Chrám Matky Boží v Paříži

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Historický román odehrávající se v Paříži v 15. století za vlády Ludvíka XI., vystavěný v chronologické kompozici s v romantismu obvyklými prvky retardace. Victor Hugo čtenáře zavede do dokonale vykreslené atmosféry patnáctého století a seznámí nás s tragickým příběhem znetvořeného Quasimoda, krásné Esmeraldy a proradným knězem Frollem....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/10_/1093/chram-matky-bozi-v-parizi-1093.jpg 3.91207
Orig. název:

Notre-Dame de Paris (1831)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Historie
Vydáno:, Petit Press (SK)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (157)

Kniha Chrám Matky Boží v Paříži

Přidat komentář
Kattulli
10. února

Pamatuji si, jak jsem knihu četla na střední škole. Tenkrát mě uchvátila. Jedinečná atmosféra historické Paříže. Jako výlet do minulosti. Díky podrobným popisům prostě jste tam. Poutavý příběh. Není překvapením, že se jedná o tak slavné dílo. Když jsem Paříž osobně navštívila a měla možnost dívat se zblízka na katedrálu Notre-Dame, tato kniha je to, co mi vyvstalo na mysli. Nezapomenutelná.

jant02
31. ledna

Existenci této knihy jsem sice vždycky bral na vědomí, ale zároveň jsem nepovažoval za nutné ji číst, především pro tolikrát slyšené nářky na zdlouhavost, příliš podrobné popisy a z toho vyplývající nezáživnost. Co mě přimělo k tomu, že jsem se teď (přes všechny tyhle domnělé nedostatky) pustil do jejího čtení, byla hlavně snaha o motivaci syna, který ji má v doporučené (povinné) četbě. K tomu bych chtěl poznamenat jednak to, že jsem moc rád, že jsem se ke knize nakonec dostal (a možná je dobře, že až teď) a taky, že smekám před všemi, kteří ji v středoškolském věku (ať již z donucení, nebo dobrovolně) přečetli a ještě z ní byli nadšeni.
Kniha je to bezesporu skvostná a rozhodně je dobré nejen brát její existenci na vědomí, ale také si ji přečíst. Mám sice určité obavy, že v sedmnácti bych z ní tolik unesený nebyl, ale proto také nelituji, že jsem s jejím čtením tolik otálel. Každopádně se mi opět potvrdilo, že pokud člověk touží po velkém čtenářském zážitku, tak neudělá chyby, když sáhne po nějaké „klasice“ prověřené věkem.
Tento román určitě není jen o Quasimodovi, Esmeraldě a Frollovi jak se mnozí domnívají, ale je v první řadě o Chrámu Matky Boží v Paříži. Je to vyprávění o katedrále, na jehož pozadí (nebo v popředí, jak kdo chce) se odehrává romantický příběh tragické lásky. Kniha je oslavou tohoto architektonického skvostu a architektury celkově a taky přehlídkou všemožných lidských charakterů, jejich citů, slabostí, jejich bolestí, radostí i jejich vášní.
Victor Hugo psal znamenitě. Jeho popisy jednotlivých staveb, jeho úvahy o účelu a poslání architektury jsou velkolepé, jeho podrobné popisy vnitřního rozpoložení i vnějších rysů jednotlivých postav jakbysmet.
Pokud jste viděli filmovou adaptaci s G. Lollobrigidou a A. Quinnem o které se všeobecně soudí, že je vcelku (nebo velmi) zdařilá (a já proti tomu neprotestuji), tak po přečtení knihy možná nabudete dojmu, že oproti předloze je to jen velmi slabý odvar, kterému k dokonalosti dost chybí. Pokud však tento film (nebo kterákoliv jiná adaptace) přiměje někoho k přečtení knihy, nezbývá než děkovat Bohu (nebo tvůrcům) za něj.

mskamila
25.12.2018

Zajímavá kniha na můj vkus trochu moc popsané zbytečně části. Jinak moc hezká

kilometr
20.12.2018

"Je to nádherná a rozkošná podívaná z věží chrámu Panny Marie na Paříž,obzvláště na tehdejší Paříž,ve svěžím světle letního svítání.Mohlo tomu tak být i onoho dne....."80%.

