Nezávislý orgán
Povídka od:
Haruki Murakami
Z knihy:
Muži, kteří nemají ženy
Plastický chirurg Tokai, jehož život je harmonický a plný milostných pletek s nejrůznějšími ženami, se vypravěči svěřuje s tím, že poslední dobou zažívá existenciální krizi. Zamiloval se do vdané, mnohem mladší ženy, a navíc po přečtení knihy o koncentračních táborech váhá, kdo vlastně je, v čem spočívá jeho hodnota a co by si počal, kdyby se ocitl na podobném místě – bez majetku, privilegií a známostí.
Komentáře (3)
Přidat komentář
Tokai měl vždy spoustu žen, ale žádnou z nich doopravdy neměl. A byl to dobrý život, spokojený život. Ale co se stane, když i on najednou zjistí, že miluje? Ale ani tak stále nic nemá?
("Mnohé z nich se rozhodly vdát těsně před třicítkou nebo pak těsně než jim bylo čtyřicet. To máte podobné jako s kalendáři, ty jdou také před koncem roku dobře na odbyt.")
Co se dělo v druhé polovině povídky, bylo na čtení náročné. Přeci jen, je jedno kolik vám je, bolest z lásky je stále stejná. Přesto bych řekla, tady to bylo mnohem horší. Po tom všem...
Tohle bylo krásný, ale zároveň tak strašně moc smutný. A celé to pointové propojení první a druhé poloviny bylo prostě skvělý.
Zpočátku jsem nechápala, proč se o tomto muži píše a povídka mi připadala nezajímavá. Nicméně v půli se to zlomilo a čtení stálo zato. Mám pocit dèja vu, jako bych už něco podobného četla.
Smutné, ale lidské a dá se říct i skutečné, ze života. 75%, 13. 3. 2024.