Achilleova píseň

Táto kniha ma očarila.

Príbeh bájnej Tróje mi nie je neznámy, no zažiť ho Patroklovými očami bolo niečo výnimočné. Bol to intímnejší, hlbší a oveľa bolestnejší pohľad.

Patroklus je rozprávač, ktorý vás vtiahne do deja tak, že s ním prežívate všetko. Jeho strach, pochybnosti, sklamanie, ale aj neuveriteľný obdiv, lásku a absolútnu lojalitu k Achillovi. Všetko je podané jemne, ticho, a pritom s neochvejnou oddanosťou.

Madeleine Miller napísala jemnú a zároveň strhujúci ľúbostný príbeh, plný nevyrieknutých vyznaní. Tieto vyznania nepotrebujú slová, je ich cítiť z každej stránky, z každého pohľadu a každého momentu, ktorý Patroklus a Achilles zdieľajú. Je to súznenie dvoch duší, ktoré prekonáva nielen všetky nástrahy života, ale aj hranice smrti. Láska taká silná, že ju nedokázali rozdeliť ani bohovia, ani samotný osud.

Už po pár stranách som vedela, že mi táto kniha zlomí srdce. Netušila som však, ako intenzívne sa dajú prežívať všetky emócie, smútok, zúfalstvo, odhodlanie, beznádej a napokon aj to tiché, sladké vykúpenie z tejto trýzne.

Naozaj, naozaj úžasná kniha.
5/5

Pěkná kniha, kde si v beletristickém a romantickém zpracování člověk prožije celý Achillův a Patroklův život. Asi by stálo za to přečíst Illiadu a zjistit,jak věrně se autorka držela Homéra a nakolik je pravdivá láska hlavních postav. Ale kniha povedená a čtivá.

Věty plynuly jak řeka. Děkuji autorce.

Byl to báječný příběh o mýtickém hrdinovi Achilleovi a jeho lásce. Bavilo mě to a zase jsem si zopákla něco z antické literatury.
Celý den ve mně doznívá ten hluboký pocit Patrokolovy věrné lásky.

(SPOILER) Kniha me od prvni stranky zaujala. Pribeh Patrokla a Achillea me zaujal takže se kniha cetla skoro sama. Moc se mi pribeh libil poslednich 50 stranek jsem problerecela jak mala. Doporučuji

Upřímně bych řekl, že to je prostě jen urážka a záměrná dezinterpretace Homéra a antického Řecka jako takového. Pokud někoho zajímá příběh o Achilleovi, Patroklu a trojské válce, ať si přečte Homéra..

(SPOILER) První knihou, co jsem od autorky přečetla, byla Kirke. Přiznám se, že mě vlastně moc nebavila, z velké části to byl pouze sobfest bez větší hloubky. Do Achilleovy písně jsem se tedy nepouštěla s přehnaným očekáváním, kniha mne však příjemně překvapila.
Předně musím vyzvednout krásný a bohatý jazyk, kterým je kniha psána. Hlavní postavy také procházejí zajímavým vývojem - sledujeme, jak se z "uťápnutého" a stydlivého Patrokla postupně stává sebevědomější mladý muž. Naopak ze začátku důvěřivý (a v očích Patrokla bezchybný) Achilleus během příběhu bojuje s pýchou, touhou po slávě a ukazuje i své stinné stránky. Pěkně je také vykreslená láska protagonistů, nad kterou se vznáší nejprve nesouhlas matky, poté osudová věštba.
Příběh je velmi poutavě vystavěn, s hlavními hrdiny procestujeme půl Řecka. Vadou na kráse je snad jen to, že pokud člověk má povědomí o starých řeckých bajích, posledních min. 50 stran snad ani nechce dočíst. Úplný závěr, věnovaný pohřbu a odchodu na věčnost, jsem už četla přes slzy v očích.

První knihu, co jsem kdy od autorky četl byla Kirké a byl jsem nadšen. Dlouho jsem hledal přesně tento typ antické literatury až jsem jej našel. Achilleovu píseň jsem si šetřil po pár odpočinkových knihách jako dílo, do kterého se zakousnu "později".

