Viviana-Mori
komentáře u knih
Les v domě
Alena Mornštajnová
První, co mě po přečtení této knihy napadlo, bylo: Hrozný. Nechutný.
Tím nemyslím, že by taková byla kniha sama o sobě, ale to, co se v ní děje.
Leckdo tvrdí, že paní Mornštajnová neumí psát, že její knihy jsou jak slohovka ze základní školy. Já s tím ale nesouhlasím, ano, je to psáno jednoduše, ale je to o malé holce, takže mi to nijak nevadilo. Příběh je psán prostě, ale lidsky, dobře se čte. Když se díváme na obraz, někdo také maluje realistické kresby a někdo jen patlá štětcem klikyháky... Stylů je spousta a záleží, co si z toho čtenář vezme a co očekává.
K příběhu samotnému: Už jen to, že nevíme jméno hlavní hrdinky, poukazuje na to, jak na ní nikomu doopravdy nezáleželo. Bezejmenná, bezvýznamná. Přítěž pro všechny okolo, bylo mi jí velmi líto. Rodina by měla být ten pomyslný bezpečný přístav, jistota, ale někdy je rodina i za trest. Matka alkoholička, slabá osoba, netečná, bez jakékoli empatie a citu, babička zapšklá, vyčítavá a taktéž citově chladná (ačkoli mi přišlo, že tam nějaké záblesky citu vůči "Cácoře" přece jen byly, asi jako u jediné osoby). No, o "lesu v domě" ani nemluvím, to je humus na entou.
Takže celkově jde o příběh, který nemá žádnou naději, optimismus, máme jasný příklad toho, jak by to v rodině probíhat nemělo a že by si někteří lidé opravdu neměli pořizovat děti, jen sdílíme s hlavní hrdinkou jedno velké zoufalství. Takže strašné, nicméně se jedná o velice silný příběh, napsaný jazykem rozluštitelným pro každého, takže hodnotím velmi kladně.
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Zvláštní. Zpočátku mi přišlo na mysl, že ač se přede mnou otevírá jistě silný životní příběh, je mi servírován příliš rychle a povrchně. Ale s počtem přečtených stránek jsem se s čím dál větším zaujetím nořila do Annina osudu. Zpočátku se vše jeví jako malebný, lehce romantický příběh a pak se osud hlavní hrdinky opět tak zvrtne, že mi z toho běhal mráz po zádech, hlavně ty scény s nemocným Pavlem, z toho mi opravdu bylo úzko.
Anna byla vždy statečná, nestíhala se topit v sebelítosti, vše dokázala vyřešit, ustát, i do stáří si zachovala nadhled, úsměv a veselou mysl.
Původně jsem chtěla dát knize "jen" čtyři hvězdy, ale s každou další stránkou jsem byla Anniným osudem víc a víc svázána a vyčerpána a vlastně mě to tak vzalo, že dávám pět.
V dnešní době se zdá neuvěřitelné, čím vším si lidé procházeli a co museli zvládnout. Jako by člověk četl příběh z jiného vesmíru, dnes, ač je nám vše naservírováno přímo pod nos, tak si toho nevážíme, trápíme se nesmysly, lidé jsou si tak blízko a přitom tak vzdálení, není tolik soudržnosti a ochoty si pomáhat.
Myslím, že toto je jedna z těch knih, která čtivě ukazuje, jak se žilo dřív a donutí se čtenáře zamyslet nad svým vlastním, nynějším životem.
Fakt mě to vzalo a to jsem to do půlky knihy brala spíše jako odpočinkovou četbu.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Byla to nálož. Komunismus a církev nejsou zrovna témata, o kterých běžně čtu, tak jsem si četbou bohatě rozšířila obzory.
Asi hlavní to, co chci říct, je, že je vidět, že si s tím autorka dala strašně moc práce, příběh je velmi propracovaný, celá kniha je plná smutných životních tragédií, ale zároveň v tom všem vnímám velikou osobní sílu, se kterou se postavy se svým osudem perou.
Úřední listiny skvěle doplňují příběh, pravda je, že některé ty spisy se mi četly hůře, není to žádná odpočinková četba, ale pasáže Leny, Tobie, evangelia, i leckteré dopisy mně úplně pohltily, skoro až zahltily, ale příjemně. Ke konci knihy mi běhal mráz po zádech.
