Jezero

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Příběh ze současnosti starý jako lidstvo samo. Rybářská vesnice někde na konci světa, u jezera, které vysychá a zlověstně vyhrnuje břehy. Muži mají vodku, ženy starosti a děti si škrábou ekzémy. Co má Nami? Nami nemá nic — jen bábu s tlustýma rukama. Nami nemá nic, jen život před sebou: první lásku, o kterou ho připraví ruští vojáci, a pak to všechno další. Raději na to nemyslet. Ale když život začne na úplném konci světa, možná že skončí na jeho začátku. Tenhle příběh je totiž starý jako lidstvo samo. Je to pouť hrdiny, chlapce, který na cestu vyráží jen s uzlíčkem nervů a kabátem po dědkovi. Musí do světa, aby hledal, a vrátit se domů, aby našel. Musí jezero přeplout, obkroužit a nakonec se potopit na jeho dno pro největší tajemství. Bianca Bellová napsala brilantní novelu, která se podobá i nepodobá jejím předchozím knihám. Zůstává syrovost vidění, přesný a úsečný jazyk. Ale tentokrát se ocitáme v úplně jiném světě, hutnějším, hlubším, osudovějším. Teprve zde jako by do sebe vše zapadlo. Jezero svými ledovými vodami svírá útroby....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/295435/big_jezero-sCF-295435.jpg 3.7926
Nahrávám...

Komentáře (267)

Kniha Jezero

Snoopi
19. září

Knihu nemusíme vnímat pouze jen jako dystopii. Je o světě, který by mohl být - nebo už někde skutečně existuje... anebo už dokonce byl. Svým zaměřením je až neskutečně současná: bolestně se dotýká nepříjemných témat, která nikoho nenechají chladným.
Lze ji též číst i jako takový zvláštní "bildungsroman" - hrdina dospívá a vydává se na trnitou cestu za poznáním. Nad vodou ho kolikrát drží jen jiskřička naděje v podobě přání najít svou matku. Tento motiv mi připomněl knihy o lidech, kteří přežili gulagy a jiné vyhlazovací tábory pouze díky tomu, že se též upnuli k nějakému snu.
Text je skvěle propracovaný - a ani nemusíme být příliš bystří čtenáři, aby nám při čtení knihy nevytanul na mysli osud Aralského jezera. Největší výpovědní síla novely spočívá v její syrovosti: emoce zde téměř nemají místo /kromě vztahu Namiho ke ztracené matce/. Kvůli dokreslení atmosféry krutosti světa jsou vulgarismy skoro nutností. Autorka se nijak nezdržuje zbytečnými popisy prostředí - její naturalistické obrazy jen umocňují dojem bezútěšnosti světa, v němž se hrdina ocitá.
Kniha je to drsná, ale znám i daleko drsnější. Poslouchala jsem jako audioknihu, s kvalitním přednesem. Tento žánr mě jinak míjí, ale určitě se podívám po podobných knihách, na něž jsem narazila v recenzích. Od autorky si ráda přečtu i další díla.

Ithaka
08. září

Poprvé jsem jej poslouchala jako četbu na Českém rozhlase Vltava a nedoposlouchala. Podruhé jsem se začetla a nedočetla. Po třetí jsem si řekla, že přeci nebudu takový srab, aby mě stále dokola děsila expresivnost některých scén a konečně jsem ji přečetla celou. Krutost a téměř absolutní absence lásky mi nedaly spát, stejně jako úmorná depresivní bezvýchodnost a nutnost drbat se po těle pokaždé při čtení stejně, jako když vám někdo sdělí, že měl vši a vy si automaticky zaboříte prsty do vlasů a začnete se škrábat. A vybaví-li se mi podobná nesnesitelnost imaginací při čtení a až fyzický odpor k nim, pak podobné obrazy ve mě vyvolaly Nížiny Herty Müllerové. Nejsem čtenářkou dystopií, ale tahle výrazná kniha mě nakonec převezla. Nejen přes to pomyslné vysychající jezero.


patulinahorska
24. srpna

Velice zajímavá kniha, která vyzkoušela hranice mé snesitelnosti pro lidské utrpení. Doporučuji.

Svobi
01. srpna

Příběh něco mezi středoasijským Alchimystou a Ptáčetem a ejhle ona to napsala žena a ještě k tomu z Čech, zajmavé, poutavé čtení i silný příběh z postsovětského prostředí kde život chudých a také žen je hodně smutný a žalostný, nic pro slabší povahy.

pakoshka
20. července

Tak zvláštní, strohá, neurčitá.

Na na dystopický díla moc nejsem, ale Jezero mě uchvátilo. Vyprávění bez zbytečných emocí, i když ten příběh s váma emočně zacloumá sám. Neurčitej čas a prostor, ale stejně se díky různým narážkám snažím zjistit, kde by to tak mohlo být. Ekologická katastrofa. Zmatek a potřeba zjistit, kdo jsme, odkud pocházíme.

Ze začátku jsem si myslela, že mě Jezero nebude bavit, že mě strhne šeď až někam do nudy, ale opak je pravdou. Je mi líto, že jsem jej nečetla dřív.

Místy mi připomínala Paměť moji babičce.

DámaMáma
17. července

Zvláštní kniha, kterou budu ještě dlouho vstřebávat…

kramver
11. května

Bianca Bellová má jako autorka nakročeno za hranice České republiky asi nejenom s knihou Jezero, ale já zatím četla pouze tuhle. Ten příběh je univerzální, dá se číst všude na světě se stejnou naléhavostí. Je to krátký text plný krutosti. Na mě jí bylo moc a a nečetlo se mi to vůbec příjemně. Určitě to byl záměr a zcela určitě jsem to neměla číst uprostřed léta. Můj stav mysli nebyl nastaven tím správným směrem.

Milinito
28. dubna

Výborná.

1 ...