Chrám Matky Boží v Paříži

od:

Chrám Matky Boží v Paříži

Historický román odehrávající se v Paříži v 15. století za vlády Ludvíka XI., vystavěný v chronologické kompozici s v romantismu obvyklými prvky retardace. Victor Hugo čtenáře zavede do dokonale vykreslené atmosféry patnáctého století a seznámí nás s tragickým příběhem znetvořeného Quasimoda, krásné Esmeraldy a proradným knězem Frollem....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/10_/1093/chram-matky-bozi-v-parizi-1093.jpg 3.91143
Originální název:

Notre-Dame de Paris (1831)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Historie
Vydáno:, Petit Press (SK)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (143)

Přidat komentář
Vyomi
21. června

V poslední době jsem začal číst klasiku a povinnou literaturu, do které jsem konečně "dospěl". Několikastránkový popis historické Paříže jsem přeskakoval po větách. Film zdaleka není obsahově tak kvalitní jako kniha, ve filmovém zpracování spousta důležitých detailů k pochopení souvislostí a příběhu chybí.

iveta3867
12. června

všichni, kdo dokázali přečíst prvních sto stran popisu chrámu, mají můj obdiv ;)

ikorka
02. května

Začátek jsem chroupala velmi těžce. Zdálo se mi, že autorův popis francouzských ulic je zbytečně zdlouhavý, jako bych četla GPS s omáčkou okolo. Když jsem ale tohle překonala, příběh mě úplně pohltil.

Kuža007
29. dubna

Quasimodo - krása v ošklivosti. Ošklivý Quasimodo je zamilován do Esmeraldy, která je s ním jen z lítosti. Smutný příběh. Nu, Victor Hugo.

MichelleS
03. dubna

Kdybych už nebyla do Paříže dávno zamilovaná, uchvátila by mě po přečtení Chrámu Matky Boží. Proklínané popisné pasáže jsem četla s historickou mapou a byl to nádherně strávený večer.

Babsy
09. února

Mě se četla sama, děj utíkal, postavy jsou krásně vykreslené a vcítíte se do nich raz dva. Popisy Paříže jsou rozsáhlejší, ale mě osobně nevadily a podtrhly mou představivost. Já doporučuji.

Marekh
07. února

Kniha se mi celkově líbila.

Popisy Paříže mne neoslovily, ale chápu, že v historickém románu je to asi nezbytnost, ale naštěstí nebyly příliš obsáhlé.

V knize se také dočteme o vlivech poškození Chrámu Matky Boží v Paříži.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Když člověk koná zlo, má je vykonat až do konce. Jak nesmyslné je zastavit se při ohavném činu v půli cesty! Vyvrcholení zločinu dává šílenou radost.

Neboť láska je jako strom, roste sama od sebe, zapouští hluboko kořeny do celé naší bytosti a zelená se často dál na zříceninách našeho srdce.

Ondrášeček
02. ledna

Co vše může způsobit jedna krásná žena a neukojitelný lidský chtíč? To Vám pravděpodobně zodpoví tato kniha. Ne nadarmo zde bylo mrtvých více nežli samotných hlavních postav.

Osobně v ní spatřuji velmi trefnou kritiku společnosti; naráží jak na ovlivnitelnost davu, který Quasimoda v jednu chvíli nenávidí a v druhou miluje, tak i na pokrytectví církevních hodnostářů. Antagonista, páter Claudius Frollo, je ostatně typická ukázka muže, který i přes svou maximální erudovanost zešílel zapíráním svých přirozených potřeb. Quasimodo je naopak ukázkou chudáka, romantického vyvrhele společnosti, který byl již odmala povrchně odsuzován a dohnán tak k naprosto hrůzným činům.

Inu, proč tedy nedám 5*, když se mi to tak líbilo? Zcela jednoduše, většina postav mě totiž nesmírně vytáčela svou naivitou. Od údajně počestné Esmeraldy, vášnivě zamilované do na první pohled výmluvného sukničkáře, po pařížské muže podsvětí, kteří jsou schopni se do jednoho nechat pozabíjet, aby zachránili jednu slabomyslnou holku. Nejsympatičtější mi asi byla postava Gringoira, ten v sobě měl alespoň špetku cynismu. Nebyl totiž zamilován do dívky, která jej odmítá, a vcelku vkusně si namísto ní oblíbil její kozu. Zachoval si zdravý rozum a sledoval spíše svůj vlastní prospěch, což je něco, co mi v této knize až zoufale chybělo.

