Říše bouří
kniha od: Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/346400/bmid_rise-bouri-4tT-346400.jpg
4.6
2075
Pro Aelin dlouhá cesta k trůnu teprve začala, ale už nyní je jasné, že bude plná zrady, nepřátelství a nevraživosti. Pokud si chce udržet korunu a ochránit své království, musí se spojit s lidmi, kteří až do teď byli nepřáteli a musí bojovat proti zlu, které se chystá pohltit celý svět. Zkáza se na ni řítí ze všech stran a jediná zoufalá možnost, jak přežít, je obětovat to, co miluje nejvíce na světě.... celý text
Skleněný trůn / Trón zo skla 5.
Žánr:
Literatura světová , Fantasy , Pro děti a mládež
Vydáno: 2017 , CooBoo
Originální název:
Empire of Storms , 2016
více info...
Komentáře (348)
Komentáře 348 Recenze 11
(SPOILER)
Četla jsem v tandemu s Věží úsvitu, dle návodu, který někdo vytvořil. Dohromady mají oba díly 1352, ale já tím prolítla ani nevím jak. U tohoto dílu mi vadilo, že to bylo občas moc překombinované... Jakoby autorka dávala indicie po celou sérii, ale pak se jí toho sešlo prostě moc, že musela vymyslet něco dalšího, aby to nějak poslepovala dohromady. Taky mi přišlo nelogické, jaké intriky a trumfy měla Aelin v rukávu. Jako by byla tou nejbystřejší postavou z celé knihy, i přesto, že má po boku xset let starého partnera a o dalších spolubojovnících ani nemluvím. Asi by mi víc vyhovovalo, pokud by to popouštěla postupně a ne vždycky jako velkou pecku a odhalení. Lorcan a Elide mi k sobě nepasovali. Přišlo mi, jako by autorka potřebovala napárovat každého, kdo jí přijde pod ruku. Stejně tak Aedion s Lysandrou k sobě prostě nešli...
I tak ale měla kniha spád a bavilo mě to. 4,8*
Opět napínavá jízda. Pottera jsem nečetla, takže mi to nic nepřipomínalo, ale občas mi to přišlo moc překombinované a trochu moc zaláskované. Ale jinak fajn a hned jdu na další díl.
Konečně! Konečně bezostyšně plný počet hvězd v téhle sérii. S nultým dílem zatím nejlepší knihy. Chtělo se mi u toho smát, brečet, masakr! Závěrečná bitva byla naprostý Top! A příběhy všech byly Aaaach No prostě konečně si to sedlo a už jsem rozdýchala i ten trapnopubertální rozchod Celaeny a Chaola :D
5*/5*
Bomba, naprosto úžasné!
Ten konec byla emocionální masakr, brečela jsem jako malé dítě, a událo se několik zvratů. Celou knihu provází akce a bitvy (mám pocit, že každých 100 stran se bojovalo), děj mě stále táhl dál.
Zamilovala jsem si Manon, ale všechny postavy mi přirostly k srdci.
SJM nezklamala. Říše bouří se mi ohromně líbila.
Doporučuji všem čtenářům, ale pro milovníky fantasy povinná četba.
(SPOILER) Tento díl jsem četla zároveň s Věží úsvitu. Bylo to neskutečně akční, napínavé a těžko se šlo odtrhnout. Navíc zde konečně dostal prostor Dorian s Manon, které miluju. Ovšem konec mě donutil snížit hodnocení. Bohužel. Celá pointa je úplně stejná jako v Harry Potterovi, dokonce se mi zdálo, že tam byla i použita některá stejná slova. Další, co mě mrzelo, byla ta věc s druhy. Mám ráda Sama a mnohem víc by se mi líbilo, kdyby on byl tím druhem a láska mezi Rowanem a Aelin by byla osudová i bez toho. Tuto sérii jsem dosud považovala za tu nejlepší fantasy sérii vůbec, takže mě trochu mrzí, kam se to ubralo. Jen bych si přála, aby se to v posledním díle nějak napravilo. A taky doufám, že Dorian dostane víc prostoru ukázat, co v něm je.
Bomba!!! Celá kniha byla skvělá a zejména poslední kapitoly byly plné neočekávaných překvapení.
Sarah je královna slov. Výborně napsané, já to žeru od začátku do konce. Jdu hned číst další díl. Jsem zvědavá jak to vše dopadne.
(SPOILER)
Sérii dočítám tak trochu ze setrvačnosti. Sice mě zajímá, jak to dopadne, kvalita knih je však bídná. Tento díl jsem si ještě více všímala krkolomných popisů, které byly hrozně nepřesné, nepřirozené nebo vůbec nedávaly smysl ("Lorcan pohodil sekerou v ruce - poprvé, podruhé-, až se kovově rozezněla v hustém lese"...pohodí si jí v ruce a ona vydá kovový zvuk? Která část? Jak? O co?) Nebo se třeba zbytečně opisovaly jednoduché a nedůležité činnosti, čímž vznikl zmatek a balast. Těch opisných slov mi přišlo opravdu hodně a měla jsem z nich dojem, že autorku pohltila kreativita a snažila se opsat drama až skoro poeticky, ne zrovna kvalitně a hodnotně, takže výsledek působí jako od studenta, který používá velká slova, myslí si, jak z toho všem vstanou chlupy na pažích, a přitom je to úsměvné.
