Sonety
kniha od: William Shakespeare
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/69_/691/sonety-691.jpg
4.4
773
Shakespearovy Sonety jsou především knihou lásky, a možná právě proto vycházejí od roku 1609, kdy vyšly prvně, neustále, jak v originále, tak i v mnoha překladech.
Literatura světová , Poezie
Vydáno: 2003 , Vyšehrad
Originální název:
A New Variorum Edition of Shakespeare, The Sonnets , 1944
více info...
Komentáře (104)
Komentáře 104 Recenze 3
Krásné čtení o lásce v mnoha podobách a nejen o ní. Bylo to příjemné čtení.
Mám moc rada hry od Williama Shakespeara. Proto jsem šáhla po sonetech, přestože nejsem velká fanynka poezie. Četly se dobře.
Asi ze mě nebude milovník básní a zvláště pana Shakespeara. Pro mě to bylo dlouhé, ale občas jsem se začetla. Možná zkusím příště něco zase lehčího.
Neříkám, že sonety jsou špatné. Myslím, že naopak jsou velmi skvělé, ale nejsou pro mě. Tudíž pokud máte rádi rýmy a vychutnávate si tuto četbu tak vřele do toho. Já zůstanu u jiného žánru....
Jelikož se jedná o barokní literaturu, nemůžeme jo posuzovat podle dnešních měřítek. Mě sonety nic neřekly, jsou plné metafor a naznačených skutečnosti… Ale je to klasika, kterou by měl znát každý.
Sonety jsem četla v překladu Jana Vladislava a přeložené a přebásněné byly moc hezky. Toto ale není poezie určená k souvislému čtení, většina sonetů se totiž podobá jako vejce vejci, takže když je čtete za sebou, začne to být, co se týká obsahu, dost nuda. Co jsem z nich ale vyčetla, bylo, že Shakespeare byl rozhodně... otevřená mysl.
Nádhera. Sonety jsem četla v originále paralelně s překlady Jiřího Joska a Martina Hilského. Bavilo mě jak si každý z překladatelů s básní vyhrál po svém. Více se mi líbily překlady Hilského. Kniha je bezesporu jednou z nejhezčích básnických sbírek nejen o lásce a vztazích.
Sem tam člověk na nějaký ten sonet od Shakespeara narazí, ale až nyní jsem si konečně přečetl celou sbírku. A upřímně nevím jak ji hodnotit. Nějaká snaha o hvězdičkové vyjádření, na to jsem už rezignoval. Já nevím ani jak sonety hodnotit písemně.
Víte, ony jsou krásné. Ale také jich je 154. A to je moc, i když přihlédneme k jejich dělení. Prostě a jednoduše je většina z nich tak o tom samém, že je to skoro únavné. Krása, čas, láska, nesmrtelnost. Ale přes to jsou všechny krásné, to je nutné zdůraznit. A pro úplnost, četl jsem je v překladu Jana Vladislava a ty obzvláštně krásné i v překladu pana profesora Martina Hilského.
Některé sonety se však člověku zaryjí do srdce. 66, 128, 130, 12, abych zmínil některé. Témata? Různá. Sebevražda, slepá žárlivost, nepovrchní láska, čas. Nesmím nezmínit také fantastickou dvacítku, o které člověk opravdu neví co si myslet, která svým rozechvívá. Samozřejmě jedním z nejpůsobivějších je 66. Tento sonet je živý, aktuální. Člověk se nemá čemu divit, že je snad nejznámější. Pro sebe jej kladu vedle Stepního vlka od Hesseho, jako jakousi motivaci. 128 člověku poskytuje fantastický pohled na muže žárlícího na hudební nástroj, protože se ho dotýká ona… ona.
K té dvacítce… Je fascinující, že většina těchto skvostných milostných sonetů je adresována muži. Stejně fascinující je, že mnohem působivěji působí těch pár ke konci adresované černé dámě sonetů, posměchu všem těch 120 či kolika sonetům předcházejícím. Pro sonety je běžná bílá dáma, symbol dokonalosti a najednou tu máme kulhavou dámu s černou tváří. Ovšem stejně, ba dokonce mnohem více milovanou. Skutečnou. Nepovrchní. I sonety adresované černé dámě jsou mnoho, ale rozhodně ne povrchní.
