Francesca14 komentáře u knih

Jakožto pokračování k "Dej mi své jméno" tato kniha není nic moc. Ale já příběh četla spíše jako něco nového, jen s povědomými postavami. A proto jsem si četbu velmi užila, hodila se k prázdninám a až na pár (velkých) problémů, co jsem měla s první částí, se mi kniha velmi líbila. Acimanovo psaní a jeho myšlenky nezklamou, protože u mě se trefuje přesně do všech požadavků. Zbožňuji jeho dialogy a citlivost, se kterou si hraje se slovy. To bylo to hlavní, proč jsem do knihy šla a co jsem dostala.

2 23.11.2020

Knihu jsem poslouchala v angličtině a v průběhu jsem měla spoustu protichůdných pocitů a myšlenek, které je těžké smontovat do nějakého uceleného názoru. V první řadě, mi kniha přijde zbytečně dlouhá. Kdyby byla třeba poloviční, moje hodnocení by bylo nepochybně vyšší, protože na začátku jsem byla přinejmenším zaujatá a zvědavá, ke konci jsem už jen čekala, až to konečně skončí. A nenáviděla jsem hlavní postavy. Abby mi přišla většinu času tak pitomá, že mě to téměř fyzicky odrazovalo od čtení, byla to naivní a otravná puberťačka, se kterou jsem nikdy ani v nejmenším nesoucítila a bylo by mi úplně jedno, kdyby třeba celá škola vybuchla, protože si nikdo nezískal mé sympatie. Příběh pro čase ztratil napětí i zajímavost a všechno se tak nějak vleklo. Ale i přesto ve svém hodnocení nechci jít pod 3 hvězdy, protože kniha není vyloženě špatná, ze začátku mě i bavila a taky proto, že já horory nikdy moc nečetla a málokdy mě nějaký baví, co se tyče YA jsem taky velmi vybíravá, takže i to může být část problému.

23.11.2020

I když už je to několik týdnů, co jsem knihu dočetla (spíše doposlouchala, četla jsem to prostřednictvím audioknihy v originále), ale já stále přesně nedokážu vyjádřit, proč se mi kniha i přes tak nadějný začátek, nelíbila. Je určitě třeba říct, že ačkoliv mám ráda v knihách podtext romance, příběhy zaměřené jen na to, se u mě většinou nesetkají s úspěchem. Můj hlavní problém byl asi zasazení děje do tak vysokých kruhů: fakt, že hlavní postavy musely být princ Anglie a syn americké prezidentky, pro mě tak nějak ubíraly na důvěryhodnosti a někdy to na mě působilo až jako fanfikce. A taky po úvodu, kdy byly kapitoly vtipné a působily na mě jako slibný začátek, se tam příliš věcí opakovalo. Některé části nebyly o ničem jiném, než jak se Alexovi stýská, pak letí do Anglie, pak se mu zase stýská... Mně zkrátka kniha nic nedala a po nějakých sto stránkách mě nudila, až otravovala. Téma za mě nic moc, zpracování průměrné. Neoznačila bych knihu za špatnou, určitě to ale nebylo nic pro mě.

2 23.11.2020

Asi budu s tímto názorem v menšině, ale mně se "Mona" líbila o dost více než "Jezero". Byla čtivější, i citlivější a živější. Autorka už to tolik nepřehání se snahou zošklivit čtenářovi celý svět a proto jsou bolest a další emoce méně vyumělkované a pro čtenáře lépe přístupné. Přišla jsem si mnohem blíže k postavám, i k příběhu a mám proto z četby hezký zážitek, místo mišmaše a úzkosti, zanechanou "Jezerem". Ale to může být více mým osobním rozpoložením než nějakou kvalitou knihy...

2 23.11.2020

Měla jsem hodně vysoká očekávání, vzhledem k tomu, jak je kniha v USA populární, k tomu, jak jsem si užila "Kirké" a taky, protože mám ráda řeckou mytologii. Ale z nějakého důvodu jsem se do čtení po nějaké době musela nutit. Hlavně mě vytáčelo, jak byl napsaný Patroklos - jako ufňukané, zamilované dítě, které pořád slintalo nad Achilleem - takže mě skoro až ke konci vytáčel a byl nesympatický. I tak bych určitě neřekla, že kniha je špatná. Má své mouchy a nebyla tak chytlavá, jak jsem čekala, ale stála za ten čas. Mimoto se mi hlavně líbil styl psaní a vývoj postav.