Autorka píše velmi poutavě a kniha jako taková se mi líbila, ale oproti Kirké mi přišla v pár ohledech o dost slabší. Začátek krásný, prostředek měl pro mne pár hluchých míst a pak trojská válka s rychlým zakončením. Konec pěkně napsaný a byl přirozeně lidský a po anticku nespavedlivě reálně krutý a přesto krásný.

Nic proti popisu vývoje lásky Patrokla a Achillea, ale toho láskyplného žgrintání Patrokla nad Achilleovou postavou, vlasy, vůní .... já chápu, proč to tam je a myslím si, že je to důležité zmínit, ale musí to tam být 40x po sobě?! :D . Další věc co mne někdy točila byl sám Patrokles... líbil se mi popis jeho nešťastného vývoje v dětství, ale jeho občasné výlevy byly tak dětinsky naivní oproti jeho vrstevníkům... přesto byl ke konci rozumnější a stal se z něj charakter s kvalitami.

Konec mohl být ještě o pár stran delší k doladění pár faktů okolo hlavních a vedlejších postav, ale pokud se na to dívám jako Patroklovo vyprávění, za mne úplně v pohodě.

Pěkná práce, ale Kirké je o mnoho procent lepší. Kdo miluje antiku jako já, vyzkoušejte, ale očekávejte příběh plný bohů, mýtů a tvrdého života v antickém světě, nikoliv historický popis událostí.

Nádherně vyprávěný příběh velké lásky. Příběh starý tisíce let a přitom moderní a živý. Nádhera.

Mám ráda řeckou mytologii. Věděla jsem jak klíčové situace dopadnou. Stejně jsem doufala, že nedopadnou tak, jak to známe (třeba Ifigenie, že jo...)... A ke konci knihy jsem řvala jak želva. Je kniha úžasná? Je. Doporučím ji dál? Ano.

(SPOILER) Vysoce bych hodnotila jazyk, kterým je kniha napsaná, bohatý, rozmanitý, poetický. Ale trochu jsem měla problém se vztahy mezi hlavními postavami, Achilleem a Patroklem. Chápala jsem Patroklův obdiv vůči krásnému a silnému Achilleovi, ale opačným směrem už to nešlo. Patrokles byl přesný opak Achillea. Ale co už, láska je přece slepá. A taky se jejich postavy v průběhu děje vyvíjí. Vyplašený Patrokles je schopen hrdinských činů a tvrdý Achilles je schopen soucitu.

Hodně mne bavila dějová linka kolem Achilleovy matky, nymfy Thetis. Ta se se vztahem svého hrdinného syna a jeho přítele smíří až v závěru knihy.

Bylo to fajn, posledních 50 stran trochu uspěchaných, asi proto, že začátek byl dost roztáhlý. Ale pro mladé, progresivní publikum bezva čtení.

BOŽE.BOŽE.BOŽE!!!! TOHLE BYLA NAPROSTÁ PECKA!!! Přečteno jedním dechem!!! Poplakala jsem si, nejenom na konci... Určitě patří k nejlepším knihám, které jsem kdy četla!!

Příběh má potenciál, ale kvůli dvěma hlavním hrdinům mě kniha nebavila.
Vše je z pohledu Patrokla, který je sice docela hodný, ale jinak nemá jedinou dobrou vlastnost nebo schopnost. Ten obdivuje Achilla, který je vykreslován bez chyby. Jejich vztah mi pak nedává žádný smysl a celá kniha působí nepřirozeně. Pro mnohé se jedná o velmi smutnou knihu, ve mně nedokázala vzbudit příliš mnoho citů.

