Chrám Matky Boží v Paříži

Chrám Matky Boží v Paříži https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1093/mid_chram-matky-bozi-v-parizi-5dV-1093.jpg 4 1712 231

Historický román odehrávající se v Paříži v 15. století za vlády Ludvíka XI., vystavěný v chronologické kompozici s v romantismu obvyklými prvky retardace. Victor Hugo čtenáře zavede do dokonale vykreslené atmosféry patnáctého století a seznámí nás s tragickým příběhem znetvořeného Quasimoda, krásné Esmeraldy a proradným knězem Frollem.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány , Historické romány

Vydáno: , Omega
Originální název:

Notre-Dame de Paris , 1831


více info...

Komentáře (231)


Nathally
Nathally
06.11.2023 5 z 5

Krásný a dojemný román! I přesto, že se obvykle nevěnuji takovýmto žánrům, musím uznat, že mě tato kniha naprosto pohltila. Možná se v ní vyskytly pasáže, které popisovaly Paříž a mohly by někomu připadat delší, ale já jsem si je užila. Za 4 dny jsem dokončila celý příběh. Jsem vděčná, že jsem tuto knihu dostala k povinnému přečtení, protože tak krásný příběh se těžko hledá.

jardaplsek66
jardaplsek66
22.09.2023 5 z 5

Příběh není tak vyšperkovaný jako u Bídníků. Ale i tak 100%.


Noisette73
Noisette73
22.05.2023 4 z 5

Klasika, kterou jsem si ráda přečetla, ale vracet se k ní nebudu, neboť jsou pro mě klasiky lepší, co se staly mými srdcovkami, ale za přečtení jistě kniha stojí.

stanislava9718
stanislava9718
15.05.2023

Povinná četba, od Victora Huga, asi nejvýznamnější postava kněze Frolla zamiluje se do ženy, i když je kněz. V ději románu je láska, naivita, nenávist, zoufalství, vše. Quasimodo, jednu chvíli lidem Paříže, nenáviděný, jindy milovaný.

Oponn
Oponn
13.01.2023

Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.

Hugův román je s trochou nadsázky jen příběh o nešťastné lásce. Co ho dělá výjimečným, jsou postavy, především Frollo, a samozřejmě prostředí Paříže vrcholného středověku. Je nepochybné, že Hugo Paříž miloval, miloval její architekturu, ulice, historii, nezaměnitelný genius loci, který se ztrácel pod nánosem průmyslové revoluce. A tak stvořil tuto ódu, kterou připomněl zašlou, nebo spíše zapomenutou slávu francouzského stavitelství. Občas to sice přehání, protože téměř padesátistránkové martirium s představením i posledního oblázku v dlažbě bezejmenné uličky bylo... No, nebudu lhát, měl jsem co dělat, abych nepřeskakoval, bylo to suchopárné, bezkrevné a vysilující. Když však pominu tuto pasáž a ještě jednu, týkající se šlechty a vlastnictví, nejsou sáhodlouhé vypravěčovy výstupy vůbec na škodu.

Samotná zápletka, která je (ne)známá i dětem, především díky nevkusu od americké krysy, je nám předestřen už v úvodní kapitole s divadelním představením mystérií, kde dochází ke střetu církve (Frollo) a šlechty (Phoebus). Každý zná hrbáče Quasimoda a cikánku Esmeraldu. Málokomu ale něco řekne jméno arcijáhna Klaudia Frolla, kněze zmítaného láskou k odmítavé Esmeraldě, který se ve svých posledních chvílích až maniakálně směje, neb sleduje, jak přichází o smysl svého života kvůli usmrkané cikánce, které se hnusil tak hodně, že se raději rozhodla zemřít. Docela mě překvapilo, nakolik je děj protknut vedlejšími narativy, které nám ke konci dají celistvou představu o Esmeraldině původu. Celý příběh je provázán postavou zchudlého filozofa a dramatika Gringoirea (teď jsem zjistil, že se jedná o skutečnou postavu). Postava, která zachránila nejsympatičtější část ansámblu - kozičku Džalí. Nevím, nakolik Hugovy postavy reflektují dobové poměry, nicméně postava Esmeraldy se podle mě chovala zcela iracionálně a byla pro mě jediným rušivým elementem. Jak jsem zmínil už výše, nejupřímněji jedná Frollo, kterého touha postupně mění z upjatého fatalistického vědce v blábolícího blázna, který je ochotný pro mladé děvče obětovat téměř vše.

