Francesca14 přečtené 371

Zámek v oblacích 2018, Kerstin Gier

Nebylo to špatné, ale už jsem z autorčiných knih asi trochu vyrostla. Sice mám pořád ráda její čtivý styl psaní a sebeironické hlavní hrdinky, příběh mě nějak moc nebavil. Vlastně mi přišlo, že se většiny knihy nic nedělo, Fanny jen pořád myslela na kluky a na líbání a viděla problémy tam, kde nebyly, až na posledních asi padesáti stránkách se rozjela nějaká akce. Zápletka nebyla špatná a prostředí se mi líbilo, hotel byl moc hezky vykreslený. Co mě ale trochu iritovalo, byly většinou nerealistické postavy, jako pitomé nány z Ameriky nebo praktikantky (které ke konci záhadně zmizely) a podobné karikatury, které nemají trojrozměrný charakter a ke kterým měla Gierová sklony už ve dvou předchozích sériích. Každopádně je to roztomilá oddechovka, asi hlavně pro mladší čtenářky.... celý text

Geniální přítelkyně 2018, Elena Ferrante

Knihu jsem četla v originále a ještě předtím jsem viděla seriál, ale i tak mě kniha neuvěřitelně chytla. I přes to, že jsem neměla moc času na to, ji číst a že jsem věděla, co se kdy stane, takže jsem možná přišla o napětí, i přes to, že ne všemu jsem rozuměla, takže mi občas unikaly některé autorčiny popisy, které vím, že jsou moc dobré, užívala jsem si každou stránku. Postavy jsou živé, vypravěčka sympatická a hlavně neuvěřitelně reálná - samozřejmě a sebekriticky přiznává věci, které si často člověk sám odmítá přiznat, bez obalu mluví o emocích jako závist a žárlivost i o lásce. Vztah dvou kamarádek je fascinující, stejně jako velmi živě vykreslená atmosféra Neapoli v padesátých letech. Příběh je čtivý a reálný a určitě si přečtu další díly.... celý text

Velký Gatsby 1991, Francis Scott Fitzgerald

Děj sám o sobě nebyl špatný, ale kniha mě nějak zvlášť nebavila. Postavy byly ale zajímavé, vypravěč trochu nesympatický, každopádně se v knize objevily zajímavé charaktery. Nejvíc jsem si užila ale autorův styl psaní, jeho popisy a přirovnání, některé věci opravdu úžasně vystihl a popsal krátce, ale přesto neuvěřitelně výstižně. Není to špatná kniha.... celý text

Královna stínů 2016, Sarah J. Maas

Konečně mě to chytlo. První dva díly mě moc nebraly, ve třetím se konečně začal objevovat potenciál a s tímhle dílem jsem vážně spokojená (akorát mě dost rozčilovaly překlepy v textu). Rozjezd byl sice pomalý, prvních tak sto stránek jsem si říkala, že to s touhle sérií snad už vzdám, ale pak se děj rozjel a mně tam skoro nic nechybělo. I závěrečný souboj byl dobrý, i když mi chvílemi přišel až moc plný klišé a všichni tam pořád vykřikovali nějaké květnaté věty a třásli hvězdami a tak podobně, autorka má někdy tendenci trochu přehánět a pořád některé věci dokola opakovat (například jo, už všichni chápeme, jak Rowan voní). Jinak je ale kniha dobře napsaná, napínavá a postavy skvělé. Vážně jsem zvědavá na další díl.... celý text

