Královna stínů

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Ztratila všechny, které milovala. Celaena Sardothien se vrací zpátky do říše a jediné, po čem touží, je pomsta. Brzy si ovšem uvědomí, že ve hře je mnohem víc – musí osvobodit prince Doriana, kterého pomocí magie ovládá král ze skleněného hradu. Musí zjistit příčinu královy moci! Ale hlavně nesmí zklamat svůj lid, který do ní vložil veškeré naděje....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/289317/big_kralovna-stinu-CO8-289317.jpg 4.72252
Série:

Skleněný trůn / Trón zo skla 4.


Žánr:
Literatura světová, Fantasy, Pro děti a mládež

Vydáno: , CooBoo
Originální název:

Queen of Shadows, 2015


více info...
Nahrávám...

Komentáře (386)

Kniha Královna stínů

TVer
08. května

(+ SPOILER) Tato série je upřímně čím dále tím lepší. Třetí kniha se mi líbila hodně, ale tato kniha se mi zase líbila o něco víc.

Kniha je nabitá akci od začátku do konce. Celaena, která už vystupuje jako Aelin se vrací do Zlomuvalu, aby si zde vyřídila účty.

Samozřejmě se vydá za Arobynnem, který by ji mohl poskytnut odpovědi, které hledá a následně se setká s Chaolem, který měl s králem vrahů schůzku. Aelin se tváří, že si ho nevšimla a tváří v tvář se s ním střetne až později.

Od začátku je tedy zřejmé, že Arobynn a jeho plány budou pro celou knihu a možná i zbytek série důležité. Je mi líto, že Jeřáb zůstal ve Wendlynu a Aelinu tak musí všemu čelit sama. Rozhodne se ale také osvobodit Aediona, co jsme také všichni očekávali, že udělá, a tato scéna byla dle mého názoru skvěle popsaná.

Věc, ze které jsem ale nešťastná celou knihu je to, jak se Chaol k Aelin chová. Poslal ji do Wendlynu, aby byla v bezpečí, ale pak je na ní naštvaný, když se vrátí v podstatě s prázdnými rukami. Také je naštvaný kvůli tomu, že vládne silnou mocí, která by se mohla rovnat králově moci, ale Chaol je z toho nešťastný, protože si myslí, že by ji nikdo pak nedokázal kontrolovat. Co se mi také nelíbí je jak ji obviňuje ze všeho, co se událo a nazve ji zrůdou. Sám Chaol sloužil dlouhé roky králi, který si zotročil jiné národy a království a ani mu nenapadlo se proti němu obrátit. Pak opustil Doriana a dosáhl tak toho, že si král Doriana zotročil a že od jeho těla vložil temného prince valgů. Ale má drzost obviňovat Celaenu z věcí, za které ona absolutně nemůže, i když sám Chaol je neuvěřitelný zbabělec.

Další věc, která mě trochu zarazila je to, jak v první nebo druhé knize autorka zmínila, že Celaenu a Chaola pojila jistá "zlatá nit". Takto autorka v jiných knihách opisuje pouto mezi druhy. Je ale zřejmé, že Aelin a Chaol druhy nejsou a nebudou a tak nechápu, proč bylo toto pouto vůbec zmíněno.

Moc se mi ale líbila změna, která v rámci celé knihy nastala u čarodějnic, které se postupně začaly "polidšťovat". Také jsem byla ráda, když se ukázalo, že dcera Marion Elide je stále naživu a doufám, že její postava má v další knize také prostor.

Když se Jeřáb dostal do Zlomuvalu, vůbec mě to nepřekvapilo, protože jsem očekávala, že najde nějakou záminku, aby se vydal za Aelin, aby i jejich příběh mohl pokračovat.

Musím uznat, že plány na zabití Arobynna, svržení krále a osvobození magie byli skvělé, moc se mi líbilo jak to autorka promyslela a také jsem ráda, že Arobynna zabila Lysandra, která také dostála jisté odplaty.

