Francesca14 přečtené 371

Babička pozdravuje a omlouvá se 2015, Fredrik Backman

Nebyl to můj šálek kávy. Mělo to svůj potenciál v příbězích všech obyvatelů domů, ale všechno se to tak nějak ztrácelo v hromadě věcí, které mě nebavily. V první řadě pohádky, které mě ze začátku nezajímaly, až mi nakonec začaly lézt na nervy. Rozčilovala mě nejasná linie mezi světem pohádkovým a tím opravdovým, která mi zkrátka ubírala na vážnosti toho, co jsem měla v ruce. A nejvíc mi vadilo, že většina postav připomínala spíš karikatury než realistické lidi - hlavně Elsa a její babička. Upřímně to ve mně prostě nic moc nezanechalo a těšila jsem se, až příběh dočtu a budu moct jít na něco jiného.... celý text

Rozhovory s přáteli 2019, Sally Rooney

Tohle bylo neskutečně úmorné. První čtvrtinu jsem si tiše naříkala, co jsem to zase proboha koupila, pak mě to začalo bavit a já si čtení opravdu užívala, navzdory tomu, že mě skoro všechno na knize rozčilovalo a vlastně racionálně uznávám, že je to nudné. Je to zvláštní, jak moc se mi román líbil a nelíbil zároveň - postavy jsou příšerné, Frances je nesnesitelně pasivní hlavní hrdinka, vztahy v knize jsou zmatené, autorka bůhvíproč nepíše uvozovky a většinu času se nic neděje. Lidé tam jen vedou nedůležité, pseudointelektuální rozhovory, které neslouží k ničemu jinému než aby spisovatelka vyjádřila své názory a předvedla svůj rozhled o světě. Na druhou stranu... přirovnání k Ferrante mi přijde zcestné, ale chápu z čeho vychází: jelikož upřímnost přátelství a lásky a velmi výstižné popisy emočních pochodů naprosto zdevastované hlavní postavy jsou fascinující. Jsou tam vztahy, které jsou opravdu dobře napsané a Frances s jejím postojem k vlastnímu tělu, k vlastní osobě, její cesta k sebedestrukci a hrozná nesnesitelnost jejího charakteru nějakým způsobem udržely moji pozornost. Na příběhu bylo něco, co mě zkrátka drželo u stránek, ačkoliv jsem často nechápala vůbec nic a obracela oči v sloup, má to jistou jiskru, opravdovost, něco na tom prostě je. Nakonec to vůbec nebyla ztráta času.... celý text

Jezero 2016, Bianca Bellová

Podle anotace jsem neočekávala, že by se mi kniha mohla líbit a je dost těžké ji hodnotit, protože místy jsem byla v pokušení s ní seknout, jelikož toho na mě bylo trochu moc. Je to ale opravdu čtivě napsaný příběh, se skvěle popsanou atmosférou a pro mě i s dost originálním námětem. Na mě to občas bylo trochu zbytečně drastické, až jako by to tam bylo trochu prvoplánově přidané, jindy ale nechutnost ukázaná v malých věcech až brala dech. Bude mi asi trvat pár dní to zpracovat a udělat si na knížku ucelený názor.... celý text

Romeo a Julie 2015, William Shakespeare

Nejjasnější hvězda na obloze 2010, Marian Keyes

Tohle byla hodně nevyrovnaná četba. Chvílemi se to dalo, sem tam mě to i bavilo a zajímalo a pak tam byly pasáže, u kterých jsem vyloženě usínala nebo obracela oči v sloup. Nakonec jsem velmi ráda za závěrečné "o čtyři měsíce později", kde jako kdyby autorka tušila, že se najdou tací jako já, kteří opravdu už nebudou mít nervy na to se v osudech spousty postav pitvat celých 400 stránek a v nějaké fázi to zkrátka vzdají, tak to na konci celé pěkně shrnula. Většinu lidí jsem v příběhu nemohla vystát, zdály se mi hrozně ploché a bylo jich na mě moc a měly místy až moc nudné životy. Myšlenka knihy veškerá žádná, naopak ale vypravěč a celý koncept nebyl tak špatný. Byl to zkrátka ne moc chytrý, dost průměrný, odpočinkový román.... celý text