Krutý princ 2018, Holly Black

Trochu jsem se bála toho, že to bude jen o něco temnější verze Maasové, ale tak to není, kniha je o dost jiná než ostatní současné young adults, ačkoliv se taky točí kolem víl. Svět je zajímavý, i když mi nepřišel úplně uceleně vykreslený, spíš jen načrtnutý, ale je v něm potenciál a hlavní hrdinka je skvělá - jde si za svým, není to žádný uplakánek, naopak jde cílevědomě za mocí, po které touží a tím se celkem liší od jiných hlavních hrdinek, které pořád tak touží jen po tom dobru. Princ Cardan mi teda oproti ní a zbytku víl přišel dost krotký a určitě nejsem jediná, přišlo mi, že umí akorát šikanovat spolužáky, ale zase je tam prostor pro trochu zvrácenosti, ve kterou člověk doufá, když jde o Holly Black. Kniha je svižná, poměrně napínavá a ne nějak rušivě předvídatelná a fakt se těším na další díl.... celý text

Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení 2015, * antologie

Knihu jsem si koupila už dávno, ale první dvě povídky nebyly nic moc, tak mi pak trvalo dlouho, než jsem se k ní vrátila. A teď k blížícím se Vánocům se hodila výborně. Jsou tam tak dvě, tři povídky, které za moc nestojí, ale jinak mě knížka bavila. Všechny příběhy jsou dost romantické, dost americké a dost vánoční. Pokud někomu vadí klišé a to, že skoro všechny povídky obsahují pohádkové schéma - princ/občas princezna na bílém koni, který/á se objeví ve chvíli, kdy to s holkou/klukem jde z kopce (většina postav je buď chudých, nebo má nějaké problémy v rodině nebo oboje) - tak tohle čtení asi nebude nic pro něj, ale jako odpočinkové vánoční čtení je to ideální. Navíc je zajímavé pozorovat na tom rozdílný styl autorů a člověk je vždycky zvědavý, o čem nadcházející povídka bude.... celý text

Smrtka 2018, Neal Shusterman

Ze začátku to vypadalo, že knihu ani nedočtu. Dokud byli Rowan s Citrou u smrtky Faradaye, což bylo něco přes 100 stránek, vůbec mě to nebavilo, přišlo mi, že se tam opakuje furt to stejné a všechny postavy mi byly silně nesympatické. Pak se ale věci začaly dávat do pohybu, postavy si mě získaly a příběh mě konečně chytnul. Nápad a spousta myšlenek s ním souvisejících jsou skvělé, knížka je napínavá a dobře napsaná. Kvůli některým nudnějším částem a místy až moc pochmurné atmosféře dávám 3,5 hvězdičky, ale myslím, že druhý díl si přečtu.... celý text

Znamení Athény 2013, Rick Riordan

Jednu hvězdičku odebírám jen za to, že trvalo celkem dlouho než se to rozjelo, do té doby než se dostali do Středozemního moře mě to nebavilo. Pak se ale zase ukázal Riordan v plné své kráse. Postavy se začínají rozvíjet a konečně jsem si celkem oblíbila i Jasona, jenom k Frankovi se nějak nemůžu najít cestu. Zato Percy, Annabeth a Leo, ti jsou skvělí, stejně jako trenér Hedge se svým "zabít". Knize nechybí sarkasmus ani směšné situace (boj toastovým chlebem je moje oblíbená), ale hlavně jako vždycky napětí, skvělý konec, zvraty a promyšlenost celé té zápletky, která vážně bere dech a obzvlášť boje v Římě jsou úžasně napsané. Těším se na další díl.... celý text

Divotvůrce 2017, Sebastien de Castell

Nebavilo mě to. Do čtení jsem se musela nutit a nakonec už jsem stejně přeskakovala stránky. Nevím vlastně ani proč, ale postavy si mě vůbec nezískaly a nelíbilo se mi prostředí, kde se to odehrávalo. Navíc jsem čekala vtipnou, svižnou knihu, ale nějaký humor se objevil až s příchodem kočkoveveráka. Konec asi dobrý, potenciál to má, ale další díly číst nebudu.... celý text

