Najdi mě zajímavosti

Najdi mě https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/419313/bmid_najdi-me-WSs-419313.jpg 4 231 65
Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Dej mi své jméno série

< 2. díl

Autor světového bestselleru Dej mi své jméno znovu oživuje své postavy, aby si položil otázku: může opravdová láska uvadnout? V novém románu zachycuje Eliova otce Samuela na cestě z Florencie do Říma, kam jede navštívit svého syna, nadaného koncertního klavíristu. Náhodné setkání s krásnou mladou ženou však Samiho plány obrátí vzhůru nohama a navždy změní jeho život. Elio se brzy přestěhuje do Paříže, kde i on naváže milostný vztah, zatímco Oliver, nyní ženatý vysokoškolský profesor v Nové Anglii, začne znenadání uvažovat o návratu do Evropy. Nezapomenutelný román Andrého Acimana Dej mi své jméno svým líčením podstaty lásky dnešní čtenáře oslovil jako žádné dílo z nedávné doby. Jeho pokračování Najdi mě zve čtenáře, aby si nepřestal klást otázky o tom, co láska je.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány

Vydáno: , #booklab
Originální název:

Find Me , 2019


více info...

Zajímavosti (1)

Elio a Oliver v závěru knihy navštíví v Alexandrii památník velkého básníka Konstantinose Kavafise. U nás je k sehnání nový překlad jeho díla.
https://www.databazeknih.cz/knihy/basne-161310 (sika444)

Ocenění knihy (0)

Zatím zde není žádné ocenění.

Související novinky (0)

Zatím zde není žádná související novinka.

Citáty z knihy (1)

„Hudba nedává odpovědi na otázky, které neumím klást. Neříká mi, co chci. Připomíná mi, že jsem asi pořád zamilovaný, i když už nevím jistě, co to znamená. Pořád myslím na druhé, ale ublížil jsem mnohem víc lidem, než jsem chtěl. Už ani nepoznám, co cítím, i když něco cítím pořád, ačkoli je to spíš pocit nepřítomnosti a ztráty, možná dokonce selhání, otupělosti nebo naprosté nevědomosti. Kdysi jsem si byl sám sebou jistý, myslel jsem, že něco vím, že se znám, a lidi měli moc rádi, když jsem se jich snažil dotknout, vpadl do jejich života a ani se neptal, dokonce nezapochyboval, že možná nejsem vítán. Hudba mi připomíná, jaký by můj život měl být. Jenže mě nemění. Možná nás hudba tak moc nezmění, a nezmění nás ani velké umění. Spíš nám připomíná, kým jsme ‐ jak jsme vždycky věděli ‐, kým jsme navzdory všem svým tvrzením a svému propírání byli a kým máme zůstat. Připomíná nám milníky, které jsme pohřbili, ukryli a pak ztratili, lidi a věci, na kterých navzdory našim lžím, navzdory všem těm rokům záleželo. Hudba není nic víc než naše lítost vyjádřená v kadenci, jež čeří iluzi radosti a naděje. Je to nejjistější připomínka toho, že jsme tu na velmi krátkou chvíli a že jsme na svůj život zapomněli, ošidili ho nebo, což je ještě horší, nedokázali ho žít. Hudba je neprožitý život. Žil jste špatný život, příteli, a ten, který jste dostal, jste málem zničil“