Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou

Neapolskou ságu jsem měla to štěstí přečíst na jeden zátah. A byla to tedy pořádná smršť! Smršť silných emocí, dojmů, zážitků, včetně počátečního lehce skeptického: „Proč je zrovna kolem této knihy takový humbuk?“, přes rodící se okouzlení i nadšení, až po finální euforii a absolutní pohlcení příběhem se všemi jeho bohatými zápletkami, vypravěčským mistrovstvím. Nad příkrými odsudky, které tetralogii Eleny Ferrante záměrně škatulkují do kategorie obyčejné prázdné limonády bez přesahu, nevěřícně kroutím hlavou, takhle nabubřelou kritiku si Geniální přítelkyně z mnoha důvodů rozhodně nezaslouží. Ale vlastně je to svým způsobem možná příznačné, ne-li přímo symbolické… Nepřisuzujeme věcem i lidem kolem sebe jen to, co jsme ze své omezené perspektivy v nich momentálně schopni spatřit? Nevkládáme do nich pouze své vlastní představy a přání?

Dospělé ženy a život Neapole. Dalo by se to takto jednoduše napsat, je za tím ale mnoho děje.
Ohromná krize celé Itálie, neonacisté a komunisti. Jejich soupeření odnáší obyčejný lid, dělníci a také formuje obě ženy. Elena se za svůj původ stydí a ráda by vytvořila novou ženu, intelektuálku, spisovatelku. Lily žije dál ve své čtvrti, ale také trpí. Manželstvím, prací, útěkem.
Velmi mě kniha bavila. Vývoj obou žen je rozhodně skvěle napsaný.

(SPOILER) Série, u které nedokážu popsat, co přesně čtenáře nutí číst dál a dál. V tomto díle mě moc bavil pokrok ve světě počítačů, téma elektronického zpracování dat. S feministickým laděním románu nemám problém, dokonce jsem měla husí kůži, když Nino pronesl: „Společnost, které připadá normální potlačovat péčí o děti a domácnost intelektuální sílu žen, je nepřátelská sama vůči sobě a neuvědomuje si to.“ Silná kniha, silný příběh, silné ženy. Intelektuální prostředí se mísí s chudinskou čtvrtí a nenápadným klíčením organizace typu Gomora. Nóbl společnost a politické odboje střídá stránka plná pochybností o sobě samém, o cestě životem, náhle přichází hádka a ostrý střet italského temperamentu.... Co více si přát :) Velmi jsem soucítila s Elenou, která se i přes lásku k dětem musela popasovat s tím, že náhle není vzestupující nadanou spisovatelkou, ale matkou a manželkou, kterou má zajímat jen vaření, úklid, manželovo pohoda a vřeštící dcera.

Tímto dílem se vracíme k našim postavám přesně tam, kde jsme je v předchozím díle zanechali. Líbí se mi, jak autorka nedělá mezi jednotlivými díly žádné časové skoky a skutečně to vypráví kontinuálně, chronologicky.
Fascinuje mne, jak to má autorka promyšlené a jak tu dokáže vytvářet i nadále tu vzájemnou propletenost osudů jednotlivých postav, i když se postavy třeba nějakou dobu nevidí. Jako by bylo nemožné se vymanit z toho světa, do kterého se postavy narodily a jak moc se v průběhu času mohly sobě oddálit.
Přiznám se, že v tomto díle mi chvilku trvalo, než jsem se začetla, některé pasáže byl pro mne tentokrát trochu pomalejší a trvalo mi, než jsem se jimi pročetla. Mých 5 hvězd je tentokrát trochu slabších než u předchozích dílů. Ale to, že mi to čtení chvilkama dalo trošinku zabrat, může být dáno mojí lehkou čtecí krizí. Ale celkově musím říct, že i tak si tahle série drží laťku vysoko. Hloubkou postav, intenzivní atmosférou, popisem prostředí, do kterého jste vtaženi, a tím, jak jsou osudy těch postav propletené a nedá se tomu uniknout.

Opět brilantní čtení. Tato série mě opravdu vtáhla a čtu jí jedním dechem. Včera jsem dočetla tento díl a hned jsem rozečetla závěrečný díl - kde už jsem ve 1/4.