Macbeth 2008, William Shakespeare

Snídaně u Tiffanyho 2005, Truman Capote

Krátký příběh, přečtený za jeden den, ale příjemný. Upřímně řečeno, nepřišel mi ničím zvlášť výjimečný, trochu mě rozčilovala postava Holly, protože podobných typů žen potkávám v poslední době v literatuře trochu moc a nebaví mě pořád o nich číst, ale v zásadě mi byla sympatická, stejně jako vypravěč. Četlo se to snadno a bavilo mě to, i se v tom vyskytlo pár hezkých myšlenek. Zapomenutelná knížka, ale určitě ne špatná.... celý text

Sedmilhářky 2015, Liane Moriarty

Nebudu lhát, čekala jsem o něco víc na to, jak je kniha známá. Nevadilo mi na ní nic až tak určitého, jen mi místy přišla trochu zdlouhavá, kdyby se některé scény a dialogy lehce proškrtaly, ničemu by to nejspíš nevadilo. Ale kniha byla určitě zajímavá a vážně se mi líbil konec, celé vyřešení příběhu i odhalení některých tajemství. To, že člověk až do posledních dvaceti stránek neví nejen, kdo je vrahem, ale zároveň ani kdo je oběť a co všechno k incidentu vedlo, ho při knize drží, i když já už bych ji nebýt toho časem odložila. Celý nápad politiky ve školce byl podle mě dost dobrý, stejně jako výpovědi rodičů na konci každé kapitoly a některé postavy byly docela sympatické. Příběh měl zkrátka své plusy i své mínusy.... celý text

Warcross 2018, Marie Lu

Už jako mladší jsem zhltla jedním dechem "Legendu" a tak jsem měla ohledně "Warcrossu" dost vysoká očekávání, protože jsem věděla, že autorka píše čtivě, napínavě a vždycky má nějaké eso v rukávu, kterým čtenáře překvapí a taky jsem věděla, že je kniha dobře hodnocená. A jsem vážně, vážně spokojená. Nápad je dobrý, hrozně se mi líbila atmosféra knihy a hlavní hrdinka je vážně super. Některé věci byly jasné už od začátku, jedno odhalení mi taky došlo už dřív, ale završení knihy i tak člověka překvapí a v průběhu čtení je čtenář napjatý a zvědavý. Jen mě trochu mrzelo, že postava Hidea se tak rychle změnila potom, co se s Emikou seznámil, na začátku byl zajímavější a taky mi příběh místy malinko připomínal "Renegáty". Ale knihu jsem přečetla jedním dechem a líbila se mi myšlenka toho, kolik soukromí nám už teď virtuální realita bere. Druhý díl si snad přečtu už v angličtině, protože jsem hrozně zvědavá na pokračování.... celý text

Jen 27 dnů 2018, Alison Gervais

Byla to vážně pěkná oddechovka se zajímavým námětem. Hlavní hrdinka nebyla špatná, Archer byl dost sladký, ale jednu (celkem zásadní) věc jsem mu nevěřila a to tu jeho sebevraždu, přišlo mi, že autorka jeho ani jeho situaci nevykreslila dost na to, aby člověk chápal, že se rozhodl se zabít. Ke konci už se kniha trochu vlekla a konec nebyl žádné překvapení, ale hezky se to četlo a navozovalo to příjemnou podzimní až zimní atmosféru.... celý text

Neptunův syn 2012, Rick Riordan

Tak nějak jsem po prvním dílu čekala víc a nevím proč, ale tohle mě moc nebavilo. Možná si musím dát od Riordana teď chvíli pauzu nebo jsem nebyla zrovna ve správném rozpoložení, ale ke konci už jsem se docela nudila a těšila se na konec. Ale Tábor Jupiter je moc hezky zpracovaný, obzvlášť mě zaujala postava Hazel a její minulost a bylo fajn vidět Percyho z pohledu ostatních. Trochu mi tam chyběl obvyklý humor a sarkasmus, bylo ho tam méně, ale bojové scény napsané stejně dobře jako vždycky a příběh promyšlený. Další díl si určitě přečtu, ale asi až po nějaké době.... celý text