Některé sonety se člověku rozhodně nemohou zdát nové, neznámé. Lze je spojit s některými hrami jakoby spolu byly spojené. 66 s Timonem a Hamletem, 128 s Večerem tříkrálovým, 130 s Othellem, jen abych zůstal u výše jmenovaných. Celé Shakespearovo dílo je fantastickým, kouzelným způsobem propojené. A fantastické.
Od sonetů jsem asi trochu naivně čekala něco víc, doufala jsem v trochu rozmanitější pohledy, když už ne motivy. Úvodní sonety o plození potomků mě většinově bavily, pozdější opěvování lásky už jsem si musela dávkovat, to na mě bylo přeslazené a příliš úpěnlivé. Závěrečné sonety mi připadaly krapet temnější, což jsem ocenila, přesto už jsem byla tak přesycena opakováním motivů v každém sonetu, že jsem si čtení příliš neužila. Sám Shakespeare v sonetu 76 píše:
...Proč píšu o jednom jediném stále znova
a dávám myšlenkám týž dávno známý šat,...
Na druhou stranu, úmorné opakování občas prorazily zajímavé myšlenky a nádherné verše:
... Ale co krásného na světě nemá stín?...
... Váš pomník je můj verš, jejž budou pročítati
oči těch, kteří jsou přikryti dosud tmou,
a tak vám jazyky budoucích život vrátí. ...
...A jestli spatříte jedenkrát tato slova
(to ze mne bude už možná jen prach a zem)
ani mé jméno pak nevyslovujte znova
a nechte láskou svou skončit s mým životem ...
...A Dobro, dojatě otročí Zlu - ...
Oblíbila jsem si sonety: 14, 18, 22, 27, 43, 59, 65, 66, 71, 74, 76, 81,92, 127, 129, 130.
Sbírky plné básní a sonetů sice nevyhledávám, ale jelikož mám ráda knihy od Shakespeara, tak jsem tomu dala šanci a nelituji toho! Jediné co, tak i přesto, že kniha není tlustá, tak mi chvíli trvalo se jí přelouskat.
I když normálně nečtu knihu celou složenou z básní (tuto jsem musela kvůli maturitě)....bylo mnoho básní, které se mi líbily :)
Tahle sbírka básní se mi moc líbila, i když jsem jí teda četla delší dobu, než jsem si původně plánovala. Mám moc ráda Shakespearův styl psaní, protože je opravdu krásný a hladí vás po duši. Zároveň mám pocit, že jeho textům jde velmi dobře porozumět. Obsahují spoustu témat - neúprosnost času, plození dětí, krása, stáří/mládí, ne/šťastná láska, smutek, odpuštění,... zkrátka každý si tu najde to své. Myšlenky jsou to opravdu skvělé a jejich nadčasovost vás nejednou zaskočí (a také třeba to, v kolika se najdete). Za mě tedy velké doporučení. Netroufám si hodnotit *.
Hm, Shakespearove Sonety mi nesadli. Ťažko sa mi čítali, zmysel často unikal. Na začiatku to bolo celkom vtipné, lebo veľa sonetov bolo venovaných tomu, aby človek splodil potomka. Potom mi to išlo ťažšie.
S pokorou priznávam, že problém je vo mne, nie v Shakespearovi :).
Aniž bych nějak zvlášť myslel na kvalitu překladu nebo svou obecnou neznalost sonetů, potažmo poezie, je tohle přesně ten Shakespeare, kterého jsem se obával, když (a proč) jsem se mu léta vyhýbal. A kdybych byl začal sonety, nedostal bych se tak daleko, abych dokázal ocenit jeho hry. To proto, že toto mě opravdu nebaví. Ta hromada patosu, podlézavých slov, vzletných frází za hranicí únosnosti, těžko uvěřitelná smrtelná vážnost, sladkost zabíjející cukrovkáře; to je na mne přespříliš. Snad jsem příliš necitlivý, cynický nebo jakkoliv jiný, abych dovedl mistrovy sonety plně přijmout.
