Muži, kteří nemají ženy
kniha od: Haruki Murakami
KoupitKoupit eknihu
Nejnovější Murakamiho kniha vypráví o vztazích, poznamenaných nedorozuměním, nevěrou, či proradností. Sedm povídek sbírky spojuje téma osamění mužů, kteří za různých okolností ztratili ženu, nebo o ni nenávratně přicházejí. Murakami vykreslil trápení hrdinů s jejich osudovými láskami v různém věku a postavení: spisovatel či plastický chirurg, herec nebo vysokoškolák, majitel baru. Všichni se nacházejí v různých životních situacích, ale všichni jsou nějak poznamenaní duchem ztracených žen…...celý text
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/253517/big_muzi-kteri-nemaji-zeny-jXM-253517.jpg 3.8698Literatura světová, Povídky
Vydáno: 2015, Odeon
Originální název:
女 の いない 男たち Onna no inai otokotači, 2014
více info...
Komentáře (116)
Kniha Muži, kteří nemají ženy


Skvělé, opět!
Kvalita napříč knihou je stoupající. První povídky tedy hodnotím spíše jako slabší.
A pak se to rozjede.
Dokonale propracované mužské postavy tak jak to umí jenom Haruki. Ženy nepřítomné, tajemné, magické. Odejdou a neřeknou ani slovo. A není to v pohodě ani po letech, prostě není. Motivy kočky a hada, magický realismus v té nejryzejší podobě.
Celou knihou provází pro Murakamiho typický jazz a děj plyne v podobném tempu. Osobně miluju autorovy evropské odkazy a v této knize mi bylo dopřáno. Celá jedna povídka o Řehoři Samsovi. V podání japonského autora? No, dost originální.
Za mě skvělý kousek a určitě do toho běžte.


Pana Murakamiho si velmi vážím a jeho Norské dřevo si určitě někdy v budoucnu přečtu ještě minimálně jednou. Ovšem tahle povídková sbírka mě příliš neuchvátila. Náhled do mužských myšlenkových pochodů o životě, ženách a lásce byl sice zajímavý, ale bohužel ne příliš poutavý.


Rozhodně výborná kniha, plná zajímavých příběhů. Mezi mé nejoblíbenější bych zařadil například Zamilovaný Samsa a Muži, kteří nemají ženy. Povídky samy o sobě nejsou nijak rozsáhlé, ale přitom si udržují zajímavý děj.


Ke knížce jsem se dostala díky čtenářské výzvě a upřímně nevím, jak se mám cítit.
Murakami zřejmě nebude můj šálek kávy, ale stejně jsem jistým způsobem ráda, že jsem si dílo přečetla. Povídky mají dobré myšlenky a donutí se člověka zamyslet, některé se mi ovšem moc nelíbily. Nejvíc se mi líbila pravděpodobně povídka Kino, ta se mi četla nejlépe.
Ze začátku jsem měla trošku problém se začíst, některé části povídek byly nudné a já je musela číst několikrát, abych text vnímala. Ale na druhou stranu, některé příběhy ubíhaly celkem rychle.
Třeba mě ostatní díla autora budou bavit více nebo možná jsem pro tuto četbu málo vyzrálá. Musím ale říct, že nějaké kouzlo to má, je na každém, aby to v tom objevil.


Murakamiho knihy si dávkuji, jsou pro mě třešničkou na dortu a tak čtu maximálně 2 do roka (někdy i méně). Tuto knihu jsem však v plánu číst neměla, myslím letos. Nějak jsem si nemohla představit, proč bych něco takového měla číst. Jenže! Vyšel film na motivy několika povídek právě z této knihy. A ten film jsem chtěla vidět moc. A já se nekoukám na filmy dřív, než přečtu jejich knižní předlohu. Tak jsem se do ní pustila a velmi přijemně mě potěšila!
Každá povídka je samozřejmě něčím zvláštní a specifická, jak už to u Murakamiho bývá, a též dost nedokončená. Ale mně osobně to ani trochu nevadilo. Dokonce je zde odkaz na Kafkovu Proměnu a Prahu jako takovou. Nejvíce se mi asi líbila povídka Šeherezáda.
Doporučovala bych vždy přečíst povídku a nějaký čas ji na sebe nechat působit. Na některé jen tak nezapomenete. Např. při jízdě autem si vždy vzpomenu na povídku drive my car. A proč? Jen si to zjistěte sami.
Povídky jsou trošku klidnější a i když se na první pohled nemusí zdát, že jsou dějově zajímavé, opak je pravdou.


Murakamiho styl psaní je zvláštní. Možná proto, že jsou Japonci zvláštní, jiní než Evropané a úplně odlišní od Američanů. Jeho knihy mě šíleně přitahují, podle názvu, podle anotace, ale s hodnocením mám někdy problém a hodně o tom přemýšlím. Proto je budu muset přečíst všechny :-) Od tohoto souboru povídek jsem asi čekala něco jiného, někdy to byly spíše úvahy o životě než příběhy.


Líbilo se mi tohle přemýšlivé čtení. Líbilo se mi, že je tak současné.
Každý muž v knize je jiný, každý je naprosto jedinečný a zvláštní. A přesto, že je vyprávěná očima muže, měly by ji číst i ženy.
Užila jsem si to.


Atmosféra Murakamiho knih je něco, čím se nikdy nepřejím. Není to veselé čtení. Člověka, pokud se v textu i jen trochu najde, to úplně rozloží. Ale i tak nejsou na světě knihy, které bych četla radši.
Část díla
- Drive my car 2014
- Kino 2014
- Muži, kteří nemají ženy 2014
- Nezávislý orgán 2014
- Šeherezáda 2014
Štítky
japonská literatura zfilmováno milostné vztahy láska partnerské rozchody
Autor a jeho další knihy
2023 | ![]() |
2005 | ![]() |
2012 | ![]() |
2010 | ![]() |
2004 | ![]() |
2015 | ![]() |
Kniha Muži, kteří nemají ženy je v
Právě čtených | 30x |
Přečtených | 1028x |
Čtenářské výzvě | 270x |
Doporučených | 34x |
Knihotéce | 308x |
Chystám se číst | 294x |
Chci si koupit | 78x |
dalších seznamech | 6x |