Neméně úsměvně působily lechtivé scény, to jsem se opravdu smála... tisíce předchozích stran se hrálo v náznacích, které samozřejmě mají sílu, a tady to napálila přímo...a ty popisy..."ocel obalená v sametu" je moje nová noční můra. :D
Chybí mi taky vysvětlení některých věcí - Lysandra si zmenší prsa a změní se v netopýra, ale jizvička zůstane? Proč?
SPOILER ZDE: Finální část v zrcadle byla zklamáním. Přišlo mi, že čtu fanfikci Harryho Pottera - jedině ona ví, že musí zemřít, zemřít musí jenom ona, aby byl temný záporák zničen. Pak ještě požádá ducha, aby s ní byl, až na to dojde... napsáno úplně ve stejném duchu a se stejnými obraty.
A pak už bych zmínila jen klasiku - všechny postavy dokonalé, nejchytřejší, mají plán, vše jim vychází. Atd atd.
Pozitivně vnímám, že se vydali do světa. Mnohé fantasy mají super mapu a pak se pohybují jenom na kousku. Tady mě bavilo poznávat krajinu, i když to mohlo být popsáno záživněji. Taky jsem si oblíbila postavu Elide, protože (zatím) nic moc neumí a je velmi lidská. Zajímavé mi přijdou konce světa, jejichž řešení jsou servírována tak nějak "za pět dvanáct", takže se buduje napětí do poslední chvíle. Plány, které byly uvedeny do pohybu dříve v knize, jsou pěknou hrou se čtenářem... i když teda to, jak to nakonec všechno vyšlo do puntíku je takové zbytečně pozitivní. Moc se mi líbil konec s Mave a jejím dlouholetým působením na Aelinin život.
Věž úsvitu snad překonám, protože tohle zakončil ukázkový cliffhanger, Chaola moc nemusím od jeho strany 1. Ale jsem zvědavá na místa a kulturu, kterou to přinese.
Je tady vůbec potřeba recenze?
Nejradši bych jen napsala: "prostě Massová"
Tohle byla zase neskutečná jízda, moc jsem si celý příběh oblíbila.
Aelin absolutně zbožňuju a její velká překvapení mi vždy přivodí infarkt.
Ale abych pravdu řekla, přestože jsem si zamilovala všechny postavy, ze všech nejvíc jsem si oblíbila Lorcana.
Bohužel jsem jaksi přestala zbožňovat Doriana. Chápu jeho těžký osud a soucítím s ním, přesto se mi nelíbí muž, kterým se stal.
Jinak nevím, co bych vytkla. Přestože byla knížka dlouhá, všechno bylo, jak mělo.
Nemůžu se dočkat posledního dílu.
Už je to rok, co jsem si dala pauzu, protože jsem si chtěla prodloužit zážitek z této série, nakonec byla delší, než jsem chtěla. Chvíli mi trvalo, než jsem se rozpomněla na předchozí díly, abych si vše pospojovala do souvislostí. Jakmile jsem se začetla, byla to neskutečná jízda.
Moc se mi líbili vedlejší linky, které jsem v předchozích knihách až tak nemusela.
Konec byl jeden velký doják, kdy jsem byla dost naměkko.
Nejradši bych přeskočila Věž úsvitu a šla hned na finále, tak snad mě bude bavit, Chaol se mi trochu znelíbil.
(SPOILER)
Dneska ráno dočteno ..., a i když jsem tento prozatímní konec čekala, dostalo mě to a konec Aelin byl doopravdy tragický. Všechno do posledního puntíku vyřešila, vymyslela a připravila pro ostatní a pak sama ..., je s ní Fenrys, ale ten toho moc nezmůže.
Myslela jsem si, že nejlepší díl bude 4. ale teď to povyšuji na tento 5., dokonalost. A jak má autorka vše vymyšlené do posledního detailu, nic se tam neděje pro nic za nic.
Jen teď moc nevím, jak se mám začíst do 6. dílu, který je vlastně souběžný tomuto a podle všeho bude celý o Chaolovi, když bych chtěla vědět, jak bude příběh pokračovat.
Aelin je prostě boží ! V tomto díle mě ale lákala víc dějová linka Elide a Lorcana a také Manon. To byli teď mojí favoriti. Knížka, jak už jsme si v této sérii zvykla, měla pro mě prostě pomalejší start a od půlky kniha zase běží jako po másle :)
(SPOILER)
…
…
No co říct, když dočtete knihu a konec Vám vyrazí dech.
Tenhle díl byl skvělý hlavně v tom, že se postavy, které byli na jiných místech konečně sešli a vše zapadlo do sebe.
Moc jsem si oblíbila romantickou linku dvojice dobrosrdečné Elide a nepřípustného Lorcana.
K srdci mi přirostla i Manon a její charakterový posun je čím dál tím lepší.
Musím říct, že skleněný trůn má co se týče příběhu za mě asi lépe propracovaný děj než Dvory, kdy vše najednou dává smysl.
Aelin je badass hrdinka s velkým srdcem, a její tajné pletichaření dodává příběhu spád.
