Chrám Matky Boží v Paříži

kniha od:


Koupit

Historický román odehrávající se v Paříži v 15. století za vlády Ludvíka XI., vystavěný v chronologické kompozici s v romantismu obvyklými prvky retardace. Victor Hugo čtenáře zavede do dokonale vykreslené atmosféry patnáctého století a seznámí nás s tragickým příběhem znetvořeného Quasimoda, krásné Esmeraldy a proradným knězem Frollem....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1093/chram-matky-bozi-v-parizi-5dV-1093.jpg 41360
Žánr
Literatura světová, Historické romány
Vydáno, Petit Press (SK), Omega
Orig. název

Notre-Dame de Paris, 1831

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (174)

Kniha Chrám Matky Boží v Paříži

Přidat komentář
boxas
01. srpna

Jeden z nejslavnějších příběhů všech dob...

georginaa
22. července

Příběh je nádherný, poutavý i když chvílemi zdlouhavý. Musíme brát v potaz, že byl psán v jiné době, kde si docela potrpěli na zdlouhavé vyprávění. Po letech neztratil vůbec žádný půvab. Kdo má rád historické romány, určitě doporučuji.


Y.F.N.
11. července

(+ SPOILER) Chrám jsem si chtěl přečíst již po vzplanutí pařížské Notre Dame vloni v dubnu, leč nakonec jsem se k tomu dostal až prostřednictvím Českého rozhlasu.

A udělal jsem dobře, protože si nejsem jist, jestli bych u samotné knihy vydržel. Začátek je opravdu zdlouhavý, neboť V. Hugo patrně považoval za nutné nejprve všechny postavy a scénu dokonale vykreslit. Zde může mít čtenář problém rovněž s faktem, že v celém příběhu není vyloženě kladné postavy (snad vyjma kozy).
Postavy jsou však nejlepší částí této knihy. Marnivý kapitán Phoebus, pro kterého je život jen hra a který se stal osudným pro Esmeraldu. Esmeralda, která dává přednost Phoebusovu tělu před Quasimodovou duší. Quasimodo, jenž se neváhá bít s kde kým na počkání, aby skončil ve smrtelném objetí s platonickou láskou. Mladý Gringoire, který dá v rozhodujícím okamžiku přednost záchraně kozy, před svou manželkou, které vlastní záchranu dlužil. Gudula, která jednak prožije takřka polovinu svého života v askezi a modlitbách za svou dceru a zároveň jí v nevědomosti při náhodných setkáních přeje smrt. A nebo spravedliví měšťané či spíše měšťanky, které chtějí v jedné chvíli smrt Esmeraldy a vzápětí tleskají jejímu zachránci. A v neposlední řadě páter Claudius Frollo.

Právě Frollo je podle mě nejlépe napsaná postava příběhu a jedna z nejlépe charakterizovaných postav v literatuře vůbec. Na první pohled je prezentován jako hlavní antagonista příběhu, ale ani to není jednoznačné. Vždyť je to právě Frollo, který zasvětí svůj život vědě, a to na úkor vlastních radovánek. Právě tento kněz zachraňuje bezbranného Quasimoda, když jej chtějí bohabojní měšťané utopit nebo ještě lépe upálit. Je to však také tento muž, který zahořkne a z nedostatku lásky se změní v karikaturu kněze, který intrikuje a neváhá jít přes mrtvoly..

Na závěr mám trochu problém s celkovým vyzněním příběhu. Co má být poselstvím příběhu, je-li vůbec nějaké? Že vzhled není roven duši? Nebo že kameny katedrál mají mnohdy víc zbožnosti, než Evropané, kteří se neváhají hlásit ke křesťanským kořenům?

Tak jako tak, Zvoník od Matky Boží bezesporu patří mezi klenoty světové literatury.

KiwiiSunny
11. července

Krásný leč chvílemi zdlouhavý příběh. Byť začíst se do něj může zabrat notnou chvíli, stojí za to vytrvat.

„Láska se podobá stromu. Vyrůstá sama od sebe, zapouští hluboké kořeny do celé naší bytosti a nezřídka nepřestává kvést a zelenat se ani na rozvalinách našeho srdce.“

Kačí80
30. června

Kniha se nečte úplně lehce. Z velké části se popisují památky a Paříž. Příběh zajímavý, ale zbytečně zdlouhavé....

Kariol
30. června

Ačkoliv mi trvalo několik měsíců přečíst tuto knihu, zamilovala jsem si ji. Tedy, byla opravdu skvělá. A přitom tak smutná. A tak moc odrážející všechno dobré i špatné v lidech, ať už v těch žijících ve středověké Paříži nebo v současnících. Mezi mé nejoblíbenější pasáže jednoznačně patří soužití Quasimoda a Esmeraldy ve věži Chrámu Matky Boží. Bylo to dojemné a smutné a navzdory všemu, co o autorovi a jeho románech vím, jsem doufala, že se třeba Esmeralda probere ze své podivné zamilovanosti a že se na obludného ubožáka dokáže podívat srdcem. To ráno, kdy Quasimodo do její komůrky položil dvě vázy s květinami - jedna byla krásná, skleněná, ale prasklá a květiny v ní uvadly. Druhá byla hliněná, obyčejná, vodu však udržela. Esmeralda však přirovnání lidských zevnějšků a vnitřků nepochopila, do vlasů si zapletla uvadlé květiny, a nakonec zemřela. Možná nemusela. Ale to by to nebyl romantický román od Victora Huga, kdyby nekončil smutně. I když, shledání matky s dcerou (které jsem sice tušila už dřív, ale stejně mi udělalo radost) nebo poslední Quasimodovy činy, to všechno bylo na jednu stranu tragické, na druhou vlastně docela dobré, protože přineslo postavám aspoň na chvíli útěchu.

m_martina
28. června

Kniha se nečte lehce, ale je dobře napsaná a příběh zajímavý.

Anannas
19. června

Tuto knihu mi doporučil táta a já jsem velice ráda, že jsem ho poslechla a přečetla si ji. Byl úžasný zážitek nacházet se v Paříži 15. století, kterou autor velice barvitě popsal. Hned bych si chtěla zajet do Paříže.
Líbilo se mi, jak v podstatě jednu z hlavních postav hrála velkolepá katedrála Notre Dame. A všechny postavy byly neskutečně promyšlené. A to, jak autor popisoval vše, co prožívaly. Vztek, smutek, zoufalství, posedlost, lítost, oddanost...
Rozhodně čtěte až do konce, protože ten mě nejvíc ohromil.

1 ...

Doporučujeme

Dítě, které v noci našlo slunce
Dítě, které v noci našlo slunce
Ošklivá vévodkyně Markéta Pyskatá
Ošklivá vévodkyně Markéta Pyskatá
Opatství Northanger
Opatství Northanger
Hospoda Jamajka
Hospoda Jamajka