Najdi mě
André Aciman
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/419313/bmid_najdi-me-WSs-419313.jpg
4
233
65
Dej mi své jméno série
< 2. díl
Autor světového bestselleru Dej mi své jméno znovu oživuje své postavy, aby si položil otázku: může opravdová láska uvadnout? V novém románu zachycuje Eliova otce Samuela na cestě z Florencie do Říma, kam jede navštívit svého syna, nadaného koncertního klavíristu. Náhodné setkání s krásnou mladou ženou však Samiho plány obrátí vzhůru nohama a navždy změní jeho život. Elio se brzy přestěhuje do Paříže, kde i on naváže milostný vztah, zatímco Oliver, nyní ženatý vysokoškolský profesor v Nové Anglii, začne znenadání uvažovat o návratu do Evropy. Nezapomenutelný román Andrého Acimana Dej mi své jméno svým líčením podstaty lásky dnešní čtenáře oslovil jako žádné dílo z nedávné doby. Jeho pokračování Najdi mě zve čtenáře, aby si nepřestal klást otázky o tom, co láska je.... celý text
Přidat komentář
Já musím souhlasit. Jak jsem se po čtení komentářů bála, že mě kniha zklame, nestalo se : )
Tato knížka vyvolává rozporuplné reakce, proto jsem se bála, že budu zklamaná. Ale ne, naštěstí. Druhý díl poskytne příběhy s poetickým nádechem a s krásnými myšlenkami, tak jako první díl. Motivy této knížky jsou láska, zkušenosti, strasti; hlavním tématem je zamyšlení se nad životem. Na mě knížka působila velmi realisticky co se týče pocitů hlavních hrdinů. Možná se mi zdálo, že milostné vztahy byly trochu uspěchané, začaly moc rychle. Ale proč zase čekat, příležitost člověku může utéct.
Knížka má 4 části, mně se nejvíce líbila Eliova část a pak ta poslední. Za mě takové zakončení dává smysl, bylo sice krátké, ale už nebylo potřeba se tolik vypisovat.
Rozhodně se jedná o kvalitní pokračování, které na mě zapůsobilo a které ve mně vyvolalo spoustu emocí. Dej mi své jméno bude vždycky číslo 1, ale díky Najdi mě je příběh celistvější a zakončený.
zpočátku velké zklamání - není čas zorientovat se ve vypravěči, prostředí, naladit se...osudové lásky během 5 vteřin, kterým nevěříte dialogy....chybí atmosféra. poslední kapitola jako konečně napsaná Acimanem a ne jeho sekretářkou, co čte ráda červenou knihovnu
Opět krásné příběhy lásky a zalíbení. První díl byl však o něco vášnivější a romantičtější.
Mno. Tak trochu nastavovaná kaše, plácání se v emocích pořád stejný, filozofie pořád stejná a to dokonce i v konkrétních dialozích... Jakoby autor chtěl strašně moc vyždímat úspěch prvotiny Dej mi své jméno do poslední kapky, ale nějak už neměl o čem psát, tak recykloval (dokonce se to ani nesnažil před čtenářem skrejt a tím mě definitivně naštval). Bodejť by taky měl o čem psát, když ta první knížka absolutně nedává prostor pro jakýkoli pokračování. Poslední třetina je důvod proč jsem dala dvě hvězdy, i když si teď řikám že by jedna stačila... Variace v Oliverově kapitole na téma žiju-nebo-nežiju-život-jakej-jsem-chtěl-žít bylo konečně něco novýho a trochu originálního.
Od autora jsem v minulosti přečetl knihu DEJ MI SVÉ JMÉNO, která se mi líbila, ačkoliv místy nebyla zrovna nejjednodušší na četbu. Byl jsem zvědavý na knihu NAJDI MĚ, která je volným pokračováním. Knihu hodnotím na 4*. Pokud bych měl porovnat knihu Dej mi své jméno a knihu Najdi mě, o něco více se mi líbila kniha Dej mi své jméno.
