Královna stínů

Z více stran jsem slyšela, že je tenhle díl ten zlomový. Ten, po kterém mě série konečně chytne. Měli ti dotyční pravdu? Rozhodně ano.

Upřímně, dlouho to ale tak nevypadalo. Od první stránky se mi kniha četla perfektně (vůbec nejlépe z celé série), bavilo mě to, zápletky byly skvělé, ale pořád jsem si u toho říkala: “Jo, dám zase nějaké vyšší hodnocení, ale pořád mi tam něco chybí.” A pak si autorka asi řekla, že mě polapí stůj co stůj a na posledních dvou set stranách se jí to maximálně povedlo. A přitom stačilo vlastně tak málo. Ale nejdřív postupně.

Aelin se vrací do Zlomuvalu, aby pomstila ty, které ztratila a zachránila ty, co jí ještě zbyly. Znovu se setkává s Chaolem, jejichž vztah je na bodu mrazu. Po letech je znovu v jejím životě bratranec Aedion a nechybí nakonec ani Rowan, od kterého se už těžko může někdy odpoutat.

Ti všichni a někteří další, od kterých by to třeba nikdy nečekala, jí pomáhají v její pomstě vůči Arobynnovi a také ve snaze zachránit Doriana, který je ovládán temnou magií, co na něj uvalil jeho otec, adarlanský král. Je ale vůbec šance ho ještě zachránit? A co všechno se přitom ještě odhalí?

Musím přiznat, že na začátku mě autorka trochu naštvala ohledně Aelin a Chaola. Samozřejmě jsem věděla, že ti dva spolu neskončí, protože spoilerům se u téhle série úplně vyhnout nedá. Ale mrzelo mě to Chaolovo chování. Jak kdyby se mu úplně změnil charakter. Vůbec mi to k němu nesedělo. A ten jejich rozhovor, který byl skoro na konci, bych spíš ocenila právě na tom začátku. Takové to rozumné smíření.

Co se mi naopak líbilo hned, byly scény s Aedionem. To jejich první setkání a ten první rozhovor po letech, to byly momenty, které si budu pamatovat. I vzhledem k tomu, co tak nějak tuším do budoucna. Vtipně se do sebe strefovali a špičkovali. Podobně jsem si užívala i scény s Lysandrou, která neskutečně překvapila v průběhu celé knihy.

Pak tu byla stále ještě oťukávací romantická linka s Rowanem. Postupně se to zlepšovalo a přicházela jsem jim na chuť, ale zároveň jsem měla celou dobu pocit, že tohle bude hlavní pár, který u mě bude výjimečně na druhé koleji. Už třeba jen ten jejich první polibek, na který tak dlouho čekáte a vzhledem k tomu před jakou událostí proběhl, tak bych čekala větší a delší výbuch emocí.

Kromě dějové linky s Aelin si o pozornost říká zase Manon. V předchozím díle mě její linka vůbec nebavila, troufám si říct, že mě doslova nudila. Ale tady si mě hodně rychle získala. Charakterově tady krásně vystrkuje růžky a baví mě, že pod tou zlou schránkou se skrývá hodně dobra. To ukázala tím vzkazem nebo při rozhovoru s Asterin a to, co udělala pro Elide. Mimochodem ta její bitka s Aelin byla taky jedna ze scén, které ve mně zůstanou.

A v čem vidím obrovský potenciál do dalších dílů je právě tahle malá čarodějnice a k ní princátko. Měli spolu jen dvě scény, ale maximálně mě dostaly. To byly přesně ty momenty, na které já čekám, když mě má nějaký pár chytit. A oni dva je měly okamžitě.

Co se týče záporných postav, tak jsem si říkala, že některých se autorka zbavila překvapivě rychle, ale když jsem došla až na konec, tak jsem zjistila, že má ještě spoustu es v rukávu.

Letos tuhle sérii už opravdu doklepnu, protože jsem se konečně na ni napojila tak, jak jsem potřebovala, abych chtěla vědět, jak to celé dopadne. Takže pokud jste na tom jako já a taky vás předchozí díly nenutily ve čtení spěchat, tenhle to změní.