„Leč běda. Něco se ve mně zlomilo a nemohlo už povstat, něco se vě mně zrodilo a já tomu nemohl utéct."

Zajímavou kapitolou by byl i Hugův vypravěč, který používá první osobu plurálu a často komunikuje se čtenářem („Jak krásný střet mezi klasicismem a romantismem by představoval Gringoire, kdyby žil v naší době"). Navíc stále narušuje plynulost četby tím, že porovnává Paříž 19. a 15. století, ale mně to nijak nevadilo, shledávám to originálním. Zároveň se nebojí být vtipný a ironizující („Vyluzuje zvuky, že by Stradivari umřel"). Ale už jsem se rozepsal dost.

Opět jednou ukázka nerelevance zdejšího hodnocení. Kniha o kráse Paříže, síle a zaslepenosti lásky a obrovské vnitřní touze a bolesti, se kterou nelze bojovat, natož ji porazit.

JanBraun
JanBraun
28.11.2022 5 z 5

(SPOILER) Několik dní po přečtení knihy jsem přemýšlel, co mi ta kniha vlastně dala. Zda-li to nebyla pouze ztráta času, číst si dlouhosáhlé popisy Paříže v různých dobách prokládané romantickým dějem. Není lepší žít svůj vlastní život? "Nemáš snad dost povinností?" říkal jsem si.
Naučilo mne to vůbec něco nebo zde člověk pouze ztrácí čas v touze mít přečteného Huga, protože "hodně lidí" říká (asi ze zvyku, protože už se to tak dlouho učí ve škole), že to je super? Do toho ještě všechna ta sladká předomáčka, jako "Hugo se čte velmi těžce", "Málokdo ho dočte" apod., což mě akorát lákalo, dokázat si, že já to zvládnu. Takže nakonec jsem to zdárně dočetl.
Nyní to tedy vidím takto:
Popis města mě nebavil, často jsem přeskakoval celé odstavce, abych se dostal k věci. Měl jsem pocit, že si autor někdy pouze trénuje své popisné umění a sám několikrát přiznal "Již Vás nebudu nudit dalším popisem." a stejně zase nudil. Autor zde trošku provokoval a možná chtěl, aby si jeho čtenář ten příběh zasloužil? Byla zde jedna výjimka, kapitola - "Toto zabije ono" = "Kniha zabije budovu" - to se mnou rezonovalo.

Některé postavy se mi zdály nedopracované - zejména Esmeralda a Phoebus. Esmeralda byla pouze hezká a její hlavní vlastností bylo to, že byla všemi milována. Phoeba jsem nepoznal téměř vůbec ani proč vlastně ta Esmeralda byla do něj tolik zamilovaná. Téměř ho neznala, on ji také ne a snažila se mu vtlouci do hlavy, že on je její zamilovaný. Co dělala těch 15 let, když ji unesli cikáni a jak se vlastně octla zpátky v Paříži mi také uniklo.

Osvěžující a vtipné byly pasáže s filozofem, básníkem a tulákem Gringoirem, ale i některé další např. soud, kdy hluchý soudce vyslýchá hluchého obžalovaného.

Postavu kněze jsem si oblíbil nejvíce, nevnímal jsem ji negativně. Vždyť se přece ujal 2 dětí, když ostatním bylo jedno, co s nima bude, proto nemohl být zlým člověkem. Velkou část svého života strávil studiem a když už přečetl všechnu možnou literaturu týkající se různých věd, dostal trochu vědeckou krizi a zapůsobilo to na mne jako Aristotelův výrok:" Čím více víte, tím více víte, že nevíte." Kněze už pak nebavilo studovat "normální vědy" a uchýlil se k alchymii, čarodějnictví apod (zde už není důkaz to nejdůležitější, ale víra). Šíleně se zamiloval do Esmeraldy, ale láska nebyla opětovaná.