Bábovky 2016, Radka Třeštíková

Vůbec mě to nebavilo, téměř od prvního příběhu. Šíleně mě štval styl psaní, kde je jedna věta téměř přes celou stránku a osmkrát odbočí od tématu a postavy byly nesympatické. Hlavně jich tam bylo příliš, takže to po čase začalo být zmatené a působilo to dojmem, že by si autorka jen netroufla na ucelený román. V zásadě je to průměrná oddechovka, některé části se mi i líbily, ale rozhodně to není můj šálek kávy a k Třeštíkové se asi nevrátím.... celý text

Kafka na pobřeží 2010, Haruki Murakami

Otevřeně hned na začátku přiznávám, že jsem většinu knihy přeskakovala kapitoly s panem Nakatou a soustředila se jen na příběh Kafky. Přesněji řečeno jsem to s panem Nakatou vzdala po té šílené kapitole s kočkami, kdy toho na mě už bylo trochu příliš a Kafka Tamura mě navíc zajímal, a bavil víc. Kniha je hrozně těžkopádná, depresivní, zmatená, místy zbytečně zdlouhavá, až nudná. Na druhou stranu je to Murakami, takže je taky neuvěřitelně výstižná, fascinující, chytrá... Jsem pevně rozhodnutá se k ní za nějaký čas vrátit a přelouskat ji úplně celou, momentálně na mě byla trochu moc psychicky náročná a některá místa jsem opravdu těžko vydýchávala. I tak tam je ale spousta krásných myšlenek, klasická mystičnost je hezky zpracovaná a i když mě tam spousta věci rozčilovala a z autorových knih, co jsem zatím četla, mě rozhodně nadchla nejméně, bude mi dál ležet v hlavě.... celý text

Na jih od hranic, na západ od slunce 2008, Haruki Murakami

Rok od roku si Murakamiho knihy užívám víc a víc. Tahle se četla sama, měla úžasně vykreslenou atmosféru a jako vždy spoustu výborně popsaných pocitů a myšlenek. Mrzelo mě, že se na konci neobjasnilo nic ohledně Šimamoto, ačkoliv to na druhou stranu mělo své kouzlo. Začínám si autora, i s jeho smutnými tématy, opravdu zamilovávat.... celý text

Manželovo tajemství 2014, Liane Moriarty

Tato kniha patří k těm čtivějším, které jsem od autorky četla. Nebyla nijak zvlášť nepředvídatelná, mě to ale hlavně zaujalo rozmanitostí postav a jejich příběhů, které mi přišly dobře propracované. Všechny jsem si víceméně oblíbila a bavilo mi sledovat jejich každodenní život, hlavně dilema, před které byla Cecilia postavená a to, jak se s ním vypořádala. A konec mě nezklamal, příběh mi nepřišel příliš dlouhý, takže ačkoliv to nebylo žádné velké BUM, jsem s četbou spokojená.... celý text

Koralina 2007, Neil Gaiman

Skleněný pokoj 2012, Simon Mawer

Nějak tenhle podzim čtu hlavně knihy s tematikou druhé světové, ale zatím mě to neomrzelo, a tuhle knihu jsem skoro nemohla dát z ruky. Ačkoliv jsem ji místy musela brát s nadhledem, protože dost věcí mi přišlo románově nerealistické, skutečně mě to bavilo. Téměř od prologu mě vtáhl styl psaní, spoustu postav jsem si oblíbila a často se mi líbily popisy nebo pěkně vykreslené vztahy mezi některými postavami. Z příběhu dýchala tehdejší doba a atmosféra byla příjemná, nic tam nebylo přehnaně drastické, tragédie byla nastíněná lehce, skutečně. Jen by možná nevadilo místy to trochu zkrátit a méně se opakovat. Jinak jsem momentálně knihou nadšená.... celý text