1 15.10.2020

Velký rozdíl mezi první a druhou polovinou příběhu. Ze začátku mě to moc nebavilo, šlo jen o rozvleklé debaty mezi nesnesitelnými lidmi, bez jakéhokoliv pořádného kontextu, ačkoliv dialogy byly opravdu skvěle napsané. Po cca osmdesáti stránkách ale příběh nabírá směr a pointu, odkrývaná minulost spisovatele a jeho postoj k ženám, přesvědčení o vlastní pravdě, je zvráceně fascinující a rozhovor mezi dvěma lidmi čtenáře opravdu pohltí, takže tu část jsem zhltla jako nic. Průměr mého dojmu jsou čtyři hvězdy.

25.05.2020

Poslouchala jsem audioknihu v originále, čtenou autorkou. První polovina mě naprosto uchvátila, čtení mě bavilo, zbožňovala jsem atmosféru, zápletku, některé postavy a krutost jejich chování. Líbily se mi hodiny řečtiny, debaty, tzv. "dark academia" nálada. Kvůli té první polovině jsem si knížku i objednala, protože ji chci mít doma, první část si určitě znovu přečtu v textové formě. Po vyvrcholení děje následuje ale dost drastický úpadek, kde se nic neděje, postavy jen pijí alkohol a berou drogy, hroutí se, mluví, končí v nemocnici, ale de facto se nic neděje. Chápu smysl toho, co po vraždě následuje, ale bylo to zbytečně rozvleklé a celkový dojem mi to z četby zkazilo. Kdyby byla kniha kratší, dala bych jí pět hvězdiček.

1 25.05.2020

Od knihy jsem si slibovala tolik, že jsem mírně zklamaná. Simon Mawer umí skvěle vyprávět, o tom žádná, takže všechno, co napíše, je svižné a čtivé. Ale tentokrát mě kniha nijak zvlášť nepohltila. Na postavách mi moc nezáleželo, místy mi děj přišel až příliš politický. Ale atmosféra Prahy a života za železnou oponou se mi zdála povedená, obzvlášť konec byl skvěle napsaný. Z tohoto historického hlediska mi kniha přišla vhod. Čekala jsem ale větší bombu, myslela jsem, že z příběhu budu nadšená. Pro mě tedy z této autorovy "československé trojice" zůstává nejlepší "Skleněný pokoj".

3 06.05.2020

Mám k této knize značnou spoustu výhrad, četla jsem ji v originále a neskutečně dlouho, většinu času jsem se jí musela doslova prokousávat. Zároveň jí ale nemůžu dát méně než tři hvězdičky, protože je to ve spoustě směrech brilantně napsaná kniha a něco ve mně určitě zanechala a já jsem ráda, že jsem ji přečetla. Bohužel je ale zbytečně dlouhá a zbytečně drastická, což jí hodně ubírá na kouzle. Autorka se často opakuje, čímž příběh neskutečně protahuje a většina věcí mi přijde přehnaná - jak utrpení, kterým si Jude prošel, tak dokonalost, které jeho životní úroveň dosáhla v dospělosti. Mimoto příběh ve skutečnosti není o čtyřech přátelích, ale jen o tom jednom, o jeho dětských traumatech a o jeho zoufalství, neštěstí a sebedestruktivních sklonech. V knize jsou výborně napsané scény, vykreslené postavy a krásné myšlenky, ale všechno se to trochu ztrácí v tom, co má čtenáře "šokovat" a co je zkrátka... příliš. Tak příliš, až ho to ve finále úplně mine.

5 27.04.2020

Nikdy jsem komiksy nečetla, ale tenhle mě (na rozdíl od většiny jiných autorčin knih), rozhodně nebavil. Je to přeslazené, nerealistické a vůbec nic se tam neděje. Číst jenom o tom, jak se do sebe dva kluci zamilovávají a jeden z nich je zmaten ze své sexuality, je naprosto vyčerpané téma. Můžu ocenit jen zpracování a to, že se to dá dobře číst v karanténě na mobilu při smažení palačinek.

