Geniální přítelkyně

Neapolskou ságu jsem měla to štěstí přečíst na jeden zátah. A byla to tedy pořádná smršť! Smršť silných emocí, dojmů, zážitků, včetně počátečního lehce skeptického: „Proč je zrovna kolem této knihy takový humbuk?“, přes rodící se okouzlení i nadšení, až po finální euforii a absolutní pohlcení příběhem se všemi jeho bohatými zápletkami, vypravěčským mistrovstvím. Nad příkrými odsudky, které tetralogii Eleny Ferrante záměrně škatulkují do kategorie obyčejné prázdné limonády bez přesahu, nevěřícně kroutím hlavou, takhle nabubřelou kritiku si Geniální přítelkyně z mnoha důvodů rozhodně nezaslouží. Ale vlastně je to svým způsobem možná příznačné, ne-li přímo symbolické… Nepřisuzujeme věcem i lidem kolem sebe jen to, co jsme ze své omezené perspektivy v nich momentálně schopni spatřit? Nevkládáme do nich pouze své vlastní představy a přání? (

První díl mě pohltil. Vyprávění o Neapoli 50. a 60. let je napsáno tak sugestivně, že jsem měla celou dobu čtení pocit, že sleduji film. Ač jsou obě hlavní postavy hodně zvláštní, je něco odzbrojujícího na absolutní upřímnosti, s níž hlavní hrdinka zkoumá svoje pohnutky a proměňující se dynamiku jejího přátelství k Lile. Obdivuji, s jakou autentičností píše autorka jako dětská a později dospívající vypravěčka. Děj v téhle knize není to hlavní. Těším se na další díl.

Knihu jsem poslouchala jako audio.. celou dobu jsem myslela, že mě to moc nebaví.. ale asi takhle- ihned po poslechnutí ještě tentýž den jsem začala poslouchat druhý díl. Nějak jsem v sobě měla potřebu vědět víc.
Zvláštní přátelství těchto dvou dívek - pořád se jedná snaží být lepší než druhá, vše si navzájem závidí. Občas mi přijde, že nedokáží být normálně spolu..ale zároveň ani bez sebe. Hodně toho ze světa žen poznávám.

Jako jo, kniha mě bavila, ale ten hype okolo asi moc nechápu. Dílo plné nesmyslných hádek, křiku a násilí. Hlavní tématem je přátelství dvou dívek, ale jedná se o skutečné upřímné přátelství? Nemyslím si. Spíš neustálé porovnávání se a soupeření.
Ke konci už jsem se trochu nudila.
I přesto mě kniha bavila, je dost možné, že po čase sáhnu po druhém dílu.

Jako jo, kniha mě bavila, ale ten hype zas tak moc nechápu.
Křik, hádky, násilí. Hlavním tématem je přátelství dvou dívek, ale je to přátelství opravdu upřímné? Nemyslím si. Spíš neustálé vzájemné porovnávání se.

Ke konci už jsem se trochu těšila, až ji dočtu. Ale jinak mě bavila, za čas asi sáhnu po druhém dílu.

Zpočátku mě příběh nadchl. Následně mě štvaly obě hlavní hrdinky, ale nejvíc Elena, která prožívá život vláčená okolnostmi... ne-e.

Tak rychle jsem podlehla.
Podlehla jsem ději, prostředí, lidem, hádkám, chudobě, naději, beznaději, lásce i nenávisti.
Život v této čtvrti Neapole, to nebyl lehký život. Ani z pohledu dětí, které mnoho věcí ještě nevnímají.
Oceňuji jazyk, skladbu vět, slovní obraty .
Moc se těším na další díl

Autorka tímto románem z kategorie červené knihovny popsala zřejmě svůj život v Neapoli v 50. a 60. létech, v chudinské čtvrti život udřených žen a mužů, ze které mají touhu utéct. Elena i Lila se snaží žít svůj život "bojem" ve svém přátelství a chápou se jakékoliv příležitosti mít lepší život, věřím, že si svou cestu najdou. Přečtený prozatím I. díl.