Milostný čtyřúhelník doplnil Quasimodo, jenž na sobě pocítil v životě velice málo lidské lásky, pouze od přísného kněze a pak jedno gesto od krásné Esmeraldy. Proto se i on do ní zamiloval.
Více k příběhu prozrazovat nebudu.
Co mně tato kniha vzala je jasné. Čas k něčemu jinému třeba mnohem více nebo méně důležitějšímu, ale to už se nedozvím.
Co mně tato kniha dala? Obnovil jsem si znalost, že knihtisk byl opravdu vynikajícím vynálezem a mohl jsem přemýšlet o roli (v lidském životě) stavitelství a architektury obecně před vynálezem knihtisku.
Čím více potlačujeme své emoce, tím prudšeji jdou pak na povrch (kněz).
Vzpomněl jsem si na Aristotelův výrok, viz výše a znovu jsem si uvědomil, že ať už zabředneme v životě do jakéhokoliv tématu, např. fyzika - na začátku budeme dělat mechaniku apod., tak se později dostaneme do takové situace (kvantová fyzika...), kde nám již lidské chápání nepostačí, a abychom se vůbec mohli pohybovat po této planetě, potřebujeme víru. Rozumově lze vysvětlit pouze základy všecho, nikoli hloubku.
Dále se mi líbila Gringoireho flexibilita a jeho rychlé rozhodování ve složitých životních situacích. To ho dostalo ze všech postav nejdále.
Zrada může přijít i od Těch nejbližších, a bývá nejbolestnější (viz. knězovy děti).
Znám nový romantický příbeh.
Všechny vrstvy společnosti mají svá vlastní pravidla.
No a snad i něco jiného, co třeba v dalším životě využiji.

darkchipmunk
darkchipmunk
14.11.2022 4 z 5

Popis Paříže z ptačí perspektivy na asi 15 stranách a podobné libůstky byly v mých sedmnácti docela oříšek pro trpělivost. Chrám Matky Boží v Paříži se mi ale pořád četl lépe než Ecovo Jméno růže, a zároveň jde o mojí oblíbenou Hugovu knihu. Třeba Bídníky miluju zfilmovaný (snad všechny verze kromě muzikálu), literární předlohu jsem ale těžce nedávala. Tahle kniha vás ale vtáhne do středověké atmosféry, do útrob gotického chrámu, posedlé vášně a neopětované lásky snad všech hlavních postav (co si tak vybavuji). Zároveň kniha, která položila pilíře pro mé knihomolské období, protože do té doby by mě nikdo k něčemu jinýmu než Potterovi, ženským románům a erotický literatuře nedostal :-). Takže díky, asi...

Leona333
Leona333
15.10.2022 5 z 5

Notre-Dame, velkolepá, obdivuhodná, mnohokráte zatracovaná, v času dějin pozapomenutá..., gotická katedrála v Paříži. A v ní, nebo právě díky ní, se zrodil jeden z nejznámějších příběhů devatenáctého století.
To Viktor Hugo, jeden z nejvýraznějších představitelů romantismu, vdechl skrze Esmeraldu a Quasimoda katedrále nový život..., díky němuž se stala nesmrtelnou.
Středověká Paříž a v ní žije krásná cikánka Esmeralda. Svobodná, volnomyšlenkářská dívka, kterou jednoho dne pronásleduje rozhněvaný - rozvášněný dav ulicemi, jako čarodějnici... Útočiště najde v pevných zdech chrámu Notre-Dame. Zde se potkává s Frollem a s hyzděným Quasimodem... A od tohoto okamžiku, se rozehrává příběh plný citů. Příběh o nenaplněné lásce, zklamání, bolesti, intrikách a pomstě...
Za mne je tato kniha jedna z nestárnoucích, nadčasových klasik, kterou si ráda přečtu i dnes.

floribar
floribar
12.10.2022 5 z 5

Ke knize jsem se konečně dostala, až díky čtenářské výzvě. Musím říct, že kniha je skvělá, i přes delší popisy jsem se od knihy nemohla odtrhnout.

Spatřuji v knize velmi trefnou kritiku společnosti; naráží jak na ovlivnitelnost davu, který Quasimoda v jednu chvíli nenávidí a v druhou miluje, tak i na pokrytectví církevních hodnostářů. Antagonista, páter Claudius Frollo, je ostatně typická ukázka muže, který i přes svou maximální erudovanost zešílel zapíráním svých přirozených potřeb. Quasimodo je naopak ukázkou chudáka, romantického vyvrhele společnosti, který byl již odmala povrchně odsuzován a dohnán tak k naprosto hrůzným činům.