Chrám Matky Boží v Paříži pro mě zůstane příběhem o lásce, která byla odsouzena k zániku již od samého začátku, a důkazem, že tělesná krása může býti nežli slastí spíše handicapem.

alef
27.11.2017

Máte před sebou román, který je ... přehlídkou postav nejrůznějšího charakteru, vzhledu, společenského postavení a přesvědčení ... přehlídkou „atmosféry chvíle“ ... kdy nebohý zvoník prostrčí svou hlavu okénkem, které umocní jeho hrůzný zjev ... a vy cítíte směšnost a grotesknost okamžiku, ... vždyť si lidé zrovna volí papeže bláznů, ... kdy cítíte směšnost ... ale taky Quasimodovu zoufalost, nejistotu a strach ... „celý ten výraz … tu směsici zlomyslnosti, údivu a smutku ... (a přesto) ... byla v jeho vzhledu zvláštní síla, čilost a odvaha, jež (ovšem) ...budily hrůzu ...“
... a vy najednou víte ... že se pod podivným zevnějškem skrývá duše ... stejně znetvořená jako tělo ... nebo možná ... v přímém rozporu s ním ... a že jsme to my .. kdo vnější ošklivost ztotožňuje s pokrouceností či zvráceností charakteru ...

... je tedy jen na Vás ... jestli uvidíte ... hluboký pocit smutku „Nikdy jsem neviděl svou ošklivost jako nyní. Když se srovnávám s vámi, lituji sám sebe, že jsem takový bídný a nešťastný netvor. Musím vám připadat jako zvíře, viďte? – vy jste sluneční paprsek, krůpěj rosy, ptačí zpěv. – A já jsem něco strašlivého, ani člověk, ani zvíře, něco tvrdšího, pošlapanějšího a beztvárnějšího než kamínek“ ... a učiníte pokus ...proniknout do Quasimodovy duše ... a do svědomí ... pokus zbavit se předsudků a stereotypů, které jsme si vytvořili kolem takových lidí ... a který jim přisuzuje intelektuální omezenost ... nešikovnost ... a zlobu ... tenhle příběh vám dává šanci ... pokusit se o bezpředsudečné poznání :-) ...

Aylen
25.11.2017

Chrám Matky Božej v Paríži patrí k najznámejším dielam Viktora Huga, jedného z najvýznamnejších predstaviteľov francúzskeho romantizmu. Autor románu nás privádza do stredovekého Paríža v období 15. Storočia. V románe vystupuje veľké množstvo postáv a hlavná dejová línia je popretkávaná mnohými vedľajšími príbehmi a osudmi hrdinov. Ale známu dvojicu – Quasimoda, škaredého a hluchého zvonára z chrámu Matky Božej a Esmeraldu, krásnu cigánsku tanečnicu pozná skoro každý. Quasimodo bol už od útleho veku odsudzovaný spoločnosťou kvôli svojmu ohavnému výzoru. Keď bol ešte malý chlapec, z ľútosti sa ho ujal kňaz Claudo Frollo. Ten ho vychová a neskôr zamestná ako zvonára, ale Quasimodovi od hlasného zvuku zvonov prasknú bubienky a celkom ohluchne. Celý život ho ľudia nenávidia a boja sa ho. Keď si na parížskom námestí odpykáva nezaslúžený trest, jediný človek, ktorý mu je ochotný prejaviť aspoň štipku súcitu podaním vody, je práve cigánka Esmeralda. Quasimodo dojatý týmto milosrdným činom, sa do Esmeraldy úprimne zamiluje... Esmeralda však ľúbi iného.
Chrám Matky Božej v Paríži je jednoznačne umeleckým dielom svetovej literatúry a stojí za prečítanie. Chce to síce trocha trpezlivosti, hlavne čo sa týka rozsiahlych opisov Paríža a vtedajších spoločenských pomerov. Zápletka je však zaujímavá, ale to už zistí iba ten, kto sa do románu pustí... :)

petrakočárová
18.11.2017

Opravdu krásný historický román, který rozhodně stojí za přečtení.

Federer19
05.11.2017

Považuji se za trpělivého čtenáře, ale co je moc, to je moc. Kniha mě naprosto a totálně nebavila a nejde jen o ty šílené architektonické popisy (ty jsem přeskočil), ale celý děj mi nepřišel vůbec zajímavý. Žádné napětí, zkrátka zklamání.
Hvězdičky dávám za slavné jméno autora a za vtipnou scénu v soudní síni, kdy hluchý vyslýchá hluchého. To jsem se od srdce zasmál, ale to byl taky jediný moment, kdy mě kniha opravdu bavila.
Už vím, že monsieur Hugo asi nebude můj šálek kávy.

