Šest vran

Šest vran jsem otevřela jen proto, že všichni říkali, jak je to temné a geniální — ale vůbec jsem nečekala, že mě to takhle pohltí. Tenhle svět je špinavý, drsný, plný magie, intrik a lidí, kteří by vás okradli dřív, než stihnete mrknout. A já jsem se do toho zamilovala.

Kaz Brekker je přesně ten typ postavy, kterou chcete nenávidět, ale prostě to nejde. A Inej? Moje srdcovka. Její síla, víra, tichá odhodlanost… to je přesně ten druh ženské energie, kterou miluju u čarodějek, i když ona sama čarodějka není. Celá parta působí jako banda ztracených duší, které se navzájem drží nad vodou, a to je něco, co mě zasáhlo víc, než jsem čekala.

Knihu jsem si koupila v audioverzi kvůli velkým slevám na Luxoru a vysokému hodnocení.
Říkala jsem si, že to bude fajn, duologie, takže si nebudu muset koupit dalších x knih jako jiné série.
Začátek byl tak strašný, že jsem ho musela poslouchat 3x než jsem se přinutila pokračovat dál.

První část knihy jsem se musela nutit, abych to vůbec doposlechla. Druhá část byla mnohem lepší, i když některé “scény” byly až příliš překombinované nebo vycházely až moc dobře (neustále byl někdo smrtelně zraněný a pak se za pár dní uzdravil).

Dále jsem vůbec nepochopila věk hlavních hrdinů. Většině z nich je 16 nebo 17 let. Příběh je ale vyprávěn jako by jim bylo 22-27.

Kaz byl jak v 1., tak v 2. díle hrozný deb*l - sobecký, pomstychtivý, chladný, bez jediné kladné vlastnosti.
Časem jsme se v příběhu seznamovali s dalšími postavami, které byly mnohem lepší (až na Jaspera, ten byl extrémně otravný, závislý na hazardu a věcně dělal nějaké potíže tak, že z toho byly i ostatní postavy v problému).
Asi jediné postavy, které jsem opravdu měla ráda, byla Nina a Mathias.

První díl mě bavil hodně, u druhého to už malinko skřípalo. Užila jsem si ty napínavé honičky a jeden šílenější plán než druhý, který se partě zlodějů vždycky podaří nějak uskutečnit. Mělo to spád, hlavní hrdina byl vždycky o krok napřed, ale přes jednu věc jsem se prostě neuměla přenést, i když jsem se opravdu snažila. A to byl věk postav. Když o čtyřicetiletém protřelém gangsterovi řeknete, že mu je sedmnáct jen proto, aby to mohla být YA knížka, já mu to bohužel neuvěřím. Ani jeho kamarádům. Ale palce jsem jim držela, to ano. A všem, co mají rádi akční fantasy s nádechem starého Amsterdamu, se přesně tahle knížka bude líbit.

V Ketterdamu se začne šířit nebezpečná droga. Kazu Brekkerovi je nabídnuto ohromné bohatství, když se vloupe do střeženého Ledového paláce a vysvobodí tam odsud profesora, který drogu vynalezl.

Fantasy Dannyho parťáci? Ano prosím! Akorát tady máme partičku skládající se ze zloděje, špionky, odstřelovače, griši, trestance a hazardního hráče.

Moje prvotina o Leigh Bardugo, dlouho jsem ji odkládala a jak to tak bývá, tak teď lituju, že jsem knihu nepřečetla dřív .

Kniha Šest vran je součástí tzv. grishaverse, a pokud jste četli původní trilogii Griša, bude se vám ve světě Vran orientovat snadněji. Nutné to ale není – já Grišu nečetla a myslím, že jsem se s tím poprala docela dobře. Možná hlavně proto, že je to poměrně YA čtení a ten svět není nijak extra komplikovaný.

Příběh je multiple POV, je tedy vyprávěn různě na střídačku z pohledu všech postav, což je skvělé, dostaneme náhled na všechny situace, pocity postav i podrobnosti jejich minulosti.

Zároveň se to mezi nimi začne trochu párovat, vše je ale v mezích všech slušností a YA přístupné.

Nejhlavnější postavou je Kaz Brekkner, tajemný zlodějíček, se kterým se nikdo nechce dostat do potyčky. Chodí o holi a vždy je v hlavě několik kroků před ostatními. Výborná postava, nepřístupný černovlasý hrdina s traumatem a emočními schopnostmi cihly si mě získal.

V průběhu čtení vám párkrát vyletí tep, ale Kaz má všechno pod kontrolou, tedy až téměř do konce, kdy autorka překvapí nás i jeho. Moc se těším na druhý díl a budu se snažit ho přečíst co nejdříve.

4,5*/5* Trochu mě rozptyloval věk postav, protože jim všem je +- 17 let, za mě by bylo lepší věk nezmiňovat, nemá to žádný vliv na příběh, a každý by si představil podle svého. A Kaz by byl ještě o chlup přitažlivější, kdybych mohla předstírat, že mu je 30+

Nádherné čtení. Zajímavé a postupně se odkrývající charaktery postav. Poutavý děj.

