Sputnik, má láska
Kdo zná Norské dřevo, bude potěšen, kdo jej nezná, bude překvapen a neodolá. O románu se dá hovořit jako o kronice neopětované touhy stejně jako o melancholické love story. Dílo má opět tři hlavní postavy: 24letý učitel z Tokia označovaný jako K. a zároveň vypravěč; jeho přítelkyně Fialka, která chce být spisovatelkou a zbožňuje Jacka Kerouacka; Mjú, femme-fatale a společensky poměrně vysoce postavená žena se záhadnou minulostí, jež si odbarvuje vlasy. Ve dvaadvaceti letech se Fialka poprvé zamilovala... Objekt jejích tužeb byl o celých sedmnáct let starší a měl za sebou svatbu. A aby toho nebylo málo, byla to žena. Fialčin osud na nejmenovaném řeckém ostrově je však stejně podivný jako osud jiných autorových hrdinů zmizí beze stopy. K. se ji vydává hledat a ve Fialčině počítači najde dva dokumenty: jeden o její nezměrné touze k Mjú, druhý o její prapodivné minulosti. Díla japonského spisovatele Haruki Murakamiho (1958) byly přeložena do třiceti jazyků. Mj. je autorem románů Norské dřevo, Na jih od hranic, na západ od slunce, Kafka na pobřeží, Afterdark. V říjnu 2006 mu byla v Praze udělena mezinárodní Cena Franze Kafky.... celý text
Originální název: Spútoniku no koibito, 1999
více info...
Komentáře knihy Sputnik, má láska
Přidat komentář
Zvláštní kniha, u které mě doslov mající snahu vysvětlit proč je kniha zajímavá s ohledem na specifika Japonska a jeho kultury, spíše popletl. Je pravda, že Japonsko je historicky, nábožensky a kulturně bráno jako samostatná civilizace, myslím, že jako jediná z civilizací jakoby tvořená pouze jedinou zemí. Z moderního liberálního evropského pohledu mi nepřišlo na Fialčiném sebeuvědomění nic kontroverzního. Asi nejzajímavější pasáže byly části o odsobnění osobnosti "tam a tady" dovedené do absolutna vstupem za zrcadlo. Líbilo se mi, že ono psychologicko filosofické rozebírání citů a pocitu bylo, alespoň pro mě, ještě ve čtivě stravitelné úrovni.
Moja prvá kniha od Murakamiho a ako čítam recenzie, je mi ľúto, že som nezačala s iným dielom. Veľký dojem na mňa príliš neurobila a trvalo mi týždne ju dočítať do konca, ajkeď to nie je kniha obsiahla. Najlepšia však bola na konci, kedy dej odsýpal a čítala som stránku za stránkou. Tajemno, ktoré Murakami vytvoril na ostrove v Grécku, a ktoré pokračovalo prakticky až do konca bolo skvelé, ale trošku mňa mrzí, že som sa nedozvedela, čo vlastne Fialka toho polroka robila. A prečo sa neozvala, keď vedela číslo K.? Môžeme len hádať. Občas mi bolo ľúto K., dokázala som sa vcítiť do toho, čo cítil keď boli spolu s Fialkou sami.. odpočinkové čítanie to úplne nebolo, ale doporučujem prečítať:)
Zajímavá a hezká knížka. Mám od Murakamiho už něco málo přečteno, přesto se mi jeho styl stále neokoukal a dokážu si jeho knihy užít. Ano, je pravdou, že občas mi tam chybí moment překvapení. Je velmi pravděpodobné, že hlavní postava asi bude introvert, který rád tráví čas sám, poslouchá klasickou hudbu, rád čte, a má rád pivo. To, že se Murakami opakuje mi nevadí, pokud dokáže vytvořit funkční a zajímavý svět, charaktery a příběh, který mě vtáhne dovnitř a já čtu a čtu. Sputník, má láska mi tohle nabídl. Sedl mi příběh, sedla mi zápletka, sedly mi postavy. A krom pár momentů jsem se vůbec nenudil . Je to hezká knížka, která mě bavila. Sputník, má láska je hezky napsaný milostný příběh od Murakamiho se vším typickým, co k autorovy patří.