Utajené Orákulum 2016, Rick Riordan

Bylo to pro mě takové poslední navrácení do Tábora polokrevných a jako takové nezklamalo. Po určité pauze jsem svět bohů zase ocenila a Apollo byl sympatický vypravěč, navíc zbožňuju Nica. Ale už jsem se Riordanových knih trochu přejedla a ačkoliv mě fascinuje, co všechno je ještě schopný z tématu "vytřískat", první knihy podle mě byly nejlepší a vzhledem k tomu, že mi Percy přišel do cesty příliš pozdě, asi už ho teď opustím. Ale tenhle díl určitě není špatný, takový průměr vhodný na odreagování.... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Na tuhle knihu jsem slýchala kladná hodnocení už dlouho, nakonec jsem si půjčila audioknihu, abych ji nemusela číst ve spěchu, a jsem nadšená. Nejvíce se mi líbila atmosféra, popisy tak dobré, že to člověk měl celé před očima a hlavně děs celého toho příběhu. Je hodně krutý, ale zároveň člověka neuvrhne do nějaké deprese, protože postavy jsou sympatické a konec je vlastně docela hezký. Je to jedna z nejlepších knih o tomto období, které jsem četla, a určitě mi ještě hodně dlouho bude znít v hlavě.... celý text

Tatér z Osvětimi 2018, Heather Morris

Kniha mě nijak zvlášť nezaujala. Bylo to dost možná tím, že jsem zároveň v době četby poslouchala jako audioknihu "Hanu" a ta mi v porovnání s tímto přišla jako mnohem více strhující a zábavnější čtení nebo bych možná "Tatéra" ocenila víc, kdybych ho četla v češtině, zkrátka jsem se ale nezačetla. Hrozně dlouho šlo jen o popisy toho, jak to v Osvětimi chodí, což už nějak tak vesměs vím, a atmosféra mi vůbec nepřišla tak dobře popsaná, aby to ve mně zanechalo silnější stopu. Ani postavy mi nebyly moc sympatické, nehledě na to, jak to Lelemu všechno procházelo a romantická linka nezaujala, ačkoliv napsaná byla pěkně, až na její začátek. Ale samozřejmě celé je to příběh silný, jako všechny z tohoto prostředí, a určitě stojí za přečtení.... celý text

Chrám Matky Boží v Paříži 2014, Victor Hugo

Příběh ztracené holčičky 2018, Elena Ferrante

Přečíst poslední díl mi trvalo snad sto let a čtyři hvězdičky zachránil jen konec, jinak bych této knize dala ze série nejnižší hodnocení. Nevím, čím to bylo, že jsem se ke čtení musela tak nutit a trvalo skoro 300 stránek než mě příběh začal bavit. Všichni mě ujišťovali, že po třetím díle je poslední stejně dobrý jako první, ale mě jako by už život Eleny začínal pomalu nudit, všechno už mi tak nějak připadalo stejné, pořád ty samé postavy a problémy, nehledě na to, že vypravěčka mi v tom díle byla nejenže nesympatická, ale vyloženě jsem ji nemohla vystát. Na druhou stranu, pořád je to Ferrante, u konce jsem skoro brečela, protože tahle série si mě získala a vyprávění bylo stejně věrohodné a krásné jako vždycky. Posledních sto stránek bylo plné emocí a Elenino stárnutí bylo skvěle napsané, výborně celý příběh shrnoval. Nakonec jsem prostředí i postavy nerada opouštěla, z knihy mám spoustu citátů a inspirace a určitě se ke "Geniální přítelkyni" ještě vrátím, jak ke knihám, tak k seriálu.... celý text

