Sputnik, má láska

18. dubna

Pomalejší rozjezd, ale pak mě kniha nepustila ani na okamžik. Rozhodně je o čem přemýšlet.

10 07. března

Pusto jak na rýžovišti v lijáku bývá v mé duši na konci příběhů tohoto mistra jinotajů, nenaplněné touhy, neklidu i nejistoty, voyeurských scén a hledání čehosi, co sám jakoby nedokázal uchopit.
Fialka je kouzelnou a jemnou bytostí, hledající své místo na slunci. Kdyby příběh skončil jejím hledáním:
"Zavřel jsem oči, nastražil uši a myslel na pokolení Sputniků brázdících nebeský prostor.......... které se náhodně setkávají, míjejí a pak zas navěky opouštějí.....bez slov, bez závazných slibů." snad bych dokázala příběh uchopit jako Šárka_D.
Jenže to je právě ono. Nemáme pro druhého ztrácet sami sebe a zároveň trochu musíme.
Nakonec je mi nejbližší pohled tlllk: hledání smyslu života ve společnosti bez smyslu. Společnosti zvláštně svázané pro Evropana zvláštními konvencemi.

Po dočtení Murakamiho často potřebuji, aby:
"Chladný noční vzduch mi omyl tělo zevnitř." nebo si alespoň dát ESPRESSO SILNÉ JAKO KDYŽ SE ZPOTÍ ČERT

3 06. března

Vyprávět umí, vyděsit i přinutit k zamyšlení. Ale o čem? Na to jsem zatím u žádné knihy od Murakamiho nepřišel.

9 05. března

Dobrá kniha k seznámení s autorem, píše Enforcer. Souhlasím. Seznamujeme se s Harukim již devátou knihu a pomalu mi začíná svítat. Jeho styl mě stále stejnou měrou přitahuje i odpuzuje. Většinou téměř dokonalá atmosféra, postavy, které se něčím podobají, tajemno, meditativní styl, rozmlžené hranice i hodnoty, otevřená sexualita, která dle mých měřítek nemusí být nutně tolik explicitní a zvláštním způsobem otevřené konce, které ani v nejmenším nenaznačují zda cíl a smysl je dobrý či nikoli.
Často mě nejasnost, rozmlženost a tápání přestává zajímat a musím se nutit knihu dočíst i zkoušet přemýšlet naznačenými směry . . . .

29. ledna

Čekala jsem aspoň něco, ale NIC :-(
Slabé. Hodně slabé.

2 23. ledna

S Murakamim se seznamuji jen opatrně, kdysi jsem se nemohla prokousat Norským dřevem a pak jsem byla k tomuto autorovi poněkud odtažitá, Sputnik se mi ale moc líbil, ačkoliv si nejsem jistá, jestli jsem schopna ho cele pochopit a vzít si z něj zamýšlené závěry. Příběh Fialky a jejího kamaráda je velmi čtivý, nechybí skoro detektivní zápletka, linka tajemna a samozřejmě těžká, neopětovaná láska. Je hlavním vyústěním myšlenka, že bychom neměli kvůli jinému člověku ztrácet sami sebe? Nevím jistě...

10 05. ledna

Když jsem si do čtenářské výzvy pro tento rok vybrala dílo Haruki Murakamiho, už jsem věděla, o koho jde. Četla jsem jeho Kafku na pobřeží. I jeho Sputnik, má láska poskytuje čtenáři spoustu prostoru k přemýšlení, co nám tím autor chtěl sdělit. Z trojice uvedených hlavních hrdinů vnímám jako tu nejvýznamnější postavu Murakamiho díla mladou 22letou dívku Fialku , o které se toho spoustu dozvídáme prostřednictvím vypravěče mladého pana učitele K. a pro mě tak trochu tajemné a záhadné ženy Mjú. S tajemnou postavou jsem se setkala i v Kafce na pobřeží a něco mi říká, že se budou objevovat i v dalších autorových dílech. A protože se Fialka toužila stát spisovatelkou, tak nám autor nabízí i spoustu informací o ní právě z jejích zápisků. Ústředním tématem je láska, partnerské vztahy (vztahový trojúhelník), prostě život sám, tak jak se nám ho autor snaží svým nezaměnitelným stylem předložit. A na nás čtenářích už je, jak příběh přijmeme a co z toho nás nejvíce zasáhne a ovlivní.