Pro mě dost těžko uchopitelné. Norské dřevo se mi líbilo moc, tuto knihu jsem nedokázala "rozklíčovat". Ani doslov mi moc nepomohl, asi nejsem cílová skupina.
Jedna ze slabších knih od Murakamiho, dle mého názoru.
Děj byl ze začátku takový "zdlouhavý"? Dělalo mi problém přelouskat tuto knihu pár měsíců. Od Murakamiho jsem toho četl mnoho, ale neříkám, že tato kniha v něčem zaostává. Magický realismus, problém za problémem a příjemné, nezapomnětlivé postavy. Bohužel jsem takhle uvažoval blíže ke konci knihy, cca. 100 stran před koncem. Tak jako tak, Vřele doporučuji přečíst, pokud se vám líbila Kafka na Pobřeží, nebo Norské Dřevo.
Když to srovnám s jiným Murakamiho dílem, vychází Sputnik jako rozhodně jedna z těch nejslabších knih. Jako obvykle pracuje se svými oblíbenými tématy jako jinakost nebo osamělost, ale oproti dalším dílům je to takové nedotažené a protagonisté mě příliš nezaujali. Cením ale, že autor upustil od hlavního hrdiny v podobě osamělého muže a nahradil jej lesbickým párem... byť do toho i jednoho chlapíka přihodil.
Neuvěřitelně tajemné v každém ohledu. Tajemství a za rohem další tajemství.
Lovestory o neopětovaném citu v podobě magického realismu, kde občas platí jiná pravidla, ale nikomu to neva.
Od chvíle, kdy K. odletí do Řecka, kniha prakticky neodložitelná.
Vypadá to, že Murakami bude další můj velmi oblíbený autor.
Tokijský učitel a Sumire z Aojamy, která touží stát se spisovatelkou, jsou už od dob univerzitních studií nejlepšími přáteli. Tráví spolu hodně času, navzájem se svěřují. Po čase mezi ně vstupuje záhadná bysnysmenka Mju, která se stává nejen šéfkou Sumire, ale i její tajnou láskou.
Když se během obchodní cesty do Řecka slehne po Sumire zem, Mju se automaticky obrací na hlavního hrdinu. Během pátrání po Sumire mu také odhalí některá svá tajemství.......
Velmi dobrá kniha, i když oproti jiným Murakamiho dílům přece jen trochu slabší. Čtyři hvězdičky.
Spíše slabší z Murakamiho děl, ovšem to rozhodně neznamená, že by bylo špatné. Postavy jsou tu opět jedinečné, je tu dostatek mystična a navíc nejsme ochuzeni ani o klasický Murakamiho závěr, který není pozitivní, vlastně nic nevysvětluje a jenom ponechává obrovský prostor pro vlastní interpretaci. Fialka Mjú jsou velice originální milostnou kombinací postav, na knize také oceňuji jedinečný výběr prostředí řeckého ostrova pro finální část - nečekaná změna prostředí se tu hodí. Není to ale ostatně nic nového, Murakami už například v "Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování" hlavní postavu poslal do Finska a v "Tancuj, tancuj, tancuj" na Havaj.
Asi 3,5*. U jiného autora bych asi se 4* neváhal, ale na Murakamiho mi to přišlo "odfláknuté", až jsem si občas říkal, že takhle by to napsal někdo, kdo by se ho pokoušel napodobit. Prostě taková light verze Honu na ovci, kterou napsal skoro o 20 let dřív, přesto mi přišel vyzrálejší.
Jinak klasičtí hrdinové, odlišující se od svého okolí, uvědomující si svou jinakost a z toho plynoucí osamělost, s tradiční dávkou mysteriózna v závěru.
Vybraná podľa autora do knižnej výzvy, mala som vymyslené iné od neho, no v knižnici neboli, čas do konca roka prudko odtikával, chcela som výzvu stihnúť, tak sme to s Fialkou spolu skúsili :) Nebolo to zlé, ale priznávam, že s ohľadom na ocenenia a autora som asi od toho čakala viac, než prišlo. Oceňujem postavy, ktoré skrz svoje konanie sa vymykali iným literárnym hrdinom natoľko, že mi utkveli v pamäti + oceňujem vykreslenie prostredia Japonska vs. gréckeho ostrova, ktoré prirodzeným spôsobom bez zbytočných opisov vytváralo odlišnú atmosféru, lenže akosi... chýbalo čosi, čo by ma s autorom spojilo a záver nebol to pravé orechové (resp. on nebol).
