Válečný deník přehled

Soubor deníkových záznamů z prvních tří let 2. světové války – pokrývající období od 28. května 1940 do 15. listopadu 1942 – od počátku evakuace britského expedičního sboru z pláží Dunkerku po znovudobytí Tobruku spojeneckou armádou. Naprosto brilantně napsaná sonda do každodenního života v obléhané Anglii z pera jednoho z nejvýznamnějších a nejzásadnějších spisovatelů 20. století.

Deníky pokrývají chronologicky události z různých oblastí života ve válečném Londýně a Anglii – od detailního popisu německého bombardování Londýna, politickou situaci Anglie, mezinárodní vojenské a politické dění i situaci v zázemí – všímající si každodennosti života země ve válečném stavu. To vše je okořeněnou spoustou autorových trefných analýz, glos a hodnocení, které kriticky hodnotí vnitropolitické dění (inklinace části politických i ekonomických elit k fašismu, všeobecných chaos ohledně organizace britské armády i domobrany, přehmaty v oblasti státní propagandy a cenzury, kritika stalinismu a jeho anglických satrapů v podobě komunistické strany Anglie, kritika vojenského velení armády, rezignovanosti a zaslepenosti významné části společnosti). Orwell se v srpnu 1941 navíc stává redaktorem rozhlasového vysílání BBC (sekce pro vysílání do Indie) a poskytuje tak komplexní rozbor situace ohledně snah Anglie zachovat si Indii jako kolonii, fiaska vyjednávání a situace indických domácích i exilových politiků a intelektuálů. Deníkové záznamy končí v době po znovudobytí Tobrúku – vítězstvím britských a spojeneckých vojsk v Egyptě.

Výrazný přínos tohoto díla vidím hlavně v autorových poznámkách a postřezích, které velmi trefně analyzují a kritizují mnohé události v rámci zachyceného období. Mezi výrazné patří mimo jiné významná kritika britské vlády a establishmentu, ve kterém byly na začátku války silné hlasy podporující uzavření separátního míru s hitlerovským Německem a shovívavého přístupu k dalším fašistickým diktaturám (Španělsko, Itálie). Působivá je také kritika stalinismu a anglických komunistů – autor pokrývá zásadní aspekty paktu Molotov-Ribbentrop, zrůdností i paradoxy stalinského režimu i pokrytectví v podobě dojednání „spojenectví“ mezi SSSR a Anglií v době napadení Sovětského svazu nacistickým Německem v červnu 1941. Tím (a dalšími záznamy nejen v deníku) se vyvrací mnohokráte opakovaná lež, že Orwell byl komunista nebo příznivec Sovětského svazu. Autor zachycuje i události kolem vyhlazení Lidic nacisty 10. 6. 1942 a přikládá další zvěrstva, která se udála v období před ní i v rámci průběhu války. V neposlední řadě mi přijde brilantní analýza společenských nálad (autor si všímá všeobecné morální rezignace a změn nálad ve společnosti – od intelektuálů a elit, přes široké společenské masy) – sympatie mnohých s fašismem a nacismem, pokrytectví v podobě rychlých změn politické linie vládních i opozičních politiků i komunistické strany Anglie, řízené Kominternou, kritika církevního pokrytectví. Velmi zajímavá je také kritika válečné propagandy a cenzury – tu autor shrnul mj. do následujících citátů: „Veškerá propaganda je lež, i když se zrovna říká pravda.“ „V tomto labyrintu lží, v němž dnes žijeme, se nejméně věří vysvětlení nabízejícímu se jako nejpravděpodobnější.“ V mnoha ohledech se jedná o velmi osvěžující pohledy na válečné dění nejen ve Velké Británii. Orwell ve svých vojenských analýzách (byl aktivním členem vojenské domobrany, i přes své tehdy již tuberkulózou podlomené zdraví) navíc v několika případech předpověděl či správně určil následné dění na různých bojištích války a dokázal poukázat na mnoho špatných rozhodnutí. Tleskám Vám, pane Blaire.