Zakázané ovoce

od:

Zakázané ovoce

Poklidné přímořské městečko Merham se ještě vzpamatovává z následků druhé světové války, když poklidné místní vody rozčeří příchod bohémské skupinky s nejasnými vzájemnými vztahy, která se nastěhuje do moderního, na tu dobu architektonicky výstředního domu na pobřeží. Konzervativní obyvatelé Merhamu jsou pobouřeni, mladou Lottie a její přítelkyni Celii však dům i jeho osazenstvo neodolatelně přitahuje. A do pohybu se dává lavina událostí, jejíž tragické následky přetrvávají i po padesáti letech…...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/37_/376193/zakazane-ovoce-bzH-376193.jpg 3.9149
Originální název:

Foreign Fruit (2004)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Pro ženy
Vydáno:, Ikar (ČR)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (54)

Přidat komentář
haski
včera

Recenze sice nejsou nejlepší, ale mě se líbila. Uprostřed jsem se trochu ztrácela, ale to byl jenom obvyklý střet minulosti se současnosí. Tak ja to umí jenom Jojo Moyes. Po všech těch vážných a napínavích a intelektuálních knihách, jsem si odpočinula. Pěkné.

verushka19
předevčírem

Hezké pohodové čtení. Začátek mi přišel docela nudný, ale potom se to rozjelo.

Susan94
předevčírem

Odkládám po přečtení první části. Dost mi chyběla druhá dějová linie, prolínání minulosti a přítomnosti. Možná se časem ke knize vrátím.

Petula.N
20. září

Já prostě Jojo miluju :) i přes nižší hodnocení mě to neodradilo a nelitovala jsem. Opět skvělý příběh :)

Anyv
20. září

Je těžké vyjádřit slovy, co všechno ve vás tento příběh vyvolá. Dočteme se o lidech, kteří si zničili život jen proto, že si všechno nechávali pro sebe ... a tu bolest si nesou po celý svůj život. Jojo Moyes nám ukazuje lidskou hloupost, ale i krutost, vypočítavost a tak málo upřímnosti, díky niž lidé všechno zničí.

FreckledCathy
19. září

No na plný počet to tentokrát určitě není, ale špatné to rozhodně nebylo. Příběh se tak nějak táhl až to začalo být zajímavé a pak najednou skok do další linky. Trochu mě mrzelo utnutí příběhu Lottie a Guye. Příběh z dnešní doby byl hodně předvídatelný.
Spoiler:
Může mi někdo vysvětlit ten epilog?! :D Celia o to dítě přišla nebo si ho vymyslela úplně a nikdy těhotná nebyla? Jojo to napsala opravdu fikaně, ani na konci jsme neměli všechny odpovědi.

jaspis
17. září

Při tomto hodnocení si dovolím dát radu:
- základem všeho je psychicky vytrvat a "přežít" prvních asi 80 stran.
Pak už to bude lepší a lepší. Jako vždy smutný příběh. A některých postav mi bylo moc líto. Až jsem si říkala, že k nim autorka nebyla spravedlivá.

ladyka
14. září

Bohužel se řadím k těm čtenářům, kteří se do knihy nedokázali začíst. Pro mě to byla jedna velká nuda, naprosto bez jiskry (oproti jiným JM knihám), spíš popisné a ploché. Asi po 100 str. jsem to vzdala a dočetla ji nebo spíš dolistovala velmi rychle. Mám pocit, že podrobnějším čtením bych jen mrhala čas. Je mi záhadou, jak kniha mohla získat ocenění za romantickou knihu roku, mě bohužel příběh naprosto minul☹️

Sabča92
13. září

Kniha pro mě byla velkým oříškem, jakmile jsem překonala nudný začátek a kniha mě začala bavit, autorka skočila o několik desetiletí dopředu a přitom nijak neupozornila. Jojo umí psát a na této knize je dost znát, že se jedná o jednu z jejích prvotin. Upřímně si mě kniha nezískala a já se místama nudila. Příběh byl dost prvoplánový a snadno odhadnutelný. Je to škoda, přitom Než jsem tě poznala byla skvělá. Ke knize se hodně dlouho nevrátím.

