Říše bouří

Po roce čtu sérii znovu. Aelin je pro mě s každým dílem stále otravnější hrdinka. Tajnůstkáře jednající za zády bytostně nesnáším v reálu, natož číst o takové hlavní postavě. Chemie mezi ní a Jeřábem úplně o ničem.
Manon - hlavní ženská postava č. 1 celé série. Nádherný osobnostní vývoj, probouzející se lidské city, Třináctka a Abraxos jako její rodina, tajemství jejího původu, neprvoplánový vztah k Dorianovi.
Elide a Lorcan - krása, krása, krása. Jejich putování i vztah jsou nepředvídatelné, napětí mezi nimi, Lorcan a jeho pomalu se projevující něžná stránka, Elidina síla beze zbraní pouze v chytrosti. Úžasné, úžasné, úžasné.

Jízda mezi hromy a blesky vyvolá v každém, kdo se odváží nastoupit, pocit, že zvládne i ten nejdivočejší počasí světa, a to bez kapky deště v duši. Svět se tady točí tak rychle, že by mu i větry mohly závidět, ale přitom si udrží tu správnou rovnováhu mezi chaosem a elegancí, což je umění samo o sobě. Nikdy nepřestane udivovat, jak dokáže propojit divokost s nečekanou něhou, a přitom neztratit šmrnc ani kapku sebeironické jiskry. Nejde o žádnou poklidnou plavbu, spíš o vír, který vás strhne a zároveň donutí obdivovat, jak se v něm dá plout s grácií. S každou stránkou roste chuť na další záchvěv téhle bouřlivé energie, která se nevzdává a nepolevuje. Vyčerpávající, osvěžující a tak trochu drzá jízda, která nezklame nikoho, kdo se nebojí pár kapek adrenalinu. Takový závan svěžího vzduchu, který vás nechá s pocitem, že i nejdivočejší bouře může mít svůj vlastní rytmus a styl.

Četla jsem v tandemu s Věží úsvitu a ta mě bavila trochu víc. Každopádně toto mělo naprosto perfektní napínavý a pro mě i překvapivý konec.

Napínavé od prvej do poslednej stránky. Bolo úžasné sledovať, ako sa všetko prepája, komplikuje, ako sa objavujú postavy z predošlých kníh, všetkých spája spoločný cieľ. Boli slzy, bol hnev, dojatie aj radosť. A ten koniec... Och
No a ešte Lorcan bol :)

Další díl za mnou a už se nezastavitelně blížíme ke konci. Kniha má opravdu hodně stránek, ale většina z nich je plná napětí, akce a zvratů. Propojuje se nám zde konečně i povídkový díl Kvavé ostří, objevují se zde postavy, o kterých jsme už dlouho neslyšeli. Vše je opět napsáno naprosto brilantně, autorka umí napsat skvěle fungující světy, které dávají smysl a mají svá vlastní pravdila. Je zde hodně pohledů, které se střídají (samozřejmě jako u každé knihy, některé jsou zajímavější než jiné). Závěr knihy končí napínavě, takže můžeme být rádi, že už jsou všechny díly venku a nemusíme úmorně čekat (jako já, když jsem tuto sérii četla v roce 2015 poprvé). Je zajímavé dávat si rereading takto propracovaných fantasy knih, protože si můžete všimnou detailů, které vám napoprvé unikly. Opět jen doporučuji, úžasná série, úžasná autorka, jdu na další díl.

Další díl do skládačky jménem Skleněný trůn. Naprosto dokonale propracovaný příběh a to zdaleka nejsme u konce.

Na mě už v této knize bylo mnohého "příliš": příliš stránek, magie, nepřátel, kosených už po stovkách, příliš mnoho nadpřirozených a dokonalých hrdinů, příliš překombinované... Tady platí to, že "méně by bylo více". Chybí mi to napětí prvních dílů, kdy se bojovalo ručně, použití magie bylo výjimečné, kdy i jediný démon dokázal zamávat dějem. Zde jdou z jednoho boje do druhého, stále magicky vyčerpaní, ale stále zvládají čelit větší a větší přesile.

Za mě proškrtat "romantiku" Rowan - Aeilin, protože se to natahuje tak uměle, že už to ani není romantické. Lépe by bylo pracovat s jejich charaktery, důvěrou v partnerství, překonáváním traumat i těžkostí (jako to bylo v Dědičce ohně). Mám trochu pocit, že jakmile Maasová dá dva hrdiny dohromady už se jí nějak nedaří pracovat s nimi ve vztahu. To podle mě vede i k oslabení těch mužských charakterů - prostě je v určitém bodě "zmrazí" a pak už působí divně, toxicky apod. Zrovna tady se docela nabízelo, aby ti dva pořešili to, co se Aelin o sobě dověděla, případně čemu průběžně čelila... Rowan je snad její partner, ne hlídač.