Velmi zdařilé silné dílo a jsem určitě pyšná na to, že jsem si takovou knihu mohla přečíst z pera české známé autorky.
Zloba
Chris Carter
Tohle mě teda emocionálně "vyšťavilo" spolu s hlavním hrdinou. Čekala jsem, že to bude zase další klasická brutální jízda a honička za vrahem, ale tady se i více seznamujeme s minulostí Roberta, kniha tlačí více na emoce a bylo mi Roberta opravdu líto, divím se, že se ještě úplně nezbláznil.
Vraha vlastně známe téměř od začátku, jen se ptáme - proboha proč? Tohle byl asi zatím nejhorší psychopat. Schíza na entou, když se protne geniální mozek, brutalita a šílenství.
No nemám slov, opravdu další vynikající kniha a díky tomuto dílu u mě série ještě více stoupla.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Opravdu moc pěkné. Člověk se leccos dozví z dějin v podobě ne zrovna veselého osudu postav. Tento díl na mě zapůsobil ještě více, než ten první. Kniha se čte moc dobře, je poutavá, však ne zrovna veselá, ale takový je život.
Nevím, co bych víc psala za omáčku okolo, prostě skvělá kniha a tentokrát dávám plný počet hvězd.
Popravčí
Chris Carter
Popravčího jsem četla již před nějakou dobou a děj si stále pamatuji, což svědčí o kvalitě knihy. Rozhodně lepší než první díl, moc se mi líbilo, jak vrah využívá největšího strachu oběti. Přemýšlela jsem, jak by asi zabil mě. :)
Děj příjemně odsýpá, čtenář se nenudí. Vyšetřovatelé správní chlapci. :) Víc takových sérií.
Dvojitý kříž
Chris Carter
Mám ráda tyhle typy knih. Sympatičtí vyšetřovatelé, šílené vraždy, napětí...
Ačkoli se přiznám, že když popisovali první zavražděnou oběť, udělalo se mi zcela nefalšovaně špatně od žaludku. Bylo to vykreslené tak detailně, že mě jímal děs a hrůza.
Seznamování s detektivem Hunterem hodnotím na výbornou, už čtu druhý díl a taky pecka. S touto sérií určitě strávím mnoho času.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Kniha je to každopádně povedená a pěkná, dobře se čte, je napsána poutavě. Obvykle čtu jiný typ knih, bylo pro mě zajímavé sledovat osudy hlavních postav. A trochu se stydím, když napíšu, že jsem od tohoto bestselleru čekala trochu víc. Nemyslím to špatně, kniha je opravdu čtivá a autorka si zaslouží smeknout klobouk, ale zkrátka některé pasáže mě bavily, u jiných se mi zavírala víčka.
Kdybych měla vypíchnout nějakou postavu, tak je to Julka. Její osobnost a životní síla byla obdivuhodná, tato postava se mi fakt líbila. Ostatní v druhé polovině knihy spíš jen tak nějak pro mne vlály prostorem.
Každopádně si ráda přečtu další díl.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Obvinění z vraždy zde není stěžejní. Celou dobu se spíše s hlavní hrdinkou proplétáme přírodou, bažinami a mokřady a krmíme racky a sdílíme její poněkud smutný a velmi osamělý osud. Ale co jí život sebral v rodině a na majetku, tak jí vynahradil sounáležitostí s přírodou, schopností poradit si za každých okolností a vnímavostí.
Kniha je dojemná, malebná, jedná se o moc pěkný román, přesto jsem knihu četla déle, než jsem zamýšlela. Na mě tam té romantiky, dojetí a krásy byly skoro až moc. Ale to není úplně problém knihy, to je tím, že běžně čtu poněkud zběsilejší literaturu.
Ačkoli nemám moc ráda zdlouhavé popisy přírody v knihách, tady mi to nevadilo, je vidět, že autorka má přírodovědnou stránku opravdu zmáknutou.
Konec se dal předpokládat, vlastně mě vůbec nepřekvapil, ale nevadí, i tak to bylo dojemné a na samém konci knihy se mi chtělo brečet.
Dávám přes jakákoli škobrtnutí plný počet.
