Úplně cizí lidé

1 26. května

Nápad zajímavý, styl psaní autorky mě nějak nenadchnul, ale to může být překladem a taky to bude souviset s tím, že jako předchozí knihu jsem četla od paní Mornštajnové a to se holt těžko přebíjí :-))
Některé myšlenky v knize se mi líbily, ale obecně za mě spíš takový průměr.

4 22. dubna

Ze začátku se mi knížka líbila. Bylo zvláštní, že se autorka soustředila na Frances. Ke konci
jsem se začala nudit. Knihu jsem dočetla , ale zklamala mě.

3 27. března

Začátek knížky je poměrně slibný. Střídání osob přispívá k tomu, že děj příjemně ubíhá. Nicméně zhruba v polovině mi přišlo, že se to nějak zaseklo. Tam, kde by mělo přicházet vyvrcholení, to stále plyne ve stejném tempu a v podstatě se nic neděje. Knížce by prospělo méně stran nebo více napětí. Tedy vlastně - prospělo by jí obojí.

5 19. března

Ja ani asi nevim jestli me to bavilo nebo ne. Ale asi jo, kdyz jsem to docetla, jen bych si to asi podruhe uz neprecetla. Neurazi, ale ani nenadchne :)

7 13. března

První polovina měla takový příjemný rytmus. Zábavné seznámení s postavami a postupné odkrývání jejich příběhů. Zajímavý nápad s očistným programem a chytlavý popis Domu pohody. Ve třetí čtvrtině totální propad. Neustále mi běžela hlavou slova našeho profesora sociologie z VŠ: "táhnete ten děj jako vařenou nudli". A na konci bohužel přišel prapodivně zpatlaný závěr, který byl v první řadě vysvobozením - že už to mám za sebou. Takže můj názor: rovných 50%. Průměr. Dobrý námět.

1 12. února

Za mě další čtivý příběh příběh této autorky. Měla jsem strach, že se budu v množství postav ztrácet, ale tentokrát to bylo v pohodě. Co kapitola, to jiný pohled na věc.
Recenze čtu až po přečtení knížky a jakémsi "vlastním strávení" obsahu. Tentokrát mě ale překvapilo časté nízké ohodnocení knížky. Za mě ale plný počet hvězdiček.

10 07. ledna

Od Moriarty jsem znala jen Sedmilhářky. Nijak mě nenadchly, ale já je pouze viděla, nečetla - to se nepočítá. Úplně cizí lidé mě zaujali tématicky. (A splatit svůj dluh vyhledávané autorce jsem se rozhodla taky na základě líbezně poťouchlého komentáře kap66). Do puntíku se však tentokrát shoduju s uživatelem marlowe (až na to, že já do dámské šatny můžu legálně). :))

Liane Moriarty umí psát skvěle. Na nic nečeká, vtáhne člověka od prvních stránek plastičností charakterů i prostředí, hned jste v obraze. Vzbudí očekávání i zvědavost. Těšíte se, co bude. Já až do zásadního dějového zlomu (došlo k němu celkem pozdě, skoro v půlce knížky), jenž měl – předpokládala jsem – přidat na tempu i dráždivě potlačované dramatičnosti a druhou část řádně vygradovat. Nezafungovalo to. Jen se vršily efekty, jaksi vykalkulovaně, jako když překyne těsto a zdrcne se šlehačka a – plop. Velké nic.
Konec už mě zklamal neskutečně, detailní sumáře osudů všech zúčastněných a nahonem spíchnuté kapitolky nových vztahů, které byly jen otrockým potvrzením dříve nadhozeného… To už jako by psala úplně jiná ruka.