Nejraději bych přeskočila 6.díl a šla rovnou na 7., protože chci vědět hned teď co bude s Aelin a jejím dvorem dále. Ale hold se musím nejdříve prokousat vedlejším příběhem Chaola (který ztratil mé sympatie ve 4.díle), třeba chlapec ještě překvapí :D
Při čtení se ve mě odehrávala též jedna velká bouře. Číst se mi to nechtělo kvůli tomu, že by mě to nebavilo - naopak, styl psaní Maas mi sedl a příběh mě strhnul, ale bála jsem se toho, co to se mnou udělá, jak budu postupovat příběhem. Já se čtením byla pozadu a podle reakcí těch, kteří knihu měli za sebou, jsem měla strach. A pro mě to byla emoční jízda, kdy jsem na konci knihy nevěděla, jestli mám být naštvaná nebo dojatá. Míchalo se to ve mě neskutečně. Líbilo se mi, jak na konci všechno zapadlo a že nám autorka jisté věci tají, aby to ve finále mohla využít, jako překvapení. A u této knihy se to podle mě povedlo asi nejlépe. Na konci jsem si řekla prostě wow.
Záměrně neodhaluje všechny myšlenky Cel, ani její plány, aby čtenář mohl být stejně překvapený, jako samotní její přátelé. Na druhou stranu mě trochu štve, že Cel se nesvěřuje ostatním a nechává si plány pro sebe a nechtěla bych být v jejich kůži. Cel se mi tímto dílem dostala více pod kůži a její konec pro tuto knihu. Těším se na další díl a jsem napnutá jako struna.
Rowan je Rowan, tedy Jeřáb, jehož překlad jména mě pořád štve, jeho jsem si užívala. Ano, ač uznávám, že je až moc dokonalý, mě to nevadí. Jeho postava mi v tuhle chvíli jednoduše sedla. Jsem zvědavá, jak se s tím vším vypořádá v dalším díle on.
Kdo mi tam chyběl byl Chaol, jenž podle mě v minulé knížce neměl moc prostoru, ovšem Věž úsvitu to všechno vynahradí ( už vynahrazuje :D ).
Manon skvělá, jako vždy a za mě asi nejoblíbenější ženská postava po Cel. Od začátku jsem doufala, že se její linka bude ubírat tímto světem a těším se její roli v pokračování příběhu.
Kdo se zařadil mezi mé oblíbené postavy je Fenrys. Gavriel taky není vůbec špatný, ale Fenrys na mě svým humorem vítězí na plné čáře.
Pokud jde o zápornou postavu tohoto příběhu, já ji snad nenávidím více, než krále Adarlanu. A doufám, že se jí dostane hodně, hodně špatného konce.
Těším se na další díl a nemohu se ho dočkat, přesto mi to nebrání v tom, abych si momentálně užívala Věž úsvitu a čekám, jak se i tento příběh spojí s celkovým příběhem a co nám přinese nového a zda ho nějak ovlivní.
(SPOILER)
No já už tu sérii nepoznávám. Zatímco v prvním díle mladé trdlo, které jako zázrakem přežilo roční pobyt v drsných dolech, jedlo na hradě čokoládové dorty, nakupovalo šatečky a myslelo na chlapce a pak na konci nečekaně zlikvidovalo jakousi příšeru v tajemné komnatě, teď je z ní vládkyně světa, stojící v čele několika armád a usilující o nový světový řád.
Celaena, která se teď jmenuje Aelin, se dostala do rodné země, usedla na trůn, ale nějak to nefunguje, Terrasen je v troskách a nikdo na ni není moc zvědavej. Z jedné strany se blíží kruťas Erawan, z druhé tvrdá vílí královna Maeve.
Dorian dávno není hejsek s postavením následníka trůnu ve skleněném hradě, kde se může jen tak poflakovat a číst si, ale z rozbitého domova po otcově smrti utíká.
Železozubé čarodějky drancují, co se dá, předně Zlomuval, ale jedna z nich, měkkosrdcatá Manon, při bitvě zachrání Dorianovi život, místo aby nelítostně plenila. A za chvíli už jsou z ní a Aelin kámošky…
Přiznám se, že jsem úplně nepochopila tu Aelininu souzenost s Jeřábem, proč byl tak šokovanej tím, že to bylo všechno nějak předurčený. Snad mi to v dalším díle nějak stručně zopakujou.
Boží, Boží, Boží! Neskutečně mě to baví, knihu si užívám a jsem z ní odvařena. Děj je prodknutý neskutečnými hláškami a zvraty jsou jízda. Chvilinku trvalo než mě to zcela pohltilo ale pak jsem četla prostě jedním dechem. Tuhle série moc doporučuji.
Tento díl bohužel hodnotím jako lehký nadprůměr. Předešlé díly teda byly 2x lepší, než tady tento.
Musím se přiznat, že začátek mě vůbec nebavil a musela jsem se jim prokousat. Dále mě snad ani nebavila Aelinina linka v tomto díle. Přišla mi taková nudná, nezábavná a prostě, tentokrát mi nesedla. Hlavně jsem měla pocit, že z Aelin se stal opravdu nafoukanec, který nevěří nikomu jinému, než sobě, i když jí nikdo nic neudělal.
No, ale naopak mě v tomto dílu opravdu hodně bavila linka Elide a Lorcana, byla přímo skvělá, zábavná a napínavá.
A do toho všeho, jsem si fakt hodně oblíbila Lysandru, je chytrá, vtipná a hlavně drzá, opravdu pěkně vymyšlená postava.
