1. Domů
2. Autoři
3. Simon Mawer
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 9
• Bazar 26
• Životopis
• Citáty 7
• Diskuze 10

Populární knihy

/ všech 9 knih

Nové komentáře u knih Simon Mawer

Skleněný pokoj

„Oceňuji autora za jeho důkladné nastudování české historie a za detailní líčení brněnských aspektů. Chvíli jsem zapomínala, že se jedná o knihu zahraničního autora. Avšak musím vytknout přehnaný sexuální obsah, který se místy objevoval na každé stránce. Bylo to jako čtení červené knihovny, což jsem od takové historicky lazené knihy nečekala. Tyto pasáže se pak podílely na zbytečném natahování příběhu, který mě s jejich příbytkem přestával zajímat.“... celý text
— Ledward

---

Anatomie rodu

„Anatomie rodu se od ostatních knih Simona Mawera výrazně liší. Asi jeho nejosobnější kniha, spíš elegie o předcích než klasický příběh s pointou - nápaditá fiktivní rekonstrukce životů jeho vlastních praprarodičů z 19. století. Jakožto genealog amatér oceňuji, jak vychází z matrik, sčítání lidu a rodinných zlomků a přitom obaluje masem kosti obyčejných lidí. Jeho představa, jak to tenkrát bylo a nebo taky ne. Oproti jeho ostatním knihám je tahle klidnější, meditativnější, méně dramatická. Místo velkých dějových oblouků v ní ne nesympaticky fabuluje a tím přibližuje každodenní přežívání, lásku, práci a nejistotu viktoriánské Anglie. A tak stejně jako v jeho ostatních románech vnímám elegantní, přesný styl, pečlivý historický research a zájem o to, jak velké dějiny formují obyčejné lidské životy.“... celý text
— doublefish

---

Skleněný pokoj

„Nevím, proč jsem se tomuto autorovi vyhýbala tak dlouho. Každopádně jsem se konečně odhodlala jeho literaturu vyzkoušet a sáhla jsem po audioknize Skleněný pokoj - nalákalo mne hlavně to, že se to odehrává ve vile Tugendhat, kde jsem byla nedávno na prohlídce (audioknihu jsem poslouchala ještě před návštěvou). Vilou Tugendhat je to inspirované, jak se již píše v anotaci, takže člověk by tuhle knihu neměl asi brát úplně jako zdroj informací o historii této vily - ale spíš to brát jako příběh jedné rodiny, která si zažila svoje - a že toho nebylo málo. A co se s jejich skvostným domovem dělo v průběhu historického dění. Sledujeme tu příběh jednoho manželského páru a jejich nejbližších - lidská dramata, která by leckoho položila na lopatky. Život umí být jak na houpačce - někdy smích a žert, jindy je to procházka očistcem. Autor tu skvěle vykresluje jednotlivé povahy - postavy tu líčí neuvěřitelně plasticky, lidé vám tu ožívají doslova před očima. Což vždycky ocením, když jsou postavy pro mne zapamatovatelné, nesplývají a působí skutečně celistvě jako hotové osobnosti. To si asi z knihy odnáším nejvíc - silný dojem z těch postav a z jejich osudů, které jsem s napětím sledovala. Do jaké míry se jejich osudy shodovaly se skutečnými obyvateli vily Tugendhat, to netuším, nastudované to nemám. Ale když to budu brát čistě jako fikci, beletrii (a nikoliv literaturu faktu), na mne tenhle příběh fungoval. Nevím, co mi chybělo, abych hodnotila plným počtem hvězd, každopádně jsem ráda, že jsem autorovi dala šanci, protože tato kniha se mi líbila.“... celý text
— sgjoli

---

---

Skleněný pokoj

„Pěkné. Autor odvypráví velmi dobře vystavěný příběh. Osudy lidí spojených více či méně s jedním domem. Vše je vypovězeno velmi přitažlivě, uvěřitelně, osoby a obsazení funguje téměř dokonale. Upřímně až tak, že kdyby se toto vyprávění odehrálo v jakékoliv jiné vile v Brně (a nebo kdekoliv jinde) zafungovalo by to úplně stejně. Audiokniha je pozitivně ovlivněna brilantním výkonem Mileny Steinmasslové, která příběhu dodává eleganci a vznešenost.“... celý text
— mila2411

---

Anatomie rodu

„Příliš povrchní popisy. Postavy jsou jako figurky s předem určenou rolí a charakterem. Líčení jejich prožitků působí velmi neautenticky a povrchně. Jsou to předkové z historie autorova rodu a on si domýšlí, jak asi mohl probíhat jejich život. Všechno bych pobrala s ohledem na druh literatury, velmi mě ale rušilo, jak se autor v toku děje zastavoval, aby tam plácl nějakou podrobnou erotickou pasáž. Představte si to takhle: jedete rychle a po povrchu, abyste urazili v čase nějaký kus historie. A najednou se zastavujete, abyste se hluboce ponořili do nějaké sexuální scény nebo myšlenky. A podobně to je s líčením krvavých scén z války. Cokoli dostatečně čtenářsky atraktivního je potřeba zdůraznit. Nevadil mi ten sex samotný a násilí, vadila mi ta nevyváženost. Hvězdičky dávám za čtivost, aspoň po většinu času se to číst dalo a občas se mihla i nějaká zajímavá myšlenka.“... celý text
— Eva2424