Veramark
02.12.2018

Ke knize jsem se dostala kvůli povinné četbě a popravdě mi to nijak nevadilo. Přibližně jsem věděla, o čem příběh je a i bez toho bych si ho nejspíš přečetla. Nebojím se říct, že je to jedna z nejlepších knih, které jsem četla, minimálně stylisticky. Je to jedna velká jazyková slast. Hugovy pověstné popisy, na které jsem popravdě občas nadávala, protože jsem na to neměla náladu, ale později jsem si je začala užívat a úplně si zamilovala jeho styl psaní. Postavy byly propracované a uspořádání kapitol, kde se prolínaly příběhové, popisné a pohledy různých osob, mne uchvavovalo. Quasimodo mi přišel úplně zlatý, často mi při scénách s ním slzely oči nebo jsem se rovnou rozbrečela. Rozhodně byl mou nejoblíbenější postavou. V podstatě všechny zlomové části děje jsem byla schopna předpovědět, připadala jsem si jako věštkyně, ale všechno až v průběhu knihy a nějak mi to ani nevadilo a konec mě vlastně trochu překvapil. Kniha kromě toho čítá mnoho myšlenek, Hugovy názory, které mě občas rozesmívaly a samozřejmě jedno hlavní poselství, které by si měl každý najít sám.

Aerine
26.11.2018

Chrám Matky boží v Paříži není příběhem o Qasimodovi a Esmeraldě, hlavně je to podrobná exkurze do středověku, dostane se vám přednášky o architektuře, zeměpisného drobnopisu celé Paříže 15. století, výkladu o právu a náboženských praktikách. Celkový příběh by se dal krásně stáhnout na 150 stánek, ale to by nebylo ono. Málokdo vám předloží tak ucelený obraz společnosti jako Hugo.

Ewilka
26.11.2018

Povinná četba mě moc nebaví, je jen pár knížek, které se mi líbily. Chrám Matky Boží v Paříži mě příjemně překvapil. Na to, kolik má stránek, je děj zajímavý a plyne docela rychle.

Korsika
17.11.2018

K této knize jsem se dostala skrz povinnou četbu a je to snad jediná kniha, kde jsem přeskakovala po odstavcích - popisy Paříže - jinak je to nádherný příběh a bez těch dlouhých popisných pasáží, kdy jsem často zapomněla, jaký děj jim předcházel a musela jsem často listovat zpět, by byl ještě lepší, protože by to chytilo tempo a spád, které kniha díky zdlouhavým popisům bohužel postrádá.

dr.jacoby
06.11.2018

Vydanie z roku 1923 je dvojzväzkové (2 knihy).

lukas.com
03.10.2018

Ke knize jsem se dostal kvůli povinné četbě a nelituji toho. Příběh sám o sobě je velmi poutavý a originální, Quasimodo zde vystupuje jako typický hrdina romantického románu - přestože je fyzicky znetvořený, ukrývá v sobě citlivou a milující duši. Poslední stránky byly v porovnání se zbytkem knihy velmi dojemné. Jednu hvězdičku musím strhnout za občasné velmi dlouhé kapitoly, které se netýkaly děje, ale popisovaly středověkou architekturu, zvyky apod. Chápu, že někomu se to tam líbilo (a kdyby nebyly tak obsáhlé, tak to jen krásně dokresluje atmosféru románu), ale mě to spíše rušilo. Ale celkový dojem z knihy je velmi pozitivní :)

kykiryki28
21.09.2018

Po přečtení knihy "Bídníci" jsem se těšila na další dílo od Victora Huga. Není to to,co jsem od něj očekávala, ale jinak mě příběh mile překvapil. Jen celá kniha je zbytečně moc dlouhá, především samotný příběh je zdlouhavý a pak než ty několikastránkový popisy francouzské architektury a města Paříže člověk přelouskne, zabere nějaký čas.

SSTknihy
04.09.2018

Asi je dobře, že některé knihy člověk musí přečíst, třeba v rámci povinné četby. Jinak bych se k tomuto nadčasovému, ba až téměř klasickému příběhu tragické nešťastné lásky dvou vyvrhelů společnosti nedostala. Je sice obalen hutnými odstavci popisů, ale já si tak říkám, jaké že to bylo, když měli lidé čas na taková díla, nespěchali a pomalu si vychutnávali každičkou větu.

Lujza031
01.09.2018

Kniha má hodně stran, ale četla se velmi dobře a rychle. Postavy a vše dobře napsáno, konec tragický, nevadí. Ale vůbec nechápu jak může vylíčit něčí charakter a pak ho totálně změnit. Ještě že ve skutečném životě to tak není, jinak by psychologové byli bez práce. Jsem ráda, že kozička přežila, ale silně pochybuji, že její život byl pro Phoeba důležitější než život Esmeraldy. Proto se mi závěr nezdá nijak zajímavý ani poučný. Celá kniha byla napínavá a zajímavá, ale finále nic moc.