Co se týče postav Fenryse, Gavriela a Aediona, tak jsem ráda, že zde autorka ukázala a odhalila jejich minulost.
No a v poslední řadě Manon a Dorian. Jako, mrzí mě na jednu stranu, že už skoro vůbec není výrazný, mám pocit, že ho autorka už zde prostě drží opravdu silou. Nezdá se mi, že by ta postava byla nějak důležitá. Narozdíl od Manon, kterou jsem si vcelku taky oblíbila a má zde nějaké poslání.
Jsem ale rada, že tu zde autorka uvedla i lechtive scény.
Tento díl hodnotím 4* a už se strašně těším na další díl. Jelikož ten konec??? No, omluvte mě, musím jít číst.
Tenhle fantasy svět mám ráda . Ale pět hvězd tentokrát dát nemůžu. Aelin, se většinu času chová jako arogantní a pokrytecký fracek. Nechápu, jak s ní vůbec ještě někdo může mluvit. Vážně skvělý materiál na královnu. To by opravdu chtěl někdo vládce, kterému nelze věřit a který pokud by mu náhodou nevyšlo nějaké to vydírání, tak nechá všechny umřít? A nedej bože, aby se na ni někdo špatně podíval, pak ve své pomstě zničí celý svět. Jo, její chování mě štvalo.
Bylo to zdlouhavé, některé věci v bojových scénách byly nelogické.
(SPOILER)
Já… už fakt nevím.
Tahle kniha mě několikrát přiměla brečet, ať už štěstím nebo smutkem, všechny charaktery jsou úžasně propracované, nikdo není dokonalý. Jsem taky ráda, že jsme konečně dostali nějaké ucelenější obraz o té dávné minulosti, a co se vlastně Eleně a Gavinovi přihodilo. Totálně jsem si zamilovala Gavriela i Fenryse (dávej pozor na Aelin, prosím tě). Nemám slov, prostě dokonalost.
Tohle je tak skvělá série. Je to úžasné, ohromující a dechberoucí.Je to propracovaný a promyšlený svět i postavy.
Aelin a její neustálý vývoj je famózní a její síly jsou úžasné, ale děsivé zároveň. Už teď nám ukazuje podobu královny, kterou se musí stát a snad i stane. A na konci knihy mě svými plány dostala, rozčílila ale i oslnila a když se obětovala, tak jí za to všechno musíte milovat.
Rowan je divoký vílí válečník a v tom to díle nám ukázal, že je jeden z nejsilnějších válečníků a je rovnocenným partnerem pro Aelin. Nejednou prokázal svou lásku a oddanost k Aelin. Jejich láska vás chytí za srdce.
Aedion Vlk severu, který je oddaný své královně,ale zároveň jí dokáže pěkně na plnou pusu říct svůj názor.
Lysandra se snaží zjistit kým skutečně je a snaží se nejen sama sobě,ale i ostatním dokázat, že není jen hezká tvářička. A její oddanost a víra v Aelin je neochvějná.
Manon jak už jsem psala dřív miluju. Rozhodla se následovat své srdce a i když věděla, že jí to bude stát vše. Byla zmatená, zraněná a sama,ale přes to všechno nepropadla zoufalství.
Dorian můj další oblíbenec. S každým dílem ho obdivuji víc a víc. Z mladého prince se stal nebezpečný král. Střety s Manon úplně hltám, jiskří to mezi nimi od prvního setkání.
Elide na svobodě získává postupně sebevědomí a z ustrašené a křehké dívky se stává sebevědomá a nádherná žena, která svými schopnostmi dokáže přelstít každého. A přes všechno čím si doposud prošla,tak je stále sladká, vtipná a má obrovské srdce.
Lorcan divoký a osamělý vílí válečník, který slouží Maeve. Na své cestě potkává Elide, která dokáže Lorcana srazit na kolena, nemá z něj strach a nic mu nedaruje.
Úžasné dobrodružství pokračuje a čtenáři nedovolí odložit knihu . Jsem překvapená vývojem a napnutá jak kšandy . Masakr ..uf ... Aelin je prostě skvělá !!!
Všeobecně se mi na sérii Skleněný trůn líbí to, jak nám Sarah J. Maas dalším a dalším dílem odkrývá nová monstra a stvoření. Každým dílem si říkám, že už snad nemůže přijít něco více nechutného a děsivého a ono hele, v dalším díle to je ještě horší. Stejně tak to je i s akcí, se kterou si Maas umí skvěle vyhrát.
Konkrétně v Říši bouří se mi líbí interakce a chemie mezi postavami po střetnutí dějových linek. Ale úplně nejzábavnější momentem stejně byla chvíle, kdy na sebe Aelin zase vzala kůži Celaeny Sardothien a setkala se se starým známým.
Kdybych měla říct nějaká negativa, tak Říše bouří byla dílem snad s největším počtem chyb v překladu ale to není chyba autora.
PS: Kdyby se měl člověk napít pokaždé, když narazí na větu „Z jeho očí se nedalo nic vyčíst... ", stala by se z toho skvělá picí hra.
PPS: Ale asi byste si toho z děje potom moc nepamatovali.