Jednoznačně literární skvost. Všechny čtyři knihy jsou skvělé a je až neskutečné, jak na sebe navazují a jak měla autorka vše do detailu promyšlené. Nepamatuji si, že bych v jedné z knih nalezla nějakou nesrovnalost. Tisíckrát doporučuji!!!

Opravdu geniální. Vlastně ani nedokážu dost dobře popsat v čem. Ten brilantní jazyk, to dechberoucí tempo, strhující a malebné prostředí, kontrast mezi hlavními protagonistkami, jejich komplikovaný vztah, mini příběhy, které do sebe krásně zapadají jako fungující mozaika, napínavý a rychle ubíhajicí děj a za mě neskutečná autenticita. Tetralogie od Ferrante mi učarovala hned prvním dílem.

Miluju reálie a knížka je moc zajímavá. Na druhou stranu ubírám hvězdu za pochmurnou atmosféru a tísnivý pocit, že to prostě dobře nedopadne.

Geniální přítelkyně jsou jednoduše geniální. Naprosto však chápu (ale je mi to líto), že mají v hodnocení jenom 84%. Myslím si, že na tuto knižní sérii už musíte mít "něco" prožito. Popis všech hrdinů i italské atmosféry je neskutečně úžasný.

Asi jako jedna z posledních jsem se konečně pustila do jedné z nejslavnějších tetralogií současnosti - Geniální přítelkyně.
Vlastně ani nevím, proč jsem čtení tak dlouho odkládala... Motivovalo mě nakonec až nové vydání, které mi před pár týdny dorazilo domů a které vypadá opravdu krásně.
V sérii sledujeme přátelství 2 žen od dětství po dobu desítek let...
Hned na začátku jsem si oblíbila styl psaní, který byl čtivý, přístupný a zkrátka moc fajn.
Stejně tak mě ale hned na začátku překvapilo obrovské množství postav. Na začátku knihy jsou sice všechny postavy a rodiny vypsané, ale je jich tolik, že si je podle mě opravdu zapamatovat nejde a otáčet co 2 strany zpět na začátek taky není žádná hitparáda... No a právě kvůli tomu si myslím, že jsem si čtení tolik neužila.
Bohužel ani samotný děj mě k sobě nijak extra nepřipoutal, atmosféra byla skvělá, ale příběh se mě prostě tolik nedotknul.
Doufala jsem v nejvyšší hodnocení, ale nakonec Geniální přítelkyni hodnotím jako lehký nadprůměr. Nechci, aby to vyznělo, že to nebyla dobrá kniha, jen jsem doufala, že bude nezapomenutelná.

Strhující jazyk, dokonale vykreslené hlavní hrdinky a 60.léta v nádherně špinavé Neapoli. Důvěrně jsem poznávala pocity a stavy hlavních hrdinek od dětství do ranné dospělosti. Neskutečná empatie k postavám . Jak autor/ autorka udržela linku... bravurní. Ještě, že disponuji všemi díly a hodlám je slupnout najednou. Hezké čtení.

Takové typy/témata knih úplně nevyhledávám. Kniha je ale poměrně čtivá.
Chápu, že v přátelství může dojít k nějaké rivalitě a závisti, jak ukazuje kniha, ale jak se to pořád opakovalo, jak hlavní hrdinka neustále zdůrazňovala, jak je její kamarádka chytřejší, hezčí, lepší ve všem než ona sama, tak mě to už přestalo bavit. Dává smysl, že se kniha jmenuje Geniální přítelkyně, protože Lila je pro hlavní hrdinku Elenu tou geniální přítelkyní a naopak Elena pro Lilu. A kniha se převážně kolem toho točí. Ale to neustálé omílání pořád dokola mě už nudilo.

První díl mne bůhvíjak nenadchl. Nudné pasáže o učení a míst, kudy se procházeli by za mě šly vynechat. Na druhou stranu jak záživně psát o dětství, které není až tak zajímavé. Nicméně dám tomu šanci a přečtu si druhý díl.