Rezolut
01.11.2017

„V obidvoch prípadoch sa to nijako nedotklo cti sudcovského úradu, lebo je predsa lepšie, ak pokladajú sudcu za hlupáka alebo za hĺbavého človeka než za hluchého. Preto si dával veľmi záležať na tom, aby zatajil pred všetkými svoju hluchotu, a spravidla sa mu to darilo tak dobre, že nakoniec klamal i sám seba. To je napokon ľahšie, než by si človek myslel. Všetci hrbáči chodia s hlavou hore, všetci zajakaví radi rozprávajú, všetci hluchí vravia potichu. On sám sa pokladal prinajhoršom za nedoslýchavého. To bol v tomto bode jediný ústupok verejnej mienke vo chvíľach úprimnosti a spytovania svedomia. “

„Prekliata hnusná pobehlica,“ povedal starý sudca, „dá sa mučiť, keď človek ešte nevečeral!“

„Bol pokojný, dotkol sa dna možnej bolesti. Ľudské srdce môže zniesť len určité množstvo zúfalstva. Ak je špongia nasiaknutá, môže sa cez ňu preliať more, ale nevypije už ani slzu.“

"Viacej je hodná filozofia a nezávislosť v handrách. Som radšej mušou hlavou ako chvostom leva."

"Cudzoložstvo je všetečná túžba po rozkoši, ktorá patrí inému."


Autor veľmi presvedčivo popísal zhýralú a skazenú dobu pokroku na čele s najväčším vynálezom zahrabavajúcim akýkoľvek architektonický skvost do prachu, ktorým nemôže byť nič iné, ako kníhtlač.
Stručne napísané, nemám čo k príbehu viac povedať - všetko tu už bolo spomenuté niekoľkokrát. Prílišné popisovanie Paríža, ktoré mi prišlo častokrát až silené v zmysle tom, že autor svoje vedomosti ohľadom gotickej a renesančnej architektúry nemal kam inam dať, tak sa toho zhostil príbeh o cigánke a hrbáčovi.
Postavy mi prišli trochu ploché - občas ich autor doplnil až príliš konkrétnymi udalosťami z ich života, ale celkovo som si ich nedokázal zaradiť viac ako len na "hlúpy" a "zlý" - čo platilo takmer pre všetky postavy v príbehu...ak nie odrazu pre všetky. V porovnaní s prepracovanosťou postáv od Dostojevského je to nuž, neporovnateľné.
Čo sa týka samotnej postavy Quasimoda, kvôli ktorej som sa do románu pustil, tak tá mala veľmi málo priestoru. Ani tu si nemôžem s porovnávaním s iným dielom pomôcť, ale celý čas som myslel na Frankesteinovo monštrum a všetkého toho nevyužitého potenciálu pri opise Quasimoda a jeho smutného života.
Napriek všetkým týmto vytknutiam nemôžem však ani povedať, že sa mi kniha nepáčila.

pajii1
29.10.2017

Když to vezmu teď zpětně, jelikož jsem čerstvě knížku dočetla, příběh byl opravdu pěkný. Avšak úplný odrážeč od mého čtení byla architektura Paříže. Paříž je sice překrásná, její architektura mě baví, ale nebaví mě to číst. Do čtení jsem se tedy díky tomu musela nutit, protože pomyšlení na to, že budu muset přelouskat 20(+) stránek architektury Paříže mě docela odpuzoval. Když jsem ale četla samotný děj, byl to už úplně jiný šálek kávy a dá se říct, že mě děj bavil. :)

Richelle
21.10.2017

Poprvé jsem knihu četla na základní škole, ale tou dobou jsem některá místa zcela nepochopila. Až potom na SŠ, jako maturitní četba, mě kniha oslovila. Přesto pro mě byla kniha místy nepochopitelným utrpením. Některé stránky jsem musela číst přinejmenším 2x. Úžasné dílo! Doporučuji..

Damato
19.09.2017

U téhle knihy jsem zažila stokrát čtenou větu... A slzy se mi volně kutálely po tváři,ani jsem je nestačila stirat. To je celý můj komentář,vic nevyprodukuji,všechno,co bych napsala by vůči této knize bylo slaboduché

zofie3000
07.09.2017

málokdy se stane, že by mě knížka rozbrečela nebo dojala téhle se to povedlo. Ty tolik kritizované popisy nejsou zbytečné, sice je kvůli nim pomalejší rozjezd, ale člověku poskytnou komplexní pohled na příběh.

HaniSebi
29.07.2017

Hodně často se ve spojení s touto knihou uvádí dlouhé popisy Paříže, ale mně se moc líbily. Od té doby, co jsem si jí vybrala jako povinnou četbu k maturitě patří k mým nejoblíbenějším knížkám. Pomalý, oddychový román. Prostě krása, i když si pamatuji, že když jsem se o svém nadšení pro tuto knihu zmínila spolužákům ve třídě, koukali na mě jak na pošuka.