Na co Alice zapomněla 2015, Liane Moriarty

Tak jo, ničení mých iluzí o dospělosti knihami od této autorky pokračuje... Ne, ale tahle kniha ve mně zanechala dost smíšené pocity. Námět byl zajímavý, i když podle mě ne dvakrát realistický, ale zároveň jsem z celého příběhu byla hrozně zmatená. Nevěděla jsem, co si o čem myslet, komu fandit, koho si oblíbit a celé mi to přišlo tak nějak nevyrovnané, jako by začátek knihy tvořilo prvních 300 stránek a na posledních 120 se odehrál zbytek. Taky mě to dvakrát nechytlo, ale když už jsem si k tomu sedla, čtení to bylo příjemné a měla jsem fakt ráda Frannie, jiné postavy ale moc oblíbení hodné nebyly a rozčilovalo mě pubertální chování Madison, které na devítiletou holčičku vůbec nepasovalo. No, nebylo to špatné, ale jako kdyby tomu pořád něco chybělo.... celý text

Podlý král 2019, Holly Black

Měla bych pár obecných výtek, které by ovlivnily hodnocení, kdybych byla nezaujatý pozorovatel, ale příběh mě stejně jako v prvním díle bavil tolik, že bych se cítila provinile, kdybych mu nedala všech pět hvězdiček. Četlo se to samo, bylo to napínavé a postavy i vílí svět si udržel moji přízeň. Rozčilovalo mě jen přílišné opakování již řečených replik a taky fakt zbabraná kurzíva v českém vydání. A trochu zklamal vývoj vztahu Cardana s Jude, hrozně se ubralo na vzájemné nenávisti a oba jako by vůči tomu druhému změkli. Navíc myslím, že Jude je schopná tolika věcí, že v Cardanovi by žádná dobrota pomalu ani být nemusela. Stejně je oba ale zbožňuju a konec nezklamal, nemůžu se dočkat třetího dílu.... celý text

Agnes Greyová 2009, Anne Brontë

Bylo to hodně průměrné a v porovnání s mými dvěma milovanými knihami od autorčiných starších sester, spíše slabé. Někdy v polovině knihy mě sice příběh přecejen docela začal bavit, takže jsem ho minimálně četla s chutí a ke konci jsem se i docela usmívala, ale román ničím moc nevynikal. Navíc jsem opravdu neměla ráda hlavní postavu, její láska k Westonovi mi přišla dost zvláštní vzhledem k vývoji vztahu mezi nimi a postava Rosalie byla nesnesitelná a nevěrohodná. (I když možná že dřív některé dívky opravdu tak rozmazlené byly.) Byl to jinak takový jednoduchý, nezáživný románek, který v něčem ke konci až překvapivě připomínal pubertální lásky, o kterých se píše teď. Nebylo to vyloženě špatné, ale obzvlášť v porovnání s tvorbou sester, docela zklamání.... celý text

Zakázané ovoce 2018, Jojo Moyes

Mám pro Jojo prostě slabost. Její knihy nejsou nějak zvlášť hluboké, ale pokaždé mě hrozně baví, její styl psaní je příjemně chytlavý a já si čtení užívám. Tentokrát jsem se vzhledem k recenzím knihy trochu obávala, anotace mě ale lákala hodně a tak jsem si knihu koupila a popravdě řečeno se mi líbila úplně stejně jako vždycky. Není ani nejlepší, ani nejhorší, co jsem od autorky četla a jako letní čtení je to naprosto ideální. Stejně jako většinu mě bavila více první polovina, ale nenudila jsem se vlastně v žádné části a příběh ve mně zanechal příjemný pocit. Hlavní výtku ale mám k milostné lince a to jak z minulosti tak současnosti, protože mi ani jedna nepřišla zvlášť uvěřitelná - v minulosti to bylo vyloženě tak vyumělkované a nevěrohodné, že to bylo až vtipné a v současnosti byl chlap hrozný sexista a ještě dost agresivní, tak nevím, co na něm hrdinka vlastně viděla (nehledě na všechno ostatní, co se v jejím životě tou dobou dělo). Romantika mě nezaujala, ke konci se toho dělo možná trochu moc trochu příliš lidem a byl v tom zmatek, ale jinak jsem s četbou spokojená.... celý text