1984

S touto knihou mám veľmi zvláštny vzťah.
Páčila sa mi, aj nepáčila.
Bavili, aj nebavili ma opisy sveta, jeho fungovania, vedenia vojen a neustálej kontroly.
Dej akoby aj bol, aj nebol.
Obdivujem autora ako dokázal v tej dobe vykresliť tak desivý pochmúrny svet a dokonale popísať politické pomery. Je to kniha, ktorá sa vám dostane až "pod kožu".

Téma zajímavé, ale hodně pasáží je zdlouhavých, děj velmi slabý.

Z téhle knihy jsem naprosto unesený a zároveň mi z ní běhá mráz po zádech. George Orwell byl naprostý mistr slova a vizionář, který viděl za roh historie.
Je fascinující a upřímně i děsivé, jak dokázal už v roce 1948 vykreslit svět, kde pravda neexistuje, soukromí je přežitkem a myšlení se stává zločinem. Orwellův styl je přímočarý, syrový a neuvěřitelně čtivý. Nejde jen o příběh jednoho muže proti systému, je to brutální analýza toho, jak snadno lze manipulovat s lidskou myslí.
Povinná četba pro každého, kdo chce mít oči otevřené. Klobouk dolů před Orwellem – tohle dílo je zkrátka nadčasový masterpiece.

Konečně chápu, proč je to zařazeno mezi nejlepší romány v historii literatury. Velmi zajímavé a napínavé čtení, občas se člověk ptá sám sebe a všeho kolem sebe. Teď mě zajímá, jaký je ten film.

Četla jsem ji jako součást povinné četby k maturitní zkoušce. Zaujalo mě, jak silně ukazuje manipulaci, kontrolu a ztrátu svobody, a že i dnes působí dost aktuálně.

Každá vteřina vlastního života Ti připomene, že tu nejsi pro sebe, ale pro systém. A to je horší než jakákoli technická závada.

2+2=4

Krásná a zároveň znepokojivá. Místy silně připomíná dobu minulou a bohužel v lecčem odráží i současnost.

1984 je silná a myšlenkově hluboká kniha, která nabízí zajímavý pohled na fungování totalitního režimu. Oceňuji především atmosféru a nadčasové téma, které nutí čtenáře k zamyšlení. Na druhou stranu mi přišlo, že by kniha mohla být místy kratší, protože některé pasáže působí zbytečně natahovaně. I přesto se ale četla dobře a dokáže zaujmout. Ve srovnání s Farmou zvířat mi však přišla o něco méně přístupná a méně přímočará. Celkově ji ale doporučuji všem, kteří se zajímají o totalitní režimy. 7/10

Klasika klasik, ale že bych si sedl na zadek to ani ne.
Ano, ve své době to byla šokující myšlenka.
Dnes v tom bohužel žijeme, takže to šokující pominulo..

Skvělá kniha, z které mrazí v zádech a je svým tématem stává čím dál aktuálnější. Popis totalitního státu, v kterém vládnoucí osoby neváhají zničit celý národ i jeho budoucnost, minulost kvůli moci, protože moc není prostředek, ale CÍL. Stát, kde nic není nemožné, všude samé úspěchy a rekordy a lidi nemají tkaničky do bot a žiletky :(
Děsivá představa toho, co by jiní lidé mohli být schopni udělat jiným, takový "upgradovaný" komunismus a nacismus. Hnus.
Kniha, která by měla být povinnou četbou.

Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Nebudu opakovat rozbory, které se vyskytují v dalších komentářích. Spíš se zaměřím na Doslov od Milana Šimečka, který se vyskytuje pouze ve verzi z roku 1991. Tento 100 stránkový doslov má, pro mě, stejnou hodnotu, jako román sám. Rozebírá 1984 z pohledu reálií socialistického Československa od člověka, který byl v KSČ, následně disident a politický vězeň. Tuhle verzi jsem, před léty, sháněl několik let a doporučuji k přečtení.

