Najdi mě

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Autor světového bestselleru Dej mi své jméno znovu oživuje své postavy, aby si položil otázku: může opravdová láska uvadnout? V novém románu zachycuje Eliova otce Samuela na cestě z Florencie do Říma, kam jede navštívit svého syna, nadaného koncertního klavíristu. Náhodné setkání s krásnou mladou ženou však Samiho plány obrátí vzhůru nohama a navždy změní jeho život. Elio se brzy přestěhuje do Paříže, kde i on naváže milostný vztah, zatímco Oliver, nyní ženatý vysokoškolský profesor v Nové Anglii, začne znenadání uvažovat o návratu do Evropy. Nezapomenutelný román Andrého Acimana Dej mi své jméno svým líčením podstaty lásky dnešní čtenáře oslovil jako žádné dílo z nedávné doby. Jeho pokračování Najdi mě zve čtenáře, aby si nepřestal klást otázky o tom, co láska je....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/419313/big_najdi-me-WSs-419313.jpg 4166
Série:

Dej mi své jméno 2.


Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , #booklab
Originální název:

Find Me, 2019


více info...
Nahrávám...

Komentáře (55)

Kniha Najdi mě

adel_pe
29.11.2021

Asi souhlasím s tím, že některé části působily až trochu slohově a ne tak přirozeně plynule jako v Call Me By Your Name. Navíc na začátku jsem byla trochu zklamaná, že velkou část knihy tvořil příběh Samuela (A to ho jako postavu úplně miluju! Jen jsem čekala větší pozornost na Elia a Olivera), ale zpětně mi to vlastně nevadí. Protože v Call Me By Your Name byla závěrečná řeč Samuela ikonická a tahle část ve Find Me, která mu byla věnovaná, to vše krásně dovysvětlila a uzavřela. A konec knihy mi nechal velký úsměv na tváři, takže i když jsem si chvílemi nebyla knížkou jistá, nakonec mi dala to, co jsem od ní čekala.

Rade
12.11.2021

Jak název trochu napovídá, kniha je opět, jako dvanáct let předtím napsaná "Dej mi své jméno", o hledání, setkávání, touhách, ztrátách, loučení a návratech.
Setkáme se s postavami z knihy předchozí, ale celé je to vlastně o něčem jiném, jak to tak v životě bývá, když uplyne tolik času. A jak se říká, nevstoupíš do stejné řeky dvakrát, trochu to platí nejen o vlastních postavách a příběhu, ale tak trochu i o pocitu, který z téhle knihy mám.
Stejně přemýšlivé, stejně plné životních mouder a postřehů, jako kniha předchozí, ale pro mě jeden přeci jen významný rozdíl. "Dej mi své jméno" bylo hravé, spontánní, hovory a myšlenky plynuly přirozeně, byly naprosto uvěřitelné. A z příběhu se na mě přenesly všechny emoce, které autor tak skvěle popsal: napětí, netrpělivost, čekání, trápení, touha, zklamání, láska. Vše jsem s postavami prožívala, trápila se, soucítila. Tady, nemohu si pomoci, už se mi to zdálo občas trochu strojené, snad autor nad textem moc přemýšlel, hovory plynuly občas jako slohová cvičení a vztahy – zejména v první části - byly až sluníčkově ideální…
Stále dobré čtení, stále je nad čím přemýšlet, závěr nezklamal, ale přece jen, tahle kniha už se mnou prostě nezamávala…


kate9326
06.11.2021

Původně jsem čekala pokračování. Příběh Eliova otce mi nijak zajímavý nepřipadal- a to zabral dost velkou část knihy.- Docela rychlý spád u vztahu, možná osud, láska na první pohled- ale význam - spíše mě bavil pois památek a reálíí, než ta lovestory.- Elio byl jako postava asi nejsympatičtější, takže jeho část byla podle mne zajímavější. - Ten konec asi dost lidí čekalo, když se pročetli předchozím...Za mě tak 90%..