Baví mě vyprávění a vykreslování Itálie té doby a také charakterů. Tento díl je plný politiky, násilí, zklamání, lásky, sexu... Je to prostě divoká jízda. Cítíte, jak se vše mění - vnímání vztahů, sexu atd... Opravdu mě to moc baví!


O knížkách jsem vyprávěla manželovi a začali jsme na HBO koukat na seriál, který je natočený dle knih. Musím mu tedy hodně situací dovysvětlovat, spojovat postavy - kterých je milion a špatně se mu pamatují, když se objeví jen občas a on neví kam s nimi.

Kromě samozřejmě super ženského, feministického románu mě zaujalo historické pozadí. Tento díl odráží i dějiny Itálie, Olověná léta (italsky Anni di Piombo), od konce 60. do poloviny 80. let 20. století. V knize se mlátí a vraždí komunisti a neofašisti. Dělníci mají otřesné pracovní podmínky. A za provokacemi fašistů prý stála CIA, která podporovala terorismus, aby v Itálii nevyhráli komunisté. O tom kniha úplně nebyla, ale bylo to šokující, dosud jsem o těchto krvavých událostech neslyšela.

No tedy, jedním slovem: paráda. Tento díl mě neskutečně chytl, úplně jsem se zasnila do Itálie té doby. Příběh překvapivý, oproti předchozím dílům hodně o politice, sexu. Přesto plný šokujících zvratů a nenadálých překvapení... Naprosto miluju scény, kdy v rodinách probíhá "Itálie" a taková poklidná Lena používá slova jako "ječela, vřískala" :D Ohromně se těším na závěrečnou porci temperamentní Itálie :)

Přítelkyně mi přišli jako dvě mláďata co neví co chtějí od života. bylo to zajímavé ale první dva díly byly pro mne lepší.

Třetí díl téhle neapolské ságy pro mě byl jedním slovem wow.

Upřímně, když jsem dočítala druhý díl, do třetího se mi nechtělo. Dala jsem si několik týdnů pauzu, než jsem se odhodlala začít číst a první třetina knihy vůbec neubíhala. Ale pak mě to chytlo a nepustilo. Možná je to i tím, že jsem se v příběhu dostala do bodu, kdy mi jsou postavy věkově nejbližší. Dlouhé a chaotické věty ve mě ještě umocňovaly pocit chaosu, frustrace, radosti, vzrušení, všeho. Na další díl určitě tak dlouho čekat nebudu, na finále se děsně těším!

Stejně jako předchozí díl to bylo extrémně čtivé. Lila, ta zlá, černá, hubená, geniální zůstává uprostřed chaosu Neapole a Elena, hodná, blondýnka bez vlastního názoru zato s obrovskou sebekontrolou se z ní definitivně odstřihne. Obě zkouší po svém vyhrabat se z bídy a násilí své čtvrti a odpoutat se od patriarchátu, ovšem Itálie 70. let jim to zadarmo nedá.

Stále sa jedná o kvalitné čítanie, knižka ma však - bohužiaľ - nepohltila tak ako prvé dva diely. Akoby postrádala iskru, spirit, živelnosť predchádzajúcich kníh.
Až druhá polovica príbehu ma vtiahla do deja, bola som tam s nimi, s Lenú a s Lilou.
V úskaliach manželského súžitia, výchovy detí, túžby presadiť sa, nájsť si svoje miesto v živote.
Už sú tridsiatničky a ich životy delí priepasť - citová, priestorová i intelektuálna. Jedna v Neapole, druhá vo Florencii.
Ach, a ten záver... Núti čitateľa okamžite siahnuť po pokračovaní.

"A přesto, i když jsem žila v jiných městech a skoro jsme se nevídaly a ona mi o sobě nic neříkala a já se snažila na nic se neptat, její stín mě popoháněl, její stín mě brzdil, naplňoval mě pýchou a srážel mi hřebínek, nikdy mi nedopřál klidu.
Když teď tohle píšu, potřebuju to popohánění ještě víc. Chci, aby tu byla, píšu kvůli tomu. Chci, aby mazala, aby přidávala, aby se podílela na našem příběhu a vlila do něj, se svou kreativitou, to, co ví, co řekla nebo co si myslela."

