Tyhle fragmenty

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Každá situace může být přelomová… Člověk vyrůstá v rodině, se kterou se chtě nechtě musí nějak sžít. Pak ho smete puberta a nepřekonatelné výzvy prvních lásek, následuje série dalších více či spíše méně šťastných vztahů, spousta takzvaně „běžných problémů“, až se jakžtakž bez újmy dokodrcá k remcavému stáří. A v průběhu toho všeho se nepřetržitě snaží zavděčit rodičům, které si vlastně nevybral. Roční období se střídají a životy běží. Povídková sbírka Biancy Bellové zachycuje právě tyto fragmenty lidských osudů. Jsou to výseky jednotlivých životních příběhů, v nichž jsou často ony osudy obsaženy vlastně kompletně — dívka na koupališti zažije přelomovou situaci, podobně zásadní je pro jinou ženu setkání dohodnuté přes Tinder, jednomu muži zase zemře dobrý přítel, jiný se vydává číst na literární festival, stará básnířka vede v pečovatelském domě rozhovor s mladým novinářem a v nehostinných Sudetech zase jeden hrázný vzpomíná na dívku, která mu pootočila svět. Z hromad nostalgie a melancholie však Bianca Bellová umí vyhrábnout i dávku zvláštní naděje. Naděje, že to jsou všechno vážně jen fragmenty a svět se nepřestává točit dál…...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463410/tyhle-fragmenty-D59-463410.jpg 3.631
Žánr
Povídky, Literatura česká
Vydáno, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (11)

Kniha Tyhle fragmenty

Přidat komentář
Elevant
03. května

Další výborná kniha Biancy Bellové, tentokrát povídková sbírka, se vrací k autorčiným předjezerním tématům: namísto těžce zařaditelného, deprimujícího, téměř dystopického prostředí jsou tyto povídky zasazeny do prostředí známého, čtenáři blízkého, a v podstatě o nic méné deprimujícího. Jednotlivé texty jsou velmi rozmanité, některé melancholické, jiné fraškovité, kriminální, občas zakončeny více či méně (spíše méně ) nečekanou pointou, jindy vyplynou do ztracena. Je pozoruhodné, jak Bellová přizpůsobuje perspektivu vyprávění hlavnímu hrdinovy, ať už se jedná o mladou dívku či osmdesátiletého intelektuála, každá postava prochází svým příběhem přesvědčivě a přirozeně. Ale i přes tuto vypravěčskou ohebnost nesou všechny povídky autorčin nezaměnitelný rukopis, styl, který bych charakterizoval jako brutální minimalismus. Styl, který jde přímo na dřeň, bez váhání, bez příkras.
Další kvalitou povídek je samotná jejich struktura – autorka očividně chápe podstatu povídkového textu, chápe důvody, proč psát dobré povídky není o nic lehčí než psát dobré romány. Nesaží se do limitovaného rozsahu vměstnat zbytečné okolostojícnosti, nesnaží se o velký obraz, nýbrž o malou, ale precizní kresbu. V tomto ohledu je na místě Bellovou porovnat s klasikem americké povídky Raymondem Carverem. Ten dovedl k dokonalosti ten typ povídek, které nemají začátek ani konec, jsou to jakoby záblesky z okna jedoucího vlaku: fragmenty, které však vypovídají něco zcela zásadního o celku. Právě to je hlavní krása této knihy - na malé části příběhu se odráží jeho celek, mozaika lidského života a lidské mysli.

Kantynka
30. dubna

tahle povídková knížka se mi moc líbila. styl psaní mi sedl a délka povídek byla tak akorát, povídka předala co měla. některé se mi líbily víc, některé míň, ale všechny byly skvělé a plné emocí a bylo toho v nich řečeno tolik, i když byly některé opravdu krátké. tuto knížku moc doporučuji.


valinka222
14. dubna

Tahle kniha mě tak moc bavila! Každá povídka byla jiná, zábavné, k zamyšlení, u některých se lišil i styl psaní. Zdánlivě z obyčejného se vyklubalo neobyčejné.

petrarka72
14. dubna

Ano, na povídku se člověk buď napojí, nebo taky ne - a má na to proklatě málo času... Za mne jednoznačně top Hrázný, povedly se dvě černé komedie - Poslední rozloučení a Pro otce.

Sorrow
13. dubna

Jak už jsem mnohokrát zmiňovala, povídkové knihy je těžké hodnotit. Rovněž v tomto souboru mi spousta zařazených textů splývala, děj jako takový mi zůstal v hlavě doopravdy jen u několika z nich (vypíchla bych za mě nejpovedenější Tyhle fragmenty, Samozřejmě že se podívala, V pěti a Pro otce). Kniha je ale úžasná pro svou celkovou atmosféru. Bellová je zkušená autorka, proto umí na velmi malém prostoru těžit maximum z minima slov. Většina povídek není delší než 10 stran, a přesto navodí genius loci, zaujme svými hrdiny a vytvoří pocit právě prožívaného okamžiku. Autorka navíc využívá svých dalších typických prvků, které známe z jejích delších prozaických textů a sice, že nedělá ze čtenáře blbce a nechá ho spoustu věcí domýšlet, naťukává myšlenky a momenty a nutí zamyslet se nad tím, co čtete. Pointa se často ubere velmi nepředvídatelným směrem a spolu s malebnou, ale přesto údernou stylistikou činí z knihy Tyhle fragmenty sbírku, kterou budu ráda doporučovat.

blackoutzuzi
13. dubna

Stejně jako u Jezera i zde autorka uměla vykouzlit úžasnou atmosféru. Miluju její až minimalistický styl vyprávění, a co je pro ni nejvíc typické a dařilo se jí to i zde - dokáže aktivně zapojit čtenáře do děje způsobem à la domysli si sám. Je totiž hlavně na fantazii a empatii samotného čtenáře, jak zpracuje jednotlivé příběhy. Protože autorka nám žádnou povídku nenaservíruje kompletní. Nechává mnoho nevyřčeného a to na celé knize zbožňuju asi úplně nejvíc. Samozřejmě, některé povídky mě příliš neoslovily, ale většina se vážně povedla :)

hana8062
08. dubna

Tohle bylo skvělý čtení. Obvykle nejsem povídkový typ, ale v tomto případě jsem si četbu do posledního písmene užila. Každá část má něco do sebe, některé mne ale doslova posadily na zadek. U povídek Delirium, Hrázný, Poslední rozloučení a zejména pak u skvostného Domku pro otce jsem se jen telelila. A ačkoli si uvědomuju, že to není kniha pro všechny, doporučila bych ji všem, fakt! Je to poklad.

hs777
03. dubna

Všechny povídky mne zaujaly (samotnou mě to překvapilo) a bavily i do konce, což u povídkové knihy nebývá zvykem, takže jednoznačně pět hvězd.

1