V této knize autor propojuje 3 milostné příběhy. Líbily se mi vtipné a svižné dialogy, v knize se opětovně vyskytovalo plno myšlenek, nalezneme v ní romantiku a samozřejmě také erotiku v přiměřené míře. Na zadním přebalu je uvedeno, že kniha není vhodná pro mladší čtenáři, takže mladší čtenáři by se této knize měli vyhnout, aby je některé scény nepohoršily a neuvedly do rozpaků. :) Je škoda, že závěrečná část knihy je velmi krátká. Myslím si, že v této části se autor mohl více rozepsat. Myslím si, že většina čtenářů se nejvíce těšila na tuto poslední část a patrně mohli být zklamaní, že je takto krátká, přitom by si zasloužila mnohem větší prostor. Bylo zajímavé sledovat vztahy, ve kterých jeden z partnerů byl o generaci starší než jeho protějšek. Sám sebe se ptám, jestli může existovat láska na první pohled, kdy se partneři do sebe na první pohled zamilují a vědí s naprostou jistotou, že žádného jiného partnera ve svém životě už nechtějí, poněvadž nalezli lásku svého života a chtějí s touto láskou zůstat do konce svého života. Asi je to ojedinělé v dnešní době, ale může se to stát. Když jsem četl první příběh, s úsměvem na tváři jsem sledoval, jaké blázniviny může dělat zamilovaný člověk, čeho všeho je schopen a jak najednou se celý rozzáří a je šťastný. Jeho život už není šedivý a mnohdy si zamilovaný člověk uvědomuje, kolik svého času ztratil, když byl sám, anebo žil s partnerem, kterého z hloubi srdce nemiloval.
Myslím si, že čtenářům, kterým se líbila kniha Dej mi své jméno, se bude také líbit kniha, Najdi mě. Určitě v této knize jsem poznal autorův styl z 1. dílu, k některým větám jsem se musel znovu vrátit, abych je pochopil. Jsem zvědavý, jestli autor napíše 3. díl z této série, anebo tuto sérii nadobro uzavřel. Pokud další díl vyjde, určitě si ho přečtu, anebo jakoukoliv knihu od tohoto autora.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Myslím si třeba, že nejste moc šťastný člověk. Ale jste trochu jako já: někdo se může trápit ne proto, že mu někdo ublížil, ale protože nenašel někoho, na kom mu záleželo dost na to, aby mu takový člověk mohl ublížit.
Samozřejmě že mám tajemství. Všichni nějaké máme. Všichni jsme jako Měsíc, který Zemi odhaluje jen některé svoje stránky, ale nikdy se neukáže celý. Většina z nás nikdy nepotká ty, kteří pochopí naše celé kulaťoučké já. Některým lidem ze sebe ukazuji jen ten střípek, kterému podle mě porozumějí. Jiným ukazuju jiné části. Ovšem temnou stránku si vždycky nechávám pro sebe.
Ach jo. Já se na to tak těšil. Snad všichni milujeme Dej mi své jméno, protože to byla pecka, ale kdybych věděl, jaký bude pokračování, tak díky nechci, radši vynechám. Tahle kniha má neskutečný výkyvy. Nejdřív vás autor pošle na totální dno a nakonec vás vystřelí na samotnej vrchol. Nevim, jestli na autora tlačili s pokračováním, ale nějak to nebylo ono. Napsáno opět krásným jazykem, ale hlavním problémem byly dialogy, který byly takový nepřirozený. Linka Eliova otce mi tady naprosto, ale naprosto ty vole zbytečná. Eliova část jakbysmet, sice našel opět sám sebe, bla bla bla a přehodnotil své dosavadní postavení k lásce, ale i tak. Kapitola o Oliverovi, to jsem byl trošku na pochybách, ale byla nejzajímavější, jako kdyby autor po předchozích částech znovu našel sám sebe. Samotnej závěr nemá ani smysl komentovat, protože to vylepšilo celkovej dojem z knížky, protože se nám uzavřel příběh Elia a Olivera, ale tuhle kapitolu mohl Aciman sakra klidně narvat na konec prvního dílu a mohl mě ušetřit tady těch 14 dní, kdy jsem se nutil do čtení.
Kniha je plná rozhovorů mezi postavami, jejich niternými zpověďmi, napsaná v poetickém duchu. Hrdinové řeší lásku a její smysl, touhu po životě a odkrývají přelomové životní okamžiky, které je poznamenaly, ale zároveň mají snahu jít v životě dál. Čtenář se opět setkává s originálním stylem psaní, který je autorovi vlastní. V knize tak najdete spoustu zajímavých myšlenek vedoucích k hlubšímu zamyšlení. Na některé čtenáře může kniha působit útržkovitě, neboť se nejedná o jeden celistvý příběh. Pokud jste četli Dej mi své jméno, které vás uhranulo, nenechte si ujít ani jeho volné pokračování, jež podle mého názoru za přečtení rozhodně stojí.
Ve dnech jako jsou tyto, kdy se ve vzduchu mísí strach a nejistota, jsem se díky Najdi mě mohla na několik hodin zase upokojit. Vrátit se do slunné Itálie, kde je živo a život, vrátit se k hrdinům, do kterých jsem se tak bezhlavě zamilovala. A dostalo se mi satisfakce. Je to někdy až úsměvné, jakou nade mnou má autor moc. Hrdinu může jednou větou změnit, ztratit, ale i usmrtit. A mně nezbude nic víc než oči pro pláč. První knihu (ostatně i geniální filmové zpracování) jsem milovala, tuhle knížku miluju taky, i když jinak.
