Zakázané ovoce

30. března

Do této knihy jsem se začetla až po 160 stranách. Příběh je dost předvídatelný.

2 12. března

Když jsem začala číst tuhle knihu, po pár stranách jsem ji odložila a četla něco jiného. Nějak mě to nechytlo.
Pak jsem to zkusila znovu od začátku a ve finále musím říct, že mě to bavilo.
Ale ohodnotila bych to jako fajn knížku na jedno přečtení.

18. února

Čekala jsem od tohoto díla JOJO víc, ale po vícero zápletkách opět nezklamala.

1 07. února

První třetina mě moc nebavila, ve druhé jsem se pak trochu ztrácela. Ale jsem ráda, že jsem vydržela, protože třetí část mi to vynahradila, četla jsem ji jedním dechem a nemohla se odtrhnout. To už byla zase ta moje oblíbená Jojo, která mě tak baví.

4 03. února

Já jsem se do knihy hned začetla a chtěla jsem vědět, jak se dál budou nebo nebudou odhalovat tajemství minulosti. Kniha je rozdělena do několika částí. V první je hlavní hrdinkou mladá Lottie, v další Daisy, která jako architektka přestavuje dům, který byl útočištěm bohémů a terčem v očích místních obyvatelů. Já vím, ze Jojo má výkyvy, ale toto dílo bych k těm horším nepřidávala..

30. ledna

Začátek mě vůbec nebavil, nemohla jsem se do toho začíst. Pak už to v jedné třetině začalo být lepší. Celkově se mi líbil docela ten nápad - propojení minulosti s přítomností, odhalení nějakých tajemství, které čtenář vlastně znal hned na začátku. Bylo to dost předvídatelné. Taky jsem čekala na nějaký větší střet Sylvie s Lottie, ale to se nedělo. Takže to bylo takové docela o ničem.

5 29. ledna

Jako ostatní kolegové - měla jsem co dělat, abych knížku neodložila jako nedočtenou. Prvních tak 120 stránek byla čistá nuda, protivní lidé, nafrněná a nejistá matinka, nedozrálá děvčata a praštění bohémové, rozervaní a tápající. Prostě vztahový seriál jako vyšitý. Pak se objevila Daisy a jenom díky ní jsem to doklepala do konce, no, budiž, aspoň ta nakonec věděla, co chce.