Proroctví 2012, Rick Riordan

Myslela jsem, že dám hvězdičky jen čtyři kvůli pomalému rozjezdu a kvůli tomu, že mi trvalo dlouho než jsem si zvykla na postavy, ale konec to vytáhl na celých pět. Je pravda, že mi hodně chyběl Percy a jeho sarkasmus, Jasona jsem si neoblíbila a Piper byla fajn až ke konci, ale jinak... Rozjezd je pomalý, ale pak už je to neuvěřitelně napínavé a zamotané, zamilovala jsem si Lea a ke konci jsem knihu nemohla odložit. Příběh je záhadnější a trochu temnější než v sérii "Percy Jackson", což je super a hlavní zápletka vypadá fakt skvěle. Kniha je místy vtipná (obzvlášť scéna u vládce větru mě bavila) a vážně dobře napsaná. Myslím, že se hned pustím do dalšího dílu.... celý text

Alchymista 2005, Paulo Coelho

Čekala jsem teda něco víc. Ze začátku mě kniha celkem zaujala, ale pak nejen, že jsem se začala nudit, ale hlavně mi přišla myšlenka celé knihy úplně... zkrátka mi nesedla. Hlavní hrdina byl nesympatický a štvala mě skoro jakákoliv další postava a hlavně ty proslovy mi přišly hrozně hloupé. Pořád se jen opakovala Řeč světa a Duše světa a Osobní příběh, všichni pořád žvanili o znameních a všechno to bylo hrozně umělé. Bylo tam několik myšlenek, které se mi zalíbily, ale většinou to bylo jen kázání na smysl "máš jen jeden život, nedělej si starosti a jdi za svým snem". A ani konec mě nějak nenadchl. Prostě za mě nic moc.... celý text

Kostičas 2014, Samantha Shannon

Kniha mě nebavila a nepřiměla jsem se k tomu, ji dočíst. Nápad i příběh byl zajímavý a autorčin styl psaní ušel, ale zkrátka jsem nebyla vtažena do děje, hrozně jsem se ztrácela ve jménech lidí a ve schopnostech jasnovidců. Hlavní hrdinka mi moc sympatická nebyla a celé to bylo takové temné a přesto ne napínavé. Další díly zkoušet nebudu.... celý text

Prohnilé město 2018, Leigh Bardugo

"Prohnilé město" bylo možná o trochu méně strhující než první díl, ale na tom mělo nejspíš svůj podíl hlavně to, že jsem na čtení měla málo času a často jsem neměla příležitost pořádně se začíst. Jinak nemám knize co vytknout. Postavy skvělé, vtipné a skvěle napsané dialogy i bojové scény, dobře zvládnuté napětí. Neuvěřitelně obdivuju autorku nejen za to, jak dobře píše, ale i jak umí příběh dobře promyslet a vymyslet všechny zápletky. Líbilo se mi, že i na rozdíl od druhého dílu Kaz působil méně nedotknutelně a neomylně a užívala jsem si pohledy do minulosti postav. Tyhle dvě knihy si mě vážně získaly a určitě se k nim budu vracet. Rozhodně doporučuju.... celý text

Sputnik, má láska 2009, Haruki Murakami

Ze začátku mi kniha přišla hodně podobná "Norskému dřevu", pak už se ale příběh i koncept začal měnit a dost mě zaujal. Líbí se mi styl, kterým Murakami píše, mám ráda jeho dialogy a myšlenky i témata, kterými se zabývá. Postavy moc sympatické nebyly, nevytvořila jsem si k nim žádný zvláštní vztah, ale nebyly vyloženě protivné. Chvílemi jsem byla při čtení trochu zmatená a některé pasáže byly zdlouhavější, ale četbu jsem si užila a k autorovi se určitě zase vrátím.... celý text