Chrám Matky Boží v Paříži

od:

Chrám Matky Boží v Paříži

Historický román odehrávající se v Paříži v 15. století za vlády Ludvíka XI., vystavěný v chronologické kompozici s v romantismu obvyklými prvky retardace. Victor Hugo čtenáře zavede do dokonale vykreslené atmosféry patnáctého století a seznámí nás s tragickým příběhem znetvořeného Quasimoda, krásné Esmeraldy a proradným knězem Frollem....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/10_/1093/chram-matky-bozi-v-parizi-1093.jpg 3.91071
Originální název:

Notre-Dame de Paris (1831)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Historie
Vydáno:, Petit Press (SK)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (133)

Přidat komentář
petrakočárová
18. listopadu

Opravdu krásný historický román, který rozhodně stojí za přečtení.

Federer19
05. listopadu

Považuji se za trpělivého čtenáře, ale co je moc, to je moc. Kniha mě naprosto a totálně nebavila a nejde jen o ty šílené architektonické popisy (ty jsem přeskočil), ale celý děj mi nepřišel vůbec zajímavý. Žádné napětí, zkrátka zklamání.
Hvězdičky dávám za slavné jméno autora a za vtipnou scénu v soudní síni, kdy hluchý vyslýchá hluchého. To jsem se od srdce zasmál, ale to byl taky jediný moment, kdy mě kniha opravdu bavila.
Už vím, že monsieur Hugo asi nebude můj šálek kávy.

Rezolut
01. listopadu

„V obidvoch prípadoch sa to nijako nedotklo cti sudcovského úradu, lebo je predsa lepšie, ak pokladajú sudcu za hlupáka alebo za hĺbavého človeka než za hluchého. Preto si dával veľmi záležať na tom, aby zatajil pred všetkými svoju hluchotu, a spravidla sa mu to darilo tak dobre, že nakoniec klamal i sám seba. To je napokon ľahšie, než by si človek myslel. Všetci hrbáči chodia s hlavou hore, všetci zajakaví radi rozprávajú, všetci hluchí vravia potichu. On sám sa pokladal prinajhoršom za nedoslýchavého. To bol v tomto bode jediný ústupok verejnej mienke vo chvíľach úprimnosti a spytovania svedomia. “

„Prekliata hnusná pobehlica,“ povedal starý sudca, „dá sa mučiť, keď človek ešte nevečeral!“

„Bol pokojný, dotkol sa dna možnej bolesti. Ľudské srdce môže zniesť len určité množstvo zúfalstva. Ak je špongia nasiaknutá, môže sa cez ňu preliať more, ale nevypije už ani slzu.“

"Viacej je hodná filozofia a nezávislosť v handrách. Som radšej mušou hlavou ako chvostom leva."

"Cudzoložstvo je všetečná túžba po rozkoši, ktorá patrí inému."


Autor veľmi presvedčivo popísal zhýralú a skazenú dobu pokroku na čele s najväčším vynálezom zahrabavajúcim akýkoľvek architektonický skvost do prachu, ktorým nemôže byť nič iné, ako kníhtlač.
Stručne napísané, nemám čo k príbehu viac povedať - všetko tu už bolo spomenuté niekoľkokrát. Prílišné popisovanie Paríža, ktoré mi prišlo častokrát až silené v zmysle tom, že autor svoje vedomosti ohľadom gotickej a renesančnej architektúry nemal kam inam dať, tak sa toho zhostil príbeh o cigánke a hrbáčovi.
Postavy mi prišli trochu ploché - občas ich autor doplnil až príliš konkrétnymi udalosťami z ich života, ale celkovo som si ich nedokázal zaradiť viac ako len na "hlúpy" a "zlý" - čo platilo takmer pre všetky postavy v príbehu...ak nie odrazu pre všetky. V porovnaní s prepracovanosťou postáv od Dostojevského je to nuž, neporovnateľné.
Čo sa týka samotnej postavy Quasimoda, kvôli ktorej som sa do románu pustil, tak tá mala veľmi málo priestoru. Ani tu si nemôžem s porovnávaním s iným dielom pomôcť, ale celý čas som myslel na Frankesteinovo monštrum a všetkého toho nevyužitého potenciálu pri opise Quasimoda a jeho smutného života.
Napriek všetkým týmto vytknutiam nemôžem však ani povedať, že sa mi kniha nepáčila.

pajii1
29. října

Když to vezmu teď zpětně, jelikož jsem čerstvě knížku dočetla, příběh byl opravdu pěkný. Avšak úplný odrážeč od mého čtení byla architektura Paříže. Paříž je sice překrásná, její architektura mě baví, ale nebaví mě to číst. Do čtení jsem se tedy díky tomu musela nutit, protože pomyšlení na to, že budu muset přelouskat 20(+) stránek architektury Paříže mě docela odpuzoval. Když jsem ale četla samotný děj, byl to už úplně jiný šálek kávy a dá se říct, že mě děj bavil. :)

Richelle
21. října

Poprvé jsem knihu četla na základní škole, ale tou dobou jsem některá místa zcela nepochopila. Až potom na SŠ, jako maturitní četba, mě kniha oslovila. Přesto pro mě byla kniha místy nepochopitelným utrpením. Některé stránky jsem musela číst přinejmenším 2x. Úžasné dílo! Doporučuji..