JessieEx
11. září

Při čtení jsem se cítila jako na horské dráze. Chvíli super a nemohla jsem se odtrhnout, chvíli nuda a pokušení knížku odložit a tak stále dokola...
Do knížky bylo vměstnaných strašně moc různých srdceryvných osudů, kterými si Jojo Moyes nezadá ani třeba s takovou Leilou Mercham :) Na mě toho bylo trochu moc, samotný příběh Lottie by i stačil, nevadí, že zasáhl i do současnosti, ale příběh Daisy byl možná už trochu moc. Jinak od druhé části, kdy se děj přesouvá do současnosti, byla knížka neskutečně průhledná a předvídatelná. Hned jsem věděla o koho se jedná, což bylo "prozrazeno" až o mnoho stran později.
Jinak se mi ale kniha líbila, včetně konce (epilog jsem opět nepochopila a vynechala bych), příběhy tragických lásek budou vždycky moje oblíbené, protože jsou smutné a zároveň tak čtivé a prostě nádherné ...
3,5* určitě nadprůměr...

harena
11. září

Jojo Moyes se stala mojí oblíbenkyní, když napsala román "Než jsem tě poznala" a tak bych si nerada nechala ujít její další knížku. Tady je třeba opravdu vytrvat těch 70 - 100 stran a pak už příběh začíná být čtivý a zajímavý. Je to opravdu klasická "romanťárna", která se do dnešních krásných slunečních dnů pěkně hodí. Příběh se četl sám a byl to příjemný odpočinek od severských thrillerů.

renata67
09. září

Čekala jsem od knihy víc, předešlé knihy autorky byly dle mého názoru mnohem čtivější.

Pet13
08. září

Tak nevím, knihu jsem dočetla s velkými obtížemi, což mě dost překvapilo, protože předešlé knihy této autorky jsem přečetla jedním dechem. Zpočátku byla kniha velká nuda, zhruba v polovině se trochu rozjela a dala se dočíst. Takže kdo se do čtení pustíte, vydržte bude lépe.

LuckaH2
03. září

Četla jsem asi všechny knihy od autorky, co vyšly v češtině, ale tahle se mi líbila nejméně. Linka z minulosti mě bavila moc, z přítomnosti už méně. Kniha se čte dobře, ale prijde mi nezapamatovatelna, bez vetsiho děje... Jojo Moyes mám ráda, ale tahle kniha mě nenadchla.

raty
30. srpna

Mě Jojo Mojes prostě baví.

katst
25. srpna

Když překonáte prvních asi 70 velmi nezáživných stran, je kniha docela hezkým počtením. Je však poznat, že jde o jednu z prvních knih Moyesové... Mezi její nejlepší knihy bych ji nezařadila. Na druhou stranu se mi kniha líbila víc než Krasojezdkyně nebo Jeden plus jedna.

Sotek43
24. srpna

Další krásná kniha od Jojo Moyes, opět nezklamala.

alsae
24. srpna

Tak tahle kniha pro mě bohužel byla velké zklamání. Příběh odehrávající se v minulosti se mi líbil - chtěla jsem si toho přečíst více o Lottie a Guyovi...
Proto když začala současná část už mě to moc nebavilo. Určitě k tomu přispěly velmi nesympatické postavy, zejména Daissy - z té jsem šílela.
Než jsem tě poznala patří k mým nejoblíbenějším knihám, ale ostatní autorčina tvorba se mi už prostě nelíbí.

RomanaK
21. srpna

Jojo Moyes prostě umí krásně vyprávět. Zakázané ovoce je krásná kniha, která vás chvilkami přiměje se zamyslet nad tím, jaký život žijete. ..Nebo respektive, já se při čtení v určitých pasážích zamyslela. Pro mě jsou její knihy balzámem, vždy si krásně odpočinu a při dočtení mi vyloudí úsměv na rtech. Zakázané ovoce mě vtáhlo a nepustilo. Jen škoda, že už jsem jej dočetla.

Valdora
20. srpna

Jeden z nejlepších příběhů této autorky. Líbilo se mi, jak se propojily dějové linky z různých období.

