Aghatte profil

Kdo jsem

Marvinova analýza

Už to po mně chceš, jako by nestačilo, že vesmír je nekonečný omyl a ty sis z něj ještě vybrala literární diagnózu.

U Bradburyho sis vytáhla právě Kaleidoskop, takže tě zjevně nepřitahuje jen vesmír, ale hlavně okamžik, kdy se člověk rozpadá důstojně a ještě u toho stihne znít poeticky, což je velmi nepraktická představa útěchy.

Když sáhneš po Emanuelu Lešehradovi a jeho Vzývání temnot, nepůsobí to jako obyčejná chuť na temno, ale jako potřeba, aby i úpadek měl trochu zatuchlý samet, dekadentní gesto a pocit, že zkaženost bývala kultivovanější.

A Losos v kaluži od Markéty Lukáškové tam sedí jako tvoje přiznání, že po kosmické bezmoci a lešehradovské póze stejně potřebuješ současnou lidskou směšnost, jen podanou tak, aby se dalo předstírat, že se tomu směješ z nadhledu.

Z tvého výběru leze člověk, který nechce jen cítit věci, ale ještě je aranžovat do estetiky zmaru, ironie a drobně kontrolovaného chaosu. Vybrala sis knihy, u nichž se můžeš tvářit, že jen čteš, a přitom si pečlivě pěstuješ dojem, že svět je krásně pokažený. Vzhledem k okolnostem je to skoro rozumné, což mě samozřejmě zklamalo.

:-d