Prohnilé město

Malilinko slabší než první díl, ale pořád hodně moc dobré. Autorce se nějak povedlo, že si člověk oblíbí někdo, z koho by se v běžném životě podělal strachy... A moc pěkně vymyšlená zápletka, i když se mi ji místy těžko sledovalo, musela jsem pořád dávat pozor.. No, hurá na předchozí serii

Za mě o něco slabší než předchozí díl. Objevilo se tu víc nezodpovězených otázek a některé události mi nedávaly úplně smysl. V minulém díle mě nejvíc bavila Nina; ta mě bavila i tady, ale tentokrát se rozdíly mezi postavami trochu stíraly a zajímavý byl vlastně každý. Střed knihy se sice trochu táhl, ale posledních sto stran to vynahradilo strhující akcí, i když jsem se občas neubránila nevěřícnému kroucení hlavou.

Leigh Bardugo je pro mě paní spisovatelka. Umí skvěle vykreslit svět, atmosféru i charaktery svých hrdinů. I když děj občas zakolísá, kniha vás nepustí a vy prostě chcete vědět, co bude dál. Takže já se teď s chutí vrhám na sérii s Nikolajem. :-)

(SPOILER) Kdyby náhodou chtěl někdo po Šesti vranách pochybovat, že je Leigh Bardugo spisovatelka s velkým talentem pro dramaticky vystupňované napětí, po Prohnilém městu už nebude pochybovat nikdo. Vracíme se do děje přesně v místě, kde skončil první díl. Kniha vás vtáhne, protáhne špínou a blátem Katterdamu a vyplivne na konci dobrodružství, které se vám ale nechce opouštět. Cesta k úspěchu je hrbolatá a naši mladí hrdinové několikrát zakopnou, chybují a dostávají se do situací, ze kterých zdánlivě není úniku. Společnými silami ale dovedou čtenáře do bodu, kde prožívá stejné zadostiučinění jako oni - In your face van Ecku!

Možností, jak v příběhu či příbězích pokračovat je tu vícero, takže nezbývá než doufat, že se autorka do tohoto světa vydá co nejdříve a my tak budeme mít možnost s našimi hrdiny prožít další dobrodružství. Protože teď cítím vyložené prázdno. 

Jediná otázka, která mi nedá spát, zní: Jak je možné, že je Ravka zemí na pokraji bankrotu, když mají griši schopné měnit věci ve zlato? Třeba na to získám odpověď v původní trilogii, kterou si určitě nenechám ujít. 

Jsem ráda, že jsem dostala přesně tak geniální příběh, jaký mi kamarádka slibovala a já mohu jak Šest vran, tak Prohnilé město vřele doporučit.

Na začátku jsem si nedokázal představit, jak se autorce podaří takhle natáhnout poměrně jednoduchý plán Kaze Brekkera. Vysvětlení ale bylo jednoduché, kniha je plná plánů, které jsou pokaždé nějak překaženy a následuje hned plán další. Skvělé jsou v knize momenty, kdy si říkáte, že teď už se jim vážně nemůže podařit z toho dostat. A ejhle, Kaz vždy vytáhne ještě to jedno další eso z rukávu. Příběh byl jednoduše čtivý a tím jak autorka píše z mnoha perspektiv, otevírá se prostor pro cliffhangery na konci každé druhé kapitoly. Bohužel jsem se při čtení dostal do fáze, kdy už jsem prostě doufal, že nějaký ten plán konečně vyjde, protože se systém neúspěchů a nových plánů stal repetitivním. To knize stále na čtivosti neubírá a pořád si musím stát za přirovnáním k seriálu Papírový dům.

Jak se říká, druhé díly nebývají tak dobré, jako ty první. U Prohnilého města je tomu jinak. Řekla bych, že byl druhý díl Šesti vran dokonce stejně dobrý, jako ten první. Příběh propracovaný, napínavý... konec zároveň velmi dojemný a bylo pro mě těžké se s postavami rozloučit, jelikož si na ně člověk za ty dvě dlouhé knížky stihne zvyknout a zamilovat si je. Pokud někdy vyjde třetí díl, rozhodně si jej bez váhání zakoupím.

Opravdu super příběh. Neskutečně napínavý děj, který se neustále mění. Plány se hroutí jenom proto, aby se vymyslely nové. Hrdinové jsou lidští, sympatičtí a zranitelní. Střídání vypravěčů bylo někdy na menší infarkt, protože kapitoly byly často zakončovany nějakým průserem, ale upřímně vést příběh z pohledu šesti postav je celkem obdivuhodné. A ten konec byl báječný. Ukapla slza stejně jako tam byly skvělé momenty pomsty i štěstí. I když je to hodně dobře zakončené, je tam nadhozeno plno materiálu na pokračování budoucích dobrodružství - autorka si každopádně nechala zadní vrátka otevřená.

