Liane Moriarty

Nicol Berry · pseudonym

australská, 1966

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Série
• Životopis
• Část díla
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Jablka ze stromu nepadají - Liane Moriarty

Kdyby se vaše matka ztratila, řekli byste to policii? I kdyby byl hlavním podezřelým váš otec? A právě před takovým dilematem stojí čtyři dospělí sourozenci Del... detail knihy

Populární knihy

/ všech 12 knih

Nové komentáře u autorových knih

Sedmilhářky

„Začátek měl poněkud pomalejší rozjezd, ale takový konec jsem teda nečekala. Co vše dokáže zapříčinit jedna malá lež, když ji vlastně vypustí každá z hlavních postav.“... celý text
— Aranel15

---

Zamilovaná hypnotizérka

„Nápad na příběh špatný není. Jen si to chtělo s ním trošku více pohrát. Taky mohla paní autorka samozřejmě ještě přitvrdit. Postavy nejsou zrovna moc sympatické. Jediné, co knihu někam posouvá a osvěžuje, je pohled stalkera, tedy v tomto případě stalkerky. Je zajímavé takové postavě nahlédnout do hlavy.“... celý text
— RMarkéta

---

Sedmilhářky

„Videla jsem skvely seriál. Kdyz uz byl pribeh a dojem vybledly, sahla jsem po knize. Je to asi s osmiletym odstupem. A bylo to: skvele! Kniha mi doprala znovu prozit ten pribeh znova. Skvele, odpocinkove, zdanlive nenarocne cteni. Ale je to kurna narocne tema. Doporucuji.“... celý text
— misssicccka

---

---

Manželovo tajemství

„Z kniha jsem byla naprosto nadšená. Čtivě napsáno, skvěle podáno. Zejména ženská psychologie je zvládnutá na výbornou. Mužskou psychologii nejsem schopná posoudit, ale ta mi přišla povrchní a málo rozpracovaná.“... celý text
— Janulica

---

Jablka ze stromu nepadají

„Liane Moriarty i mne patří k sázkám na jistotu, a i když s výjimkou Alice nemám potřebu její knihy vlastnit, kdykoli vyjde něco nového, přečtu si to ráda. Jablka, která se ke mně z knihovny dostala až nyní, nebyla špatná, rozhodně bych je hodnotila jako lepší než předchozí knížku, ale tak nějak to nebylo ono… Liane volí svůj osvědčený model vyprávění, kdy na začátku nastíní zápletku, a pak se k rozuzlení střídavě pohybuje vyprávěním v přítomnosti a z minulosti, přičemž střídá pohledy různých postav a hraje si se čtenářem, který na základě nových úhlů pohledu a nových informací naprosto organicky mění názor na to, co se tedy vlastně stalo. Kniha se opět odehrává v Austrálii, kterou sice vůbec neznám, ale autorka mi ji dokáže moc hezky přiblížit, a stejně jako jiné autorčiny tituly byla zaplněna postavami, které pokud sympatie nevzbuzují hned na začátku, jistě si čtenáře získají něčím v průběhu děje. Nejvíc jsem se asi dokázala ztotožnit s Joy, i když nemám odrostlé děti a prázdné hnízdo, možná pro některé popisované aspekty partnerského soužití. (Parafrázuji: Možná jde v manželství právě o tohle, nenechat se vytočit.) Děti mi postupně přirostly k srdci všechny a moc se mi líbilo nenápadné upozorňování na to, jak různí lidé vnímají jednu situaci různě, uchovají si na ni svoje vzpomínky, které jsou pro ně pravdivé, ale kdyby měli možnost nahlédnout do hlavy ostatním aktérům (kteroužto možnost Liane dala svým čtenářům), možná by se divili a přehodnotili své příkré soudy. Amyino oslovování Simona celým jménem bylo rozkošné a jsem si jistá, že reálný Simon Barrington si musel při čtení užívat každé písmenko. Savannah byla… divná. Nebo pokud ne divná, tak minimálně zvláštní. Moriarty jejím prostřednictvím ukázala na kupu témat, které člověka zasáhnou, obzvlášť proto, že sám kolikrát nevidí věci, které vidět jsou, a kdyby je uviděl, možná by všechno bylo jinak. Přiznávám se, že Savannah mi k srdci jako jediná zcela nepřirostla a v knize na mě působila trochu uměle, jako jakýsi Deus ex Machina, který zamíchá s kartami, otřese světem všech Delaneyových, a pak se vytratí. Moc se mi ale líbily dílčí nenápadné narážky a střípky ukryté v průběhu celé knihy, které se pak složily do celistvého obrázku a najednou dostaly smysl. (I když tedy s tím klíčkem to bylo dost drsné.) V tomhle autorku upřímně obdivuji a říkám si, jak dlouho tyhle detaily promýšlela, zda si psala nějaké poznámky, a jak umně všechno do knihy zakomponovala, že to působilo nenásilně, ale nic nebylo navíc. Vše (tedy téměř vše), co bylo v příběhu jen okrajově nakousnuto, Liane vysvětlila a zakončila, a to včetně nebohé Polly a její žehličky. Samotný Stan na mě působil spíše odtažitě a nepříliš sympaticky, ale když se ke konci vysvětlilo jeho chování (včetně toho, proč doopravdy nikdy nemluvil o svém otci), vzbuzoval ve mně soucit, hluboké porozumění a musela jsem obdivovat jeho sebekázeň. Škoda, že když o některých věcech nemluvíme a sami předstíráme, že nejsou, budujeme neporozumění a vytváříme problémy tam, kde by vůbec být nemusely. Souhlasím s výtkou, že covidový konec v Jablcích být nemusel. V knize je ukryto mnoho životních pravd a mouder, jen asi záleží na tom, v jaké fázi ji čtenář čte a co vše v sobě zachytí a co s ním rezonuje. Což je další věc, kterou musím na Liane vyzdvihnout, tohle ona skutečně umí. Když jsem u toho, po dočtení se mi o postavách z knihy zdálo a nad mnoha motivy jsem ještě přemýšlela, takže i když hned zkraje píšu, že to nebylo úplně ono, tak to vůbec nebylo špatné čtení a dost toho ve mně zůstalo, nad čím ještě budu uvažovat.“... celý text
— tatjana1737

Žánry autora

Literatura světová Detektivky, krimi Romány Pro ženy Sci-fi Pro děti a mládež

Štítky z knih

Austrálie nevěra přátelství vraždy rodiče děti láska ženy humor pro ženy

Moriarty je 693x v oblíbených.
Osobní web autora