1 10.04.2020

Knihy jsem se značně bála, ke genetice jsme se na gymnáziu ještě ani nedostali, takže odborné pasáže jsem časem jen přelétala očima, protože jsem netušila, která bije. Byla to ale druhá kniha od autora a potvrdilo se mi, že jeho díla mě opravdu baví a témata mě zajímají. V tomhle příběhu byly teda značně nesympatické postavy a číst o doktoru Lambertovi, bylo někdy až nepříjemné - ne kvůli jeho vzhledu, ale kvůli jeho posedlostí ženským tělem, o kterém mluví zbytečně často. Souhlasím s většinou lidí, že konec byl strhující a vývoj hlavní postavy jsem také ocenila, stejně jako povídání o Mendelovi, ačkoliv bylo více esejovité a méně knižní. K "Mendelovu trpaslíku" už se asi v budoucnu nebudu vracet, rozhodně to ale stálo za přečtení.

5 05.04.2020

Byl to Murakami, takže to pro mě určitě nebyl ztracený čas, jen mi zkrátka u něj úplně nesedla forma povídek. Mám nejraději jeho tenčí knihy, ale věnující se celou dobu jedněm postavám, tohle na mě bylo trochu moc krátké, povrchové a místy až zmatené. Ale myšlenky a způsob psaní jsem jako vždycky milovala.

2 17.03.2020

Druhá kniha, kterou jsem od autorky četla a nadchla mě úplně stejně. V něčem jsem dokonce ocenila, že byla o něco méně "bombastická" a brutální než "Hana" a zároveň posloužila jako skvělý ukazatel české historie 20. století z pohledu tří úplně nedůležitých lidí, přicházejících postupně. Příběh se čte sám, postavy jsou vesměs sympatické a realistické a všechny zmíněné osudy ve čtenářovi zanechají silnou emoci. Ráda jsem četla o úplně každodenních příhodách lidí před první světovou, které postupně vyústily až v každodenní příhody lidí po skončení komunismu. Opět výborný příběh, za jehož četbu jsem ráda.

11 06.03.2020

Liane Moriarty je pro mě taková čtyřhvězdičková autorka. Ještě se nestalo, že by mě její kniha srazila na kolena nebo mě nadchla natolik, že bych se od ní nemohla odtrhnout, ale v podstatě vždy si četbu užívám. Hlavně díky jejímu čtivému vyprávění a vesměs sympatickým postavám. U téhle trvalo hodně dlouho, než jsem se chytla, ale druhou polovinu jsem zhltla za jedno dopoledne na letišti a celý námět mě ve finále velmi zaujal. Líbil se mi vhled do životů všech hostů, nejvíc samozřejmě ale charakter Mashy, který místy téměř nutil ke spadnuté čelisti. Za mě jedna z lepších věcí, co jsem od autorky četla.

3 04.03.2020

Nebyl to můj šálek kávy. Mělo to svůj potenciál v příbězích všech obyvatelů domů, ale všechno se to tak nějak ztrácelo v hromadě věcí, které mě nebavily. V první řadě pohádky, které mě ze začátku nezajímaly, až mi nakonec začaly lézt na nervy. Rozčilovala mě nejasná linie mezi světem pohádkovým a tím opravdovým, která mi zkrátka ubírala na vážnosti toho, co jsem měla v ruce. A nejvíc mi vadilo, že většina postav připomínala spíš karikatury než realistické lidi - hlavně Elsa a její babička. Upřímně to ve mně prostě nic moc nezanechalo a těšila jsem se, až příběh dočtu a budu moct jít na něco jiného.