Damato
19. září

U téhle knihy jsem zažila stokrát čtenou větu... A slzy se mi volně kutálely po tváři,ani jsem je nestačila stirat. To je celý můj komentář,vic nevyprodukuji,všechno,co bych napsala by vůči této knize bylo slaboduché

zofie3000
07. září

málokdy se stane, že by mě knížka rozbrečela nebo dojala téhle se to povedlo. Ty tolik kritizované popisy nejsou zbytečné, sice je kvůli nim pomalejší rozjezd, ale člověku poskytnou komplexní pohled na příběh.

HaniSebi
29. července

Hodně často se ve spojení s touto knihou uvádí dlouhé popisy Paříže, ale mně se moc líbily. Od té doby, co jsem si jí vybrala jako povinnou četbu k maturitě patří k mým nejoblíbenějším knížkám. Pomalý, oddychový román. Prostě krása, i když si pamatuji, že když jsem se o svém nadšení pro tuto knihu zmínila spolužákům ve třídě, koukali na mě jak na pošuka.

Katranis
03. července

Klasická kniha.

martinaandulka
21. června

Vynikající autorovo dílo :-).

tsal
20. června

Takové to, když vám slíbí dramatický příběh plný emocí, zvratů a lidských osudů a místo toho dodají architektonické porno…

Při čtení první poloviny knihy jsem se nemohla ubránit pocitu, že by Francouzi udělali lépe, kdyby Huga zavřeli s balíkem architektonických časopisů někam na hodinový hotel a nechali ho tak týden být. Rozsáhlé, detailní a až extatické popisy Paříže a katedrály Notre-Dame možná mají cenu pro nadšence historického stavitelství, nikoliv však pro čtenáře obecného, protože s příběhem vlastně vůbec nesouvisí. Jen kulisy, které by se snadno daly vyměnit za jiné. Pokud vám tedy jde čistě jen o příběh a emoce, v první polovině se o nich nedozvíte nic. Jen jména a zaměstnání osob, které někde tam na konci budou snad možná sehrávat svou úlohu. Málem jsem to vzdala.

Pak se situace naštěstí zlepší. Hugův styl vyprávění je sice stále zbytečně obšírný a často uskakuje ke kdejaké věžičce či události kolem a dočkáme se naprosto nepřekvapivé osudovosti, ale emoce začínají fungovat, příběh začíná mít svou stavbu. Pokud jde o postavy, je těžké někomu fandit. Mým oblíbencem se nakonec stal Frollo. Byť nešlo o kladnou postavu, u něj jediného jsem chápala motivaci činů a neměla chuť třískat hlavou o stůl. Zbytek je naivní až na hranu idiocie, pramálo popsaný, nebetyčně užvaněný či značný plochý. Jediným významným bodem k dobru byl přechod od porna architektonického k tomu lidskému. Alespoň na poměry tehdejší doby. Chudák Esmeralda ukazovala prsa skoro stejně tak často, jako vzdychala.

Těšila jsem se na spoustu dalších příběhů z pera tohoto autora. Po zkušenostech se Zvoníkem si je ale asi nechám utéct. Dvě hvězdy prakticky jen za úroveň stylistiky.

Nita17
07. června

Ačkoliv jsem k této knize přišla v rámci povinné četby ve škole, stala se mou oblbenou. Paříž, historie a krásný příběh, skvělé čtení a ráda se k ni vracím :)

martina.riz
19. dubna

Četbu této knihy jsem roky odkládala. Viktor Hugo je skvělý vypravěč, román byl srozumitelný. Dokonce i dvouhodinový popis Paříže se dal přežít.

EvikU.
09. dubna

Musím říct, že se mi celkem líbila. Četba k maturitě.

Lily2828
09. března

Četla jsem to dlouho, knihu jsem musela stále odkládat, protože jinak bych se z toho množství popisů zbláznila, ale dočetla jsem ji. A zpětně jsem za to nesmírně ráda.

Postavy jsou zajímavé a mají krásně propracované charaktery. Děj je poutavý, i když kdykoliv, když ho někomu popisuji, zní to jako špatný nekonečný seriál. Ta miluje toho, ale ten je zasnoubený s tou, která ho miluje, a ten miluje tuhle, ale ta ho nechce... Jenže dílo Victora Huga má prostě mnohem větší hodnotu, než jakýkoliv televizní pořad, a i když je někdy na čtení obtížné, nechybí tam vtip, nadsázka a humor.

Popisy jsou někdy opravdu zdlouhavé, ale to už k té knize prostě patří. Právě kvůli nim nakonec dávám jen tři hvězdy, protože vracet se k dílu asi nebudu.

dancadragneel
06. března

Příběh bych hodnotila kladně, ale kvůli tolika popisování okolí mě kniha moc nebavila a nezaujala....

martina.culik
23. února

Při čtení Huga jsem měla problémy s jeho popisy míst (celá kapitola popisující chrám apod.) Vím, že je to umění popsat vše takto do detailů a když si to čtenář opravdu důkladně přečte, tak potom ví, kam jednotlivé postavy směřují, když někam utíkají, ale já jsem ty popisy četla jen velmi zběžně, protože mě víc zajímal osud jednotlivých postav. Hlavně Quasimodo je mým oblíbencem.