(SPOILER) jjj, další super díl. Začátek málo akce, bylo to takové pomalejší, ale ke konci jsem jen otáčela stránky :) Všechny hlavní postavy se mi skvěle četly a těším se na další díly, kde konečně funguje magie :)

(SPOILER) Aelin opustila Doranelle a vrací se do Zlomuvalu.
Chaol by si za své přivítání zasloužil pěstí.
Naopak Nesryn si moje sympatie získala téměř okamžitě.

Shledání s Aedionem. Rowan. A nové, překvapivé přátelství v podobě Lyssandry.

Aelin s Rowanem mě přiváděli k šílenství. Slow burn jak prase. Až mě to bolelo.

Arobynn se oficiálně řadí mezi mnou nejvíc nenáviděné záporáky (spolu s Midasem ze Zlaté klece). A Sám se dočkal pomsty.

Aelin má kolem sebe podporu, a přesto cítí potřebu všechno nést sama. A to mě chvílemi vážně vytáčelo…

A ta scéna s prstenem? Stejný šok jako při prvním čtení.

Nechala jsem se příběhem úplně pohltit. Chtěla jsem jen číst a číst a ignorovat svět kolem. Tahle série má pro mě to něco — a já to bez výhrad miluju

Žádná dějová linka mi nepřišla slabá. Nenudila jsem se ani chvíli. Děje se toho strašně moc, na všech frontách, ale všechno do sebe neuvěřitelně zapadá. Nebo zapadne :)

Více recenzí najdete na IG: segra_jdem_si_cist

(SPOILER) Musím uznat, že v porovnání s ACOTARem nakonec TOG působí mnohem propracovaněji. Hodně dějových zvratů, nemůžu říct, že by byly úplně nečekané, ale přesto jsou velmi dobře napsané. Občas se ztrácím v ohromném množství postav, což přičítám tomu, že jsem první dva díly přečetla před 3 lety, a pak jsem měla problém prokousat se třetím dílem (který jsem po třech letech dočetla před pár dny). Vyhovuje mi, že je děj popisován z pohledu více postav (byť v er-formě) a celkem jsem si oblíbila Manon... A nemůžu si pomoci, ale Abraxose si představuju jako Bezzubku :-D
Nejpůsobivější scéna pro mě byl asi právě střet Manon a Aelin. Těším se na další díly (a zároveň se děsím toho, co mě na dalších stranách čeká...).

Zatím určitě nejlepší díl! Moc se těším na pokračování a jak se bude vyvíjet dějová linka s Manon!

Za mě skvělá série.
Postavy perfektně napsané a přilnete k nim i k těm vedlejším.
Zbožňuju linku Manon za mě nejlepší postava z knihy.

Ok, I’m in!
Tomu říkám kniha! Jsem ráda, že jsem ToG po prvních dvou knihách nevzdala. Tenhle díl byl opravdu skvělej! Pár zvratů, pár nových nečekaných schopností, pár zachráněných a i nějaká ta ztráta. Nejvíc spokojená jsem, jak se vyvíjí vztah Aelin a Rowana/Jeřába (achjo) a osobnost Manon.
Zkusím teď číst ty dvě následující knížky pospolu.

Zatim urcite nejlepsi dil. Porad se neco delo. Vypraveni z uhlu vice postav je super. Tesim se na dalsi. Chystam se na tandem dalsich dvou knih. :)

5/5 Absolutna bomba. Zatial najlepšia kniha zo série. Vrelo odporúčam!

A je to tady. Aelin si jde i se svými přáteli pro to, co jí patří! Musím říct, že Aelin je mi ještě sympatičtější než Cealena ( IKYK )

Tuhle sérii naprosto miluji! Každým dílem mi to přijde lepší a lepší.

S každým dílem mě to baví o něco víc. Jsem zvědavá, kam mě zavedou ty další.

(SPOILER) Tak tento díl mě nadchnul. Nemohla jsem ho odložit. Cca v půlce knihy se příběh opravdu rozjel a zvrat na konci mě opravdu šokoval. Vůbec netuším co na to říct. Protože toto bude ještě zajímavé. Smrt Katlain mě dostala. Za to co jí prováděli jsem čekala, že se těm...daleko víc pomstí a udělá jim že života peklo. Mám menší tušení co by mohl být ten kámen, který si vyřízla. Těším se co přinesou další díly.