6 07.01.2020

Tohle bylo neskutečně úmorné. První čtvrtinu jsem si tiše naříkala, co jsem to zase proboha koupila, pak mě to začalo bavit a já si čtení opravdu užívala, navzdory tomu, že mě skoro všechno na knize rozčilovalo a vlastně racionálně uznávám, že je to nudné. Je to zvláštní, jak moc se mi román líbil a nelíbil zároveň - postavy jsou příšerné, Frances je nesnesitelně pasivní hlavní hrdinka, vztahy v knize jsou zmatené, autorka bůhvíproč nepíše uvozovky a většinu času se nic neděje. Lidé tam jen vedou nedůležité, pseudointelektuální rozhovory, které neslouží k ničemu jinému než aby spisovatelka vyjádřila své názory a předvedla svůj rozhled o světě. Na druhou stranu... přirovnání k Ferrante mi přijde zcestné, ale chápu z čeho vychází: jelikož upřímnost přátelství a lásky a velmi výstižné popisy emočních pochodů naprosto zdevastované hlavní postavy jsou fascinující. Jsou tam vztahy, které jsou opravdu dobře napsané a Frances s jejím postojem k vlastnímu tělu, k vlastní osobě, její cesta k sebedestrukci a hrozná nesnesitelnost jejího charakteru nějakým způsobem udržely moji pozornost. Na příběhu bylo něco, co mě zkrátka drželo u stránek, ačkoliv jsem často nechápala vůbec nic a obracela oči v sloup, má to jistou jiskru, opravdovost, něco na tom prostě je. Nakonec to vůbec nebyla ztráta času.

4 29.12.2019

Podle anotace jsem neočekávala, že by se mi kniha mohla líbit a je dost těžké ji hodnotit, protože místy jsem byla v pokušení s ní seknout, jelikož toho na mě bylo trochu moc. Je to ale opravdu čtivě napsaný příběh, se skvěle popsanou atmosférou a pro mě i s dost originálním námětem. Na mě to občas bylo trochu zbytečně drastické, až jako by to tam bylo trochu prvoplánově přidané, jindy ale nechutnost ukázaná v malých věcech až brala dech. Bude mi asi trvat pár dní to zpracovat a udělat si na knížku ucelený názor.

3 23.12.2019

Tohle byla hodně nevyrovnaná četba. Chvílemi se to dalo, sem tam mě to i bavilo a zajímalo a pak tam byly pasáže, u kterých jsem vyloženě usínala nebo obracela oči v sloup. Nakonec jsem velmi ráda za závěrečné "o čtyři měsíce později", kde jako kdyby autorka tušila, že se najdou tací jako já, kteří opravdu už nebudou mít nervy na to se v osudech spousty postav pitvat celých 400 stránek a v nějaké fázi to zkrátka vzdají, tak to na konci celé pěkně shrnula. Většinu lidí jsem v příběhu nemohla vystát, zdály se mi hrozně ploché a bylo jich na mě moc a měly místy až moc nudné životy. Myšlenka knihy veškerá žádná, naopak ale vypravěč a celý koncept nebyl tak špatný. Byl to zkrátka ne moc chytrý, dost průměrný, odpočinkový román.

06.12.2019

Otevřeně hned na začátku přiznávám, že jsem většinu knihy přeskakovala kapitoly s panem Nakatou a soustředila se jen na příběh Kafky. Přesněji řečeno jsem to s panem Nakatou vzdala po té šílené kapitole s kočkami, kdy toho na mě už bylo trochu příliš a Kafka Tamura mě navíc zajímal, a bavil víc. Kniha je hrozně těžkopádná, depresivní, zmatená, místy zbytečně zdlouhavá, až nudná. Na druhou stranu je to Murakami, takže je taky neuvěřitelně výstižná, fascinující, chytrá... Jsem pevně rozhodnutá se k ní za nějaký čas vrátit a přelouskat ji úplně celou, momentálně na mě byla trochu moc psychicky náročná a některá místa jsem opravdu těžko vydýchávala. I tak tam je ale spousta krásných myšlenek, klasická mystičnost je hezky zpracovaná a i když mě tam spousta věci rozčilovala a z autorových knih, co jsem zatím četla, mě rozhodně nadchla nejméně, bude mi dál ležet v hlavě.

23.11.2019

Vůbec mě to nebavilo, téměř od prvního příběhu. Šíleně mě štval styl psaní, kde je jedna věta téměř přes celou stránku a osmkrát odbočí od tématu a postavy byly nesympatické. Hlavně jich tam bylo příliš, takže to po čase začalo být zmatené a působilo to dojmem, že by si autorka jen netroufla na ucelený román. V zásadě je to průměrná oddechovka, některé části se mi i líbily, ale rozhodně to není můj šálek kávy a k Třeštíkové se asi nevrátím.

7 22.11.2019