Po přečtení knihy mám nutkání jet do Paříže.

Mánička178
Mánička178
15.09.2022 5 z 5

Netušila jsem, co od knihy čekat, přece jen po klasice člověk sahá s trochu smíšenými pocity, ale Chrám Matky Boží v Paříži mě nadchl. "Naštěstí" jsem (ostudně) nevěděla, o čem úplně přesně kniha vypráví a jakých témat se dotýká, ale vůbec mě nezklamala, naopak. Překvapila mne svým spádem, nepředvídatelností, bohatým jazykem, občasnou syrovostí, až děsivostí, propleteností... a v podstatě i svým koncem. Nezapomenutelný příběh, který by byl jistě o úroveň povýšen, pokud bych znala Paříž... :) Tak snad někdy v budoucnu :)

Belanna
Belanna
28.08.2022 5 z 5

Nádherný středověký příběh. Skvěle vykreslený život v Paříži té doby doplněný o popisy monumentů, ulic a domů. Příběh plný emocí, který se dobře čte a mám ho ráda.

Hakate
Hakate
23.08.2022 5 z 5

Krásný příběh, výborně napsaný, skvěle se čte.
Ráda s němu vracím.

Marianna496
Marianna496
09.08.2022 4 z 5

Och Viktor Hugo a jeho romány ...krása,vášeň,láska aj nenávisť a to skoro všetko v tejto knihe v prekrásnej katedrále - každý kto číta knihu v týchto časoch musí paralelne myslieť na ten hrozný požiar a keď už nič aspoň držať palce jej obnoviteľom .Ja knihe vyčítam len jej rozvláčnosť ale asi to v dobe jej vzniku bola móda...

_Brunetka_
_Brunetka_
20.07.2022 4 z 5

Myslím, že každému z nás se vybaví pod jménem ,,Quasimodo" tentýž člověk. A já jednou zkrátka zatoužila po tom, ponořit se do jeho příběhu.
Na rovinu si můžeme říct, že tahle knížka není rozhodně jednoduché čtení. A to nejen proto, že se tu objevují dlouhé popisy prostředí a doby, které nás zároveň seznamují s tehdejší společností, ale i proto, že se tu vyskytuje staročeština, která by nemusela každému sednout. Ale člověk si zvykne. Ovšem když už se do příběhu ponoříte a dostanete, může se vyskytnout problém, že knížku nechcete položit z ruky. Hodně se mi líbila postava Quasimoda, s kterým jsem velice soucítila. Moje sympatie si ovšem nezískal Frollo a Phoebus a dá se říct, že občasnou naivitou mě iritovala i Esmeralda, která se mi jinak jako postava líbila. Bavily mě také propojené osudy postav. A co mě dost překvapilo,bylo to, že se v knížce objevovala i velice vtipná místa. A bohužel přestože je tohle velmi krásný a smutný příběh, který mimochodem není pro nikoho, kdo by si chtěl přečíst nějakou jednohubku k maturitě, nemůžu ho hodnotit plným počtem. Asi jsem měla vyšší očekávání, čekala jsem totiž, že mi tahle knížka zlomí srdce a to se nestalo. Každopádně tím určitě neříkám, že moje oči zůstaly během čtení suché. To bych lhala.

SumýšIrena
SumýšIrena
28.06.2022 2 z 5

Když si tak pročítám komentáře, mám dojem, že buď jsou lidi z knihy nadšení nebo zklamaní. Žádná střední cesta. No já jsem zklamaná.
Samotný příběh Esmeraldy a spol. je krásný, ale úplně se utápí ve zdlouhavých popisech všeho, co se zrovna namane. Jsem ráda, že jsem ve škole četla Bídníky a ne tuto knihu. Ta by totiž asi otřásla mým nadšením z povinné četby.

lernami
lernami
21.06.2022 5 z 5

Konečně jsem se dostala k tomuto slavnému románu a musím říct, že splnil má očekávání. Victor Hugo je skvělý vypravěč a nedivím se, proč se dílo řadí mezi klasiku. Nenechte se však mást, román má své nudnější části, které mě, jakožto čtenářku, úplně nenadchly. Například kapitola typu Paříž z ptačí perspektivy by za mě mohla být klidně vynechána. Řekla bych, že to je zajímavé spisovatelské cvičení (takto popisovat rozhodně nedokáže každý), ale z čtenářského hlediska mi to nepřineslo nic moc nového. Popisy prokladáné dějem mi však vůbec nevadily - krásně člověka uvedly do děje a obrazotvornost už udělala své.
Obecně bych knihu doporučila, myslím, že Quasimoda by měl znát každý správný milovník literatury!:)