Popravdě tohle je jedna z mých nejoblíbenějších knih .,miluju , miluju , miluju . Inej je má nej postava a fakt jí zbožňuji . Jsi cená investice je má nejoblíbenější hláška z této knihy

Kniha se mi četla dobře, ale musím přiznat, že jsem čekala něco jiného. Místo fantasy to pro mě bylo dobrodružné čtení pro náctileté. Akční, trochu lásky, sympatičtí lumpové. Strašně málo fantasy světa. Ale pokračování si klidně přečtu.

Zhodnotím jedním vrzem oba díly, tedy Šest vran i Prohnilé město. První díl vcelku odsejpal, ani mi nedošlo, že jde o knihu pro mládež (mládežník už fakt nejsem). Byla tam akce, dost dějových zvratů a o hrdiny jsem se i bál. U druhého dílu začal ději tak v třetině padat řemen - chvílemi jsem i hlavou kroutil... Poslední třetina se zase rozjela, takže za mě skoro 71% (ze 75% ubírám 4% za ty 4% - kdo četl, asi pochopí).

Wow. Asi moje nové oblíbené fantasy. A to ani moc fantasy nečtu, ale celkem mě zaujal tenhle gang v seriálu, a stálo to za to. Už mám koupený druhý díl, tak se těším. Dokonce jsem si i procvičila angličtinu.

Kaze a jeho bandu jsem milovala už v seriálu. Ale knihy jsou prostě boží

Velké nadšení, po tom, co jsem se konečně začetla. První dvě kapitoly bylo na mě trochu moc zmatku a moc jmen, ale pak uz to bylo skvělé. Moc se mi líbily postavy, jsou vykreslené tak, že si je člověk dokáže představit, nejsou ploché a účelové a zápletka není předvídatelná, každou chvíli překvapí. Pecka, těším se na další díl. Dávám do výzvy jako knihu, ve které je hlavní postava zvíře. Krkavec zvíře přece je, nebo ne?

Sérii Šest vran jsem začala číst hned po trilogii Griša, jejíž svět mě velmi zaujal. Přiznám se, že ze začátku přišlo lehké zklamání – pohádkový a magický svět inspirovaný carským Ruskem vystřídal špinavý a krutý „Amsterdam“, kde lidský život nemá žádnou cenu.
Jakmile jsem se ale postupně dostala pod kůži každé z Vran, z jejichž pohledů jsou kapitoly vyprávěny, příběh mě naprosto pohltil a knihu jsem odkládala jen velmi nerada.
Autorka všechny postavy vykreslila skvěle – každá Vrána má vlastní minulost, motivace, silné i slabé stránky a svým způsobem i jedinečné kouzlo. Pokud bych si měla vybrat, tak právě Nina pro mě byla úplně nejlepší postavou, respektive mě nejvíc bavily právě její kapitoly (a to nejen proto, že to je griša :-)).

Jedinou drobnou výtku mám k věku hrdinů. Skutečnost, že je všem kolem sedmnácti let, a přitom taktizují a jednají jako ostřílení dospělí kriminálníci, mi moc neseděla. Ale co já vím – jiný svět, jiný mrav, jiné zkušenosti. Přesto jsem jim ve své fantazii pár let přidala, aby to bylo uvěřitelnější. A teď hurá na další díl!

Tohle bylo přesně dle mých očekávání. Knihu jsem si přečetla, jelikož ji mnoho lidí chválilo a naprosto je chápu. Chvíli mi sice trvalo se začíst, ale po prvních pár kapitolách jsem se do příběhu pořádně ponořila. Postavy jsem si docela rychle oblíbila a myslím si, že jsou dobře napsané, což z nich dělá i velmi pěkný šestičlenný tým. Líbilo se mi, že měla každá postava svou úlohu v příběhu a každá plnila nějaký jiný úkol během vloupání. Knihu doporučuji, ale ne netrpělivým čtenářům, jelikož se děj ze začátku malilinko táhne, ale není to nic, co by se nedalo přečíst pokud na to má člověk čas :)

// edit: Už je to dva týdny od přečtení a stále na knihu myslím natolik, že jsem si musela koupit první díl ze série Grisha :D

Dobré to bylo. Krásně popsány svět a hlavním hrdinům nešlo nefandit.