AniS1
18. února

Je to klasika. Hugo a jeho láska k architektuře, hlavně té v Paříži, je podle mě více důležitá než příběh hlavních postav. Líbilo se mi to.

RudýOnkel
30. ledna

Kdybych měl vypudit popis Paříže a části nesouvisející s dějem, tak 5, ale nemůžu. Ostatní části knihy jsou krásně posloupně, děj je strhující a postavy atypické

Příběh 8/10

Romance 8/10
Akce 7/10
Humor 2/10
Napětí 8/10

zazinka2
11. ledna

Nejlepší kniha z povinné četby, i přes zdlouhavé popisy Paříže

tatafa
07. ledna

Tato kniha mne, na rozdíl od většiny povinné četby, kterou jsem přečetla, naprosto ničím nezaujala. Mimo jiné se mi velice špatně četla a děj byl poměrně zdlouhavý. Na druhou stranu má však kniha poměrně zajímavý, chytlavý a dojímavý příběh.

Andy74
07.09.2016

Dlouho mi trvalo, než jsem tuto knihu začala číst..... ani nevím, proč se mi do ní nechtělo.
Dnes hodnotím jako jedno z mých letošních nekrásnějších knižních požitků! Nebudu probírat děj, nebo pointu - líbí se mi i postava kněze Frolla - důkaz, jak může chlap zblbnout
kvůli ženě, i když je kněz. Láska, naivita, nenávist, zoufalství - cokoli je libo. V jakékoli dávce.
Quasimodo, ať byl, jaký byl, byl tím nejmoudřejším člověkem ze všech !!!

Davina
02.09.2016

A máme tady další povinnou četbu. Nevím, tato kniha mě prostě nezaujala. Slyšela jsem o tom vyprávět spoustu lidí, tak jsem si knihu vypůjčila, ale nelíbila se mi.

TheMelorry
26.08.2016

Krásný , smutný příběh. Příběh o Esmeraldě a Quasimodovi miluju už od mala. Filmy o nich, francouzský muzikál a knížku taktéž. Určitě se k ni ještě někdy vrátím - je to moje srdcová záležitost. Při posledních větách knihy jsem si i pobrečela a to obvykle nemám ve zvyku.

Devil-Ivet
04.06.2016

Měla jsem obavy, jaká kniha bude. Jak obtížná bude. Nakonec nebyla. Líbila se mi, a to hodně. Jen bych vymazala zdlouhavé popisy. Ty byly opravdu nudné. Ale když si je odmyslíte… Skvělý příběh.

Luccy78
26.04.2016

Ano, je potřeba se nejdříve prolouskat příliš detailními a kolikrát zdlouhavými popisy, ale pro mě se tato kniha stala srdeční záležitostí už za školních let, kdy byla povinnou četbou a kdy jsem na ní vlastně poprvé narazila. Tragický a bolestný příběh Quasimoda, který pod ošklivou slupkou svého vzhledu skrývá dobré a laskavé srdce, které touží aspoň po kapce lásky, porozumění a dobrém slovu s protikladem v podobě fanatického kněze Frolla, mě prostě dostává i dnes a rozhodně doporučuji k přečtení..

ElfkaEleanor
21.04.2016

Když jsem knihu četla poprvé na střední, nudily mě dlouhé popisy - všeho. Takže jsem knihu prolistovala, abych věděla, jaký je děj a rychle zase vrátila do knihovny.

Po deseti letech jsem se k ní vrátila a byly to právě popisy, které mě bavily nejvíce. Ta hra s představivostí. Tenkrát neměli televize jako mi dnes, takže hra se slovy byla o to důležitější. Děj je také překvapující a plynulý a doslova jsem se od knihy nemohla odpoutat. Dávám jí tedy plný počet hvězd. Na druhou stranu si myslím, že pro žáky středních škol je to stále ještě složitější literatura. Měla by se číst později.

TinaFr
07.04.2016

Chtěla bych se dožít dne, kdy tuto knihu konečně dočtu. Vždy mě přestanou bavit dlouhé popisy. Je zajímavé, že u jiných, i delších knih, mi nijak nevadí. Snad se mi to jednou povede, je to klasika.

hlemyzd52
23.03.2016

Ke knize jsem se dostala díky povinné četbě. Docela jsem se na ní těšila, protože jsem jí viděla zfilmovanou od Disney a zajímalo mě, jak je to napsaný a jak to dopadne v knize. Nezklamala. Moc pěkný příběh, i když byly některé části zdlouhavé, ale to nevadí.

Mišík
20.03.2016

Ke knize ani moc nevím, co říct... Čekala jsem ohromný, strhující příběh. Bohužel díky dlouhým popisům se jakékoli napětí vyrušilo. Asi největší zklamání... Došla jsem tedy k závěru, že Victor Hugo je jen pro některé a já mezi ně rozhodně nepatřím.