No a teď pozitiva (a je jich hodně) - království prostě není zadarmo, rozkrývání univerza, spousta zajímavých odhalení, práce s dalšími postavami (Elide, Lorcan, Manon, Lysandra, Rolfe...). No každopádně je to velká jízda a je to pořád hodně zajímavé i po těch hromadách stran. Vytváření fantasy světů je rozhodně autorčina silná stránka. Konec pak byl skutečně nervy drásajícím vyvrcholením celého putování a po něm půjdete okamžitě shánět další díl (nejlepší je už ho mít doma).

V tomto díle se toho dělo tolik, že by mohl být jako samostatná série.

Aelin se vydává najít a pokud možno naverbovat vojáky pro boj s démonickým Erawanem a mrchou Maaeve. (Také ji nemáte rádi?) Mezi tím na Skleněný hrad a město útočí Železozubé čarodějnice a princ Dorian málem přijde o život. Naštěstí je tu ale Manon. (Mám ji díl od dílu raději.) Elide se podařilo uprchnout z Morathu a snaží se najít Aelin. K tomu se musí potýkat s Lorcanem.(Božínku, jak moc mě tihle dva bavili!)

Autorka všem postavám nachystala takové wow momenty a nová dobrodružství že jsem většinu knihy nestačila zírat. Linka Manon mě zasáhla asi nejvíce. Hledání záhadného artefaktu a wow konec. Neskutečné! Aelin by se opravdu mohla naučit komunikovat s ostatními.

Já tuhle knižní sérii fakt miluju!!!

Hned na začátku se ukazuje, že budování armády a hledání spojenců proti Erawanovi není tak jednoduché, jak se zdá.

Všechny postavy jsou velmi zajímavé a propracované. Zejména Lysandra. To je strašně silná, jak fyzicky tak psychicky, žena! Strašně jí obdivuju. Také linka Elide a Lorcana mě bavila a po tom, jak tento díl skončil, jsem vážně zvědavá, co se mezi touto dvojicí ještě odehraje. Jelikož je úplně miluju!

A je na řadě Manon a Dorian. Ty dva prostě “Ahhh”. Manon jak už jsem psala dřív miluju. A střety Mamon a Doriana totálně zbožňuju!

Kdo se zařadil do oblíbených postav je Fenrys. Gavriel je úžasný taky, ale Fenrys na mě svým humorem působí více.

Pokud jde o zápornou postavu tohoto příběhu, já ji snad nenávidím více, než krále Adarlanu. A doufám, že se jí dostane hodně, hodně špatného konce. Ámen.

Konec celého dílu byl… zničující. Opět vyšly najevo plány Aelin, o kterých nikomu neřekla, jak jinak. Mě už čeká 2 poslední díly a upřímně mám strach. Věž úsvitu jsem nečetla zároveňs touto knihou a tak proto jestě 2. Ale šíleně se bojím posledního..

Nejde tu nic moc vytknout ale nejvíce asi chyby v překladu. Ale to není chyba autorky.

Nebudu lhát – v téhle knize jsem byla zvědavá jen na Elide a Lorcana, proto jsem jí dala 5 hvězdiček. Mistrovské dílo, milovala jsem kapitoly z jejich pohledu, naprostá nádhera.
Konec bolel stejně jako nůž do srdce a teď se bojím číst zbytek série.
A btw, kolikrát v knize musíte zmiňovat, že Jeřáb má borovicově zelené oči, než si to čtenáři zapamatují (bylo to snad na každé druhé stránce)?

Přečteno za pár dní. Byla to jízda. Kniha je nabitá dějem a chytrým plánováním samotné Aelin. Magie, láska, beznaděj a svižné dialogy. Co jiného bychom si od pořádné fantasy mohli slibovat?

Epičtější už to být nemohlo.

Čteno v tandemu s Věží úsvitu a za mě tento díl spíše slabší. Četlo se to sice dobře, ale u tohoto dílu mě nutila číst dál převážně dějová linka Lorcana a Elide, ta byla naprosto skvělá. A dále také linka Manon a Třináctky, to mi několikrát doslova spadla brada.
Co se ale týče Aelin a jejích "dvořanů" - Aelin je naprosto nesnesitelná. Na druhou stranu mi to přijde jako přirozený vývoj jejího charakteru, takže ta postava je asi napsaná dobře? Nicméně Jeřáb mi v tomto díle připadá absolutně bez nějaké osobnosti, prostě je z něj jen poslušný pejsek a to je neskutečně otravné. To samé Aedion - ten je pořád ukřivděný a ufňukaný. Dorian je dle mého velmi zajímavá postava, která ale dostává zoufale málo prostoru a když už, tak jenom kvůli romantické lince.
Dále mi na tom vadí, jak je používaná magie. To už tu taky pár lidí zmiňovalo. Kolikrát čtete scénu, ve které se píše, že je někdo tak vyčerpaný, že už za chvíli vyhoří. A potom o pár hodin později bez nějakého odpočinku zase bojuje. Když se to autorce hodí do děje, tak tohle vůbec neřeší. Jasně, je to fantasy svět, ale podle mě opravdu dobrý autor dá té magii nějaká pravidla a používá ji konzistentně.
Vadí mi tam toho mnohem víc. Ale nejvíc asi ty postavy, protože si myslím, že kvůli nim se příběhy této autorky tolik čtou. Přijde mi, že s Jeřábem Maasová udělala to samé co s Rhysandem v pozdějších dílech ACOTARu. Nejdřív jsou to oba silné morálně šedé osobnosti, které budí respekt, mají něco odžito, mají nějaké trauma. A pak ve chvíli, kdy se dají dohromady s hlavní hrdinkou, tak se z nich stanou takoví podpantofláčci bez názoru a osobnosti. Z mužských postav pro mě v tomto příběhu stáli za to pouze Lorcan a trochu Dorian. A pána pirátů mám ráda už z Krvavého ostří.

