Dej mi své jméno

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Příběh nečekané a silné lásky mezi dospívajícím Eliem a o pár let starším Oliverem, odehrávající se ve vile na jednom útesu italské Riviéry. Ani jeden z nich není na následky vzájemné přitažlivosti připraven, oba proto nejdřív předstírají lhostejnost. Jenže v průběhu následujících neklidných letních dnů jejich vášeň nesená neúprosnými proudy posedlosti, strachu, fascinace a touhy vzrůstá a oba mladíci začínají opatrně prozkoumávat své pocity. V hloubi jejich duší se zrodí láska trvající šest týdnů a přinese jim zkušenost, která je poznamená na zbytek života. Ti dva totiž na Riviéře a během jednoho dusného večera v Římě objeví něco, co možná už nikdy znovu nenajdou: naprostou důvěrnost. André Aciman zachycuje ve své upřímné, nesentimentální a srdcervoucí elegii na lidskou vášeň psychologické manévry doprovázející přitažlivost tak bravurně jako málokdo. Román Dej mi své jméno se čtenářem nezachází v rukavičkách, nedělá si žádné iluze a je zcela nezapomenutelný....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/374388/big_dej-mi-sve-jmeno-QHc-374388.jpg 4.2794
Série:

Dej mi své jméno 1.


Žánr:
Literatura světová, Romány, Pro děti a mládež

Vydáno: , #booklab
Originální název:

Call Me by Your Name, 2007


více info...
Nahrávám...

Komentáře (223)

Kniha Dej mi své jméno

Nomia
13. května

Tohle rozhodně není optimální čtení pro racionálně smýšlející realisty, je to spíš atmosférická jednohubka plná chtíče, nadřženosti, zamilováných pocitů a poznávání sebe sama.

Pokud přijmete fakt, že děje je zde poskromnu, zato dumání a erotiky až dost, může se vám Dej mi své jméno zalíbit.
Pro strhující pobláznění a obrovskou touhu bych i měla pochopení, bohužel postava Eliema mi přišla až přespříliš hloubající a málo uvěřitelná, díky tomu jsme se nedokázala do knihy dostatečně ponořit.

vlkove
22. dubna

Knihu jsem vyhledala na základě filmu, který je hodně zdařilý a z knihy vytahuje to podstatné. Kniha je pro mě hodně zdlouhavá. Myšlenky a úvahy hlavního hrdiny byly zajímavé ale pro mě v některých bodech až nudné a pro příběh a čtenáře mnohé z nich nepodstatné.
Co mě na knize hodně nadchlo, tak to je popis prostředí kdy přesně vidím léto, moře, sad a vilu... Postavy byly také hodně dobře komplexně popsány, což je velké plus.


Guarnere
12. března

(+ SPOILER) Od začátku se mi to četlo velmi špatně, bylo to až moc hutné a přemýšlivé - ačkoli to mi nikdy dřív nevadilo, tady u tohoto autora mi to prostě nesedlo. Kolikrát jsem se musela vracet na začátek odstavce, i když to byla možná moje chyba, četla jsem vždy před spaním, kdy už se mi oči zavíraly únavou. Ale i tak - jakmile jsem se dostala do bodu, kdy se spolu poprvé milovali, nebylo už nic, co by mě nutilo číst dál, absolutně mě přestalo zajímat, co bude následovat, takže jsem knihu nakonec odložila…

mysak518
01. března

Krásné napsaná kniha pěkně se četla

žaňulle
26. února

Nejprve jsem viděla film. A i v tomto případě opět platilo, že kniha je lepší. Ale zcela jiným způsobem. Knihu jsem četla téměř měsíc, avšak ne proto, že by mě nebavila. Protože jsem nechtěla, aby ta romance skončila. A ačkoliv jsem věděla jak skončí (nebo to alespoň tušila), stejně mě konec knihy neuvěřitelně zasáhl. Jako by se můj život rozdělil na "před Oliverem a po Oliverovi".