PPPS: Taky vám připadá, že se postavy zkroušené válkou a plující od jednoho válečného konfliktu k druhému, chovají jako na výletní lodi?
více na mém bookstagramu: https://www.instagram.com/recbook_cz/
Perfektní kniha! Říše bouří boří všechny superlativy předchozích dílů a jde ještě dál. Mix vedlejších postav, z kterých se stávají postavy hlavní, je perfektní. Sžívání a spolupráce tolika různorodých charakterů mě v tomto díle úplně dostala. Nechybí pořádná dávka akce, vtipných scén, překvapení, intrik, celé okořeněné vznikajícími pouty mezi hrdiny. Tlupa naprosto valí!
Jsem si myslel, že už je rozhodnuto a ejhle, cesta k trůnu je teprve na počátku. Akční, napětí a návraty některých postav z předešlých dílů. Povedené.
Další úžasná kniha od autorky a současně i mé nejoblíbenější knižní série. Tento díl je docela obsáhlý a ze začátku se trošinku vleče, jenže zbytek knihy je tak dobrodružný, poutavý, plný vtipu, že nevíte, že jste si na něco chvíli ztěžovali.
Moc se mi líbily postavy, které jsme již potkali ve 3. díle (Maeviina tlupa), zejména Fenrys - dostali zde více prostoru a myslím, že se to bude jen zlepšovat. Rozhodně zde nechyběly pletichy a šílené (avšak nedostižné) plány Aelin, její sarkasmus, smysl pro humor, bojovnost a sebedůvěra mě provázela celou knihou. V knize se najde spousta částí, které se staly mými oblíbenými a čítávám je dost často znovu a znovu (např. ten konec).
Jednoduše si knihu musíte přečíst, budete putovat a bojovat společně s Aelin a jejími přáteli.
Nechápu jak to Maasová dokáže. Tolik zvratů a promyšlených linek v jedné knize, navíc tak neskutečně čtivé. Uznávám, že Aelin stále moc nemusím, ale všichni ostatní jsou prostě skvělí.
Výborné, výborné, výborné, co víc dodat. Snad jediná výtka, nevím proč jsem tento díl považovala za poslední. Pár stran před koncem jsem nechápala, jak tak složitý děj na zbývajících stranách vyvrcholí... abych nakonec pochopila svůj omyl, že toto ještě není konec. Sice se budu muset znovu vypravit do knihkupectví, ale po uplynulých dílech předpokládám, že i zbytek série bude stát za to.
Já nemám slov.
Tenhle díl byl skvělý. Ostatně jako předchozí díly.
Elide působila dle mého sebevědoměji a jsem si jí oblíbila.
Na ten konec nevím co říct. Možná jen to, že jsem nic takového nečekala. Nečekala js že to skončí takhle.... smutně.
Já se těším na poslední díl a doufám, že nebude vadit, že přeskočím věž úsvitu, protože ji nemám doma....
5* :0
Předtím jsem jim říkala, vedlejší postavy, teď jsou mé oblíbené, hlavně Elide. Nemít nic a přitom umět využít vašeho, co se naskytne tak jako ona, to je opravdu dar. Škoda, že já ho nemám.
Příběh nabral na obrátkách a různá odhalení a rozuzlení plánů Aelin byly hooodně dobré. Jde vidět, že Masová s každým dílem roste také, co se do umu psaní týče. Za mě hodně zajímavá jízda a ten konec, hustý.
Jak už to tak u SJM mám, prvních 100-150 stran jsem četla stejně dlouho, jako zbylých 500. Vždy mám problém se na začátku začíst do knihy, i když nemám vyloženě pocit, že by ta část byla nějak naplněna nepodstatnými informacemi.
Ocenila jsem slití dějových linek do jedné. I když jsme stále sledovali děj z pohledu různých osob, vždy se jednalo o stejnou situaci. Díky tomuto jsem si opravdu užila části s čarodějnicemi, které mě zajímali už v předchozím díle, ale nemohla jsem se zbavit vtíravého pocitu, že kvůli tomu dostávám míň toho "pravého" děje. A zde se ukázalo, že ten vtíravý pocit byl bezpředmětný.
Velké mínus začínám vidět v chování hlavní hrdinky. Jakože ano, ten závěr byl epický, ale proč to sakra musí dělat vše na tajňáka? Její intrikaření a vytahování es z rukávu už je docela ohrané a ve výsledku mi v hlavě bliká to obří ALE.
Rozhodně se těším na další díl, protože i přes to moje ALE v předchozím odstavci jsem napjatá jak struna, jak to tedy vše dopadne (jak asi vím, ale ta cesta k tomu bude určitě jedna velká mela, bitva za bitvou a spousta akce).
Na závěr bych podotkla, že tímto dílem jsem konečně pochopila ty řeči o tom, že Maasová se vyžívá v explicitních scénách. Číslem 5 skleněného trůnu skončil pohádkový příběh - ať už obsahem sexu, tak i množstvím krve a násilí.
(SPOILER)
75% - V předchozím dílu mi k lepšímu hodnocení knihy chyběl větší soulad ve čtivosti dvou základních dějových linek, kdy to, jak hlavní postavy ve Zlomuvalu chystaly boj proti adarlanskému králi, bylo napínavé, a do toho autorka "zdržovala" s tím, co se dělo s čarodějnicemi, což začalo být poutavé až na samém konci.