Vím, že tato kniha je velice populární, ale já jdu bohužel proti proudu, protože mi to bohužel úplně nesedělo. A je mi to líto, protože začátek se mi jevil slibně.
Přiznám se, že o řeckých hrdinech toho zas tolik nevím a doufala jsem, že mi tento příběh pomůže ujasnit si, kdo je kdo a vůbec ty souvislosti kolem Achillea a Patrokla. A i když mi kniha v tomto do určité míry posloužila, pořád tu platí "do určité míry" - ne naplno. Určitou překážkou pro mne bylo množství jmen a postav, které se mi tu prostě pletly dohromady, což mi to čtení neulehčovalo.
Dějově mne bavila spíše ta první polovina, v níž autorka zobrazuje seznámení Achillea a Patrokla a jejich vztah v počátcích. Druhá polovina je zaměřena pak na trojskou válku a následky. A nevím, jestli jsem na popis válečných bojů a intrik neměla jen náladu nebo co, ale mne to prostě příliš nebavilo. Asi možná i v kontextu toho, že člověk si ze školy tak nějak pamatuje, kam to bude asi směřovat.
Nedá se ale autorce upřít, že její styl působí vcelku vypsaně a že jí je toto téma blízké - znalost tématu je ze strany autorky patrná, protože píše vcelku suverénně a bez váhání. V tomto autorce patří určitě plusové body. I tak určitá dojímavá místa tu na čtenáře umí zapůsobit.
Ale celkově je to pro mne spíše lehce podprůměrné. Nevím, asi nejsem úplně cílovka.

(SPOILER) Pokud člověk přijme lehkou queer linku, otevře se mu poutavý popis trojské války z pohledu Patrokla, Achilleova blízkého druha a milence.

Nádherný příběh o lásce, která byla osudová. Celoživotní. Moc se mi líbilo, že navzdory názvu příběh nevypráví samotný Achilleus, ale Patroklos. Toho v dětství kvůli hrůznému (i když neúmyslnému) činu jeho vlastní otec vyhostí. Dostává se do paláce Achillea a jeho otce. A zde začíná jejich společná cesta. Zpočátku se Patroklos stranil, i když ho jeho vrstevník zaujal ihned. Začnou spolu trénovat boj a seznamuje se i s Thetidou, krutou nymfou a matkou Achillea.
Když jednou Achilleus zmizí a ani jeho otec neví, kde je, rozhodne se ho Patrokles najít za každoi cenu. Na chvíli naleznou společné štěstí, ale jsou oklamáni a musí se vypravit na záchranu Heleny. Takže následujících deset let sledujeme strasti i vítězství při dobývání Tróji.
Konec mi přišel jako dokonalé a geniální zakončení tak velkolepého příběhu. Musím upozornit slabší povahy, ať si nachystají kapesníky, protože to byla citová jízda! Proto se Achilleova píseň stává (pro mě) jednou z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla a rozhodně (prozatím, ale laťka je vysoko) top knihou roku 2025.

Tato kniha je neskutečné umělecké dílo. Nejsem žádný znalec a fanda historie, i tak mě kniha neskutečně pohltila. A její sestra, kniha Kirke, můj neskonalý obdiv k autorce ještě prohloubila.

Tahle knížka vás pomalu a postupně přiměje svými něžnými a naivními popisy začít jí důvěřovat.
Jen aby vzápětí zvážněla a náhlou dospělostí navodila prázdný, zklamaný pocit. A nakonec vás úplně rozebrala na kousíčky, zakroutila ve vás kopím, jako když míchá polévku [ :) ] a vláčela vaši ubrečenou tvář pískem bojiště.

A teď méně emocionálně: fakt, že je kniha psána v první osobě (vypráví ji Patroklos) je dokonale promyšleným podtržením její podstaty.
Achilles nebyl jedinkrát poskvrněn, zmíněn ve zlém. I jeho pýchu a vztek líčil Patroklos s pochopením a sebereflexí.

Na Achillea se nezapomnělo. Ale díky komu...?
Patroklos znal každého ze svých pacientů. Achillovi stačilo, že jej všichni znali.
A tak toho, koho miloval, poznal doopravdy až příliš pozdě; příliš pozdě zjistil, co všechno mu byl ochoten obětovat.