Cilčina cesta
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421624/bmid_tater-z-osvetimi-cilcina-cesta-CsJ-421624.png
4
1623
400
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
< 2. díl >
Krása jí zachránila život – a odsoudila ji. V roce 1942, když bylo Cilce pouhých šestnáct let, odvedli ji do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Velitel Březinky Schwarzhuber si všiml jejích krásných, dlouhých vlasů a násilně ji oddělil od ostatních vězenkyň. Cilka rychle pochopila, že moc – dokonce i neochotně svěřená – znamená přežití. Za to, že spala s nepřítelem, byla po osvobození obviněna z kolaborace a poslána na Sibiř. Měla však na vybranou? Kde jsou morální hranice pro Cilku, která přišla do Osvětimi jako dítě? Ve vězeňském táboře na Sibiři musela Cilka čelit novým a děsivě povědomým hrozbám, včetně nechtěné pozornosti dozorců. Potom však zapůsobila na lékařku, a ta ji vzala pod ochranu. Cilka se začala starat o nemocné, usilovně o ně pečovala i v brutálních podmínkách. Cilka se denně potýkala se smrtí, čelila hrůzám, a přitom v sobě nacházela nekonečné zdroje sil. A když ošetřovala vězně Alexandra, zjistila, že i navzdory všemu, co prožila, v sobě dokáže najít i lásku. Cilka byla ten nejstatečnější člověk, jakého jsem kdy znal. Lale Sokolov, Tatér z Osvětimi... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2019 , CPressOriginální název:
Cilka's Journey , 2019
více info...
Přidat komentář
Už Tatér z Osvětimi mě hodně bavil a trochu jsem nevěděla, co od pokračování čekat. Musím však říct, že mě bavil ještě víc než předchozí kniha.
Fakt, že mne Cilčina cesta vzala za srdce ještě víc, než Tatér z Osvětimi, přikládám tomu, že vyprávění je z pohledu ženy. Přeci jen je pro mne snaží, chápat některé její psychologické stavy/změny lépe. Cilka pro mě představuje jednu z nejsilnější knižních hrdinek.
Hlavně v poslední době však vídám na autorku a její knihy různé názory. Spoustě lidem se sice líbí, ale pak tu je část čtenářů, kterých je sice menšina, ovšem o to kritičtěji se k nim vyjadřují. Já musím říct, že jsem obecně poměrně velký knižní kritik, ovšem na autorčině stylu je něco, co se mi líbí. Možná to, jak stručně a vlastně výstižně se dokáže vyjadřovat. Tím pro mne dokázala perfektně navodit atmosféru a obě knihy jsem četla jedním dechem.
Jasně chápu, příběh je hooodně přikreslený, obecně jsem jej nebrala ve všech částech úplně jako faktickou biografii, za kterou se možná může na první pohled zdát. Možná vám může vadit tento až komerční přístup k literatuře, který autorka asi zvolila. Já jsem však stále toho názoru, že čtení je hlavně o zábavě a edukaci. Čímž mne kniha rozhodně nezklamala. Já se tedy přikláním na stranu nadšenců.
Už je to pár měsíců, co jsem četla Tetéra z Osvětimi. Kniha mě natolik zklamala a vlastně i znechutila, že jsem dlouho váhala, zda si od, dle méhe názoru, přeceňované autorky, ještě vůbec kdy něco přečtu. Nicméně jsem Cilce neodolala; částečně mě k přečtení přesvědčilo mnoho střízlivých a kvalitních recenzí bez "růžových brýlí".
Z prvu jsem byla nadšená! Tak zhruba prvních 150 stránek jsem četla s velkou chutí a radovala jsem z toho, že se autorka konečně naučila psát věty o více než pěti slovech, a které dokonce i dokázaly vyvolat emoce! Pak ale ouvej, Cilka zapadla do rutiny gulagu a dalších 100 stránek se vrátilo do nepříjemných kolejí Tatéra. O závěru se mi psát ani nechce, ten mohu s klidným svědomím zařadit do šuplíčku "zbytečné/hloupé/uspěchané/wtf?!".
Slavnostně přísahám, že od této autorky bych nečetla ani nákupní seznam, natožpak se nechat opětovně přesvědčit k přečtení knihy.
Knihu jsem dostala darem a jediné, co jsem o ní věděla, bylo, že je volným pokračováním Tatera z Osvětimi. Myslela jsem, že kniha bude o Osvětimi z pohledu Cilky. Velmi mě překvapilo, že Cilčina cesta začíná osvobozením vězňů z Osvětimi/Březinky. I když je příběh skutečností “jen” inspirovaný, jde z něj mráz po zádech. Co všechno lidé museli vytrpět a snést…
Za mě je Cilčina cesta mnohem zajímavější než Tater z Osvětimi.
Opět velice silný příběh. Sice jsem byl ze začátku mírně zklamán, že se nebude odehrávat v Osvětimi, tak jako Tatér, ale zklamání záhy přešlo a ve finále jsem byl velmi spokojen.
Tatéra z Osvětimi jsem celkem zkritizoval, nelíbilo se mi jak se z života v koncentračním táboře dělala červená knihovna. Tady se tomu autorka bohužel taky nevyvarovala a některé části jsou očividně velice přikrášlené/domyšlené. Nicméně kniha je čtivá, téma gulagu zajímavé - ne tak běžné jako koncentrační tábory. Rozhodně lepší a "uvěřitelnější" než první díl, nicméně ty domyšlené pasáže kazí celkový dojem.