ziriant
10.08.2018

"Všichni jsou mrtví, Dave." - asi tak nějak by se dala shrnout tato kniha. Ale ne, nechci snižovat hodnotu tohoto díla, právě naopak. Jsem ale velmi ráda, že jsem si nepamatovala filmové zpracování, které jsem viděla jako dítě, ani žádné další spoilery, protože jsem takto opravdu věřila skoro až do poslední chvíle, že alespoň určitý aspekt příběhu dopadne dobře. Nevím, zda to teď bude pochopitelné, ale jsem ráda, že nedopadl. Tento konec mě potěšil více než kterýkoli jiný v knihách za poslední dobu. A ne, nejsem sadista. Ale nejspíš právě ta nečekanost a tragičnost mě vzala za čtenářskou duši a já si knihu opravdu užila. A že se někomu těžce četlo kvůli zdlouhavým popisům? Já si skoro žádných nevšimla, respektive bych jich klidně uvítala i více. Jinak tedy moje první věc od Huga, ale jistě ne poslední. Jsem ráda, že jsem si tuto knihu přivlastnila z jedné veřejné poličky typu "kdo chce, berte" a tedy že ji někdo shledal za natolik nepotřebnou či ji chtěl prostě jen poslat dál. Taky něco pošlu dál, na oplátku. Děkuji.

Vyomi
21.06.2018

V poslední době jsem začal číst klasiku a povinnou literaturu, do které jsem konečně "dospěl". Několikastránkový popis historické Paříže jsem přeskakoval po větách. Film zdaleka není obsahově tak kvalitní jako kniha, ve filmovém zpracování spousta důležitých detailů k pochopení souvislostí a příběhu chybí.

iveta3867
12.06.2018

všichni, kdo dokázali přečíst prvních sto stran popisu chrámu, mají můj obdiv ;)

ikorka
02.05.2018

Začátek jsem chroupala velmi těžce. Zdálo se mi, že autorův popis francouzských ulic je zbytečně zdlouhavý, jako bych četla GPS s omáčkou okolo. Když jsem ale tohle překonala, příběh mě úplně pohltil.

Kuža007
29.04.2018

Quasimodo - krása v ošklivosti. Ošklivý Quasimodo je zamilován do Esmeraldy, která je s ním jen z lítosti. Smutný příběh. Nu, Victor Hugo.

MichelleS
03.04.2018

Kdybych už nebyla do Paříže dávno zamilovaná, uchvátila by mě po přečtení Chrámu Matky Boží. Proklínané popisné pasáže jsem četla s historickou mapou a byl to nádherně strávený večer.

Babsy
09.02.2018

Mě se četla sama, děj utíkal, postavy jsou krásně vykreslené a vcítíte se do nich raz dva. Popisy Paříže jsou rozsáhlejší, ale mě osobně nevadily a podtrhly mou představivost. Já doporučuji.

Marekh
07.02.2018

Kniha se mi celkově líbila.

Popisy Paříže mne neoslovily, ale chápu, že v historickém románu je to asi nezbytnost, ale naštěstí nebyly příliš obsáhlé.

V knize se také dočteme o vlivech poškození Chrámu Matky Boží v Paříži.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Když člověk koná zlo, má je vykonat až do konce. Jak nesmyslné je zastavit se při ohavném činu v půli cesty! Vyvrcholení zločinu dává šílenou radost.

Neboť láska je jako strom, roste sama od sebe, zapouští hluboko kořeny do celé naší bytosti a zelená se často dál na zříceninách našeho srdce.

Ondrášeček
02.01.2018

Co vše může způsobit jedna krásná žena a neukojitelný lidský chtíč? To Vám pravděpodobně zodpoví tato kniha. Ne nadarmo zde bylo mrtvých více nežli samotných hlavních postav.

Osobně v ní spatřuji velmi trefnou kritiku společnosti; naráží jak na ovlivnitelnost davu, který Quasimoda v jednu chvíli nenávidí a v druhou miluje, tak i na pokrytectví církevních hodnostářů. Antagonista, páter Claudius Frollo, je ostatně typická ukázka muže, který i přes svou maximální erudovanost zešílel zapíráním svých přirozených potřeb. Quasimodo je naopak ukázkou chudáka, romantického vyvrhele společnosti, který byl již odmala povrchně odsuzován a dohnán tak k naprosto hrůzným činům.

Inu, proč tedy nedám 5*, když se mi to tak líbilo? Zcela jednoduše, většina postav mě totiž nesmírně vytáčela svou naivitou. Od údajně počestné Esmeraldy, vášnivě zamilované do na první pohled výmluvného sukničkáře, po pařížské muže podsvětí, kteří jsou schopni se do jednoho nechat pozabíjet, aby zachránili jednu slabomyslnou holku. Nejsympatičtější mi asi byla postava Gringoira, ten v sobě měl alespoň špetku cynismu. Nebyl totiž zamilován do dívky, která jej odmítá, a vcelku vkusně si namísto ní oblíbil její kozu. Zachoval si zdravý rozum a sledoval spíše svůj vlastní prospěch, což je něco, co mi v této knize až zoufale chybělo.

