• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 10 knih

Nové komentáře u knih Sebastien de Castell

Divotvůrce

„Originální, nepředvídatelné, zábavné... prostě takové, jaké od fantasy knihy očekávám. Hlavní postava nebyla vykreslená jako někdo, kdo všechno zvládne díky shodě náhod nebo zásahu štěstěny. Kellen si musel svoji cestu vybojovat sám a to se mi na něm hrozně líbilo. Zajímavé (v pozitivním slova smyslu) bylo taky zapojení karet do příběhu. Když kniha začíná takto, je mi jasné, že bude dobrá: "Staří mistři čarodějové rádi říkají, že kouzla mají svou chuť. Ohnivá kouzla jsou jako koření, které pálí na špičce jazyka. Dechová magie je jemná, takřka chladná, a chutná jako lísteček máty mezi rty. Písečná, hedvábná, krvavá, železná... všechna ta kouzla mají svoji příchuť. Správný zasvěcenec - čaroděj, který dovede čarovat dokonce i mimo oázu - je zná všechna. A já? Neměl jsem ani potuchy o tom, jak chutná vysoká magie, což byla hlavní příčina mých potíží."“... celý text
— danuus

---

Rozvratník

„De Castell si drží stále stejnou úroveň a opakuje stále stejné věci: Kellen je loser, který ale všechno rozlouskne, do děje vstupují různé osudové ženy, ale hlavní hrdina miluje jen tu jednu, k tomu dostává úkoly, které se mu nechce plnit, aby za vším stál v pozadí jeho otec a intrikánská sestra. Shalle jsem snad jako jediné postavě nepřišla na chuť, vztah mezi ní a Kellenem byl nastíněn velmi povrchně a nedokázala jsem se do něj vcítit. Jak mi tatínek, který sérii přečetl přede mnou, sliboval, že „tam bude zajímavé rozuzlení“, tak zas až tak zajímavé nebylo… Mnoho mých pocitů z knihy, hraničících se zklamáním, popisuje níže komentář od @KerliDepp. Kupa nakousnutých věcí nebyla dovysvětlena, z černého stínu toho autor taky mnoho nevytěžil, několik vedlejších postav měla dobrý potenciál, ale zůstal nevyužit. Sice kladně hodnotím svět, který autor vytvořil, a setkávání s jeho jednotlivými kulturami (v každém díle jiná), ale z celkového zakončení a vyznění příběhu jsem spíše v rozpacích. De Castell v závěru každé knihy obšírně děkuje všem, kteří mu s ní pomohli na svět. A protože ten výčet je pokaždé hodně dlouhý, říkám si, jestli by bez celého podpůrného týmu zvládl vůbec dát knihu dohromady. Sám autor se přiznává, že začal psát v 27 letech, a z celé série je cítit, že má dobré nápady, ale nezvládá je úplně umně splést a dát jim celistvou formu. Nicméně v závěru Rozvratníka v „bonusové kapitole“ velmi hezky předává žezlo čtenáři a nechává na něm, jak bude příběh dál pokračovat. Což se mi líbí a je mi to sympatické. „Každý příběh má poslední stránku, kterou váháme obrátit ze strachu, že když to uděláme, zavřeme definitivně dveře za místy, lidmi a kočkoveverkami, které jsme teprve začali poznávat. Přesto tu stránku obrátit musíme, protože na nás čekají tisíce dalších příběhů a není moudré setrvávat u jednoho moc dlouho. „Ale co kdyby…?“ „Povedlo se jim někdy…? „Bude on jednoho dne…“ Otázky. Vždy jsou tu otázky. Pokaždé, když knihu zavřeme a odložíme na poličku – nebo, ještě lépe, dáme ji přečíst kamarádovi –, v nás přetrvává touha tahat za všechny zbývající nitky. Náš svět je vždycky ze své podstaty neukončený, ale musí se to nutně týkat i světů našich příběhů? Ano. Musí přijít čas, kdy se čtenářova představivost stává nezávislou – kdy Kellenova cesta a Reichisův lup zaujímají místo ve vaší mysli, ne v mojí. Okamžik, kdy už nezáleží na tom, co si spisovatel myslí nebo zamýšlí. Jinak by se z autora stal svým způsobem tyran a z knihy klec, ve které by byl čtenář uvězněn. (…) „Ale co kdyby…?“ Nevím, nechte své myšlenky bloudit a zjistěte to sami. „Povedlo se jim někdy…?“ Zeptejte se jich. Ti dva zůstávají ve vaší mysli stejně jako v mojí. „Bude on jednoho dne…?“ Ujišťuji vás, tu otázku lze zodpovědět v rámci vaší představivosti.“ P.S.: Už vím, koho mi Reichic připomínal. Mývala Rocketa ze Strážců galaxie :-).“... celý text
— tatjana1737