Nicméně, samozřejmě není všechno zlé a našlo se pár věcí, které mě zaujaly. Zrovna prvních 17 sonetů svým tématem o potomstvu a genetické zanechání stopy po sobě samém mě celkem dostalo svou silou. Číst to o pár let dřív, mohlo by to změnit nějaký ten osobní přístup. Aspoň trochu. Nečetl jsem tehdy, není důvod plakat teď. I to vlnění nálad během opěvování "neznámého" bylo celkem slušně bouřlivé a trkalo mě coby čtenáře k pozornosti. Uvedu-li příklad, líbil se mi 94. sonet, který na mě vykoukl jinou rétorikou a celkově slušnou obecností.
Ještě více mě pak zaujaly sonety počínaje 127., především 129. o zrádnosti chtíče a 130. o schopnosti lásky, či zamilovanosti, přehlížet vady a měnit je v krásu. Respektive o schopnost milovat druhého přes nedostatky či s nimi. Což je myslím věc, o kterou jde především.
Ještě jednou však shrnu, že sonety nebude to pravé ořechové pro mou poněkud temněji smýšlející duši, která se vždy vzpírala patosu zamilovaných (někdy poněkud pokrytecky). A to přesto, že dle všeho ty Shakespearovy jsou taktéž poněkud jiné, než stanovovaly pravidla doby přelomu 16. a 17. století.
Sonety miluju v překladu Jiřího Joska. Zvlášť se mi do duše vryl sonet 49. Bohužel jsem si koupila knihu, aniž bych se podívala na překladatele, a v novém překladu se celé kouzlo z veršů úplně vytratilo.
"Neměj obavy: až přijde rozkaz jít –
a bez odkladu – tam, kam musí každý v krátku ,
kus mého života bude dál tady žít
v těch řádcích, které ti ponechám na památku.
Až si v nich budeš číst, potom tvé oči spatří,
že jejich větší část jsem tobě zasvětil:
země, ta dostane ze mne prach, jenž jí patří,
a tobě připadne můj duch, ten lepší díl.
Tak ztratíš jenom to, co červům náleželo,
bědný lup, který si srp smrti na mně vzal,
rmut a kal, který tu nechá mé mrtvé tělo,
přespříliš ohavný, abys naň vzpomínal.
Cenu má jenom to, co bylo uvnitř v těle,
a to ti zůstane na věky věků celé."
(Sonet 74)
Shakespeare nám tu zanechal nezapomenutelnou sbírku sonetů, které ukazují, že láska asi skutečně nezná konvencí. Ať Sonety obklopuje aura dohadů, kdo byl kdo, a zdali byl Skakespeare homosexuál či ne, pro mě zůstává nejdůležitější jedno poselství, že pravá láska má za přední duši a teprve pak tělo. Exupéry by řekl, že důležité je to, co oči nevidí, a že máme koukat srdcem.
A pokud neznáte Gilmourovo zhudebněné zpracování sonetu 18, tak si ho rychle zkoukněte viz https://www.youtube.com/watch?v=S8Osse7w9fs&ab_channel=scoobydino
Sonety mne dlouho míjely, až jsem drobnou knížečku náhodou objevila zastrčenou mezi mnoha jinými ...
34
Pročpak jsi sliboval krásný den bez oblaků,
proč jsi mne nechal jít bez pláště na cesty,
když mne pak překvapil čas plný nízkých mraků,
ve kterých ses mi skryl jak v dýmu také ty?
Abys teď setřel déšť z mé rozpraskané tváře,
nestačí, jestliže zasvitneš z oblaků:
kdopak by chválil lék, kdo by stál o lékaře,
jenž ránu zacelí a nechá plno švů?
Ani tvůj osud mou strast nezmírní - marná snaha:
i když ty lituješ, já nesu její tíž;
zármutek toho, kdo ublížil, nepomáhá
tomu, kdo musí nést tu křivdu jako kříž.
Ale ty slzy, ach, ty perly lásky tvé,
ty slzy bohaté vykoupí všechno zlé
Příjemné pozastavení v podivné době a oddech od jiné literatury...doporučuji.
Nádherné básně. William Shakespeare hold psal vše báječně. Určitě doporučuji. Ti, kdo mají rádi poezii, by jim Sonety neměli chybět v kategorii přečtených knih.