"Stát se. Tím slovesem jsem byla odjakživa posedlá, ale uvědomila jsem si to teprve tehdy. Já se chtěla stát, i když jsem nikdy nevěděla čím. A stala jsem se, o tom není pochyb, jenže mi chyběl predikativ, chyběla mi skutečná vášeň, odhodlání, ambice. Chtěla jsem se něčím stát – o tohle tu šlo – jen proto, že jsem se bála, že Lila se stane kdovíčím a já zůstanu pozadu. Moje stát se bylo stát se v její stopě. Musela jsem se stát znovu, ale kvůli sobě, už jako dospělá, nezávisle na ní."

"Společnost, které připadá normální potlačovat péčí o děti a o domácnost intelektuální sílu žen, je nepřátelská sama vůči sobě a neuvědomuje si to.“

Vztah Lilly a Eleny, konečně nabírá za mě více než jen dětské přátelství a líbí se mi že přichází otázka jestli toto je přátelství? Chybí tam závislost a touha být jedné z nich ve stínu, ale opravdu se chtěj porazit. Konec je jízda. Nino jako by se stával svým otcem pomalu...
Za mě skvělé odehrané a konflikt mezi Pietrem a Lenu byl taky dobře vykrelený. Líbí se mijak přichází liberální pohled do jejich vnímání. A celé je to cítit 70 a 60 léty. Velmi se těším na další knihu.

(SPOILER) Pro mě zatím nejlepší díl. Mistrně vyjádřené emoce všech postav, včetně dětí.
Silný konflikt mezi životní láskou a věrností rodině.

Audiokniha
Zatím mě každý díl baví o něco víc, než ten předešlý. Asi jsem si na této sérii vypěstovala závislost, protože hned musím jít na závěrečný díl.

V některých částech se snižuje intenzita vztahu obou přítelkyň, ale o to více má prostor zachycení společenského a politického vývoje i ostatních postav. Solarova famílie mě baví, člověk neví, co od nich čekat. Vývoj u Eleny by mohl patřit do červené knihovny, ale je popsán tak realisticky a přesně, že je uvěřitelný. Dočteno a musím hned navázat dalším dílem, tady se přestávky nedělají :-)

I tento díl skončil tak, že potřebuji hned sáhnout po dalším. Trochu nudné byly části o politických bojích, je pravda, že neznám tuto dobu v Itálii a asi to prostě k tomu patří a nemohlo to v příběhu chybět. Dále pak ale knížka nabývá spádu a závěr jsem teda úplně zhltala. Nemůžu si pomoct, ale autorka prostě ví, co píše, tohle člověk nevymysli nebo nevyslechne, tohle musí prožít na vlastní kůži, jinak to nedokáže popsat.

I tentokrát jsem dostala příběh plný nečekaných zvratů, skvěle vykreslenou psychologii postav a popis těch nejniternějších pocitů na pozadí bouřlivých politických událostí v 70. letech v Itálii.

Elenu i Linu čekají ve 3. díle těžká rozhodnutí, zatímco Lina se vrací do jejich rodné neapolské čtvrti, Elena se snaží držet si od čtvrti co největší odstup, ale kořeny jsou hluboké, a ať chce nebo ne, zákony čtvrti ji vždy doženou.

Styl psaní Ferrante v Neapolské sáze je naprosto famózní a velmi se mě dotýká. Celá série určitě patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy přečetla. I když jsem na úplném závěru (posledních pár stranách) měla pocit, že jsme se posledním nečekaným zvratem dostali do mexické telenovely :-)

"Nová krev ve hře reprodukovala tu starou, byli jsme řetězec stínů, které chodí od nepaměti na scénu se stejným nábojem lásky, nenávisti, tužeb a násilí."

"Čím víc jsem se jí pokoušela odtáhnout na světlo a zapojit ji do svého "chci si v tom udělat jasno", tím víc se stahovala do šera. Byla jako měsíc v úplňku, když se schovává za lesem a větve mu počmárají tvář."

Nejhorší pokles kvality mezi jednotlivými díly, největší literární zklamání tohoto roku a zařazení mezi nejvíc přeceňovaná díla, kde si GP může lebedit vedle Malého prince.
Čiré znechucení.

Tretím dielom neapolskej ságy som preletela, lebo som chcela mať celú sériu za sebou, takže si úplne konkrétne nepamätám detaily. No stále je to silné a je to Ferrante. Ku konci knihy si ale pamätám, že už ma Elena pekne rozčuľovala, že to trochu skĺzlo do akejsi talianskej telenovely a že som sa musela do 4tého diela kus prinútit.