Ohledně tohoto dílu mám smíšené pocity. Když začnu negativy, tak vás upozorňuji na fakt, že v první třetině knihy budete pociťovat nutnost profackovat některé postavy. Ze začátku knihy jsem se s Aelin nějak nedokázala sžít a její charakter jsem jaksi nepoznávala. Jakoby se mi obrysy hlavní hrdinky, kterou jsem poznávala tři díly, začaly rozpíjet. Paradoxně se ale v tomto díle objevují moje nejoblíbenější momenty celé série. Maasová to s akcí zkrátka umí a ne jednou budete během čtení pociťovat mrazení na zádech nebo slzy v očích (až tak dobré to je).

více na mém bookstagramu:
https://www.instagram.com/chci.byt.louka/

Někdo slíbí, že ve světě plném intrik a magických švů nebude nuda ani minutu, a skutečně to dodrží, musíte si přiznat, že jde o zázrak hodný obdivu s nádechem drsné elegance. Jako kdyby někdo vzal šálek černého humoru, přidal kapku fantasy koření a nakonec to všechno elegantně podal v balení, které vypadá, že ho ušila sama královna stínů. Připravte se na jízdu, která vám zaručí, že i když vás něco škrtne, bude to škrtání, po kterém toužíte vrátit se zas a znova. Tohle není jen o boji, ale o stylu a dravosti, která nechává stopu stejně jako dobře nalakované nehty v dešti. Jestli máte rády kombinaci síly, tajemna a sarkasmu, pak jste zkrátka na té správné straně světla i tmy. A že vás to nenechá chladnými? To je přesně ten efekt, co si žádá pozornost.

Čarodějky, Elide, Kalthain, Dorian bojující s valgem uvnitř… Vše skvělé, tak se nebudu opakovat.

Jen jedna věc. Ani při druhém čtení, pořád nějak nechápu, co ten Chaol Celaeně/Aelin tak strašného udělal. Že jí neřekl o plánovaném výslechu Nehemie, na který už stejně nedošlo? Co všechno neřekla Celaena Chaolovi a Nehemia jí?
Naopak při druhém čtení mám Chaola ještě radši, stále oddaný princi, celou Královnu stínů osvobozuje otroky a pomáhá povstalcům. Co pro ně zatím dělala Aelin?

Zatím ve všech knížkách se můžeme dočíst, jak se Celaena vyžívá v kuchání svých protivníků, neustále si představuje, že někomu podřezává hrdlo atd., i otřelé válečníky Aeidona a Jeřába děsí, jakou stvůrou vlastně byla v tvrzi vrahů, ale když to stejné řekne Chaol, je to špatně :-)

Skvělé, začíná se to parádně rozjíždět.

Aelin se vrací do Adarlanu, aby konečně začala jednat. Pomstít Sama, svrhnout krále a zachránit celé království. V zemi vládne temnota a strach. S pomocí přátel i nepřátel se snaží osvobodit magii… a Doriana.

Ve městě se mezitím objevuje i Rowan – vílí válečník, který patří k jejímu dvoru. Je připraven jít pro Aelin i do nejhlubší temnoty a položit za ni život. Ona je jeho královna. A on jí bude věrně sloužit.

Manon mezitím začíná pochybovat o rozkazech, které dostává. Královy plány jsou stále temnější a zvrácenější. Touží své nepřátele zničit, ne s nimi bojovat. A jakýkoliv vzdor se trestá smrtí…

Čtvrtý díl jsem si užila na maximum. Spřádání plánů, intriky a boj o holý život. Aelin je skvělá hlavní hrdinka – všechno má dokonale promyšlené a pak jen s otevřenou pusou sledujete, jak všechno do sebe zapadá.

Ja som si to veľmi užila. Ak som si bosorky obľúbila už v predošlej knihe, tu som im absolútne a beznádejne prepadla.
Chaol bol v tejto sérii dosť kritizovaný, aj mna tu podľa očakávaní rozčuľoval, no zároveň som s ním podivne sympatizovala. Mali sme velmi komplikovaný vzťah.
Niečo sa vyriešilo, niečo sa pokazilo, ide sa ďalej.