Chrám Matky Boží v Paříži pro mě zůstane příběhem o lásce, která byla odsouzena k zániku již od samého začátku, a důkazem, že tělesná krása může býti nežli slastí spíše handicapem.

alef
27.11.2017

Máte před sebou román, který je ... přehlídkou postav nejrůznějšího charakteru, vzhledu, společenského postavení a přesvědčení ... přehlídkou „atmosféry chvíle“ ... kdy nebohý zvoník prostrčí svou hlavu okénkem, které umocní jeho hrůzný zjev ... a vy cítíte směšnost a grotesknost okamžiku, ... vždyť si lidé zrovna volí papeže bláznů, ... kdy cítíte směšnost ... ale taky Quasimodovu zoufalost, nejistotu a strach ... „celý ten výraz … tu směsici zlomyslnosti, údivu a smutku ... (a přesto) ... byla v jeho vzhledu zvláštní síla, čilost a odvaha, jež (ovšem) ...budily hrůzu ...“
... a vy najednou víte ... že se pod podivným zevnějškem skrývá duše ... stejně znetvořená jako tělo ... nebo možná ... v přímém rozporu s ním ... a že jsme to my .. kdo vnější ošklivost ztotožňuje s pokrouceností či zvráceností charakteru ...

... je tedy jen na Vás ... jestli uvidíte ... hluboký pocit smutku „Nikdy jsem neviděl svou ošklivost jako nyní. Když se srovnávám s vámi, lituji sám sebe, že jsem takový bídný a nešťastný netvor. Musím vám připadat jako zvíře, viďte? – vy jste sluneční paprsek, krůpěj rosy, ptačí zpěv. – A já jsem něco strašlivého, ani člověk, ani zvíře, něco tvrdšího, pošlapanějšího a beztvárnějšího než kamínek“ ... a učiníte pokus ...proniknout do Quasimodovy duše ... a do svědomí ... pokus zbavit se předsudků a stereotypů, které jsme si vytvořili kolem takových lidí ... a který jim přisuzuje intelektuální omezenost ... nešikovnost ... a zlobu ... tenhle příběh vám dává šanci ... pokusit se o bezpředsudečné poznání :-) ...

Aylen
25.11.2017

Chrám Matky Božej v Paríži patrí k najznámejším dielam Viktora Huga, jedného z najvýznamnejších predstaviteľov francúzskeho romantizmu. Autor románu nás privádza do stredovekého Paríža v období 15. Storočia. V románe vystupuje veľké množstvo postáv a hlavná dejová línia je popretkávaná mnohými vedľajšími príbehmi a osudmi hrdinov. Ale známu dvojicu – Quasimoda, škaredého a hluchého zvonára z chrámu Matky Božej a Esmeraldu, krásnu cigánsku tanečnicu pozná skoro každý. Quasimodo bol už od útleho veku odsudzovaný spoločnosťou kvôli svojmu ohavnému výzoru. Keď bol ešte malý chlapec, z ľútosti sa ho ujal kňaz Claudo Frollo. Ten ho vychová a neskôr zamestná ako zvonára, ale Quasimodovi od hlasného zvuku zvonov prasknú bubienky a celkom ohluchne. Celý život ho ľudia nenávidia a boja sa ho. Keď si na parížskom námestí odpykáva nezaslúžený trest, jediný človek, ktorý mu je ochotný prejaviť aspoň štipku súcitu podaním vody, je práve cigánka Esmeralda. Quasimodo dojatý týmto milosrdným činom, sa do Esmeraldy úprimne zamiluje... Esmeralda však ľúbi iného.
Chrám Matky Božej v Paríži je jednoznačne umeleckým dielom svetovej literatúry a stojí za prečítanie. Chce to síce trocha trpezlivosti, hlavne čo sa týka rozsiahlych opisov Paríža a vtedajších spoločenských pomerov. Zápletka je však zaujímavá, ale to už zistí iba ten, kto sa do románu pustí... :)

petrakočárová
18.11.2017

Opravdu krásný historický román, který rozhodně stojí za přečtení.