Váhal jsem, jestli tenhle dovětek napsat, ale nedá mi to. Ten Trump se chová tak, že si na 1984, poslední dobou, často vzpomenu. Kdybych si ho uměl představit, jak čte knížku, myslel bych si, že musí mít tenhle román za Bibli.

Stále aktuální.

16.02.2026

Posloucháno jako audiokniha - nějak jsem tušila, že očima bych tuto knihu nedočetla a měla jsem pravdu. I v audioknize mě některé pasáže strašně nebavily. Ale doposlouchala jsem, abych si tuto klasiku mohla odškrtnout. Načteno Vasilem Fridrichem - skvělý přednes.
ČV 2026 - Kniha, jejíž anotace obsahuje číslo.

S touto knihou jsem se poprvé setkala na střední a žádná jiná, už ji nepřekoná. Je neuvěřitelné kolik věcí, se dá spojit s dnešní dobou. Měl by si ji přečíst každý. Je tam krásně vidět, jak se dá historie ohýbat podle potřeb mocnářů a manipulovat s lidskou myslí.

Takřka před 77 lety vydal britský vizionář George Orwell své mistrovské dílo, román 1984. Kdo by tehdy tušil, že tato temná, antiutopická vize totalitní společnosti nebude jen literární fantazií, ale spíše proroctvím dnešních událostí? Ačkoliv je i rok 1984 dávnou historií, příběh o všudypřítomném dohledu a manipulaci s pravdou s mrazivou přesností rezonuje dnešní společností.
Eric Arthur Blair, známý pod pseudonymem George Orwell, měl opravdu život bohatý na zážitky. Narodil se 25. června 1903 v Indii, která byla součástí britského impéria, a v dospělosti sloužil u Indické imperiální policie v dnešní Barmě, kde se setkal s brutalitou kolonialismu. Následně působil v Anglii jako novinář, jeden čas žil také na ulici jako tulák a na vlastní kůži tak zakusil chudobu a sociální nespravedlnost. Zúčastnil se španělské občanské války, kde také zažil zradu komunistických sil a krutost totalitních režimů.
Tyto zkušenosti ho nenechaly spát. Viděl, jak moc korumpuje, jak se z ideálů stávají karikatury a jak propaganda dokáže otočit realitu naruby.
Všechny tyto hořké lekce se pak slily do jedinečné, zneklidňující esence románu 1984, který vydal 8. června 1949. Jeho dílo nemělo kritizovat konkrétní stát, ale odhalit mechanismy moci, které mohou naprosto zdevastovat lidskou svobodu.
Orwellův dystopický svět zvaný Oceánie je jako noční můra. Vládne jí Strana a její záhadný absolutistický vůdce Velký bratr, kterého připomínají obří portréty s jeho hypnotizujícím pohledem a nápisem „Velký bratr tě sleduje!“ Mezi nimi samozřejmě nesmí chybět také chytlavé slogany: „Válka je mír!“ „Svoboda je otroctví!“ a „Nevědomost je síla!“.
V této nevlídné krajině pracuje na Ministerstvu pravdy běžný úředník Winston Smith, který dennodenně přepisuje historii. Ceny rohlíků rostou? Kdeže! Ve skutečnosti klesly, a to díky prozíravosti Strany! Válčíme se sousedy? S těmi se přeci odjakživa přátelíme!
Winston ale o režimu začíná pochybovat a snaží se myslet po svém, a to není žádané. Za to ho nikdo neplatí. Tento obyčejný úředníček se tak postupně dostává do spárů Strany, která ho nakonec zcela zlomí. Z řadového pracovníka se tedy stane odpůrce režimu a následně opět jen poslušná ovce. Mrazivá je hlavně dokonalost systému, který člověka nezničí fyzicky, ale totálně mu zdeformuje duši a mysl.
Pojmy jako „Velký bratr“, ale i „doublethink“, tedy dvojité myšlení, kdy člověk akceptuje dvě protichůdné pravdy, nebo „newspeak“, nový jazyk, který omezuje myšlení, se staly poměrně běžně používanými pojmy.
Dnes jsme prý svobodní, ale co ty chytré telefony, které sbírají data o každém našem kroku? A sociální sítě, které přesně vědí, co si myslíme, co nakupujeme, co nás zajímá a co nás naopak dokáže vytočit? Nejsou to takoví malí Velcí bratři v kapse? A co různá krátká videa, která kolují internetem a jen zkušené oko pozná, že je vytvořila umělá inteligence? Nejedná se náhodou o novodobé přepisování historie? Politici zase občas přinášejí zaručené pravdy, které během několika hodin vyvrátí, a lid je tak nucen „dvojitě myslet“.
Youtubeři se bojí ve svých videích říct různá slova, za která jim hrozí zrušení celého účtu, na kterém jim stojí kariéra. Své o tom ví digitální tvůrce, spisovatel a moderátor Ondřej Brož: „Kniha 1984 byla reakcí na totalitní režimy a varováním před dehumanizací, manipulováním historie, kontrolou jednotlivců, omezováním myšlení a ztrátou lidských práv. V dnešním digitálním věku, kdy data podléhají manipulaci, cenzuře nebo záměrnému zkreslování, se stává kontrola nad ,pravdou’ klíčovým nástrojem moci, kdy lidé přestanou chápat rozdíl mezi pravdou a lží. Otázkou je, nakolik se svět vzdaluje Orwellovým vizím, či naopak přibližuje.“
Není to tedy tak, že se orwellovské vize nenápadně šíří pod rouškou pokroku a pohodlí?