Sofistikovaná červená knihovna. Což není špatně; zvlášť když autorka skvěle zachycuje rázovitost Neapole poloviny minulého století skrze osudy dvojice kamarádek z jedné čtvrti. A právě genius loci těch několika činžáků převážně dělnické třídy plných po generace se táhnoucích vendett, půtek, italského temperamentu, soužití s camorrou, každodenních činností, školy, prvních lásek, ambic, chudoby, řemesel předávaných z otců na syny apod. je na tom to zdaleka nejlepší.

Co tomu ovšem podráží nohy jsou skoro všechny postavy; především pak Lily. Papírem více šustící neživotnou postavu aby mezi "quality" beletrií posledních let pohledal. Ta postava ani na moment nepůsobí jako někdo skutečný, čemuž nepomáhá ani to, že je jednak chimérou vypravěčky Eleny (mnohdy je to až směšné, jak z Cimrmanova Hamleta bez Hamleta) a zároveň že autorka zneužívá Lily čistě jako (ne)přímou hybatelku dění a nic více. Je geniální, nepřístupná, svá, z chudých poměrů a má sexappel, kterého si není vědoma. To není tato nepřímá hlavní postava v kostce, to je vše o ní. Elena je pak ve své zdánlivé nezajímavosti "myšího kožíšku/Salieriho ve stínu Mozartově" o chlup lepší, ale stejně působí, jak to jen popsat, strašlivě chtěně, na sílu a prostě "napsaně". Mužské postavy jsou pak v čistě jednorozměrných úlohách, ale tím, že plní roli pouhého komparzu, tak to zásadněji nevadí.

Čili ano, je to sofistikovaná červená knihovna, která je průběhem i charaktery žánru věrná, ale přeci jen je nad něj autorčiným slohem i citem pro místo povýšena.

Všichni jsme v dětství měli ta děsně důležitá přátelství na život a na smrt. A ta holčičí byla na ještě větší život a ještě větší smrt než jakákoliv jiná. O tom jsem hluboce přesvědčená. Až s věkem mi dochází, jak moc důležité byly tyhle vazby a jak zásadně nás formovaly. Při čtení "Geniální přítelkyně" mi myšlenky často utíkaly právě do dětství. Možná to přesně takhle dodnes záhadná paní Ferrante myslela. Pokud ano, tak je geniální ona sama.
Měla bych si přečíst další díl.....

"Bála jsem se, že se jí stalo něco krásného nebo ošklivého a já u toho nebyla."

P.S. Láska je všudypřítomná a ani tady nechybí

"Bez lásky je vyprahlý nejen život lidí, ale i měst."

Neapol, 50./60. léta, chudinská čtvrť, místo plné agrese a násilí, udřených žen, vychloubačných a nešťastných mužů, ze kterého chceš utéct. Elena Ferrante tu nabízí realistický vhled bez jakýchkoliv příkras do života jeho obyvatel a skrze ně ukazuje, jak je takové místo izolované (ne fyzicky, ale hlavně mentálně) a jak je těžké se z takového místa dostat. Elena i Lila si svou cestu najdou. Otázka je, jestli se jim to podaří a jestli je to vůbec udělá šťastné.

Kniha působí jako autobiografie a to jí dělá hodně zajímavou. Hlavním tématem je intenzivní vztah mezi dvěma dívkami plný soutěživosti a žárlivosti. Ani bych neřekla, že se jedná o přátelství, spíš o druh toxické závislosti. Minimálně Elena se rozhodně cítí ve srovnání s Lilou podřadně, ale zároveň se od ní nedokáže odpoutat. Jak to vidí Lila, se můžeme je dohadovat. A pak je tu vnitřní i vnější boj Eleny. Boj mezi tím, co doopravdy chce a potřebuje nebo co si myslí, že chce a potřebuje, a tlakem okolí. A v té době rozhodně nebylo jednoduché být dívkou, natož dospívající dívkou.

Celkově to bylo dobré čtení, ale ne tak dobré, jak jsem čekala. Bylo pro mě poměrně obtížné se vcítit do postavy Eleny. Ne že by mi byla nesympatická, ale spíše taková odtažitá. A nejsem si jistá, jestli se chci v jejím světě dále pohybovat, i když jsem se někde dočetla, že abych toto dílo opravdu docenila, musím se jím prokousat až na konec.