Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4544
4544
Tatér z Osvětimi série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Trochu mě mrzí hodně negativních komentářů, na druhou stranu každému se asi líbí něco jiného... Mě se kniha líbila, četla jsem toho o holocaustu již opravdu hodně, něco bylo lepší, něco míň... Ano uznávám, že tady hodně vystupuje do popředí romantická linka, což není pro tento typ knih obvyklé. Na druhou stranu jsem měla kolikrát pocit, že právě ta vzájemná láska jim pomohla přežít i to největší peklo. Laleovi jsem fandila, mnohdy jsem úplně trnula strachy, třeba když kradl šperky a drahokamy, pak když ho odvedli do trestného bloku, úplně jsem se děsila, že to s ním špatně dopadne... Nemyslím si, že by zde nebyly dostatečně popsány hrůzy koncentračního tábora (co třeba Leon, kterého nenávratně poškodil Dr. Mengele, co vyvraždění cikánů z Laleova bloku?) Myslím, že to všechno bylo drsné až až. Ač mnohdy nebyly ty hrůzy přímo konkrétně popsány, tak čtenář si to umí domyslet...
Už mám z knihovny půjčenou navazující knihu Cilčina cesta.
Láska se může zrodit všude i na tom nejméně očekávaném místě jako je koncentrační tábor Osvětim. Těžko si představit, že na takovém hrůzném místě člověk může najít někoho na celý život. Příběh je podle skutečných událostí, hlavní hrdina si v sobě uchoval po celou dobu války lidskost a pomáhal kde se dalo i když tím sám často riskoval.
Těžká kniha, silná a emotivní. Někdo by mohl namítnout, že zjednodušení reality je zápor, ale v tomto tématu jsem to pokládal za klad. Síla lidské vůle je to hlavní co jsem si z knihy vzal.
jak tu zaznělo, sice hodně zjednodušené a "zromantizované" ale i tak docela depresivní čtení.
Často čtu knihy s touto tématikou, ale tato knížka byla zatím nejhorší, co jsem dosud četla. Příběh byl tak zromantizovaný a zjednodušený, že to nebylo uvěřitelné. Hlavní hrdina mi byl nesympatický. Pokud někdo píše román, který má být z určité doby, měly by reálie odpovídat, jinak ať autorka píše fantasy.
Tatér z Osvětimi je výjimečná kniha. Vypráví neuvěřitelný příběh o odvaze, odhodlání, lásce, ale také o štěstí, které často rozhodovalo o osudech lidí v těch nejkrutějších podmínkách. Hodnotím pouze samotnou knihu a její příběh – otázky, zda je historicky na 100 % přesná, pro mě nejsou podstatné. Důležité je, co kniha předává, jak silně dokáže oslovit čtenáře a připomenout sílu lidského ducha. S každou další knihou o přeživších holocaustu si stále více uvědomuji, kolik podobných příběhů zůstalo nevyřčeno a jak důležité je, aby tyto příběhy byly vyprávěny.
94%
Když čtu takový druh žánru, vždy mám strach, aby se taková doba nikdy nevrátila. Pocit bezmocnosti, ponížení, jen čekat a bojovat o každý dech života. Je to velmi zajímavý a poutavý příběh o osudu dvou lidí, kteří každý den viděli hrůzu ve všech očích nevinných lidí, strach .... a jejich jedinou motivací bylo za každou cenu přežít. V každé situaci člověk hledá jakoukoliv útěchu, vlídné slovo nebo objetí, nechce to vše prožívat sám, chce se vymanit z veškerého násilí a pomoci dalším lidem. I v takovýchto chvílích je láska k druhému člověku potřebná, láska k životu, svobodě, láska ke všemu co budeme ctít a milovat.
Tyjo, tak ve mě se to pere. S druhoválečnou tematikou jsem přečetla už hodně knih a téma Tatéra z Osvětimi má takový potenciál! Jenže mi vůbec nesedl styl, kterým byla kniha napsaná. Nebylo to čtivé, nepřilnula jsem k postavám, dočítala jsem jen proto, že jsem nechtěla nechat knihu rozečtenou. Škoda!
Tato kniha byla můj první historický román a zpočátku se mi moc číst nechtěla. Nevěděl jsem, co od tohoto žánru knihy očekávat a bál jsem se, že to pro mě nebude zajímavé. Zmýlil jsem se, protože mě naopak zaujala tak moc, že jsem se od ní nemohl odtrhnout. Je z období druhé světové války a odehrává se v koncentračním táboře. Okamžitě mě dokázala vtáhnout do děje a já vše prožíval s hlavním hrdinou, jménem Lale, který byl tatérem v Osvětimi. Jeho úkolem bylo každému vězni vytetovat na předloktí jeho „poznávací číslo“. Snadno jsem se s ním vžil do každé situace a prožíval tak směsici různých pocitů, které ve mně tato kniha vyvolávala - od hrozných, přes smutné, až po šťastné. Nejvíce mě zaujalo, co všechno musel hlavní hrdina udělat a obětovat, aby vůbec přežil. Líbila se mi jeho povaha, protože byl laskavý, ochotný, obětavý, starostlivý, hodný a chytrý. Obdivoval jsem především jeho odhodlání si za každé situace udržet naději a víru zůstat při životě. V knize je popsáno, jak probíhal život v koncentračním táboře, ale zároveň je zde popsán příběh velké lásky, která dává dvěma lidem naději společně vše překonat. Kniha se mi velice líbila a všem ji moc doporučuji. Přiblížila mi hrůzy, které se skutečně v minulosti odehrály a přiměla mě zamyslet se nad tím, jaké štěstí máme, že žijeme v zemi, kde válka není.
