Cilčina cesta

04.03.2026

Cilka je velmi silná a odvážná dívka, která i přes to všechno zlé, co si musela prožít, byla odhodlaná přežít a to za každou cenu. Snažila se všem pomoci a to se jí s velké části povedlo.
Moc se mi to líbilo :) a doporučuji si to přečíst

Přežijete Osvětim a hned Vás šoupnou za polární kruh na Sibiři do gulagu. Od 16 do 30 let neznáte nic jiného, než smrt (včetně členů vlastní rodiny), nelidské podmínky, znásilňování, hlad, bolest... Vždy, když mě v mém životě něco sere, tak si koupím takovouhle knížku. Přečtu si jí a najednou jsem vděčnej za život, který mám.

Knihy autorky mě urážejí za ty lidi kteří to prožili… nevydržela by tam ani 2 dny…

Bože proč někdo kdo o tom neví nic píše knihy o tomto tématu

Právě jsem dočetla poslední knihu ze série Tatér z Osvětimi a můžu říct, že se jedná o jednu z nejlepších knižních sérií, které jsem kdy četla.

Málokdy se stane, že knize nemám absolutně co vytknout, málokdy mi sedne styl psaní tak, že k němu nemám žádné výhrady. A málokdy přečtu na jeden zátah tolik stran, jako když čtu knížky od Heather Morris !

Cilčina cesta mě ohromila, stejně jako před ní příběhy tří sester a Laleho. Je neskutečné, jak odvážní a stateční tehdy lidé byli! Někteří ještě děti, přitom svými činy a zkušenostmi už dávno dospělí. A jsem šťastná, že díky této autorce si alespoň nějaké z nich můžeme stále připomínat.

Vím, že Cilčina cesta není reálnou výpovědí ze života Cecílie Kleinové, že nejde o literaturu faktu, ale o román. Ale ať to bylo jak to bylo, tato žena skutečně žila a skutečně si Osvětimí i Sibiří prošla a přežila! Za celý svůj pobyt myslela vždycky víc na ostatní, než na sebe. A po návratu do Československa se přes ta zvěrstva dokázala přenést a žít ještě dlouhý a spokojený život.

S tématem Gulagu jsem se zde setkala poprvé a hodně mě zasáhlo. Způsob života a zdejší životní podmínky byly jen málo odlišné od koncentračních táborů. Je politováníhodné, čeho je schopný se dopustit člověk na člověku. Svůj ke svému...

Kniha o trnité a velmi bolestné cestě Cilky Kleinové, 16ti leté dívky, která přežila tři roky v jednom z nejhorších vyhlazovacích táborů, v Březince, aby byla následně sovětskými osvoboditeli poslána, jako kolaborantka a špionka , na 15 let na Sibiř, do Vorkuty. Ač bez expresivně vykreslených scén, jdete spolu s Cilkou tu její, křížemi lemovanou, cestu a sotva popadáte dech. Cestu, na které ji provázejí náhody, které jí uchrání to nejcennější, život. S opravdovou tíhou v srdci jsem sledovala její boj v nehostinné krajině za polárním kruhem, v podmínkách, které si nikdo z nás nedovede představit. Je to i příběh o ženském přátelství, soudržnosti a duchovní síle, která byla k přežití nutná. Je tak inspirující číst tyto příběhy, připomínat si je. Před pár lety jsem četla Tatéra z Osvětimi, na kterého tato kniha volně navazuje. Tehdy jsem psala, že ve mně nevzbudil moc emocí, to se o této knize říct nedá. Je skvěle napsaná a osud, této , pro mě, neznámé, statečné, obětavé dívky mě dojal k slzám. Nesmíme zapomínat, prostě nesmíme. Budiž nám tyto příběhy mementem.

Opět mě kniha velmi zasáhla. Musím říct, že asi o trochuvice než Taterz Osvětimi. Cilka mi přirostla k srdci a jsem ráda, že se dočkala zaslouženého štěstí.

Knihu hodnotím velice kladně. Hezky se četla, pěkně napsaná. Zajímavý pohled do hodně smutné minulosti. Naštěstí i v těch nejtěžších chvílích člověk pocítí závan naděje na lepší zítřky. I prosté jaro a první kvítky jsou jakýmsi poslem naděje, která i v hodně drsných a těžkých podmínkách dává lidem pocit lidskosti a hřejivosti a na pár chvil zahřeje u srdce.

Jak jsem se dlouho bránila prvnímu dílu, tak po tomto druhém jsem sáhla ihned po dočtení Tatéra a neudělala jsem chybu. Stejně čtivé a navzdory tvrdému tématu, jsem si četbu velmi užila. Rozhodně doporučuji a určitě dojde i na poslední díl. Ale nyní si dávám pauzu od těžkých témat.

Příběh silné a statečné ženy.

(SPOILER) Četla jsem už několik knih, kdy se děj odehrával v gulagu. Vždy to bylo těžké čtení, ale tato kniha byla trochu jiná. Mnohem podrobněji popsaný život. Nebyla to jen těžká práce, zima a hlad, ale i znásilňování od jiných vězňů, nepatrná možnost dostat se i k jiné práci než v mrazu za polárním kruhem.
Příběh Cilky byl velice dramatický a tak konec přinesl naději, že je možné přežít i takové hrůzy a je dobré nevzdávat se.

Hodně silný a krásně napsaný příběh. Člověka až mrazí, co všechno může, tak mladá dívka vydržet, aby přežila.