Federer19
05.11.2017

Považuji se za trpělivého čtenáře, ale co je moc, to je moc. Kniha mě naprosto a totálně nebavila a nejde jen o ty šílené architektonické popisy (ty jsem přeskočil), ale celý děj mi nepřišel vůbec zajímavý. Žádné napětí, zkrátka zklamání.
Hvězdičky dávám za slavné jméno autora a za vtipnou scénu v soudní síni, kdy hluchý vyslýchá hluchého. To jsem se od srdce zasmál, ale to byl taky jediný moment, kdy mě kniha opravdu bavila.
Už vím, že monsieur Hugo asi nebude můj šálek kávy.

Rezolut
01.11.2017

„V obidvoch prípadoch sa to nijako nedotklo cti sudcovského úradu, lebo je predsa lepšie, ak pokladajú sudcu za hlupáka alebo za hĺbavého človeka než za hluchého. Preto si dával veľmi záležať na tom, aby zatajil pred všetkými svoju hluchotu, a spravidla sa mu to darilo tak dobre, že nakoniec klamal i sám seba. To je napokon ľahšie, než by si človek myslel. Všetci hrbáči chodia s hlavou hore, všetci zajakaví radi rozprávajú, všetci hluchí vravia potichu. On sám sa pokladal prinajhoršom za nedoslýchavého. To bol v tomto bode jediný ústupok verejnej mienke vo chvíľach úprimnosti a spytovania svedomia. “

„Prekliata hnusná pobehlica,“ povedal starý sudca, „dá sa mučiť, keď človek ešte nevečeral!“

„Bol pokojný, dotkol sa dna možnej bolesti. Ľudské srdce môže zniesť len určité množstvo zúfalstva. Ak je špongia nasiaknutá, môže sa cez ňu preliať more, ale nevypije už ani slzu.“

"Viacej je hodná filozofia a nezávislosť v handrách. Som radšej mušou hlavou ako chvostom leva."

"Cudzoložstvo je všetečná túžba po rozkoši, ktorá patrí inému."


Autor veľmi presvedčivo popísal zhýralú a skazenú dobu pokroku na čele s najväčším vynálezom zahrabavajúcim akýkoľvek architektonický skvost do prachu, ktorým nemôže byť nič iné, ako kníhtlač.
Stručne napísané, nemám čo k príbehu viac povedať - všetko tu už bolo spomenuté niekoľkokrát. Prílišné popisovanie Paríža, ktoré mi prišlo častokrát až silené v zmysle tom, že autor svoje vedomosti ohľadom gotickej a renesančnej architektúry nemal kam inam dať, tak sa toho zhostil príbeh o cigánke a hrbáčovi.
Postavy mi prišli trochu ploché - občas ich autor doplnil až príliš konkrétnymi udalosťami z ich života, ale celkovo som si ich nedokázal zaradiť viac ako len na "hlúpy" a "zlý" - čo platilo takmer pre všetky postavy v príbehu...ak nie odrazu pre všetky. V porovnaní s prepracovanosťou postáv od Dostojevského je to nuž, neporovnateľné.
Čo sa týka samotnej postavy Quasimoda, kvôli ktorej som sa do románu pustil, tak tá mala veľmi málo priestoru. Ani tu si nemôžem s porovnávaním s iným dielom pomôcť, ale celý čas som myslel na Frankesteinovo monštrum a všetkého toho nevyužitého potenciálu pri opise Quasimoda a jeho smutného života.
Napriek všetkým týmto vytknutiam nemôžem však ani povedať, že sa mi kniha nepáčila.

pajii1
29.10.2017

Když to vezmu teď zpětně, jelikož jsem čerstvě knížku dočetla, příběh byl opravdu pěkný. Avšak úplný odrážeč od mého čtení byla architektura Paříže. Paříž je sice překrásná, její architektura mě baví, ale nebaví mě to číst. Do čtení jsem se tedy díky tomu musela nutit, protože pomyšlení na to, že budu muset přelouskat 20(+) stránek architektury Paříže mě docela odpuzoval. Když jsem ale četla samotný děj, byl to už úplně jiný šálek kávy a dá se říct, že mě děj bavil. :)

Richelle
21.10.2017

Poprvé jsem knihu četla na základní škole, ale tou dobou jsem některá místa zcela nepochopila. Až potom na SŠ, jako maturitní četba, mě kniha oslovila. Přesto pro mě byla kniha místy nepochopitelným utrpením. Některé stránky jsem musela číst přinejmenším 2x. Úžasné dílo! Doporučuji..

Damato
19.09.2017

U téhle knihy jsem zažila stokrát čtenou větu... A slzy se mi volně kutálely po tváři,ani jsem je nestačila stirat. To je celý můj komentář,vic nevyprodukuji,všechno,co bych napsala by vůči této knize bylo slaboduché