Další z věcí, které ale nerozumím je to, proč se už od počátku nikdo nepokusil přijít s nápadem, aby Dorianův náhrdelník nějakým způsobem zničili nebo mu ho sundali? Nikde v knize nebylo zmíněno, že by se pokoušeli sejmout prsteny strážím a tyto by nešli dat dolů, tak by mě zajímalo, z čeho všechny postavy vyvodili, že náhrdelník je k jeho krku přivařený a prostě sundat nejde? Obzvlášť, když se na konci knihy ukázalo, že náhrdelník bylo možné zničit a sundat.

Musím uznat, že scény s Aelin a Jeřábem byli skvěle napsané a už se těším na další vývoj jejich vztahu, je to asi má oblíbená část série.

V neposlední řadě mě závěr knihy velice překvapil, kdy jsme se dozvěděli, že král vlastně není ta primární zrůda, ale je jí vévoda Perrington, který je vlastně králem valgů. Jsem ale ráda, že se Kaltain osvobodila z nadvlády jeho a valgů, a že se jí zároveň podařilo zničit třetinu táboru v Morathu.

Celkově se mi kniha moc líbila, víckrát jsem byla absolutně šokovaná (jako např. když Arobynn navlékl Aelin prsten, pomocí kterého by jí mohl ovládat) a musela jsem prostě číst dál. Celá série je čím dále tím lepší. Jsem velice zvědavá co se stane v dalších knihách a hned se do té další pustím.

annes
18. dubna

Poutavost příběhu se stále drží, rozuzlení hlavního motivu pěkně poskočilo a vedlejší postavy si mě získávají čím dál víc. Dějová linka s Manon přináší další zajímavou postavu Elide, tak uvidíme co se z ní přesně vyklube a další dámy (Kaltain, Lysandra i Faliq) rozhodně nezaostávají a také ve svých příbězích mají, co nabídnout. Hooodně dobrý čtení:-)


Vjeerus
19. března

Asi už si zvykám, že první třetiny knih od autorky bývají hodně pozvolné až vleklé. Ne že by mě to vyloženě nebavilo, ale měla jsem ohromný problém se začíst.
Naopak zbytek knihy je jedno velké wow. Intriky, akce, odhalení.
Hlavní hrdinka mě velmi překvapila, jak je prohnaná, pružná (mentálně) a jak moc umí přemýšlet dopředu, i když se navenek tváří jen jako přímočarý vrah. Tahle její póza jí dostává občas do problémů, obzvláště s jednou postavou, která se naopak zasekla v nějakém ideálu a nechce se ohnout před změnami světa.
Celkově mi přijde, že poslední dobou čtu knihy, kde jsou všechny postavy (až na hlavního záporáka) strašně hloupé, ale v této knize je opak pravdou. Hrdinové hodně přemýšlí dopředu a nad důsledky svých činů a intrikují. A to mě baví, sledovat ty cesty ke zjištění spolu s příběhem a ne půl knihy čekat, až to někomu docvakne. Možná tam jsou někdy scény, kdy mě napadla otázka "A kdy to ten člověk stihl?", ale v celkovém kontextu mě to zas tak moc nerušilo.
Co se týká romantiky. No upřímně mě všichni děsili tím, jak se toho autorka nebojí. No tak od této knihy nic moc nečekejte. Nějaké napětí tam je a mě naopak drásala nervy ta sebekontrola hrdinů a tak se ničeho peprného opravdu nedočkáte.
Takže až na pomalejší rozjezd jsem si tento díl užila, troufám si říct že o maličko víc, než ten předchozí a rozhodně s touto sérií hodlám pokračovat, protože ten závěr...

Njangu
18. března

Každý díl je lepší a lepší. Napínavé, má to spád a nemůžu se dočkat konce. Úžasně jsem se bavila u slovních výměn Aelin a Jeřába. Fakt mě baví :-D Vlastně mě baví všechny postavy, kromě Chaola, který mě už druhý díl pěkně štval, tou svojí pravdou. Nicméně to vypadá, že i u něj bude posun k lepšímu. Tak uvidíme. Jsem hodně zvědavá, jak se osudy postav ještě propletou a jakým směrem se budou vyvíjet dál.

