Simon Mawer

Film jsem shlédla - a bohužel, pro mne znamená velké zklamání. Chybí příběh, chybí emoce, chybí skutečné vztahy - film je natočený krásně, kamera, výprava i kostýmy jsou úžasné, vila je skvělá, ale celek na mne působil chladně a povrchně...a na premiéře v Brně jsme podobné pocity z filmu sdíleli s většinou diváků. Velká škoda!

Přidám se k ddkk - autor má vypravěčský talent a dokáže si nahromadit informace k problematice díla.

Mne spíše zaráží zmiňování milostných vztahů - u Mawera jich určitě není nadmíru...
Vždy jsou pouze doplňkem v knize - hlavní otázka je v něčem jiném.

Právě jsem - po jiných autorových dílech - dočetla Skleněný pokoj a mé nadšení pro Mawerovy knihy opět vzrostlo. Vilu Tugendhat jsem měla to potěšení velmi zevrubně poznat v době před poslední a konečně definitivní a skvělou rekonstrukcí. Byl to tehdy v 90. letech moc smutný zážitek, koneckonců, Mawer to v závěru knihy naznačuje...O to úžasnější je dnešní podoba vily, za kterou je potřeba poděkovat neuvěřitelnému úsilí několika osvícených brněnských architektů...

Čtu komentáře ke knize a je mi trochu smutno. Mawerovi přece nešlo o přesný dokument osudů rodiny Tugendhat, naopak, šlo o inspiraci jejím osudem. Chápu, že si leckdo románový děj ztotožní s realitou, ale to už tak někdy bývá. Sledovala jsem dokument ČT natočený s poslední dcerou Tugendhatových u příležitosti otevření vily v roce 2012, četla jsem i rozhovory s ní, a docela jsem rozuměla jejímu odporu ke knize Skleněný pokoj. Jenže u ní je to potřeba chápat. Landauerovy vnímala jako svou rodinu...

Jsem moc zvědavá na film, který má jít do kin na jaře příštího roku a také na emoce, které zřejmě vzbudí. A docela se těším.

Četl jsem od něj jenom Mendelova trpaslíka a bavilo mě to, takže když vidím hodnocení jiných knih, tak se určitě kouknu po ostatních.

Pane jo, vyjádřit dívčí pocity, ještě plné nedozrálých snů, tomu bych dala značku " Zpověď z jiného těla".
Další autor v mých NEJ.

Nemám mnoho autorů, od kterých bych toužila přečíst úplně všechno, bez ohledu na téma, jen pro jejich vypravěčský styl. S. Mawer je definitivně jedním z onoho pověstného mála. Objevila jsem ho čirou náhodou díky Skleněnému pokoji - zaujal mě, protože je v něm tolik reálií z mého milovaného Brna. Druhý titul byl lehkým rozhodnutím - Pád - svět hor a drsného přátelství horolezců mě vždy fascinoval. Teď čtu Dívku, která spadla z nebe a přestože je to téma vzdálenější, opět zpracováno velmi atraktivním způsobem. Těším se i na zbývající tituly. Určitě je na řadě Mendel a opět Brno :-)

Jsem velmi ráda, že jsem tohoto autora objevila. Po přečtení Skleněného pokoje jsem úplnou náhodou vilu Tugendhat navštívila a ten příběh mi přímo proběhl před očima. Pád i Dívku, která spadla z nebe jednoznačně doporučuji! Ostatní tvorba se mi líbila, ale zmiňované tři jsou na mých nejvyšších příčkách.