Musím ale uznat, že tohoto nešvaru se autorka v pátém pokračování série Skleněného trůnu vyvarovala, bavily mě všechny dějové linky a při přeskakování mě to naopak nutilo číst dál a dál, abych se co nejdřív dozvěděla, jak to pokračuje s Aelin, která po neúspěšném jednání s terrasenskými vůdci zamíří se svým malým dvorem tvořeným zejména měničkou Lysandrou a bratrancem Aedionem k moři a poté na jih, kde má podle vzkazu postav z dávné minulosti kdesi v mokřadu najít zámek, do něhož následně vsadí klíče Sudby a zapečetí jimi definitivně bránu do temného světa. A jak je to dál s vílákem Lorcanem, který se na vlastní pěst vydá rovněž hledat klíče Sudby a na cestě se potká s tajemnou dívkou Elide, jejíž matka kdysi zemřela, když zachránila Aelin život, Elide potom věznil strýc a nakonec jí v minulém dílu pomohla k útěku čarodějnice Manon a svěřila jí k předání pro Aelin jednu velmi důležitou věc. A jak je na tom Jeřáb, který musel narychlo odletět do Zlomuvalu zachránit nového adarlanského krále Doriana před náletem čarodějnic. A konečně jak to pokračuje právě s Manon, která se konečně vzepřela velitelce čarodějnic a své babičce a ocitla se na útěku.
Hrdinové během toho procházeli uvěřitelným vývojem, jakož se logickým a uvěřitelným způsobem vyvíjely i jejich vzájemné vztahy (např. Aedion a jeho znovunalezený otec Gavriel nebo Dorian, který je tak otřesený tím, že mu zabili milovanou Sorschu, že už nechce nic mít s žádnou slabou lidskou ženou a shlédne se raději v mocné čarodějce) a tím lepší to pak bylo, když se všechny tyto postavy nakonec setkaly, přibylo pár dalších, které jsou čtenáři známé ze souboru novel Krvavé ostří (zejména král pirátů a dívka Ansel, která kdysi Celaenu zradila u Tichých vrahů), a samozřejmě královna víl Maeve, která k příběhu přidala závěrečný střet a způsobila v ději pořádný zvrat. Tím ale větší zklamání bylo pro mě to závěrečné odhalení, asi proto, že nějak nemám ráda to vláčení postav příběhem řízené takovým tím, že byly vyvolené nebo pro ně někdo jiný měl nějaký plán. Ano, ono si čtenář často řekne, co všechny postavy nutí se pouštět do nových a nových krvavých střetů (a tenhle díl je opravdu na můj vkus násilný občas až nechutně), proč se raději neseberou a nejdou si někam v klidu žít. A autor to pak vysvětlí nějakým plánem. Copak sám nevěří tomu, jak silné své postavy napsal? A že by šly bojovat proti zlu a za záchranu světa samy i bez plánu prostě proto, že jim není jedno, co se kolem nich děje? Myslím, že zrovna Aelin prošla v životě takovým vývojem, že jí bych to i věřila.
Co bych dále vytkla tomuto dílu je určitá roztříštěnost a nedostatek jednotícího prvku. Je to celou dobu tak trochu ve stylu "objeví se tu všichni, které známe, a podíváme se, jak to s nimi bylo dál". Ano, na konci většina z nich bojuje bok po boku proti Maeve a už předtím jim jde víceméně o totéž - porazit temného krále Erawana a poslat ho zpátky tam, kam patří, ale nic z toho se vlastně v tomto dílu neuzavře, a tak se stává spíš takovou předzvěstí toho, co bude následovat ve velkém finále. Jako by se autorka zhlédla v Hollywoodu, který teď také s oblibou dělí ty závěry na dvě části a po první, aby si divák jen kousal nehty, kdy bude venku ta další (viz Harry Potter a Relikvie smrti 1 a 2, poslední díl Stmívání nebo Avengers - Infinity war a End game). Tak aspoň že tuhle sérii čtu v době, kdy už je dopsaná, a mohu se hned vrhnout na další díl.
Po dočtení knihy mám trochu smíšené pocity. Kniha byla hodně dlouhá a stalo se tam hrozně moc věcí.
Začala se mi líbit postava Manon a doufala jsem, že nastane nějaký posun s její postavou, což se stalo. Také jsem byla zvědavá jak bude příběh pokračovat pro Elide, která se vydala najít Aelin. Rozhodně jsem nebyla zklamaná.
Někdy jsem ale měla pocit, že jsou postavy při některých scénách melodramatické až příliš a občas mě to tam rušilo. Nikdo takhle nemluví, nikdo by takhle nikdy nemluvil a je to prostě někdy trochu moc.
Co se týče Aelin, už mě to její plánování začíná štvát. Divím se, jak s ní ještě můžou všichni zůstat a všichni ji důvěřují i když se stane, že co den, to další překvapení, které nachystala Aelin a nikomu o tom neřekla. Už to začíná být trochu otřepané a už se mi to přestává líbit.
Konec mě ale skutečně překvapil, opravdu jsem něco takového ani náhodou nečekala. Vzhledem na to, že mě ale čekají další dvě knihy jsem si jistá, že se vše spraví.
Jinak mi ale kniha přišla v některých ohledech moc táhlá. Jsem zvědavá na ty poslední dvě, ale teď si musím dát pauzu, protože mě tahle série už vyčerpává.