Snoopi
04. února

Zajímavý young-adult román či jakýsi "bildungsromán" o dospívání chlapce, který si uvědomil svou "jinakost". Příběh je vyprávěn retrospektivně, z pozice Elia, 17iletého hrdiny, jenž se bezhlavě zamiluje do Olivera, o sedm let staršího. Děj se odehrává během jednoho léta v sídle jejich rodinné rezidence, kam si zvou vybrané hosty z univerzity, a později se přesouvá do Říma.
Sledujeme Eliovy podrobné zápisy. Takřka fyzicky trpí spalující vášní a návalem rozporuplných emocí: nevyzná se sám v sobě, svou nejistotu maskuje a cit zprvu skrývá. Později se však až téměř hladově vrhá do vztahu, který oba dva spolu navážou, přestože si dobře uvědomují jeho neperspektivnost a předurčenost k zániku: proto se z něj snaží vytěžit maximum.
V textu se objevují nebývale otevřené popisy sexuálních scén, což lehce zavání pornografií. Autor používá četné metafory a personifikace, skvěle vystihl povrchní život zdejší smetánky /zábava v podobě sportu, hraní her, sexu a vyjížděk lodí/ a poněkud laxní mentalitu Italů ve stylu "Dolce vita". Je trochu škoda, že blíže nevykreslil charaktery dalších postav: Eliových rodičů, dívek Marzie a Chiary, zahradníka Anchise, řidiče Manfreda a kuchařky Mafaldy. Netrpělivému čtenáři může vadit, že naprostou většinu románu tvoří Eliovy výlevy představ a nenaplněných tužeb, spojené s jeho nejistotou: trvá skutečně dlouho, než se rozhodne svůj cit realizovat. Najdeme zde spousty odkazů na klasickou italskou literaturu a antickou mytologii, včetně zajímavých narážek na jiná literární díla. Hodně mi však vadilo, že některé výrazy v italštině zde nebyly vůbec přeloženy.

"Možná to začalo brzy po jeho příjezdu během jednoho z našich vyčerpávajících obědů. Posadil se vedle mě a já si konečně uvědomil, že navzdory lehkému opálení, k němuž přišel během svého nedávného krátkého pobytu na Sicílii, mají jeho dlaně stejnou barvu jako bledá jemná kůže na jeho chodidlech, hrdle a spodní části předloktí, která nebyla příliš často vystavena slunci. Ta kůže byla téměř světle růžová, lesklá a hladká jako spodek ještěrčího bříška."
"Ten jeho ocelově tvrdý pohled se vždycky vrátil. Jednoho dne, když jsem seděl vzadu na zahradě u bazénu, u toho, z čeho se stal "můj stůl", a cvičil na kytaru, ležel poblíž mě na trávě a já ten pohled okamžitě poznal. Díval se, jak se soustředím na hmatník, a když jsem najednou pozvedl tvář, abych zjistil, jestli se mu líbí, co hraju, byl tam: ostrý a krutý jako lesklá čepel, která se stáhla ve chvíli, kdy ji oběť spatřil. Vrhl na mě mdlý úsměv, jako by chtěl říct: Už nemá smysl to skrývat."
"Dělej si se mnou, co chceš. Vezmi si mě. Jenom se zeptej, jestli chci, a počkej si na odpověď, kterou ti dám, jenom mi nedovol tě odmítnout."
"Nenapadlo mě, že to, co mě na jeho doteku tolik vyděsilo, bylo to, co leká panny při prvním doteku muže, po kterém touží; probudí v nich nervy, o nichž nevěděly, že existují, a které přinášejí daleko víc znepokojující rozkoše, než na jakou jsou o samotě zvyklé."

gabriela8049
17. lednaodpad!

Za mna hrozne, nuda, nuda.

capricorn__
31. ledna

Takové "Utrpení mladého Werthera" 21. století. Knížku jsem viděl dřív než film, který mě upřímně trochu rozčiloval zvláštní kamerou a značným foot-fetishem režiséra, proto preferuji román. (Ale díky filmu jsem objevil dokonalého Sufjana Stevense, takže díky.) Tato kniha mi přirostla k srdci nejen kvůli nostalgické náladě, ale i krásnému jazyku, italskému prostředí a autorově filozofii. "Dej mi své jméno" v sobě nese určitou nadčasovost a lyričnost, která z díla dělá román přístupný pro většinu věkových kategorií. Byť je to pomalá kniha a velmi titěrná, co se popisů téměř všeho týče, Aciman stejně našel prostor, jak vytvořit scény a pasáže, které čtenář nezapomene. Upřímně věřím, že tohle bude jedna z těch knih, o které se v budoucnu bude učit v literatuře.

1 ...