Kabuky
Kabuky
11.06.2022 5 z 5

Kvalitní četba

DeepSea21
DeepSea21
02.06.2022 5 z 5

Jedna z knih jež se přiblížila k dokonalosti.
Žádná z postav které v knize vystupují mi nebyla proti srsti. Napsat i padouchy tak aby byli sympatičtí je umění.
Ta kniha je právem považována za klasiku.
Nečtu ji naposled, tím jsem si jistý.

Teraesa
Teraesa
21.05.2022 5 z 5

Toto krásne magnum opus Victora Huga pozdvihuje ľudskú dušu aj po storočiach...

Kozel
Kozel
06.05.2022 1 z 5

Popravdě nevím, co jsem od této klasiky vlastně očekával; pravděpodobně jakousi francouzskou verzi Krásky a zvířete. To jsem nedostal, naopak se přede mnou rozprostřel hluboce temný a tragický příběh. Což by tolik nevadilo, ba naopak. Tedy pokud by četba ve mně nevyvolala především rozhořčení. Ač nedovedu říct zda rozhořčení nad sebou samým, když jsem ignoroval vnitřní varování, nebo nad Victorem Hugem, protože Victor Hugo je především žvanil. A tak si teď dovolím trochu žvanit taky.

Žvanil to byl zajisté vysoce vzdělaný, o tom není pochyb. Svou vzdělanost totiž dává po celých 500 stran hrdopyšně a namyšleně najevo, přičemž potenciál skvělého příběhu utápí ve vatě, která nebyla ani lehká ani příjemná, nýbrž mě dusila. Namátkou: prvních padesát stran knihy se odehrává při jediné scéně při premiéře hry Pierra Gringora, který se jinak na ději knihy nijak zvlášť nepodílí. Stejný počet stran vede k prvnímu nastoupení Quasimoda, aby opět rychle zmizel z dohledu. Následuje dvacetistránkový architektonický popis historické Paříže, což je završeno větou "shrnuto v několika slovech" zahrnujících dalších deset stran. Takhle prosím ne, cítím se oklamán a uražen. Hugovi trvalo 388 stran, než Quasimodo zachránil Esmeraldu ze spárů zel za zdmi chrámu Panny Marie, po nichž následovalo dalších 150 stran chaosu.

Celá kniha je spíš nahodilou kompilací nejrůznějších scén (tu lepších, tam horších, jindy naprosto zbytečných), dějovou linku a vývoj příběhu aby jeden pohledal, natož pointu. V součtu pak dá hlavní linka dohromady sotva několik stran. Byť je tu několik opravdu zajímavých scén (například vstup do Dvora divů), jsou rychle vystřídány nudou, která pak přejde do Paříže, která je brutální, krutá, hnusná, špinavá až surrealistická (což je myšleno v dobrém). Aby to Hugo rozbil naprosto bezpředmětnou kapitolou o duševní nevyrovnanosti Ludvíka XI., kdy jsem si vzpomněl na Waltera Scotta a připomněl si jeho podání téhož, leč mnohem kratší, zábavnější a výmluvnější.

Vím dlouho, že francouzská literatura není zrovna záležitost pro mě. Pan Hugo svým egem moje tušení potvrdil. A bude mi trvat drahný čas, než budu opět číst francouzského autora. Škoda, že skutečně nápaditý příběh, Hugo tak promarnil.

Štítky knihy

zfilmováno romantismus 15. století francouzská literatura upalování čarodějnic gotické romány klasická literatura

Autorovy další knížky

Victor Hugo
francouzská, 1802 - 1885
2014  79%Chrám Matky Boží v Paříži
1928  93%Bídníci
2000  88%Muž, který se směje
1975  91%Bídníci I.
1967  79%Devadesát tři

Kniha Chrám Matky Boží v Paříži je v

Právě čtených40x
Přečtených3 005x
Čtenářské výzvě190x
Doporučených111x
Knihotéce959x
Chystám se číst517x
Chci si koupit64x
dalších seznamech36x