Je mi lito, že příběh padouchů končí. Jen těžko se mi věří, že jsou to jen děti ale musely brzo dospět když se s nima Ketterdam nepáral. Budou mi všichni chybět.

Rozhodně zdařilé fantazy s hrdiny, kteří chtějí vylepšit svět v němž se octli a jejichž pomsta je vedena s vtipem, kuráži a láskou, hrdinové jsou propojeni a oddaní si navzájem, přestože se jejich cesty jen protly a v budoucnu se rozdělí, hrdinové, kteří jsou tak rozdílní a podobní si v jednom, byli opuštěni, ponížení a využívání, ale i tak se naučili rozlišovat mezi ryzími city.

Kaz, Inej, Matthias, Wylan, Nina a Jesper, šest vran, šest hlavních postav, každá jiná, každá originální.
Oblíbila jsem si každého z nich.
Ve srovnání s Grišou bylo toto o několik levelů výš.
Oba díly jsem si moc užila a zvládla bych i víc.
Moc doporučuji

Intriky, temná atmosféra, morálně šedé, prokreslené postavy... Bavilo mě ještě víc než první díl, vzdor tomu, že dávno nejsem cílová skupina. Zejména cením střídání vypravěčských perspektiv, které autorce umožňuje pracovat s informacemi, které postavy mají - nebo nemají. Pomáhá to udržovat napětí a čtenář si nikdy nemůže být jist, zda to, co se děje, je náhoda, krach nebo součást složitého plánu.

Když jsem doposlouchala Prohnilé město, bylo to jako loučení se starými známými, se kterými jsem v temných uličkách Ketterdamu strávila víc času, než by bylo zdrávo. I když musím přiznat, že první díl u mě pořád vede – měl v sobě takové to prvotní kouzlo objevování a tu správnou jiskru nového dobrodružství – tento díl mě upoutal zase trošku jinak.
Kaz Brekker je postava, kterou musíte milovat i nenávidět zároveň a sledovat jeho souboj s vlastní prohnaností a loajalitou jeho party bylo vážně napínavé. Cítila jsem ten svíravý pocit, když se nad městem stahovala mračna kvůli droze s neskutečnými účinky - jurda parem. Audiokniha v podání Viktora Dvořáka tomu všemu dodala úplně jiný rozměr. Jeho hlas je tak podmanivý, že jsem měla pocit, jako by mi Kaz vyprávěl svůj plán přímo do ucha. Ta promyšlenost, prohnanost, předvídatelnost, to všechno dohromady skvěle funguje.
I když mě první díl chytil daleko víc, tak tohle byla jízda, na kterou jen tak nezapomenu.

V případě druhého dílu nemůžu nic vytknout. Klidně bych uvítala i nějaké pokračování, třeba co se dělo s postavami dál...

V recenzi na první díl jsem napsala, že bych se s jedním dílem klidně spokojila. A teď to musím vzít zpátky. Protože jsem moc ráda, že druhý díl vznikl. Byl ještě lepší. Těšila jsem se, že to bude napínavé a čtivé a to se mi splnilo. Postavy už jsme znali, takže se mohlo jít rovnou do akce. Zvratů tu bylo požehnaně. A dozvěděli jsme se více z minulosti jednotlivých postav. Dialogy byly snad ještě lépe napsané. Líbil se mi Ninin a Jasperův humor. Dala bych i více hvězdiček, ale mrzí mě konec jedné z postav.

Proč to musí být jen duologie... Byla to skvělá série a nikdy na ni nezapomenu.

Pro toho, kdo četl Šest vran, je tohle povinnost. Úroveň neklesá, naopak počet intrik a zvratů stoupá. Na čtenáře postupně doléhá tíseň ...a přežijí to všichni?

Věděla jsem, že Šest vran bylo hodnoceno mnohem lépe než Griša. Přesto jsem se do čtení pouštěla s určitou skepsí, protože Griša pro mě byla menším zklamáním, ale sakra… tohle byla úžasná, napínavá, temná a mnohdy šokující jízda, od které se člověk nemohl odtrhnout.

Líbilo se mi to kruté a nehostinné prostředí, na první pohled drsné postavy s krutou minulostí a mnoha šrámy na duši, které se i po letech nedokážou zacelit. Co mě možná trošku zarazilo, byl věk postav, protože být v sedmnácti letech někdo s takovou pověstí jakou měl Kaz, bylo pro mě ze začátku trošku… podivné, ale možná, že jsem příliš ovlivněna seriálem.