Poutavý příběh, pěkné čtení. Závěr je neskutečný. Škoda jen, že jsou všechny ostatní postavy sympatičtější než hlavní hrdinka.
Jde videt5, že se pomalu příběh chýlí ke svému konci. Všechno se začíná pomalu rozplétat a odhalovat, jak to vlastně bylo. Aelin mi jako postava už skoro od začátku není moc sympatická, a tak mi to až slepé zbožňování jejího dvora přijde celkem přehnané. Oblíbila jsem si spíš Manon a Chaola, který bohužel v tomhle díle chyběl. Hurá na další díl.
(SPOILER)
Tak tenhle díl se mně asi líbil ze všeho nejvíce, zatím..... Předpokládám, že ten poslední bude jízda ;)
Oblíbila jsem si Aelininu drzost, prostořekost, lstivost, to jak před všemi vystupuje zprvu jako totální rozmazlená mrcha a další povahové rysy, které jsou dost často označovány, za ty špatné. A ano, chápu to. Vidím to tak, že i kladný hrdina musí být občas za toho zlého, jinak by byl moc průhledný a to se tedy opravdu o Aelin říct nedá....
Obdivuji úžasnou autorčinu schopnost, vytvořit tolik dějových linek, které pomaličku rozmotává, aby je ve velikém finále mohla splést zpátky dohromady a ještě to dokázat v tak obsáhlém díle.
S.J. Maas je opravdu královna .. za mě jedna z nejlepších autorek, které dokáží udržet napětí na tolika stránkách a nepolevit.
Moc se těším co přinese poslední díl. Teď jen rychle spojit další nitky dílem o Chaolovi, který mě čeká a pak si užiji to velkolepé finále v posledním dílu, které se pomaličku připravuje. Oblíbila jsem si i všechny ostatní postavy, které se postupně přidávají a jejich osudy se navzájem proplétají.
(SPOILER)
Za mě zatím nejlepší díl.
Co se hlavní hrdinky týče, lidi zde se dělí do dvou skupin. 1. ji milují a 2. nesnáší. Já se zatím řádím spíš k té první skupině, je to za mě jedna z lepších hlavních hrdinek (teda ne že by to bylo nějak moc těžké - většina hrdinek YA fantasy jsou udělané jak přes kopírku). Taky jsem si konečně naplno oblíbila Manon, Elide, Lorcana a Lysandru. Chaol mi v tomto díle nijak nescházel.
Elide a Lorcana jako dvojku naprosto žeru a jestli spolu neskončí, tak nevím.
(SPOILER)
Po úžasném díle Královna stínů, ze kterého jsem byla nadšená, mě Říše bouří upřímně zklamala.
Na knihu jsem se moc těšila a měla od ní velká očekávání. Nemohla jsem se dočkat, až dorazí domů. Opět se to čte samo, styl psaní je chytlavý. Nikdy jsem však nečetla něco tak příšerně překombinovaného....
Začátek byl úžasný - čarodějnice útočící na Zlomuval, Mamonina záchrana Doriana. Měla jsem pocit, že Dorian konečně dostane více prostoru. Elide s Lorcanem jsem si jako dvojku zamilovala, stejně tak jejich celou dějovou linku. Setkání Elide a Aelin bylo zkrátka dojemný, až jsem skoro brečela.
Největší problém jsem ale měla právě s Aelin.
A teď se omlouvám všem jejím fanouškům, ale ještě nikdy jsem nečetla o tak nesnesitelně arogantní pokrytecké „drsnačce“, která všechno tají, přestože k tomu neměla důvod, (ale samozřejmě jí všichni odpustí, protože přece měla ty nejlepší úmysly! Až na to, že by klidně VYVRAŽDILA Zátoku s nevinnými lidmi, kdyby jí Rolfe odmítl, boj s valgy byla její vina a zemřeli kvůli ní lidé) a nedej bože, aby si někdo dovolil s ní v něčem nesouhlasit! To pak nastanou klasické poznámky, že by všechny spálila na popel, jak už jsme zvyklí… Nechápu, proč skupina tolerovala ty její povýšené výstupy. Všechny jen komandovala, provokovala (dost hnusně musím říct). Třeba k Dorianovi se chovala naprosto otřesně a naprosto se mi znechutila. Ne, ani za mák nevěřím, že o něm smýšlí jako o příteli.
Zátoka lebky s Jeřábem a Dorianem byla super, dokud se nepřipojili k Aelin a Dorian, stejně jako Jeřáb, se nestal jedním z jejích ozdobných doplňků bez vlastních názorů. Jen jednou Dorian svůj názor vyjádřil a ostatní mu div za to neukousli hlavu. Protože přece nemůže říct proti Aelin špatné slovo!
Náš Jeřáb… Kam se poděl ten bojovník, kterého jsem milovala ve třetí knize? Stal se z něj poslušný pejsek, který touží jen skočit s Aelin do postele. Toho očuchávání, vrčení, cenění zubů a hlavně popisů očí (a jejich přirovnání k různým druhů kamenů) bylo fakt moc. Nemám nic proti sex scénám, mám je ráda, ale tady se to podle mě nehodí. Přišly mi tam násilně vecpané, stejně jako u Manon a Doriana. Mimochodem, není tohle náhodou YA?