Žena v kleci
Jussi Adler-Olsen
Autorovo jméno mi bylo veskrze známé, ale k jeho knihám jsem se dostala až před nedávnem. A byla jsem opravdu mile překvapena. Čtivé, napínavé a i přes hrůznost, která se v knize odehrává, mě vyšetřovatelé občas nutili se pousmát. Carl občas působí jako takový nerudný moula, ale ve skutečnosti je schopný, takový svéráz. A Asad tomu dodává šmrnc.
Merette mi bylo hodně líto, příšerný osud, nechápu, že nezešílela. Celkově je příběh hodně smutný, ale psaný tak nějak svěže, mě rozhodně nenudil. A ano, tušila jsem hodně dopředu, jak to vlastně je, ale nevadí mi to, pozitivní dojem z knihy mi to neubralo. Budu v případech rozhodně pokračovat, už jsem u konce druhého dílu.
Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová
Četla jsem už několik knih na téma koncentračních táborů a 2. světové války. Tato je rozhodně jedna z těch nejsilnějších. Čtení je o to těžší, že to vypráví osoba, která to doopravdy zažila a v knize leží její život. Netvrdím, že knihy od jiných autorů nepopisují skutečné hrůzy té doby, ale tady mi vše přišlo o mnoho skutečnější.
Chtělo se mi brečet dávno předtím, než se Viola dostala do Osvětimi. Ta úzkost a beznaděj, když vám plíživě a postupně seberou úplně všechno. Člověk si může myslet, že si to dokáže představit, ale nedokáže. Občas jsem se trýznila představami, že jsem tam já a moje rodina. A jímal mě děs a hrůza. Vůbec nechápu, jak tohle mohl někdo dopustit, jak mohli být lidé takhle šílení a zlí. A bohužel jsou pořád. Ty hrůzy ji musely strašit celý život, ačkoli jsem ráda, že se po tom všem dobrala slušnému žití, měla dobrého manžela a děti.
A ještě jedné věci jsem si u podobně laděných knih všimla - ta velká láska k rodině. Dneska se to už tolik nevidí, všiml si toho někdo? Tady si vážili jeden druhého, podporovali se, milovali se nadevše. Dneska už té lásky tolik není. Tahle kniha by si zasloužila tisíc hvězd.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Silná, smutná a přímočaře napsaná kniha. Zuzana má celý život před sebou, netrpí nouzí, má vše, lásku, chuť do života... ta jí ale nezmizí i přes veškeré nespravedlnosti a hrůzy po tom. Těžko říct, jestli mě zasáhla více část z Osvětimi (na kterou jsem ale byla připravena) a nebo to, jak se Zuzanin osud odvíjel po té. Tohle by se prostě nemělo dít, ani jedno, ani druhé.
Jinak se jedná opravdu o bravurně napsanou knihu, není důvod se bát absence přímé řeči, děj i postavy jsou vykresleny dokonale, barvitě a příběh je vyprávěn s takovou něžnou, životní syrovostí. Kniha si plný počet hvězd určitě zaslouží.
Jeden za druhým
Chris Carter
Tohle byl teda mazec. Zatím mě žádná kniha z této série nezklamala, ale tento díl byl teda něco! Napětí od začátku do konce je u Carterových knih už běžné, každý díl má co nabídnout. Tento se mi líbil moc, internetové hlasování o způsobu smrti oběti... Bohužel je to smutná realita, lidi fascinuje násilí. Vrah měl ke všemu svůj důvod a dělal to opravdu mazaně. Čtení jsem si moc užila, fakt se mi to líbilo, za mě se určitě jedná o jeden z těch lepších dílů.
Noční lovec
Chris Carter
Tohle byla jízda. Opravdu mrazivé, děsivé, nepředstavitelné. Kniha nemá hluchá místa, napětím jsem si užírala prsty. Na vraha jsem sice měla podezření, ale to nevadí.
Zatím pro mě nejlepší díl. Konec mě v jednom ohledu poněkud mrzel.
A to, jestli by se to mohlo nebo nemohlo stát, mě zde tolik netrápí. Celý příběh jsem si opravdu užila a mnohdy se i bála a to se mi zase tak často nestává.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Jelikož byla kniha přirovnávána ke Stoletému staříkovi, čekala jsem nějakou šílenou skopičinu. Ale vlastně to byl velice lidský, milý, leckdy ironický a i poněkud smutný příběh.