Katranis
03.07.2017

Klasická kniha.

martinaandulka
21.06.2017

Vynikající autorovo dílo :-).

tsal
20.06.2017

Takové to, když vám slíbí dramatický příběh plný emocí, zvratů a lidských osudů a místo toho dodají architektonické porno…

Při čtení první poloviny knihy jsem se nemohla ubránit pocitu, že by Francouzi udělali lépe, kdyby Huga zavřeli s balíkem architektonických časopisů někam na hodinový hotel a nechali ho tak týden být. Rozsáhlé, detailní a až extatické popisy Paříže a katedrály Notre-Dame možná mají cenu pro nadšence historického stavitelství, nikoliv však pro čtenáře obecného, protože s příběhem vlastně vůbec nesouvisí. Jen kulisy, které by se snadno daly vyměnit za jiné. Pokud vám tedy jde čistě jen o příběh a emoce, v první polovině se o nich nedozvíte nic. Jen jména a zaměstnání osob, které někde tam na konci budou snad možná sehrávat svou úlohu. Málem jsem to vzdala.

Pak se situace naštěstí zlepší. Hugův styl vyprávění je sice stále zbytečně obšírný a často uskakuje ke kdejaké věžičce či události kolem a dočkáme se naprosto nepřekvapivé osudovosti, ale emoce začínají fungovat, příběh začíná mít svou stavbu. Pokud jde o postavy, je těžké někomu fandit. Mým oblíbencem se nakonec stal Frollo. Byť nešlo o kladnou postavu, u něj jediného jsem chápala motivaci činů a neměla chuť třískat hlavou o stůl. Zbytek je naivní až na hranu idiocie, pramálo popsaný, nebetyčně užvaněný či značný plochý. Jediným významným bodem k dobru byl přechod od porna architektonického k tomu lidskému. Alespoň na poměry tehdejší doby. Chudák Esmeralda ukazovala prsa skoro stejně tak často, jako vzdychala.

Těšila jsem se na spoustu dalších příběhů z pera tohoto autora. Po zkušenostech se Zvoníkem si je ale asi nechám utéct. Dvě hvězdy prakticky jen za úroveň stylistiky.

Nita17
07.06.2017

Ačkoliv jsem k této knize přišla v rámci povinné četby ve škole, stala se mou oblbenou. Paříž, historie a krásný příběh, skvělé čtení a ráda se k ni vracím :)

martina.riz
19.04.2017

Četbu této knihy jsem roky odkládala. Viktor Hugo je skvělý vypravěč, román byl srozumitelný. Dokonce i dvouhodinový popis Paříže se dal přežít.

EvikU.
09.04.2017

Musím říct, že se mi celkem líbila. Četba k maturitě.

Lily2828
09.03.2017

Četla jsem to dlouho, knihu jsem musela stále odkládat, protože jinak bych se z toho množství popisů zbláznila, ale dočetla jsem ji. A zpětně jsem za to nesmírně ráda.

Postavy jsou zajímavé a mají krásně propracované charaktery. Děj je poutavý, i když kdykoliv, když ho někomu popisuji, zní to jako špatný nekonečný seriál. Ta miluje toho, ale ten je zasnoubený s tou, která ho miluje, a ten miluje tuhle, ale ta ho nechce... Jenže dílo Victora Huga má prostě mnohem větší hodnotu, než jakýkoliv televizní pořad, a i když je někdy na čtení obtížné, nechybí tam vtip, nadsázka a humor.

Popisy jsou někdy opravdu zdlouhavé, ale to už k té knize prostě patří. Právě kvůli nim nakonec dávám jen tři hvězdy, protože vracet se k dílu asi nebudu.

dancadragneel
06.03.2017

Příběh bych hodnotila kladně, ale kvůli tolika popisování okolí mě kniha moc nebavila a nezaujala....

martina.culik
23.02.2017

Při čtení Huga jsem měla problémy s jeho popisy míst (celá kapitola popisující chrám apod.) Vím, že je to umění popsat vše takto do detailů a když si to čtenář opravdu důkladně přečte, tak potom ví, kam jednotlivé postavy směřují, když někam utíkají, ale já jsem ty popisy četla jen velmi zběžně, protože mě víc zajímal osud jednotlivých postav. Hlavně Quasimodo je mým oblíbencem.

AniS1
18.02.2017

Je to klasika. Hugo a jeho láska k architektuře, hlavně té v Paříži, je podle mě více důležitá než příběh hlavních postav. Líbilo se mi to.

RudýOnkel
30.01.2017

Kdybych měl vypudit popis Paříže a části nesouvisející s dějem, tak 5, ale nemůžu. Ostatní části knihy jsou krásně posloupně, děj je strhující a postavy atypické

Příběh 8/10

Romance 8/10
Akce 7/10
Humor 2/10
Napětí 8/10

zazinka2
11.01.2017

Nejlepší kniha z povinné četby, i přes zdlouhavé popisy Paříže