Manon se mi také víc líbila v předchozích dílech. Odhalení, že je ztracená královna, mě upřímně nešokovalo, protože, jak to tak vypadá, každá žena v téhle sérii je buď utajená královna, nebo má tajemství svého původu (Aelin, Lysandra, Elide, Ansel...). A její scénky s Dorianem… Opravdu je nutné každého párovat? Je smutné, že Dorian dostal největší prostor jen v postelových scénách. Přesto byla Manon nejlepší postava v dílu.
Co se ještě týče Aelin té tam bylo fakt moc.
Ona je ta nejdůležitější v celém univerzu, královna vyvolená samotnými bohy, nositelka světla, spasitelka, samozřejmě nejchytřejší, nejmocnější, navíc mučednice, která prožila všechno utrpení a na svých bedrech nese břemeno světa. Zapomněla jsem na něco? Možná ještě na tu věc s Jeřábem, že si byli předurčení dřív, než se Aelin narodila. Nechápejte mě špatně. Mám ráda silné ženské hrdinky, ale tohle je tak neskutečně přetažené za vlasy, že mám chuť mlátit hlavou o zeď.
Mimochodem, proč se doslova všichni muži podřizují ženám? Proč se každý geniální plán, každý dobrý souboj, nechává jen na Aelin a Lysandře? To muži v téhle sérii neumí myslet za sebe?
Další věc je magie Aelin aneb Deus Ex Machina.
Když už to vypadá, že dojde na pořádný souboj, vše se vyřeší tím, že Aelin ztratí kontrolu nad svou magií a ohněm všechny rozpráší. Logiku v tomhle absolutně nehledejte, protože tam platí pravidlo – čím víc se ponoříte do studnice, tím víc magie máte. A studnice Aelin je samozřejmě nekonečná! Kam se hrabe takový Dorian se svou – podle popisu – syrovou, nekonečnou magií, ze které ale bohužel vidíme pouze jakési smrště ledu a neviditelné ruce, které slouží hlavně v posteli (to fakt?:D bože!). Stejně jako Jeřábovi i jemu magie rychle dochází. Všechno se začalo řešit magií a mě chybí časy, kdy nefungovala.
Snad jediný pořádný souboj měla Lysandra s mořskými wyverny. Gavriel a Fenrys tam byli vlastně jen na okrasu.
Zvrat vystřídá další zvrat a po něm další… Kouzlo překvapení, které jsme zažívali v předchozích dílech, vyšumělo kamsi za humny.
Co ale musím pochválit, byly části s Elenou, Manon a Aelin a jejich putování do minulosti. Emocionální a srdcervoucí, až mi slza ukápla.
Závěr s bičovanou Aelin (kam se hrabe utrpení Ježíše… pardon), její oběť i utajený geniální plán se spojenci mě nedostal. Možná proto, že už jsem byla z knihy tak otrávená, že už jsem jí chtěla mít dočtenou.
Skleněný trůn mám moc ráda. Dědička ohně a Královna stínů patří mezi mé oblíbence. Ale po tomhle díle se váhám pustit do dalších. Nejspíš si sérii přečtu znovu od začátku.
Opět skvělé. Kvalitou se to určitě vyrovnává předchozím dílům, i když musím říct, že ze začátku mi chvilku trvalo se začíst a bylo tam tak nějak moc postav a nedávalo mi to moc smysl, což se k mé úlevě na konci geniálně vyřešilo. Za to musím autorku pochválit. Tak spletitý děj a tolik postav jejichž osudy se všemi možnými směry proplétaly a spojovaly a přesto to dávalo smysl. A i když má kniha skoro 700 stran, tak to uteklo strašně rychle a pořád se tam něco dělo. Přesto to nebylo zajímavé jen dějem, ale hrozně se mi taky líbil jazyk, kterým je to napsané, to přidávalo na kráse popisným scénám, které já moc nemusím, ale autorka tohle umí. O postavách snad ani nemusím mluvit, ty jsme si snad zamilovali všichni. V tomhle díle jsem si ovšem víc zamilovala Manon, která byla opravdu skvělá. Chtěla jsem být součástí děje a prožívat všechno s postavami což se mi poslední dobou neděje moc často, naposled u Rodu země a krve, takže tohle autorka umí:). No a konec byl samozřejmě hrozně smutný a doufám, že se to v dalším díle nějak vyřeší. Ale jinak naprosto nádherný příběh, který si rozhodně musíte přečíst.
Musím sa opakovať a napísať, že séria je s každým dielom lepšia a lepšia, prichádzajú nové postavy, dej je čoraz viac napínavý, tajomstvá vyplávajú na povrch a ako to Aelin vie najlepšie, nikdy neprestane šokovať, rovnako ako autorka samotná.
Opäť dochádza k striedaniu pohľadov a konečne som si našla cestu aj k Manon, ktorá, ako ostatné postavy má svojich démonov s ktorými sa musí vysporiadať. Už len dúfať, že ďalší diel bude minimálne tak úžasný ako tento a snáď ešte lepší!
Štítky knihy
láska pro dívky pro dospívající mládež (young adult) fantasy království
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Kniha Říše bouří je v
| Právě čtených | 68x |
| Přečtených | 2 957x |
| Čtenářské výzvě | 147x |
| Doporučených | 320x |
| Knihotéce | 895x |
| Chystám se číst | 552x |
| Chci si koupit | 219x |
| dalších seznamech | 19x |