55% - Tentokrát se se zdejším vysokým hodnocením opravdu nepotkávám, byť právě humbuk kolem téhle série mě nalákal, stejně jako první kapitola. Ale ve druhé už jsem se beznadějně zasekla a neblížit se termín vrácení do knihovny, asi by mi tady tenhle navenek hezký svazek zkysnul na pěkně dlouho. Vlastně mě to opravdu začalo bavit až za polovinou, když se šestice ztracenců chystala proniknout do super střeženého Ledového paláce a unést odsud tvůrce silně návykové drogy, která posiluje už tak dost nadpřirozené schopnosti grišů.
Tak trochu to připomíná lstivé vykrádačky typu Dannyho parťáků nebo Podfukářů, jenže bohužel bez vší té vtipnosti. Zdejší hrdinové se naopak předhánějí v tom, kdo je zasmušilejší, zákeřnější, pomstychtivější a všeobecně drsnější, a dokud se čtenář neprokouše početnými flashbacky a nedozví se o nich víc, má vcelku nulovou šanci si je oblíbit.
Především mi přijde naprosto ujeté, jak autorka (a její tým v nakladatelství) těží maximum ze současné oblíbenosti YA fantasy tím, že o postavách, které se chovají nejmíň jako životem protřelí třicátníci vytrvale opakují, že je jim šestnáct nebo sedmnáct, což s ohledem na to, jakým způsobem jsou jinak vykresleni, působí nesmírně rušivě. Kaz Brekker stihne vybudovat gang, kasino a ovládnout kus města, Inej stihne mít za sebou kariéru u cirkusu, v nevěstinci a děsivého přízraku s dýkami, Nina jako griša taky hodně pamatuje, hlavně tedy s lovcem griš Matthiasem, a stejně tak hazardní hráč a pistolník Jesper. Nejuvěřitelněji nakonec působí z domova zběhlý obchodnický synek Wylan.
Samotný průnik do paláce není špatný, zvlášť když se začne kazit všechno, co se pokazit dá, a čtenář napjatě čeká, zda se autorka vydá cestou Kaze připraveného na všechny eventuality anebo ho v tom nakonec přece jen nechá vykoupat. Na druhou stranu ani otevřený závěr mě momentálně příliš neláká shánět se po druhém dílu a po dalších autorčiných knihách. Ještě uvidím, jak se mi to rozleží, bohužel se obávám, že po týdnu si z téhle knížky nebudu pamatovat nic moc.

Kombinace seriálů Papírový dům a Gangy z Birminghamu? Přesně takový pocit jsem měl, když jsem četl tuhle knihu. Hlavní hrdina je ukázkově napsaná postava, u které je člověk na vážkách, jestli ji má milovat a nebo ze srdce nenávidět. Kniha je plná zvratů a od poloviny knížky je těžké ji vůbec odložit, a když už se dostanete na konec, autorka vás dokáže znovu několikrát překvapit. Rád bych u knihy něco vytknul, ale až na prvky young adult, na které si nemůžu stěžovat, když jsem takovou knihu šel číst, to byla naprosto dokonalá knížka.

Trilogii Griša jsem si oblíbila knihy i seriál a Šest vran navazuje volně....
Nádherný svět ve kterém se děj odehrává, autorka fantasy příběh napsala zajímavý!!!

(SPOILER) Fakt plné spoilerů. 

Povedené. Natolik povedené, že sáhnu nejen po druhém dílu, ale i po dalších dílech autorky.

Nebyla to láska na první pohled, vlastně ani ne na ten druhý, ale postupně si mě partička zlodějů získala. O tom, že se jim práce podaří, jsem nepochybovala, byla jen otázka, jaká bude cena za úspěch. Ale vlastně se zde o úspěchu vůbec mluvit nedá. Dostali se do ledového paláce? Ano. Získali v podstatě, co chtěli? Ano. Podařilo se jim přitom, k mé velké spokojenosti, převést a zostudit drüskelli? Taky ano. Už měli vyhráno, už si jeli jen pro zaslouženou odměnu, šťastný konec na dosah ruky,... a tento moment si nás autorka pěkně podá.

Celkově je veleloupež dobře dramaticky vygradovaná. Střídáním vypravěčských postav, uváděním času na začátcích kapitol a pak hlavně ty zvraty. Vlastně to bylo jeden velký zvrat a čtenář si nemohl být ničím jistý. Povedené. Možná zde ani nebylo nutné zmiňovat věk postav. Zbytečně to čtenáře rozptylovalo, protože takhle se zkrátka dospívající nechovají, nemyslí, nereagují ani kdyby vyrůstali v Kattergamu. 

Za mě bomba, takže teď pro ten druhý díl.

Kniha mě bavila opravdu hodně. Postavy jsou skvělé a líbilo se mi, jak nám jejich osudy byly představovany průběžně, aby to moc nebrzdilo děj. Nikdo z nich není bez chyby, jsou tělesně zranitelni a jejich psychologie věrně popisovala traumata, která by si lidé z takových zážitků skutečně odnesli, což se ve fantasy moc nevidí. Co se děje týká, tak i ten byl pro mě napínavý a bavil mě i humor dialogů.

Vlastně jediné, co by se dalo vytknout, je nepravděpodobný děj, což jako ve fantasy je dovoleno a vítano, a věk postav. Ten věk mě ale zase tolik nedráždil na to, aby mi tu knihu zkazil. Ano, v 16 a 17 je hodně nepravděpodobné být vůdcem gangu nebo profesionální zabiják a tady by tomu prospělo, kdyby postavy byly starší a sami sebe nenazyvali dětmi. Ale zas na druhou stranu i tady perfektně funguje kategorie žánru, tj. ve fantasy si to může člověk vymyslet jak chce. Už jsem četla o 14letych postavách, co vedli celou armádu, takže tohle se ještě vlastně drželo u země.