Téma, které je stále aktualní a ze kterého mrazí i v dnešní době, spoustu let po vydání.

Obdivuji, jak autor vystihl nebezpečí totalitních systémů převychovávat lidi ke svému obrazu. Ještě teď mě mrazí, jak se chovali k Winstonovi a nebylo úniku z jejich vlivu a útisku. Je to varující i pro nás. Pokud někdo nerespektuje základní lidská práva, pak se vize autora může naplnit.
Varující kniha, kam až to může dospět, když jde skupině lidí o ovládnutí ostatních a zpracovat je podle svého obrazu a zmocnit se moci a slávy. Oběti těch, kdo se liší - to nemají lehké a může je to "rozdrtit."(Jana"12-12. 3. 2020)

Velmi nudná kniha. Četla jsem ji na základě častých doporučení a očekávání byla vysoká. Přestože mám dystopická a politická témata ráda, dlouho jsem nečetla nic, co by mě oslovilo méně. Zajímavá mi přišla zhruba na dvaceti stránkách, jinak na mě působila monotónně a myšlenkově plochá.
Je znát, že autor knihu psal ve stáří a ve značné deziluzi. To, co mělo sloužit jako varování, je podle mě vykresleno v tak extrémní podobě, že ztrácí přesvědčivost. Orwell popisuje nejhorší možný scénář absolutní moci — takový, o němž jsem přesvědčena, že v reálném světě nemůže nastat.
Například myšlenka, že by milující rodiče byli schopni přát utrpení vlastním dětem výměnou za vlastní záchranu, mi připadá krajně neuvěřitelná. Věřím, že skutečnou rodičovskou lásku nelze zlomit žádným systémem.
Paradoxně mi tedy kniha nepřinesla beznaděj, ale naopak jistou úlevu. I já občas podléhám pesimistickým představám o vývoji světa, ale kniha 1984 mi připomněla, že tyto extrémní scénáře se v realitě nenaplňují. Svět, který Orwell popisuje, se nenaplnil ani z malé části — a doufám, že ani nikdy nenaplní.

Konečne som sa i ja dostala k tomuto nadčasovému dielu. Ozaj ťažko uveriť, že toto dielo vzniklo v roku 1949, pretože dokázalo vystihnúť atmosféru totalitného režimu, z ktorého až mrazí. Je ozaj obdivuhodné, čo dokáže s človekom nátlak.