karol.cadex
24.10.2021

Tuhle nádheru jsem si musela dávkovat. Přečíst si to najednou mi nepřišlo vůči knize i autorovi dostatečně fér. Byla to velká zkouška mojí trpělivosti!
"Dej mi své jméno" miluju. Miluju Itálii, Elia, jeho tatínka, lásku u nich doma a pak tu neskutečnou věc, co mezi sebou s Oliverem mají. Kdysi jsem chodila s klukem, něco jako Elio, ale hodně českou verzí. A děsně chápu, co v něm Oliver viděl.
A teď tohle! Překvapivě ale jsem nejvíc hltala část tatínka a Mirandy. Nádhera. Ty dialogy! Ty myšlenkový pochody! A umění! A Itálie! Hlavně ta komunikace. Vyřčená i nevyřčená.
Eliova část už nebyla pro mě tak intimní, ale spíš teplá (nikoli gay teplá, ale teplá - domovská a příjemná), taková správná zastávka na další cestě.
No a pak ten konec. TEN konec!!!
Krása. Miluju. V příštím životě chci být zase Italka, protože v tom minulém jsem určitě byla. A taky bych chtěla, aby mě Aciman držel za ruku a pil se mnou víno a já bych v jeho očích viděla všechno to, co vidí on. Díky němu bych se stala i romantikem, hihi.

Grohlinka
05.06.2021

Vše je tak, jak má být. Tahle kniha je jako připomínka toho, že někdy ujdeme dlouhou cestu, potkáme lidi, kteří nám ublíží a pak ty, kterým ublížíme my, že žijeme na spoustě míst, že žijeme naše životy, nebo se o to snažíme, a pořád si klademe otázku, kam tohle všechno vede, jaký to má smysl. A někdy právě tohle všechno musíme prožít, aby až dojdeme tam, kam máme jsme poznali, že tady opravdu chceme být a tady také chceme zůstat. Aby jsme si na konci mohli říct, vše mělo nějaký smysl, vše bylo tak, jak to mělo být.

,,Osud působí dopředu, dozadu a do stran a je mu úplně jedno, jestli při svých vachrlatých úvahách o minulosti a budoucnosti prohlédneme jeho záměry."

zuzi.d
28.05.2021

Děkuji za připomenutí, že i takováto může být láska.

applause
02.03.2021

První díl je samozřejmě lepší, více jsem ho prožívala. Tohle dílo, které je rozděleno na tři části, kdy každá z nich je o někom jiném (Elliův otec, Ellio a Oliver) se také povedlo. Autorovy dialogy a myšlenky mě nikdy nezklamou. Vždy když je čtu cítím se, že nic se neděje jen tak a vše má svůj důvod.
Doporučuji.

Bája89
21.01.2021

Andrému se povedlo něco mimořádného. Opět. Stvořil úctyhodné pokračování, které není podbízíme čtenáři. Měla jsem zprvu obavy, jak to všechno dopadne. Pro mě celý příběh skončil s koncem Dej mi své jméno. Vše už bylo řečeno, nebo snad ne? Ale André překvapil. V Najdi mě nám nabízí ještě víc lásky v jejích rozmanitých podobách a navíc celý příběh osvěží tím, že se zprvu zaměří na Samiho a jeho lásku z Říma, a to se mi moc zamlouvalo. Navíc nás plynule vede přes další stránky a příběhy k vytouženému konci. Vypráví klidným tempem s naléhavostí sobě vlastní, která musí zákonitě oslovit každou romantickou duši. Dvacet promarněných let přetvořil na nový začátek. Zároveň kvituji i to, jak se napojil na konec Dej mi své jméno, což ve mně ze začátku spíš budilo obavy a přiznám se, že tahle kniha mě bavilo o něco víc. Ale kdo ví, kdyby tu nebylo nejdřív Dej mi své jméno, tak by Najdi mě nemělo onu potřebnou výchozí pozici a celá kniha by pak neměla takový dopad na čtenáře. Krása!

1