Tento díl se mi líbil mnohem víc, než předchozí a to jsem váhala, jestli to vůbec budu číst. Nevíme, nakolik je pravdivý zrovna příběh Cilky, ale že se takové svinstvo dělo je známé. Nejdříve koncentrák, potom mnoho let v gulagu a přesto dokázala žít pro druhé a zmírnit jejich utrpení.
(SPOILER) Kniha mě bavila. Nechci zlehčovat co se Cilce stalo a jakkoliv to zpochybňovat - bylo to strašné! Ale tatér z osvětimi mi přišel víc čtivý a napínavý. Tady už to nebylo tak “napínavé” jako v tatérovi. Spíš jsem tady čekala popis toho co přesně se dělo Cilce v Březince a jak to snášela tam (pocity, zážitky…) Muselo to být strašné. Ale chápu, že je to také tím, že spisovatelka s Cilkou přímo nemluvila a měla to všechno “ z druhé ruky “. Každopádně toto téma je velmi citlivé a můžeme být jenom rádi, že jsme si to neprožili my sami.
Zajímavý příběh, dobře sepsaný. Jen mě mrzí, že je převážně o Cilčině pobytě v gulagu než v Osvětimi. I přes to jsem z knihy více nadšená a unešená než z Tatéra
Je to čtivý příběh, fascinující, šokující, ale to jsou vpodstatě všechny s touto tematikou. Literárně už to tak uchvacující není - neurazí, nenadchne.
Cilka měla až neuvěřitelné štěstí v neštěstí, nevím, nakolik se autorka ve svém vyprávění odchýlila od reality a kolik si toho domyslela. Závěr každopádně jako z červené knihovny...
Příběh, který mě okamžitě pohltil a vtáhl do děje. Oproti tatérovi, do kterého jsem se nemohla pořádně začíst. Pokračování je sice volné, ale určitě stojí za přečtení i předchozí "díl" Tatér z Osvětimi, aby čtenář chápal souvislosti.
Volné pokračování Tatéra z Osvětimi - podle mne je nutné číst oba romány postupně, je zde spousta odvolávek na předchozí děj. Život v gulagu je popsán věrohodně, ale mám dojem, že z vybraného tématu toho mohla autorka vytěžit více. Ale zaměřila se na "životopisný román" - příběh hlavní hrdinky a o ostatní dění v gulagu je pouze okrajové. Ale byl to její záměr -respektuji to.
S Cilkou se tedy osud opravdu vůbec nemazlil. Souhlasím s Lalem, že byla nejstatečnější člověk
Představa, že je to podle skutečného příběhu je neskutečně strašidelná. Holka si prožila své za války i po osvobození. Neskutečná vůle dívky žít a nevzdat to.
Kniha se mi četla dobře, mít na ni více času, přečetla bych ji jediným dechem. Rozhodně lepší než Tater s Osvětimi. Za mě moc pěkná kniha a místy i dost smutná.
Stejné jako u Tatéra. Nepociťovala jsem žádné emoce, příběh nebyl uvěřitelný, nevtáhl mě do děje. Takový průměr, nenadchlo mě to. Daleko lepší kniha na téma gulagů je V šedých tónech, tu vřele doporučuji
Obecně mám ráda díla, která pojednávají nejen o nacistických zvěrstvech, ale také o neméně zrůdném zacházení se zajatci v poválečném období v Sovětském svazu. Přeci jen patent na koncentrační tábor nacisté nemají, vždyť tahle zvrácená inspirace přišla právě z východu. Jak je u autorky zvykem, opět to bylo neskutečně čtivé a emotivní dílo, kde se prolínala skutečnost a reálné postavy s mírnou fikcí. Můj obdiv patří všem Cilkám i tatérům Lalům, líbil se mi i doslov autorky k dalšímu osudu reálné Cilky. Moc ráda si přečtu další autorčiny knihy.
Tato kniha se mi dostala do rukou po sérii těžších knih. Místy jsem odkládala, abych to dokázala vše zpracovat. Kniha je opět na motivy skutečných událostí a stejně jako Tatéra z Osvětimi, mohu tuto knihu vřele doporučit. Jsem zvědavá na třetí díl Tři sestry.
Přečteno jedním dechem, zaujalo mě to ještě víc, než tatér. Jsem nadšená, jak knížka ubíhala, jak pravdivě a skutečně byla napsaná. Obdivuji Cilku, jediné, co bych vytkla byl hrozně rychlý konec. To jen dostala papír, peníze a šla?
Ale celkově mám styl autorky moc ráda, těším se na další knížky.
Mnohem vyspělejší než Tatér, ovšem pro mne mnohem méně uvěřitelné, kdy chybí už jen svatozář nad hlavou hlavní hrdinky.
Štítky knihy
koncentrační tábory Osvětim (koncentrační tábor) gulagy zdravotní sestry tetování poválečná doba ženské věznice oběti komunismu oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Kniha Cilčina cesta je v
| Právě čtených | 54x |
| Přečtených | 2 690x |
| Čtenářské výzvě | 944x |
| Doporučených | 151x |
| Knihotéce | 573x |
| Chystám se číst | 827x |
| Chci si koupit | 226x |
| dalších seznamech | 19x |
Ráda bych poděkovala paní Morris za tuto knihu. Tatér se mi velice líbil a tato kniha mě navíc překvapila krutým osudem Cilky, jejíž cesta pokračuje do sibiřského gulagu. První stránky mi připomínaly V šedých tónech od Ruty Sepetys, zdaleka ne tak povedené, ale pak se děj rozjel zcela jinak. Velmi se mi líbila retrospektiva, vzpomínky na Osvětim. Jsem ráda, že se píší knihy informující o zrůdnostech komunismu a totalitních režimů vůbec. Doporučuji.