Sonety jsem četla v překladu Martina Hilského a byl to příjemný čtecí výlet do vod klasické poezie. William Shakespeare byl opravdový mistr, který to se slovy prostě uměl. Atmosféře jeho sonetů tak nějak nelze odolat, vtáhnou vás svojí noblesou, chytrostí, nadčasovostí, upřímností... V budoucnu bych ráda zkusila i jinou verzi překladu, protože mám pocit, že některá z těch “honosnějších” (např. od Jana Vladislava), by mi mohla sednout ještě o trochu víc. Můj nejoblíbenější sonet je číslo 66.
Očekávaná poetičnost a nečekaná aktuálnost z pera geniálního renesančního dramatika v překladu skvělého Martina Hilského.
Nejlepší! Ty verše miluju...
Jemné, plné laskavosti, lásky, něhy, plné opravdovosti, bolesti, touhy i víry. Nezapomenutelné, krásné, nadčasové...
Tvá duše si mne drží od těla,
protože neví, že mne z duše chceš,
duše by duši bránit neměla -
dokaž jí lásko, že mne miluješ...
Prostě úžasné. Tak prosté a přitom bezchybné.
Všechen můj rozum, všech mých smyslů pět
s mou duší svedenou nic nesvedou,
jak tělo bez duše tu stojím teď -
má duše totiž spřáhla se s tou tvou...
Verše pro potěchu v krásném překladu Jana Vladislava. V hlavě pak ještě dlouho doznívá: "A proto odpouští má láska mému koni na cestě od tebe tu jeho loudavost..."
Pořád žasnu nad nesmírnou chytrostí Shakespearovou. Byl by tohle schopen napsat nějaký nynější autor?
Mám pocit, že se jedná o první knihu, kterou jsem přečetl od Shakespeara. Část sonetů (znělek) je oslavou přítele, krásného mladíka, v dalších znělkách se objevuje tajemná dáma černé pleti, jejíž identita je dodnes zcela neznámá. Sonety jsou psány BLANKVERSEM (nerýmovaný pětistopý jamb). Kniha se mi líbila.
Přečteno postupně během několika letních dovolených, knihu jsem si nechala jako výbavu v karavanu. Nejdříve jsem četla náhodně, některé se líbily, některé jsem nepochopila úplně, tento rok jsem to ale vzala systematicky a má to svoje kouzlo, je vidět posun přes různé problematiky od času až po lásku k nesprávné osobě, místy i k muži? Myslím, že knížku v karavanu nechám a občas zase v ní zalovím... Určitě! (Srpen: 120 str.)
Něžné a krásné. Nádherný překlad Martina Hilského a slova Shakespearova člověku zpříjemní letní odpoledne. A co víc, nutí nás přemýšlet. A to se v dnešní době, kdy lidi neradi přemýšlejí cení.
Poezie nejsou moje vody, ale jestli něco takového chápu, pak jsou to právě Shakespearovy Sonety. Stále nesmrtelné, stále pravdivé, aktuální tehdy i dnes. Nesou v sobě velkou pravdu a nutí k zamyšlení.
Vybrala jsem si to jako výzvu. Není to lehké čtení a už vůbec ne můj šálek kávy. O to víc jsem ráda,že jsem knihu přečetla. Je krásná.
Překlad M. Hilského v přednesu V. Preisse - nevšední zážitek, takže moje čtení večer v posteli už taková jízda nebyla, ale prostě jsem neodolala, knihu koupila a četla. Četla a divila se, jak jsou tyto verše stále aktuální, to až skoro bolí.
Moje cesta k Sonetům byla trochu krkolomná. Poezii mám rád, ale intimní lyrika jde trochu mimo mě. A právě intimní lyriku mám spojenou se sonety. Pak jsem četl Báječná léta pod psa, našel v nich odkaz na Sonet 66 a bylo mi jasné, že Shakespaerovu knížku sonetů, co mám doma, už nemůžu dál odkládat.