Dej mi své jméno se mi líbilo víc. Neříkám, že tohle bylo špatné... ale pro mě to už nebylo ono. Hlavně mi přišlo, že všechny tři postavy jsou jako přes kopírák. Nejde jen o způsob uvažování, ale taky o chování. No a všichni tři mají očividně zálibu v kotnících a zápěstích... Podle mě by bylo mnohem lepší, kdyby vyšla samostatná kniha o Samuelovi a krátká novela o pokračování života Elia a Olivera. No a kdyby nebyli postavy opravdu totožné. Nicméně obdivuji autorův styl psaní. Myslím tím to, jak umí popsat pocity. Sice mě trošku štvalo, že se tolikrát zmiňuje o jídle, kdo si co dává :D, ale to je asi detail. Chci si knihu přečíst ještě v budoucnu, jelikož teď nevím, jaké mám dát hodnocení, asi jsem ji přečetla moc rychle :D Nejlepší část je text na zadní stránce obalu. To je tak krásně napsané...
Kdo nečetl Dej mi své jméno, tomu kniha zase tolik neřekne. Za mě je to příjemné uzavření celého příběhu, který ovšem na první díl nedosahuje. V knize je znázorněno, že láska může mít mnoho podob a čas je někdy dost velký prevít a s tím se ztotožňuji.
Tahle kniha ve mně vyvolala tolik nálad, že se mi ji nedařilo číst v jednom kuse. Často lehce depresivní a zneklidňující. Přesto kdykoliv jsem se k autorovu psaní dostala, vynořila jsem se až o spoustu stránek dál. Už to není intenzivní letní romance, ale brouzdání časem, které vám do hlavy vloží spoustu otázek, pocitů a úvah. Měla jsem v úmyslu dát čtyři hvězdičky, protože mě kniha nedokázala tak „strhnout” jako první díl, ale nemyslím, že to bylo jejím úmyslem.
Zkrátka opět úžasná kniha, která má co říct.
Poetické vyprávění o osudech lidí z knihy Dej mi své jméno. Tři osoby tu dostávají slovo. Elio, Oliver a Eliův otec. Všechny postavy se zabývají hledáním lásky, objevuje se tu opakovaně váhání nad vztahem mezi starším a mladším člověkem. Některé části se mi velmi líbily, zněl z nich zvuk slov a poetiky z předchozího díla, ale soudržnost příběhu se mi nějak nezdála. Skoky v čase. A závěr? Na ten si každý musí najít svůj názor. Mě poněkud zklamal. I tak mohu říci, že mě některé otázky, které si dílo klade, dost zneklidnily, a je o čem přemýšlet...
A je to tady! Najdi mě se stalo mou nejoblíbenější knížkou! S žádnou jinou knížkou jsem se takhle necítila. Opravdu ne. Měla jsem pocit, jako bych byla přímo v knize a byla v bezpečí. Někde, kde je mi ještě příjemněji než ve své vlastní posteli, a to musíte uznat, že snad skoro ani nejde! Měla jsem pocit něhy, bezpečí, tepla. Jako by mi kniha sama o sobě vytvořila takový stan, který si dělají malé holky ve svém pokojíčku. Často jsem také musela přestat číst a jen si užívat ten pocit. Někdy přišly slzy, někdy úsměv, ale vždycky tam byl pocit naprostého štěstí. Vím, že to zní přehnaně, ale tohle ve mně opravdu knížka vyvolávala po celou dobu čtení.
Postavy jsem znala a těšila se na ně, ale i nové postavy jsem si zamilovala a to hned. Navíc způsob, jakým autor své vyprávění podává mě naprosto dostává do kolen. Bylo to krásné, milé, nápadité, hřejivé, chytré, plné hudby, krásných míst a lásky! Navíc myšlenka, že smrtí náš život nekončí, protože náš život dovrší za nás naše děti, naše krev, prostě ti, co na nás budou myslet, je krásná. Také se mi moc líbilo, že autor nenásilně naznačil, co vlastně je čas a jak to s ním je a myslím, že to všichni tak nějak trošku tušíme, že možná to není jen tak nějaká veličina, která dává smysl, ale právě naopak vůbec smysl nedává.
Zkusím si přečíst i jiné jeho knihy v originále, protože čekat než si jich u nás někdo všimne nehodlám!