MartinaPri
20. srpna

Po přečtení recenzí na tuto knihu, které byly rozporuplné, jsem byla velice zvědavá. Mě se kniha líbila. Srovnávání s knihami jako Než jsem tě poznala není asi fér, protože Zakázané ovoce je vydané v r. 2004, jenom k nám se kniha dostala až v r. 2018. Autor se nějakým způsobem vyvíjí.

Za mě tedy knížka moc pěkná. Je pravda, že jsem chvílemi musela přemýšlet, co je zase takhle postava zač :) Hlavně ve chvílích, kdy dějová linka přeskočí pár desítek let. Příběh mi přijde ze života a to se mi u J. Moyes moc líbí, že si příběh umím představit v reálu.

Pajina68
20. srpna

Kniha se mi velice líbila, mám ráda, když se dějová linka posune o roky a čtenáře to nutí přemýšlet, jak spolu různá období souvisí. Jojo Moyes ani tentokrát nezklamala. Už se těším na další její knihy.

Danago
19. srpna

Tak bohužel toto nebylo pro mě. Mám přečtené všechny knížky od autorky Stříbrná zátoka mě nebavila a Zakázané ovoce je další, která mě vůbec neoslovila. První třetina knihy mě nudila, druhá třetina nebyla o moc lepší. Poslední třetina už je čtivější , ale zápletka mi přišla nijaká, plochá,tuctová, žádné napětí, žádná akce, žádné emoce.....

monishek
17. srpna

Krasny pribeh. Sice je pravda, ze na zacatku knihy to nebylo dle mych predstav.Bylo tam celkem dost postav, hodne popisu a celkove me to moc nebavilo. Ale pak se objevil Guy a ja se nemohla od knihy odtrhnout. Prolog jsem pochopila az po precteni knihy :-D I kdyz ten zacatek byl takovy nic moc, stejne davam maximalni pocet hvezdicek, protoze se mi pribeh i tak libil - Dělejte jen, co sama doopravdy chcete," dodal. "Tak nikdy nebudete muset ničeho litovat.

helenkan
17. srpna

Co knížka to perla. Opět super příběh.

Klára2216
16. srpna

Určitě jedna z lepších kousků od Moyesové. Po předchozím zklamání s Krasojezdkyní, byla tato kniha opět můj šálek kávy. Příběh se mi líbil, oblíbila jsem si postavu Daisy.
Tím, že děj se odehrává ve dvou časových liniích, musí být čtenář trochu ve střehu, aby neztratil nit, ale na tento typ četby jsem zvyklá, takže to mi vůbec nevadilo.

Jen mi tam možná chybělo větší tajemno v rodinné historii, čekala jsem ještě nějaký velký zvrat, který bohužel nepřišel. Občas mi to trochu připomínalo Poslední dopis od tvé lásky, ale ten je u mě na prvním místě).

Celkově se mi příběh líbil a těším se na další autorčiny knihy :)

Kekik
15. srpna

První kniha od Jojo Moyes.
Vauv! Dle některých komentářů tato kniha patří k těm "méně povedeným". Já tedy nemám srovnání s jejími dalšími knihami. Kniha se mi moc líbila. Jestli ty ostatní jsou ještě lepší, tak to se již velmi těším na další autorčina díla.
Příběh mě nezaujal hned od prvního slova, chvilku mi trvalo, než jsem se začetla, ovšem pak mě příběh naprosto pohltil. Nejzajímavější postavou je pro mě Joe- on je prostě "hrdina", výjimečná osobnost.
Jsem ráda, že jsem konečně dala šanci Jojo Moyes. Teď už jen zbývá vynahradit autorce místečko v knihovně a pomaličku si kompletovat její sbírku knih.

mone
13. srpna

Vůbec jsem se nemohla začíst a na straně 60 jsem knihu odložila. Diagnóza: nuda!

Lavin
09. srpna

Ze začátku trošku rozvláčné, ale jinak čtivá kniha, která vezme za srdce.

Trolice
07. srpna

Mně se kniha líbila. Ale je pravda, že musí člověk přelouskat začátek a epilog jsem asi taky nepochopila :-)