Mona

20 16. března

[audiokniha i kniha papírová]
Útlá kniha, ani slůvko navíc. Drsný příběh plný návratů v čase a prolínajících se obrazů. Mona je v mnohém ženou blízkou mému srdci a zároveň vzdálenou. Prostředí i styl života mi jde proti srsti, ale ona má pohled i činy směřující k naději? Žadná z postav nežije ráj na zemi a stejně přijde často světlo. I kdyby jen makronka. . .
Malý klenot umazaný od bláta.
První schůzka s autorkou nezůstane poslední.
Lenka Krobotová pro mě svou barvou hlasu a stylem četby, dokreslila mnohé.
5/6

3 16. března

Zatim se mi od autorky moc libila kniha "Jezero", ktera je stejne syrova jako "Mona". Nemohla jsem se odtrhnout. Autorka ma takovy specificky styl, ktery mi proste sedi. Urcite jsem zvedava i na dalsi knihy.

11 07. ledna

Příběh se odehrává ve blíže nespecifikovaném městě, které je patrně z důvodu probíhající dlouhodobé občanské války ve značně zchátralém stavu a doslova ho prorůstá okolní džungle. V tomto městě se v místní nemocnici setkávají dva hlavní hrdinové tohoto příběhu. Ošetřující sestra a mladý pacient, který právě přišel o nohu. Velice brzy tato sestra začne onomu mladíkovi věnovat mnohem více času, než ostatním pacientům. Až do této chvíle by se jednalo o poměrně tuctový příběh. Ale to co především dělá tuto knihu zajímavou je způsob vyprávění předchozího děje. Máme totiž možnost sledovat jednotlivé útržky z jejich předchozího života. Tím paní Bellová vytváří dramatičnost příběhu a také patřičné napětí. Ani na konci příběhu není mozaika úplná a tak zůstává dostatek prostotu také pro vlastní představivost. Myslím si, že tato kniha patří k těm, které po opakovaném přečtené mohou přinést něco nového. Audiokniha je načtena obstojně a načetla ji paní Lenka Krobotová.

42 11.12.2022

Po Jezeře můj druhý román od BB a polapil mě zcela stejně. Obklopil mě svou tíživostí, hloubkou lidské duše a jejího utrpení, a oslovil nepochopitelnou silou člověka, která jej/ji - Monu - zpod oné tíže dokáže vynést opět do výše lidské důstojnosti, nebo aspoň k troše lidské radosti. Někdy přitom stačí tak málo, třeba makronka, ještě lépe celá krabice makronek. Podobně jako v Jezeře člověk zpočátku tápe, do které mizerné části světa BB čtenáře zavádí, indikátory jsou však jasné. BB jakoby v arabském světě (Sýrie, Libye, Irán...?), kde šátky zakrývají nejen vlasy, ale upírá ženám právo na svobodný život a pohřbívají je zaživa mnohem, mnohem dříve, než přijde jejich čas, sama pobývala. Sice pochází z Bulharska, ale to je pravoslavné a nikoli muslimské. Možná blízkost Turecka...

Zpověď Mony, aniž by se BB uchýlila k expresivním popisům života v temné kobce, popisům křivd, odsouzení či nepochopení, je naprosto přesvědčivá. Sugestivní atmosféru vytváří holým popisem strašidelného, nenaplněného života v pomalu se rozpadající nemocnici a zemi s okleštěnými právy a zmítané občanskou válkou, kterému dává smysl nenaplněná láska. Láska ke zraněnému vojáku, jehož tělo, končetiny i duši stravuje sněť. Mona, oběť celé řady ran osudu, je působivý román, který poukazuje na problémy současné společnosti. Mona se nevzdává. Mona nabádá k odvaze a statečnosti. Mona/BB nezavírá oči před nespravedlnostmi světa daleko za našimi hranicemi, hranice už se dávno setřely. Nemohu než vřele doporučit.

8 27.11.2022

V nemocnici, kterou pomalu ale jistě pohlcuje okolní příroda, se protnou osudy zdravotní sestry Mony a mladičkého smrtelně zraněného vojáka Adama. Nevím proč, ale nějak se mi do toho teď promítlo Sto roků samoty a připadlo mi, že stejně tak jako v nich se život Mony v desítkáh předchozích inkarnací možná točil naprázdno, v kruhu, a až teprve v této konkrétní najednou ví, co má dělat. Zboří předsudky, které ji doposud svazovaly, poslechne hlásek v sobě a vykoná, co je třeba. Samozřejmě, že Adam brzy zemře a samozřejmě, že ona se vrátí zpátky ke své rodině a práci. Ale něco tu bude vykonáno, odžito a možná i splaceno a ona se sem už nikdy nebude muset vracet... Není to mytický příběh?

4 05.11.2022

Tento příběh ve mně při čtení vyvolal silnější emoce a pocit zoufalosti, který je zřejmý skoro na každé straně.

7 10.09.2022

Četla jsem již před několika měsíci... Moje první Bellová, když nepočítám letmé doteky jejích povídek.

Mona je zvláštní, zpočátku stěží uchopitelná a v řece české tvorby naprosto jedinečná kniha. Dusivé, těžko dýchatelné prostředí příběhu mě vábilo stejně jako samotná hrdinka. Čtení bylo snadné, text se nádherně vinul, dobře se polykal.

Bohužel si již po takové době nepamatuji příběh uceleně... V hlavě zůstaly útržky, dojmy, pocity a záblesky scén, které mě seznámily s talentem této autorky a zanechaly ve mně návnadu, abych příště sáhla po nějakém jejím dalším díle.

Mona je kniha, kterou by bylo škoda minout i odložit...