---

Královnovrah

„!!! POZOR, MOŽNÉ SPOILERY !!! De Castell píše čtivě a má zajímavé nápady, bohužel i Královnovrah je psaný podle stejného schématu jako předchozí díly: Kellen přijde do nového prostředí, všechny si znepřátelí svoji nevymáchanou pusou (mně už to přijde spíše neotesané a nevtipné než jen nestrategické, ale Ferius mě tím neustálým urážením okolí štvala taky), dostane úkol, který se mu protiví splnit, na scéně se zjeví Shalla apelující na povinnosti vůči rodiny a vábícího Kellena k návratu domů, k tomu nějaká přitažlivá dívka či žena, Kellen se z neznalosti do něčeho zamotá, nakonec to rozplete, aby se ukázalo, že to vlastně bylo ku prospěchu Ke’Heopse a Jan’Tepů (jako Deus Ex Machina se opět zjeví Shalla, aby mu poděkovala), i když celou dobu se snažil aby ne. Mění se vlastně jen kulisy (tentokrát je to Daromanská říše) a autor vůbec nepracuje s tím, co rozvinul v předchozích knihách, ať to jsou magické mince nebo typologie stínů, přičemž Kellen ani jednou nezkusí použít svoji enigmatickou schopnost. V jedné z prvních kapitol si nejsem jistá překladem – neměla zde být spíše jednotka váhy?? „…teď viděli Reichise takového, jaký doopravdy byl: desetikilometrová příšera nacpaná do půl metru prašivého kožichu.“ (s. 38) I když oceňuji, že hlavní hrdina se konečně dočkal aspoň té tělesné lásky, nelíbilo se mi neustálé omílání vlastní zbabělosti a souhlasím s tím, že Kelen jaksi ztratil morální kompas. Těch jím zavražděných a odpálených lidí bylo na můj vkus příliš mnoho, stejně jako Reichisovy realizované záliby v pojídání lidských očí. Hlavní padouch byl poměrně snadno uhodnutelný – minimálně pro dospělého čtenáře, který vychází z úvahy, že žádná postava v knize není jen tak a má svůj účel – a souhlasím s tím, že byl takový… nemastný, neslaný. Bílý spoutávač v ohledu, že každá figura má svoji roli, vyzněl spíše do ztracena a jen jako epizoda. Pokud osoby s takovými schopnostmi existují, bylo by bezpečné, aby Kellen s mladou královnou opravdu zůstal?“... celý text
— tatjana1737

---

---

Kouzelnice

„!!! POZOR SPOILERY !!! Koukám, že jsem sice napsala komentář ke 4. dílu, ale zapomněla na ten třetí. Gitabrie byla zajímavá (ačkoli vedoucí tajných služeb mi k srdci nepřirostla), oceňuji bližší setkání s Argosany, nový motiv v podobě mincí, ale celkově je to zatím vždy stejný scénář. Kellen si svou výmluvností získá nepřátele, něco pokazí, sám se to snaží vyřešit, dostává na zadek (obrazně i doslova), pak spatří jádro problému a jde ho řešit, což se nakonec – zpravidla s nějakým dalším nedorozuměním – povede za asistence vedlejších postav. K těm se nyní přidala Kellenova někdejší láska se svým hyením průvodcem, čímž de Castell rozšiřuje repertoár postav, aby na konci dílu nechal Kellena jít vlastní cestou. S Reichisem samozřejmě, protože bez toho to nejde :-). Zajímalo by mě, zda se epizodní postavy jednotlivých dílů na konci nějak spojí nebo jde jen o stafáž ke Kellenovým dobrodružstvím při snaze jít argosanskou cestou.“... celý text
— tatjana1737

---

Spoutávač

„Vše podstatné, ať šlo o pochvalu či výhrady, de facto vystihl komentář pode mnou od @KerliDepp. Obálky jsou na téhle sérii to, co mě k ní přivedlo. Líbí se mi motiv hrací karty a detaily, které k textu knihy sednou jako poklička na hrnec, včetně vyobrazení hrdinů s kočkoveverákem v čele. Líbí se mi svět, který de Castell vytvořil, a který sám o sobě skrývá potenciál k dalšímu vytěžení. Vytkla bych opakující se dějové schéma, kdy hlavní hrdina sám sebe líčí jako neschopu (čímž je ovšem uvěřitelný), ale nakonec vždy vše sám rozplete a vyřeší. Stejně tak ambivalentní vztah k mladší sestře Shalle, která tedy mně osobně moc k srdci nepřirostla a pořád čekám, kdy se Jan’Tepské dějové linky konečně zbavíme, anebo Kellenovy milostné pokusy, které zatím vždy skončily nezdarem. Autor však do každého dílu přidá něco nového a poodkryje závoj halící další tajemství, ve Spoutávači šlo o temné stíny, které se mohou u svých nositelů projevovat různými způsoby. Dráždí mě, že Kellenovo tajemství (proč mu babička udělala to, co mu udělala) se dozvíme zřejmě až v díle posledním, ale dle mého tatínka, který sérii přečetl rychleji než já, to prý „má zajímavé rozuzlení“. Těm, kteří z principu nečtou autorské poděkování v závěru knihy, doporučuji tentokrát nevynechat - autor u každé skupiny osob, která knize pomohla na svět, zmiňuje i jednu kategorii temných stínů, čímž vytváří přehledné encyklopedické zázemí pro svoje universum.“... celý text
— tatjana1737