Ovea si člověk musí zamilovat, ať chce, nebo ne. Navenek nerudný, zapšklý a protivný dědek, avšak v nitru velice citlivý a životem poznamenaný pán, který truchlí po své jediné, životní lásce. A ač se lidem, přátelství a jakémukoli bližšímu kontaktu brání zuby nehty, nakonec pomáhá všem okolo, aniž by sám nejprve chtěl.
Bavily mě jeho rozepře se sousedy, jeho marné pokusy o odchod ze světa, jeho hlášky a sakrování. Konec mě dojal.
Moc pěkná kniha, takových pěkných a příjemných příběhů jsem mnoho nečetla.
A nesázela bych na to, ale přišlo mi, že je Ove poněkud šmrnclý aspergerovým syndromem. :)
Poslední přání
Andrzej Sapkowski
Klasika, kterou jsem prostě musela dohnat. Oproti novodobému seriálu je kniha mnohem barevnější, nadlehčenější, humornější. Bavilo mě putovat s Geraltem a Marigoldem. V seriálu jsem se občas ztrácela, ale kniha všemu dodala ucelenější dojem. Za mě velmi fajn trávení volných chvilek.
Kroky vraha
Michaela Klevisová
Tato kniha byla velice příjemná. Moc se mi líbily postavy, krásně vykreslené, vilovou čtvrť na Babě jsem úplně viděla před sebou, kniha má krásnou ponurou atmosféru a navíc se odehrává v mém rodném městě. Nenajdeme zde žádné brutální popisy vražd, skoro bych i v určitých chvílích řekla, že ta první vražda tam ani není ze začátku úplně stěžejní, protože autorka nás seznámí docela dost barvitě s okolím, s problémy postav, které se většinou točí okolo peněz a chamtivosti a mě zajímalo, jak se jejich situace bude vyvíjet dál, vražda nevražda. Julie byla fajn, Veronika mi taky byla sympatická.
Bavilo mě to a těším se na další díly. Proč na vše dobré narážím tak pozdě? :)
Jako zabít ptáčka
Harper Lee
Tuto knihu jsem si dala za úkol přečíst, abych dohnala resty.
Ze začátku jsem si nebyla jistá, jestli se mi povede se do knihy správně začíst. Ale povedlo, vyprávění dětskýma očima dodává knize takový barevnější rozměr - vidění dětskýma očima, otázky jak a proč, dětská naivita i v mnohé nevědomosti větší spravedlnost a moudrost. To vše se mi na knize moc líbilo. Je to příběh o nespravedlnosti, rasismu, hašteření, společenských stereotypech i odlišnostech, to vše vyprávěné dítětem. Postavy jsou vykresleny moc hezky.
Z knihy mám pocit, že jsem tím dítětem asi zůstala napořád.
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Neskutečně silná kniha, vykreslující hrůzy minulosti. Strhne hned od začátku a nepustí a po dočtení přijde podivně prázdný a smutný pocit.
Četla jsem již nějaké knihy o koncentračních a pracovních táborech atd., tuto řadím k těm nejlepším a nejen co se tématu týče. Hrůzy se v této knize dějí od úplného začátku a přece jen tam byla cítit obrovská snaha radovat se z malých věcí a držet spolu.
Kam se hrabou horory, největší děsivost je ve skutečnosti a lidský krutosti. Knihu si rozhodně ještě přečtu a časem koupím.
Mimo to, docela jsem ocenila krátké a výstižné kapitoly, kniha nebyla vůbec zdlouhavá, naopak velmi, velmi čtivá. Prý byl i film, nevím, neviděla jsem a možná ani vidět nechci, kniha mne odrovnala dostatečně.
Jiné místo
Kateřina Karolová
Kniha na mě povětšinu četby působila jako taková místy ponurá, lehounce strašidelná oddechovka na dovolenou. Styl psaní mi přišel skoro pubertální, ale ocenila jsem krátké kapitoly a zkrátka to bylo čtivé. Osud hlavní hrdinky se vyvinul dost depresivním a zoufalým směrem, bylo mi jí líto a nechápala jsem její rodiče. Ten prvek tajemna mě oslovil, s rozuzlením jsem byla spokojená, od začátku tam prostě něco nesedělo a ten konec by možná mohl pro někoho vyznít otevřeně, ale mně tam všechno docela zaklaplo na své místo.
I když je to takové jednodušší čtení, líbilo se mi to.