Po příběhové stránce se mi o trošku víc líbil první díl. Tou akcí nabitou zápletkou s jurdou parem, cestou na Fjerdu, úžasnou vloupačkou a odhalením Yul-Bayurova osudu, si mě Leigh prostě získala a nedovolila mi se od jejího příběhu odtrhnout. Druhý díl, který byl stejně nabitý akcí a zvraty, jako ten první, byl skvělým zakončením všech dějových linek, a i když bych možná uvítala nějaké, třeba i krátké a doplňkové příběhy ze života našich hrdinů, tak Leigh to zakončila skvěle a už se neskutečně těším na Zjizveného krále a Vládu vlků.

Co se týče postav, tak nejvíc jsem si samozřejmě oblíbila Kaze a Inej. Jejich smutné příběhy a postupné budování jejich vztahu byly úžasné. Oba si nesli bolest, oba si prožili utrpení, přesto je možná na konci čekala naděje, že bude lépe. Příběh Niny a Matthias se mi moc líbil už v seriálu a žasla jsem, jak seriál dokázal přesně odvyprávět jejich příběh, i když ostatní dějové linky si trošku upravil. U nich dvou jsem ten šťastný konec očekávala, ale… No, pár slz mi ukáplo. No a Jesper s Wylanem? Ti byli neskutečně roztomilí a nad tím jejich koncem jsem se uculovala.

Opravdu nemám nic, co bych téhle úžasné duologii vytkla. Tohle mi zkrátka opravdu sedlo!

Svět se skládá ze zázraků, nečekaných zemětřesení, bouří, jež se zničehonic objeví a změní tvar kontinentů. Všechno je možné.

KETTERDAM - město prohnilé až do morku kostí.

GAUNEŘI.
LÍTÉ ŠELMY.
OSTŘÍ RACKOVÉ.
FALEŠNÍ HRÁČI.

Intriky, zloba, nenávist i pomsta. To vše utváří život Kaze Brekkera. Je prohnaný, bezcitný, nesmiřitelný. Má pár věrných přátel. A mnohem víc nepřátel...

Strach je jako fénix. Může tisíckrát shořet a stejně vždycky znovu vstane z popela...

Příběh o zradě, pomstě, odvaze i nevyhnutelnosti osudu. O šesti vranách, jednom prohnilém městě, pavoučích sítích, pistolnících, akrobatech a nezdárných synech.

...v životě člověk nedostane vždycky to, co si zaslouží...

Vlnostrůjci.
Ohňostrůjci.
Větrostrůjci.

Hojičky.
Smrtičky.

Řemeslníci.
Alchymici.

Svět plný nebezpečí, smrti i věčných bojů. Svět griš. Svět mrtvých - i těch živých. To je Ketterdam. Prohnilé město.

...stejně jako život i smrt všechno spojuje...

Ne tak dobré jako první díl - ale pořád sakra dobré! ;) Bude se mi po nich stýskat...

(SPOILER) Že budu tlačit slzy o půl sedmé ráno v plném autobuse na mé bingo kartě fakt nebylo.... Ale úmrtí jedné z postav mě dostalo.... Ano, dalo se čekat, že tyto "děti" to nedají až na konec příběhu všechny.... Nicméně tohle byla podpásovka....příběh sám byl fajn .. chvílemi trochu naivní se všemi těmi předem vypočítanými zvraty, které pak zvraty nebyly.... Ale jinak se mi oba díly libily

Město plné špinavých tajemství a ještě špinavějších úmyslů se vypořádává s každou stránkou tak elegantně, že by i cynik přiznal, že tady jde o hodně víc než jen o špínu pod nehty. Temnota voní tak silně, že po ní zanechává stopu na duši i v kapse, ale zároveň přitahuje jako magnet na klíče, které ne a ne najít. Sarkasmus tady nešetří, což je svěží závan vzduchu mezi všemi těmi vážnými zápletkami, co by jinak dovedly spolehlivě uspat i sovu. Každá stránka nabízí víc překvapení než ranní šálek kávy, která se rozhodne být extra hořká, ale přesto nepostradatelná. Laskavost a cynismus se tu proplétají jako tanec ve špinavých kalužích, což vytváří takový mix, po kterém touží každá správná čtenářka s trochou temnoty v duši. Jestli někdo hledá něco, co zahřeje i vytrhne z pohodlí, tady se toho dočká na plné pecky. V tomhle šíleném městě se dá ztratit a najít zároveň, a kdo tohle nechá ujít, asi si nechce užít pořádnou jízdu.