čtyři, přičemž jejich počet stále stoupá. Jasně, můžu si to dočíst třeba v angličtině, pokud zrovna není originál třeba v ruštině, kterou neovládám. Ale přece jen do překladu dává překladatel kus sebe a svého umu, takže pokud sérii začne člověk číst česky a najednou přeskočí na angličtinu, knížka něco ztrácí. Jednoduše už to není ono (o specifických výrazech ve sci-fi a fantasy nemluvě). Vážně prosím, vydávejte všechny díly sérií česky, nebo raději žádný (případně všechny v originále nebo angličtině), dost tím lidem ulehčíte život plný stresu, zda vyjde další díl.
Pozn.: Seznam bude s největší pravděpodobností postupem času doplňován.