Pokračování se mi líbilo o kousek víc, nejspíš kvůli zakončení ... sama moc nemusím otevřené konce
Jde o víc než pokračování knihy Dej mi své jméno. Autor zde rozvíjí a vysvětluje hlavní filosofickou myšlenku, která spočívá v hledání naplnění života. Na příkladech Samuela, Elia a Olivera ukazuje, že setkání s láskou není nic samozřejmého, že k němu nemusí dojít a že lidský život může proklouznout mezi prsty. Dokonalé metafory - z oblasti nečekané (jídlo, pití) i z oblastí, které jsou autorovi velmi blízké (hudba, poezie - Kavafis). Velmi intenzivní kniha. A nevím, zda je to tak, jak Aciman tvrdí.
Bez čtení "Dej mi své jméno" (bestseller?) jako děj předcházející této knize - po čtení mi to nechybí - mám hodně jiné představy o knižním vyjádření opravdové lásky.
První příběh, kdy Samuel cestuje vlakem z Florencie do Říma a potká mladou ženou byl to jediné co se dalo číst. Avšak ani tam postavy a jejich plány, co se obrátí vzhůru nohama nezaujaly, umělé, nucené situace a rozhovory. Možná se hrdinům změnil život, ale autor na ten můj ani nemrkl :o))
Nikdy bych neřekla, že stačí jedna kapitolka a můj dojem ze čtení se doslova vyhoupne více než o 50%! Přesně tak, od 157. do 179. stránky nebudete na pochybách, že držíte v ruce dílo autora DMSJ. Bohužel oproti těmto vydařeným bych některé zbylé stránky nejraději zcela přeskočila.
Oliverovo vyprávění je literárně tak moc povedené, že Samuelova i Eliova část z tohoto souboje vyjde, alespoň z mého pohledu, na prázdno. Dokonce si troufám tvrdit, že bez jejich dějové linie, v obou případech tak trochu přitažené za vlasy a na několika stránkách téměř zbytečné, by se knížka, třeba jen v kratším provedení, hravě obešla. Například v pátrání po tajemném Leonovi jsem nenašla významnější pointu, snad jen že p. Aciman měl zřejmě v úmyslu potěšit především odbornou skupinu čtenářů, zběhlých v klasické hudbě. Navíc veškeré dialogy na mě působily tak nějak strojeně, rádoby učeně, jako kdyby se hrdinové báli zapříst spontánnější rozhovor, takto se jen všichni obávají, aby jeden druhého slovně neurazili. To je velice zvláštní vzhledem k tomu, že se do vztahů vrhají rovnou po hlavě a ještě raději o nich mluví.
Nejsem vyznavačkou šťastných závěrů a DMSJ bylo natolik intimní, chytré a křehké, že pokud přihlédnu ke všem těmto okolnostem, nemyslím si, že pokračování bylo od pana autora dobrým tahem.
Kniha na mě neměla stejný účinek, jako CMBYN, což je dobře. Dvě psychická zhroucení a silný několikatýdenní syndrom zlomeného srdce, by asi šťastně vdané ženě a matce od dětí, neprošly.
Každopádně kniha zalepila krvácející ránu. Samuelova část nebyla špatná, Aciman umí psát. Neříkám, že byla úplně zbytečná, jen jsem chtěla víc Olivera a víc Elia, než jsem dostala.
Eliova část s Michelem už byla lepší, potřebovala jsem před kýženým závěrem zjistit co se z Elia stalo, jak dospěl a jak uvažuje. Bavila mě i záhada s partiturou, ale přiznávám, že jsem četla rychle a zběsile, protože Oliver čekal.
A Oliver, to už byl návrat do známých končin. Asi jako každý, kdo intenzivně prožil CMBYN, jsem potřebovala ujistit, že nezapomněl a mělo to na něj stejný vliv, jako na Elia. Doporučuji přečíst si před touto částí poslední kapitolu CMBYN, sedne to přesně na místo.
SPOILER:
A jako milovník uzavřených příběhů, oceňuji závěrečnou část. Samozřejmě, že to nešlo hned samo. Nejsme v šťastných hollywoodských filmech. Líbí se mi, že si nepadli do náručí s ohňostroji v pozadí, že nebyla nijak zmírněna tragédie dvaceti let odloučení a to, že cestou ublížili mnoha lidem.
Takhle to mělo být. Takhle to v životě funguje. Našli se.
Strašně se mi po přečtení ulevilo. A taky jsem ráda, že vím kdo jsem a kde mám být.
Štítky knihy
Židé homosexualita láska americká literatura Itálie porozumění vztahy klasická hudba bisexualita
Najdi měKniha Najdi mě je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 318x |
| Čtenářské výzvě | 70x |
| Doporučených | 15x |
| Knihotéce | 204x |
| Chystám se číst | 160x |
| Chci si koupit | 50x |
| dalších seznamech | 5x |
Velké zklamání