Tesset
16. března

Opět skvělé. Zapojují se nové postavy, všechno se proplétá, vyjasňuje a objevují se nová tajemství. Příběh Asterin pro mě byl zatím nejsilnějším momentem ze všech 4 dílů. A Chaol... tomu fandím, má oblíbená postava.

terpin
13. března

První část se neskutečně vlekla, ale ta druhá, ta už stála za to!! A ten závěr, super!!!

evismaior
21. dubna

80% - tato série má zatím vzestupnou tendenci. Důkazem je i čtvrtý díl série Královna stínů, v němž se Celaena, tedy královna Aelin vrací do Zlomuvalu, aby porazila krále Adarlanu, vyrovnala se se svou minulostí, zachránila své přátele a vlastně minimálně i celý světadíl.
Doporučuji si před tímto dílem přečíst soubor novel Krvavé ostří, který sice časově předchází celé sérii Skleněný trůn, ale s ohledem na to, že tyto příběhy jsou o Celaenině působení v Tvrzi vrahů u mistra Arobynna Hamela a ten se ve Skleněném trůnu objevuje poprvé právě až po Aelinině návratu do Zlomuvalu (a v obou případech se jedná o naprosto zásadní postavu se stěžejním vlivem na osud hlavní hrdinky), tak mi připadalo, že na sebe obě tyto knížky parádně navazují.
Jinak jsem moc ráda, že autorka konečně upustila od svojí potřeby psát Muzikál ze střední odehrávající se v partě nájemných vrahů a hlavní hrdinka se tak konečně nejeví jako namyšlený spratek hovící si v luxusu, který se vyžívá v tom, že na všechny dělá bububu jako největší vražedkyně všech dob. Nyní je Aelin napsaná jako skutečný člověk, který má za sebou tragické dětství a nelehké dospívání, zažil spoustu bolesti a spoustu jí i způsobil, zažil přátelství i zradu, lásku i nenávist, otroctví i svobodu, i když to poslední zatím spíš jen ve snech.
Oproti další autorčině sérii Dvorů se mi pak konkrétně v této knížce hodně líbilo také to, že se ohledně vztahů mezi postavami nemotala v nekonečných opakujících se kruzích, naopak jednotlivé postavy procházely uvěřitelným a pestrým vývojem - Aelin, která pozvolna přijímá svoji roli královny, vývoj jejího vztahu s věrným vílím Jeřábem, nalezeným bratrancem Aedionem (a oba mezi sebou hledají rovnováhu coby základ Aelinina dvora), kurtizánou Lysandrou, která pod domnělým pozlátkem ukrývá mnohem víc, než by se zdálo, Chaolem, pro kterého je Aelin zprvu jen lhářka a zrůda nadaná magií (a tady je jeho prozření napsané opravdu poutavě), je tu i princ Dorian ovládaný démonem, s nímž bojuje ve své mysli. A někdejší mistr Arobynn, s nímž má Celaena nevyřízené účty, ovšem i v jeho případě lze mít pochybnosti, zda nakonec nesledují stejný cíl. A dokonce i někdejší dvorní rivalka Kaltain se objevuje na scéně s pár novými prvky do děje.
Což už se dostáváme ke druhé dějové lince v Morathu, kde se cosi odporného děje kolem čarodějnic a kdysi nezlomně kruté velitelce Manon taktéž začíná leccos docházet a musí řadu věcí přehodnotit. Tahle dějová linka mi v předchozí knize přišla nadbytečná (stačilo by ji na pár stranách zkrátit do této knihy) a i zde to zprvu bylo jen jakoby zbytečné natahování příběhu a odvádění pozornosti od Zlomuvalu, naštěstí v poslední čtvrtině knihy se to konečně změnilo a začalo mě pokračování čarodějnického příběhu zajímat stejně tak jako toho zlomuvalského - a tak by to mělo být, když už kniha takhle skáče z jednoho do druhého, že by se čtenář měl těšit na všechny části. Tak snad v dalším dílu už se podaří co do vyváženosti i toto a budu moci hodnotit ještě výše.