Přečteno téměř jedním dechem, krásný (samozřejmě místy velmi smutný/drsný) příběh..
Ach jo, příběh,.který má tak obrovský potenciál a takhle to odbýt až je mi z toho smutno a říkám si snad úplně poprvé, že je škoda, že knihu nenapsal někdo jiný...
Normálně bych se do čtení knih s tématem Osvětim, ale díky čtenářskému kluby s kamarády jsem si knihu prečetla.
A nelituji toho. Ta doba byla strašná... Kniha je napsaná hezky, moc dobře se poslouchala. Musela jsem pořád poslouchat neboť jsem potřebovala vědět, co vše se tam ještě stana a jak to celé dopadne. Líbilo se mi to a uvažuji, že si pustím seriál.
Kniha s tématikou holokaustu je sice jednodušeji psána, je tam mnohem méně z brutálního prostředí koncentračního tábora, ale přiznám se, že tam bylo pár momentů, u kterých jsem měla husí kůži a plně si uvědomila, že jsme dějem stále v Osvětimi.
Tak dočteno.
Dočteno poté, co jsem shlédla šestidílný seriál.
Záměrně jsem četla v tomto pořadí a ihned za sebou, byť většinou čtu první knihu a až poté zkouknu film/seriál.
Kdybych to udělala i v tomto případě, ubralo by mi to "zážitek" ve čtení.
Musím teda podotknout, že se seriál v hodně případech lišil od knihy, a za mě byla kniha o dost více reálná (ano, scény v seriálu byly "změněny pro dramatické účely").
Příběh Lala Sokolova byl velice silný. Vždy mě zajímaly i příběhy jiných "povolání" Židů v táborech.
Musím dát za pravdu ostatním, že některé pasáže se zdály opravdu nereálné (vím, je to román, ale stejně....)
Díky Lalovi přežilo hodně lidí, byl to velice silný, čistý a nápomocný člověk a to, že poznal Gitu, byla pro něj výhra. Pro oba. Pokud jste v tom pekle měli spřízněnou duši, žilo se aspoň o krapet lépe, bylo pro koho "žít", byl důvod druhý den se probudit.
Ale... je to smutné, moc. Snad se v tomto případě historie opakovat nebude ...
Též bych smekla před Heather, že to celé zvládla a ustála, že měla okolo sebe významnou podporu a že toto čtivé dílo mohlo vůbec vyjít.
Klobouk dolů.
Tato a další knihy týkající se tohoto těžkého tématu by měly být povinnou četbou ve všech školách.
Tematiku holocaustu mám v knihách ráda, ale z tohoto díla jsem vyloženě zklamaná. Jednoduchý text hodný žáka druhého stupně základní školy, silně zromantizovaný a zidealizovaný děj (jsme vůbec v Osvětimi?!), postavy postrádající byť špetku psychologie. Tohle me vážně po literární stránce neuspokojilo, avšak chápu, že cokoli/kdokoli z Osvětimi v názvu se dobře prodává. Spisovatelka by se možná mohla zaměřit na nenáročnou young adult literaturu, tam vidím potenciál, ale tohle se prostě nepovedlo.
No, příběh je zajímavý, ale je to asi ta nejlehčí kniha o holocaustu, kterou jsem četl. Z mého pohledu o skutečné hrůze holocaustu čtenáři neříká nic. Chápu, že to psala podle skutečné události, ale je to pořád kniha, kde autor má nějaký prostor. Ani detailní popis faktů na konci knihy sílu příběhu nepřidal.
Myslím že tak velké téma by si zasloužilo ještě lepší zpracování. Děj působil místy trochu zrychleně a plytce.
I přesto se mi kniha velmi líbila a zhltla jsem jí během dvou dnů.
Velmi zajímavý příběh o osudu dvou lidí, kteří každý den viděli peklo a jejich jedinou motivací bylo za každou cenu přežít v podmínkách, které jsou i po téměř osmdesáti letech absolutně nepředstavitelné. Nicméně se musím přiznat, že autorka sice dokázala skvěle popsat příběh Laleho a Gity, ale kniha na mě nepůsobila dostatečně "syrově". Proto také hvězdička dolů. Nedávno jsem viděl Tatéra z Osvětimi jako seriál. Vyjádřit hrůzu, která se v táboře děla prostě asi dokážou spíše dokumenty, případně filmy a seriály, které to ukážou obrazově. Nemohu však knihu hodnotit jinak, než pozitivně. Absolutně chápu, že se autorka spíše zaměřovala na příběh samotného tatéra, než aby popisovala do detailu všechny zvěrstva, kterých se lidé dopouštěli na lidech. I tak je v knize pár doslova mrazivých momentů. Nicméně styl psaní autorky nesedne každému. Je to trochu rozvláčné a celkem dost se přeskakuje z místa na místo, což určitě některým čtenářům může vadit.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné romány tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismuAutorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 |  Sestry pod vycházejícím sluncem |
Kniha se snažila podat trochu odlišné svědectví, ale skončila spíše s těžko uvěřitelným příběhem z Osvětimi.
Příběh i psaní byly příliš romantizované, i když uznávám, že občas mě to zahřálo u srdce. Děj mě zaujal, ale chvílemi se skoro nedal číst kvůli romantickému náhledu.