Jezero

kniha od:


KoupitKoupit eknihuAudiokniha

Příběh ze současnosti starý jako lidstvo samo. Rybářská vesnice někde na konci světa, u jezera, které vysychá a zlověstně vyhrnuje břehy. Muži mají vodku, ženy starosti a děti si škrábou ekzémy. Co má Nami? Nami nemá nic — jen bábu s tlustýma rukama. Nami nemá nic, jen život před sebou: první lásku, o kterou ho připraví ruští vojáci, a pak to všechno další. Raději na to nemyslet. Ale když život začne na úplném konci světa, možná že skončí na jeho začátku. Tenhle příběh je totiž starý jako lidstvo samo. Je to pouť hrdiny, chlapce, který na cestu vyráží jen s uzlíčkem nervů a kabátem po dědkovi. Musí do světa, aby hledal, a vrátit se domů, aby našel. Musí jezero přeplout, obkroužit a nakonec se potopit na jeho dno pro největší tajemství. Bianca Bellová napsala brilantní novelu, která se podobá i nepodobá jejím předchozím knihám. Zůstává syrovost vidění, přesný a úsečný jazyk. Ale tentokrát se ocitáme v úplně jiném světě, hutnějším, hlubším, osudovějším. Teprve zde jako by do sebe vše zapadlo. Jezero svými ledovými vodami svírá útroby....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/295435/jezero-sCF-295435.jpg 3.7824
Žánr
Romány, Literatura česká
Vydáno, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (251)

Kniha Jezero

Přidat komentář
SuperSojka
19. září

Za mě skvělá a netuctová věc na poli české literatury. Taková směs pikareskního r. a Bildungsromanu odehrávajícího se kdesi v bývalém Sovětském svazu. Kniha má v sobě drsnost, špínu, bahno, toxicitu, ale taky jakousi naději a víru v hlavního hrdinu, že až dojde na dno, začne zase stoupat a bude lépe.

P. S. A navzdory nepopíratelné kvalitě se kniha výborně čte.

kacenka075
29. srpna

Bohužel nedočteno. A s další knihou této autorky to dopadlo stejně. Ty brutální scény jsou tak dokonale napsané, že se mi dělá při čtení fyzicky zle a nakonec knihu radši odložím.


VendulaB
24. srpna

Zajímavá a velmi čtivá kniha, která Vás vtáhne do děje už po pár stránkách a do konce Vás už nepustí. Knihu přečtete na jeden zátah - příběh je krásný, i když to rozhodně není veselé čtení. Celé je to bolestivé a smutné, ale rozhodně to stojí za přečtení.

Mibaf
21. srpna

Tohle se mi opravdu nestává často, tohle je tak zvláštní kniha, že ji snad neumím ani hodnotit. Tak jen velmi krátce: dočetl jsem.

lubtich
06. srpna

Očekávání je pěkně zákeřná věc. Ale Cena EU ani Magnéska za prózu není očividně záruka mého čtenářského blaha.
Sledujeme jakýsi apokalyptický svět neurčitého časoprostoru - budiž, tímhle si Bellová ulehčila případné místopisné svízele, ale to není zásadní. Značný je i ekologický vliv.
Prostředí je drsné a znepokojivé. Právě to mě asi na knize nejvíce bavilo - různé zákoutí tohodle zanedbanýho světa. Brutální, nekompromisní mluva, vulgarismů přehršel. A i přes syrovou mluvu autorka občas vysekne solidní metaforu:

...po obličeji se jim modré šminky roztékají v hydrologické mapy... (s. 15)

Fokalizace upřená na Namim je originálním prvkem vyprávění.
Zásadním problémem jsou postavy. Nami je vlastně hrozně rozverný, neukotvený, chová se různorodě, jak se to zrovna v dějové lince hodí - někdy poslušně jak ovečka, někdy vzpurně. To odporuje i rozdělení kapitol podle vývoje hmyzu. Chápu jeho motivaci, ale občas by na ni též zapomněl, nebejt nějakýho zásahu.
Zaza je vlastně jen ženský objekt, Johnny je ten "zlej a bohatej" a Bába tvoří alespoň nějakou neotřepanou personu, to jo. Pokud je vám ale nejsympatičtější postavou opice, která se tam mihne sotva pětkrát na pár řádků, není to úplně v pořádku.
Z děje mám též rozporuplné pocity. Odchod z města - dobrý. A pak začne roztržitý sled náhodných událostí, když se Namiho někdo ujme. Líčeny jsou menší i větší události, z nichž je však pocit víceméně stejný a nezáleží na tom, jestli je to návštěva nevěstince nebo vyzabíjení zvířat na ostrově. Taky bych se obešel bez Namiho blití potažmo erekce na každý druhý stránce, chápu, naturalistický pojetí, ale redukoval bych to. Závěr tenhle mišmaš docela zachraňuje a díky bohu za otevřenej konec.
Dost zajímavých motivů, dost motivů již přeužitých. Dobrý to je, nic víc, nic míň.

„Máš hezkej exém,“ řekne pak Nami ledabyle.
„Jak jako?“ zamračí se Zaza.
„Jako že většina lidí to má celý červený a opuchlý, ale ten tvůj je takovej...růžovoučkej, roztomilej prostě.“
„Aha.“
(s. 38)

danielavachova
26. července

Kniha mě uchvátila od samého začátku,napsáno živočišně,dost syrovým jazykem,výběr tématu velmi zajímavý,ukazuje těžký život Uruburů v jedné z bývalých sovětských republik,bídu,bezmoc ,odevzdání se osudu. Ale chlapec Nami chce něco jiného a vydá se do "velkého města",pryč od vysychajícího Jezera. Veškerý život je spojen s Jezerem a Nami se ocitá opět tam odkud utekl a odhalzuje pravdu o sobě. Vřele doporučuji.

oletadelku
26. července

Jednoduše komplexní.

blak
16. července

Kniha dokáže dobře vystihnout atmosféru a náladu, ve které se hlavní hrdina nachází. Je rozhodně zajímavá a čtivá. Jen jsem při čtení chytal únavu hlavního hrdiny, taky se mi teď chce spát vyčerpáním.

1 ...

Doporučujeme

Krakatit
Krakatit
Prima sezóna
Prima sezóna
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století
Lovci mamutů
Lovci mamutů