Druhé pokračovanie Serie Teter s Osvětimi sa tentoraz zamerané na Cilku, ktorú sme okrajovo zaznamenali v prvej časti. Zatial Co Lale a Gita unikli ona ostala v tábore keď sa tam dostali ruský vojaci a ak si myslela, že je konečne v bezpečí velmi sa plietla :(

Po tom ako sa musela priznať čo musela vykonávať v Osviencime ju uvrhli do pracovného tábora :( A robila uolne to isté a to bolo na tom to najkrutejsie.

Veľmi smutné a aj životy ostatných, ktorý pre prežitie robili to co bolo potrebné a aj tak boli potrestaný :(

Aj tak je umenie, že za to všetko čím prešla nezanevrela a dokzala svoje srdce rozdať a pomáhať

Krásný příběh.

Velice silný příběh krásné mladé Cilky. Obdivuhodné jak odvážná může mladá dívka být, přes všechno, čím si prošla, se snažila ostatním pomáhat. Přežít Osvětim i gulag na Sibiři. Já bych nezvládla ustát ani jedno. Mám ráda příběhy se šťastným koncem. Moc jsem Cilce přála, žít normální život, mít děti, což se jí po těch útrapách, nepodařilo. Aspoň našla lásku a mohla věřit v lepší budoucnost.
Kniha se mi líbila více než tatér z Osvětimi, možná i proto, že se ženou soucítím více. Každopádně kniha patří mezi TOP knihy, které mám v knihovně.

(SPOILER) Příběh Cilky se odehrává v průběhu několika let. Sledujeme její vzpomínky na dětství, hrůzy koncentračního tábora i nehostinný život za polárním kruhem. Všechny tyto etapy se v jejím osudu dramaticky prolínají.
Cilka měla zvláštní druh „štěstí“ – díky své kráse si ji vyhlédl velitel tábora. To jí sice zachránilo život, ale zároveň ji to nutilo činit rozhodnutí, která by žádná mladá dívka nikdy neměla činit. V prostředí, kde ženské tělo nepatřilo ženě, ale systému bez slitování, se Cilka snažila dělat to jediné, co bylo možné – přežít. Přesto ji mnozí soudili. Nikdo však neviděl, kolik odvahy a bolesti se skrývalo za jejími činy. Později se shodou okolností dostane do vězeňské nemocnice, kde si její citlivosti, ochoty a odhodlání všimne lékařka a nabídne jí práci pomocné sestry. Cilka se tak denně setkává s nemocí, utrpením a smrtí – a přesto v sobě nachází sílu pomáhat. Pomáhat nejen nemocným, ale i přítelkyním, s nimiž se sblíží. Nikomu ale neprozradí, co má za sebou – odkud přišla a proč byla zatčena.
Po celou její další životní cestu jsem jí přál, aby to všechno dokázala přežít a zvládnout. Zasloužila by si šťastný konec, ale Sibiř je neúprosná.
S vervou se vrhá do všech nebezpečí, aby zachránila co nejvíce lidských životů, a doufá, že se tím vykoupí za všechna příkoří, kterým v Osvětimi přihlížela, za životy, které nemohla zachránit.
Cilčin příběh je nesmírně silný – plný bolesti, ztráty a nepochopitelného utrpení. Dívka, která ve svém dospívání zažila víc než většina lidí za celý život. Byla vystavena nejen rozmarům mužů, ale i brutálním podmínkám v gulagu, kde měla strávit 15 let otrocké práce. A přesto si dokázala zachovat něco lidského.
A teď k tomu, co mě mrzelo. Příběh samotný mě hluboce zasáhl a Cilka má můj naprostý respekt. Ale zpracování knihy mě zklamalo. Autorce se podle mě nepodařilo plně využít sílu tématu. Příběh občas působí zjednodušeně, hlavní hrdinka až příliš dokonale a postavy zůstávají ploché. Kniha je sice částečně založena na skutečném příběhu, ale zbytek je už smyšlený – a to je podle mě znát. Místy chybí hloubka, která by celý příběh posunula na úroveň, kterou si zaslouží.
Přesto ve mně zůstala silná emoce. Síla příběhu samotného je neoddiskutovatelná. Je to svědectví o přežití, o tom, co člověk dokáže unést – a co ho může zachránit.

„Každý, koho zasáhla válka, věznění nebo útisk, reagoval jinak. A ten, kdo to nezažil, nikdy nemůže vědět, jak by se v takové situaci zachoval. Nikdo z nás to neví předem.“
Ig: pribehy_stranek

Tohle byla neskutečná kniha, určitě souhlasím, mnohem lepší než 1.díl. Bylo to kruté, co všechno musela jedna mladá žena prožít, nikdo z nás si toto dneska nedokážeme představit. Přišly mi velmi zajímavé a čtivé ty části, které popisují Cilčinu práci v nemocnici, porodnici a na výjezdech se sanitkou. Měla neskutečnou odvahu.
Určitě se chystám i na třetí díl.

Cilčina cesta je za mě mnohem zajímavější než Tatér z Osvětimi, i když se jedná o druhý díl série, dle mého lze ten první přeskočit.
Kniha nabízí zase trochu nový pohled, což mi v Tatérovi zoufale chybělo, zároveň na rozdíl od prvního dílu není romantická. Cilka mi připadala jako zajímavější postava než protagonisti prvního dílu, takže mě potěšilo, že má vlastní knihu. Kniha mi pomohla si lépe představit gulagy a pochopit přemýšlení některých dozorců.
Nejedná se o žádné dílo, ale je to rozhodně zajímavá kniha.

Knihu jsem si koupila úplně náhodou a nestačila jsem se divit. Cilka skončila v gulagu za to, že přežila koncentrák. To v žádných učebnicích nebylo. Nakonec všechno dobře dopadlo, to mám ráda.