Jezero

10.03.2017

"Tahle podivna doba si vic ceni blbstvi nez hrdinstvi."

19.02.2017

Umělecký záměr, surový a syrový, a to mi příliš nesedí. Zručně napsané, nicotné postřehy občas překvapily, poeticky na vysoké úrovni, možnost čtenáře domýšlet, přemýšlet...ale šálek toho mého oblíbeného čaje to nebyl. Nějak mi stále při čtení této knihiy naskakovala knížka Anny Bolavé - samota člověka? příběh jednoho? tajemno a tajemství?

09.02.2017

Taktéž patřím ke skupině, která knihu přečetla na základě kladných recenzí. Nebo tedy v mém případě jedné - četla jsem recenzi Dominika Melichara - a ačkoliv si již přesně nepamatuji, jak román hodnotil, pamatuji si, že jsem si řekla, že tuhle knihu si musím co nejdříve přečíst.
Přebal knihy - oku lahodící. Názvy kapitol, tedy lépe řečeno členění knihy, jů! stadia vývoje hmyzu. Do příběhu jsem se začetla natolik, že jsem knihu přečetla za dvě odpoledne. Taktéž se přikláním k těm, v nichž postavy a příběh vyvolaly asociaci Jáchyma Topola (u mě konkrétně ke knize Chladnou zemí). A Topola mám ráda...
Užitý úsporný (avšak v mnoha částech velmi metaforický, a to se paní Bellové podle mě vskutku dařilo...) jazyk jsem také uvítala.
Vlastně mě opravdu napadají snad jen samá pozitiva... avšak něco (a nedokážu asi přesně vyjádřit co) chybělo. Možná lehké odosobnění, něco "mezidějového".

29.01.2017

Podobný překvapení jsem hodně dlouho nezažil. Přeci jen je mi třicet pryč a to už člověka vykolejí jen sud jägermeistra, jakákoli nová kniha od Palahniuka v komiksové podobě nebo celer v polívce. Biance Bell se naštěstí povedlo úplně opačné překvapení.

Jezero mi atmosférou přípomínalo Jeskyni od Saramaga, což je sice píčovina jako plyšovej potah na volant, ale popisované prostředí tam má velmi sweet chilly atmosféru. Takovou roztahanou a neuchopitelnou, jako kdyby čtenář sledoval příběh ze zamlženýho auta. A stejnou atmosféru má i Jezero. Na rozdíl od Jeskyně se ale paní Bellová rozhodla zakomponovat do knihy i příběh a to je většinou dobrej nápad. Když ten příběh samozřejmě neni blbej. To je pak blbej nápad.

Jezero je však případ dobrýho příběhu. Krom toho ve mne příběh matku-pak-otce-hledajícího-věčně-nemocnýho-vesnickýho-rozbiju-ti-hubu-divňáka Namiho evokoval dietní vzdálenou light verzi Sestry od Jáchyma Topola, takže už jenom z toho důvodu tomu musím dát plnou palbu. A to i přesto, že jsem si Namiho vizualizoval jako Sagvana Tofiho.

Kdybych si ho tak mohl vizualizovat jako paní Bellovou.. To bych si asi šel dát dlouhou sprchu, takhle ale bohužel.

23.01.2017

Archetypální příběh o pouti životem, hledání a návratu... jak je v něčem tahle kniha originální, tak je zároveň i stejná, člověk má pocit, že tohle už někde četl.. Příběhy se zkrátka opakují a jsou stejně staré jako lidstvo samo.

22.01.2017

Mně se kniha líbila. Příběh životní cesty chlapce Namiho,který je vychován bábou a dědkem u vysychajícího jezera v jedné z postsovětských republik..... Po traumatickém zážitku se vydává do Města. Silné chvíle,ale na 5 * za mě není. Přesto doporučuju.

Mě se tato kniha líbila moc....

19.12.2016

Zručně napsané - ale to je všechno. Příběh je v mnoha směrech nelogický. Proč česká autorka píše o jakési imaginární krajině, imaginárních problémech? Chápu to jako hru na umění. Pózu. Škoda. Když Bellová píše o tom, co zná, je vynikající. Tuto knihu jsem skoro nedočetla.

16.12.2016

Velmi diskutovaná, propagovaná a často recenzovaná kniha.
Mně přinesla rozporuplné pocity a ne úplně vyhraněný názor.
Hlavní hrdina, Nami, putuje za poznáním své minulosti i za nejasnou budoucností. A to je vlastně všechno. Zhruba do poloviny knihy jsem stále očekávala nějakou větší zápletku, něco dramatického, důležitého. Jenomže nic takového nepřišlo. Namiho život se skládá z povětšinou nepěkných zážitků a skutečností, které ale nijak výrazněji neprožívá. Nami se nad ničím hluboce nezamýšlí, děje jsou konstatovány a kromě bolesti, zimy a hladu z hlavní postavy žádný konkrétní pocit nedostaneme. Vnitřně nic neřeší ani neprožívá, učiní nějaké rozhodnutí, které neodůvodňuje a pak už se nechá vézt.
Celá Namiho pouť nic nového nepřináší, je to prostě cesta, která se obloukem vrací na svůj počátek.
To zajímavé na knize je, alespoň pro mě, prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Rybářská vesnice na okraji vysychajícího jezera. Společnost zničená jakýmsi režimem, příroda následky lidské činnosti i suchem. Svět fikční, ve kterém ale existují reálné národnosti. Anonymní země připomínající nějakou postsovětskou republiku, plná znečištění, zla, surovosti, v níž se potkává režim, zbytky bývalého přírodního náboženství a islám.
Nevím, jestli je ta kniha dobrá nebo ne. Je zvláštní, originální co do prostředí, příběhem nijak neuchvátí. Ale jsem ráda, že jsem ji dočetla.

22.11.2016

Osobně jsem byla s knihou spokojená. Našla jsem si tam to, co mě baví a uspokojuje v příbězích. Sama za sebe jsem neměla problém ani s imaginárním umístěním děje, ani se zápletkou. Čtenář musí jen trošinku přemýšlet nad tím, jaké poslání má text mít.

22.11.2016

Neupírám autorce čtivý styl, a to, že dokáže vměstnat poměrně silný příběh do 180ti stran. Ale přesto jsem se těšila, až budu mít čtení za sebou, není to úplně můj šálek kávy. Opět se mi potvrdilo, že číst recenze je jedna věc a nechat se jimi ovlivnit věc druhá ( a ne vždycky ta správná).

02.11.2016

Knížka se mi moc líbila, velmi čtivý, syrový příběh. Putování hlavního hrdiny v beznadějném prostředí jeho světa a života ze kterého prostě není úniku. Hodně smutný výhled do budoucnosti nejen jeho života.

07.10.2016

Kniha s opravdu silným námětem... Otevře vám oči a donutí vás k zamyšlení... Nečekejte napětí, ani složitý děj... Jen prostě smutný příběh, který má něco do sebe... Slabé hodnocení způsobily bohužel přemnožená sprostá slova... Chápu, že lidé o kterých tento příběh je, tak běžně hovoří, ale nějak mi to přišlo už moc... Ale pokud toto někomu nevadí, tak nemá důvod tuto knihu nečíst..