Už od začátku se děla spousta věcí a to dobrých, i špatných. Zrady a překvapení byly na denním pořádku, proto kniha ubíhala a téměř ji nešlo odložit.
Série je každým dílem lepší a lepší. Bylo zodpovězeno hodně otázek, ale samozřejmě se objevily nové, na jejichž rozluštění si budu muset počkat.
Knížka skončila samozřejmě tak, že není možné se okamžitě nepustit do dalšího dílu.

(SPOILER) Četla jsem Říši bouří a Věž úsvitu zaráz, jak mi poradil booktok . Jsem za to ráda, bylo to takto stravitelnější a nepřišla jsem o kontakt se žádnou z důležitých postav (hůř by se mi vzpomínalo u Království popela, na které se chystám, kde vlastně postavy z ŘB skončily a proč, než bych dočetla VÚ) . Příběh má grády, ale přiznávám, že ty neustálé twisty a cliffhangery v podání SJM už trochu unavují.... Aelin má vždy vše naplanované a před všemi to skrývá a pak BUM...všichni v šoku, všichni naštvání....toto je u SJM dost typické i v dalších jejích ságách (dvory i půlměsíční město) a přijde mi to hodně potom přes kopírák .. hlavní hrdinka geniální stratég, plánovač a lhář, který překvapí i spojence...... Chci vědět, jak to dopadne, tak jdu pokračovat a fakt doufám, že se moje oblíbené postavy z té šlamastyky dostanou....

(SPOILER) Musím ubrat hvězdičku, protože ten konec??? Jakože cože? To byla taková ... celou dobu mi tím svým lhaním zatajováním a děláním plánů lezla na nervy ale toto? A že Lysandra souhlasila no to mi vyloženě obrátilo žaludek. A jestli jí tohle Aedion odpustí tak fakt klesne až na dno žumpy. Ono spoustů věcí by se nepotento kdyby furt nelhala. Jako snažila jsem se najít sympatie přece jenom je to hlavní hrdinka, ale ne jako fakt ne udělá jednu věc, co si řeknu ok a pak to dalšími 20 po. A konec Elid a Lorcan tak to mě tak ale tak na***** aspoň že Doriana a Manon nepo to už bych asi fakt knížku vzteky roztrhala. Chyběl mi Chaol tak doufám, že v příštím díle bude.

Smekám, ten pověstný klobouk ze své hlavy :-) Stále dokola se ptám, proč má tato série tolik dílů a zda to není zbytečné...čím nás tak může autorka ještě překvapit? Nu může a dost jednoduše...Neříkám, že to místa není už malinko překombinované a možná by se vše dalo malinkou urychlit, aby čtení bylo rychlejší a plynulejší (vždycky mám problém se do knížek začíst a začne mě to pořádně bavit až tak posledních 200 - 300 stran), ale jinak pecka. Co se mi libí a nemůžu se toho nabažit jsou myšlenkové pochody autorky. Jak se všechny díly prolínají, jak se všechny vedlejší postavy stávají zajímavějšími a důležitějšími. Jak se nám v tom to dílu hodně postav vrátilo, aby Aelin pomohly a splatily své dluhy. Super promyšlené. Stejně tak jako myšlenkové pochody Aelin, která je stále a neustále o tisíc kroků napřed. I když to pak občas vypadá, jako když svým blízkým nedůvěřuje a dělá z nich blbce (že Aedione?). Nu a ty konce knížek...napínavé, překvapivé a strhující. Tak pokračujeme vesele dál :-)

Neskutecne. Ctu tandem a mam jeste 11 kapitol ve Vezi usvitu ale ja potrebuju vedet co bude dal… je to cele propojene, jako Aelin to ma promyslene asi tak 200 tahu dopredu. Konec me dostal a stale doufam, ze nejak z toho celeho vybrusli. Jsem zvedava co dale Manon, taky Lyssandra a taky Maeve. Jedine co mi trochu vadi je, ze vsechny postavy chce sparovat…