Ale narazil jsem. U poezie mám problém hodnotit, protože je vždy věcí překladu. Můj překlad je od Jana Vladislava a prostě mi nesedl. Když jsem četl některé sonety v překladu Martina Hilského nebo Stanislava Rubáše, byly o tolik, tolik lepší.
Vladislavův překlad asi věrně kopíruje strojenost alžbětinské literatury, ale Hilského "civilnější" překlad je mi zkrátka bližší. Téma v tuto chvíli ustupuje do pozadí, protože takto... jak to nazvat... přespříliš honosný a formální překlad mě prostě ruší.
Zůstanu u slovního hodnocení, dokud se ke mně nedostane překlad Hilského. Do té doby redukuji knihu sonetů na čísla 3, 66, 90 a 102.
Láska, krása, pomíjivost života a citu ve 154 variacích. Shakespearovy Sonety jsou geniální. Osobně mám moc ráda překlady Jana Vladislava.
Můj hřích je láska a tvoje ctnost nenávist, nenávist pro můj hřích, cit, který k tobě mám; když ale porovnáš svůj stav s mým, jsem si jist, že potom nebude důvodu k výčitkám.
A jestli přece, tož ze tvých rtů jistě ne, vždyť potřísnily ten svůj šarlatový skvost, vždyť lhaly lásky slib tolikrát jako mé a v lůžkách jiných žen loupily dost a dost. Kéž tě smím milovat, jako ty miluješ jiné, k nimž vzhlížíš tak
jako zas k tobě já;
do srdce vsaď si květ soucitu, abys též
ty došla soucitu za to, žes soucitná.
Jinak, až budeš chtít, co mně odpíráš dosud, může tě jednou, věř, postihnout stejný osud!
"Nauč se číst, co pohledy mé píší, očima přece pravá láska slyší."
Kdybych si měla označit ty sonety, jenž se mi líbily... označím celou knihu!
"Co měl jsem rád, to zkusím teď mít radši. Proč bych se pro mrak na slunce měl mračit?"
Nechápu jak M. Hilský mohl toto dílo přeložit - jemné a tak nádherné!
/24
Jak mistr rytec moje oko vrylo
do mého srdce obrysy tvé krásy,
v mé hrudi je jak v rámu pověsilo,
teď s perspektivou umně pohrává si:
tvá krása se pak do mých očí skryje,
a jen když ty své do mých upíráš,
stane se z mé srdce galerie,
v níž za sklem očí visí tvoje tvář.
Vidíš, jak oči očím pomáhají:
ty moje přece kreslily tvou krásu,
tvé okna jsou, co nahlédnout pak dají
do mé srdce slunečního jasu.
Ač svedou mnohé, jednu vadu mají:
kreslí, co vidí, cit však nepoznají.
Děkuji tímto kamarádce, která mi tento "Shakespearovský" klenot doporučila.
Miluji Shakespeara a ještě více jeho sonety. Měla jsem čest býti také na pořadu (přednášce) doprovázeném hudbou o sonetech od pana Hilského a bylo to nezapomenutelné. Do dnes děkuji za tu možnost.
Ten člověk byl génius! Potvrzuje se mi to nejen v divadelních hrách, ale teď i v jeho poezii (díky němu si mě tento žánr získal). Neskutečně lyrické verše, které jsou dojemné, některé trošku se sexuálním podtextem. Ale krása všech krás se skrývá právě mezi řádky jeho sonetů. :-)
Jednou jsem trávila víkend u kamarádky na chalupě, kde mají velikou knihovnu. Prohlížely jsme si spolu staré knihy a náhodně narazily na Sonety od Shakespeare. Ještě tu noc jsme je celý přečetly a zamilovaly si je❤ Tuhle sbírku musíte zažít. Nádherné!
Štítky knihy
sonety poezie klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2015 |  Romeo a Julie |
| 2010 | Hamlet |
| 2011 | Zkrocení zlé ženy |
| 1994 | Sen noci svatojánské |
| 1964 | Othello |
Kniha Sonety je v
| Právě čtených | 34x |
| Přečtených | 1 292x |
| Čtenářské výzvě | 121x |
| Doporučených | 98x |
| Knihotéce | 667x |
| Chystám se číst | 175x |
| Chci si koupit | 42x |
| dalších seznamech | 14x |