Kino
Povídka od:
Haruki Murakami
Z knihy:
Muži, kteří nemají ženy
Když Kino přistihne manželku při nevěře, rozvede se a opustí místo ve firmě s běžeckými botami. Převezme kavárnu po své tetě a přepracuje ji na jazzový bar. Když se na místě začne pravidelně objevovat neznámý mlčenlivý muž, který si vždy objedná jen pivo a whisky, Kino se jej zpočátku obává, později si ale na neznámého zvykne. S barem (a s Kinovým životem) je ovšem cosi špatně: a prázdnoty jeho srdce se pokusí využít nadpřirozená hrozba.
Komentáře (3)
Přidat komentář
Kino po zjištění nevěry své ženy změní svůj život. Otevře si bar a potom se začnou dít zajímavé věci...
("Žil koneckonců docela neproduktivním životem, ničeho co by stálo za zmínku, nedosáhl. Nikoho nedokázal udělat šťastným, nakonec ani sebe. Vlastně si ani neuměl udělat představu, co to vlastně štěstí je. Ostatně ani jiné stavy duše jako nenávist, zoufalství, rezignace, bolest mu toho moc neříkaly. Pro něj se hodilo jediné: usadit se někde, kde se jeho srdce osvobodí od veškeré tíhy, kde nebude bezcílně bloudit sem a tam.")
Stále jsem netušila, kam mě tímhle chce autor zavést. Tak jsem mu prostě dala ruku...a on mě nejen bezpečně dovedl, kam chtěl, ale zároveň mě naprosto rozhodil. Tohle jsem nečekala. Nádhera.
Čtivá, svěží povídka. Jen mi na konci dlouho trvalo, než jsem pochopila, co tím chtěl autor říci. Jsem zvyklá, že autor většinou nenechá čtenáře přemýšlet, všechno mu naservíruje, což tady není. A to se mi líbí.
(SPOILER) Z počátku velmi pěkné vyprávění, které mě zaujalo, bohužel končí nijak, proto jen 3*, 15. 3. 2024.