Nale
12. března

(+ SPOILER) Za mě nejlepší díl Skleněného trůnu.

Ze začátku se to sice vleče a Lysandra mě příliš neoslovila, ale záchrana Aediona byla skvělá (kdo by se netěšil, až se bratranec konečně shledá se sestřenicí, že?), stejně mě zaujala linka s Arobynem. Odhalení plánu Aelin po jeho vraždě, bylo bravurní a já jen valila oči v němém úžasu.

Konečně jsme se taky dočkali setkání Aelin a Manon Černozobé – který rozhodně nezklamal. Jejich souboj na mostě byl super, stejně tak to, jak Aelin Manon zachránila. Za to má u mě plus!:) Celá linka s čarodějnicemi, Erawanem, Manon (kterou jsem si tu doslova zamilovala), Elide a Kaltain byla zajímavá.

Romantika mezi Aelin a Jeřábem mi překážela, fakt jo, bez téhle kapitoly bych se klidně obešla. Přiznávám ale, že když se poprvé objevil ve Zlomuvalu, byla jsem doslova štěstím bez sebe.

Aedion mě na druhou stranu vytáčel. Z úžasného bojovníka, kterého jsem milovala v Dědičce ohně, se stal žárlivý vůl. Přestože jsem chápala jeho zlost na Aelin kvůli krevní přísaze, najednou svým chováním připomínal spíše náctiletého puberťáka.
O Chaolovi je škoda se vyjadřovat… V tomhle díle byl na odstřel. Jediné, co dokázal, bylo litovat se a obviňovat za všechno Aelin, ale hej… to že on sloužil králi jako věrný služebníček celá léta a neudělal vůbec nic, ba si ani neuvědomil, že je něco špatně, to je přece vedlejší, že? Opravdu jsem si přála, aby mu dal Jeřáb pěstí. Díky bohu za Nesryn! Jediné, s čím jsem s Chaolem souhlasila, byla záchrana Doriana.

Co se týče Doriana - prostě wow! Jízda od začátku do konce. Bylo zajímavé sledovat jeho vnitřní souboj s princem valgů, zoufalství, stejně tak i ten úžasný moment, když si nákrčník strhl.
Závěrečný souboj mezi Aelin, ním a králem byl napsaný naprosto úžasně. Autorka tyhle momenty umí. Stejně tak dechberoucí moment, kdy Jeřáb s Aedionem zničili zvonici a osvobodili magii. Aelin mě znovu překvapila, všechno vymyslela skvěle, i to, jak Dorianovi nasadila prsten, aby ho zachránila.

Trojice se opět shledala, král je poražen a máme tu další nepřátelé v podobě Maewe a Erawana. Chaol po útoku ochrnul a odjíždí za léčiteli, Dorian se musí vzpamatovat po posednutí valgem a Aelin plánuje cestu do Terrasenu.

Omlouvám se, ale nemůžu si odpustit poznámku vůči Aelin na konci… Když už jsem si myslela, že se její arogance konečně trochu zkrotila a tohle je jediný díl, kde se mi opravdu zamlouvá, zase nic. Jen jsem kroutila hlavou, když prohlásila, že se Chaol stává jejím vyslancem a je jí úplně jedno, co si o tom myslí Dorian. No, zřejmě zapomněla na fakt, že Chaol je přímo podřízený Dorianovi, jakožto svému králi a Aelin nemá nejmenší právo mu něco přikazovat.

Kniha si ale za svou nesmírnou čtivost, napětí a propracovanost, rozhodně zaslouží nejvyšší hodnocení.:)

1 ...