(SPOILER) Tento příběh nebude úplně má láska jako Sputnik měla svou... Ze začátku mě to nadchlo. Ponořil jsem se do milostného příběhu dvou lesbických žen, o kterých Murakami píše. Poté se děj pro mě stal nezajímavým a konec trošku nedotáhlý do konce... Jedna hvězda za to že je Murakamiho, druhá za lesbický příběh, se kterým jsem se prozatím setkal jen u jeho knih (Norské dřevo), třetí - líbila se mi symbolika Kafky. Resp. označení vypravěče jako "K".
Murakami píše krásně uhlazeně. Tento příběh bych ovšem uvítal trochu delší, přeci jen se toho dalo vyprávět ještě mnohem víc. 70% a přikloním se ke 4*, 11. 2. 2024.
Kniha mi občas připomínala jak Norské dřevo, tak Na jih od hranic, na západ od slunce. A zároveň si myslím, že obě zmíněné knihy byly lepší, než je tato. I tak ale šlo o zajímavé a poutavé čtení. Líbila se mi postava Fialky a její trochu ztřeštěný životní styl začínajícího spisovatele... Zápletka na Řeckém ostrově byla taktéž zajímavá. Klasicky tady najdeme motivy samoty, magického realismu, neopětované lásky a plno dobrých metafor či skrytých narážek.
Murakami má čtivý styl, v tomto případě jsou hůře stravitelné storky Mjů (proč zešedivěla a je prázná), vnitřní prázdnotou trpí i učitel, jeho kleptomanský žák a matka Jinak si užijete obvyklých koček i mystického konce knihy. Přečteno v jednom dni. Jenom musím souhlasit s těmi, co tu upozorňují, že Murakami má lepší knihy.
První kniha od spisovatele a jsem mírne překvapená. Kniha mě bavila a nebyt knižní výzvy tak se k ní asi ani nedostanu. Za mě zajimave a rozhodně si přečtu něco dalšího.
Zatím jsem četla pouze bezbarvého Cukurua a ten se mi líbil víc. Ale už se těším na další knihy autora.
(SPOILER) Nejprve jsem si myslel, že jsem výjimečně - stejně jako v Norském dřevu - narazil na Murakamiho realistu, ale brzy jsem byl vyveden z omylu. Těžko říci, jestli ta trocha nereálna knize pomohla, nebo naopak - myslím, že by tenhle komorní příběh trochu netradičního milostného trojúhelníku obstál sám o sobě. Tím spíše nejsem přesvědčený o nutnosti toho snad happy-endu, ale Murakami zjevně nerad zatěžuje své čtenáře špatnými konci. I tahle kniha mě utvrdila v závěru, že Murakami patří mezi autory, kteří si stále znovu a znovu zpracovávají svá oblíbená témata (paralelní světy, samota atd.) a v zásadě stále týmiž způsoby. Pokud si ale člověk dá přiměřeně dlouhou pauzu mezi jeho knihami, vůbec to v tomto případě nevadí.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Mě tento román nadchnul - úplně ale chápu nízké hodnocení a důvody některých komentujících níže, kteří ke "Sputnikovi" nenašli cestu. (Taky bych uvítal, aby Murakami více některé části dovysvětlil a závěr nenechal jen tak vymizet do ztracena, ale věřím, že u příběhu jako je tento, se to hodí.)
Je to zvláštní kniha, docela odměřená a poměrně depresivní, v ozvěnách zde lze najít prvky z "Norského dřeva" nebo "Na jih od hranic, na západ od slunce". K postavám jsem si nalezl cestu, bavilo mě i pozadí psaní literatury a role jednotných protagonistů a jaké mezi sebou mají vztahy. Témata odcizení, nešťastných zamilování a budování vlastní identity autor vykreslil bravurně. Nejvíc mě ale nadchnula hlavní myšlenka (k tomu mi dopomohl i doslov), nad kterou musím přemýšlet.
Mám chuť si román přečíst znovu a věřím, že to v budoucnu určitě někdy udělám.