V šedých tónech

od:

V šedých tónech

Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho… První vydání....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/16_/164866/v-sedych-tonech-s1c-164866.jpg 4.71314
Originální název:

Between Shades of Gray (2011)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Válečné
Vydáno:, CooBoo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (358)

Přidat komentář
AyaEssa
15. září

Knihu jsem koupila kvuli zajimavemu tematu, o okupaci v pobaltskych zemich se toho u nas moc nevi. Nicmene ocekavani nesplnila, rozpracovani postav je chabe, vse pusobi strasne zjednodusene, misty i neverohodne. Srovnani s Krvavymi jahodami od Sosnarove nebo podobnymi tituly rozhodne nesnese.

Kat9
13. září

Velice čtivě napsaná kniha, která si bohužel zakládá na pravdě. Je v ní o utrpění lidí, ale také o tom, jak lidé dokážou být silní a mít naději i v těch nejtěžších situacích. Myslím, že by si ji měl přečíst každý. Každopádně mě teď Pobaltí začalo docela zajímat.

MichelleS
31. srpna

Kdyby mi bylo třináct let, kniha by mne nadchla. Jenže velké téma nestačí. Přečetla jsem ji za jeden den a zůstal ve mně dojem, jako bych četla jen výtah, upoutávku, viděla jsem jen špičku ledovce. Já vím, že dnes se žádá rychlý děj, žádné zdržování nudnými popisy. A ty pořádné popisy strašně chyběly, detaily, prostředí, počasí, pocity, jak ti lidé vypadali.... Z velké části se děj odvíjí v dialozích, ale ty jsou občas tak kostrbaté, že postavám nevěřím. Některé scény jsou velmi působivé, uvěřitelné a jiné zas trapně vyumělkované.

AgnessN.R.
28. srpna

Na to že já historické knihy moc nemusím tak tahle mě naprosto dostala. Krásně napsaná( jen nějaké drobnůstky co mi nesedli, ale to mi bylo vcelku jedno), dojemné chvíle při kterých mi i slzička ukápla a já teda u knih moc často nebrečím. Ruta Sepetys vytvořila svůj dopis jako Lina obrázek, který poslala dál...

rada.klas
27. srpna

Nemůžu se zbavit dojmu, že se z toho tématu dalo vytřískat trošku víc. Hlavně mi to nepřijde úplně dobře napsané. Autorka má takový "nevypsaný" a nevyzrálý styl - samé jednoduché věty, zkratkovitost. Hlavně ze začátku mi kvůli tomu dělalo dost problémy se začíst. Ale čtyři hvězdičky s přehledem.

rodak
25. srpna

Kdykoliv čtu knihy s tímto námětem,žasnu kolik je v lidech zla a temnoty a co jsou schopni udělat druhým.A doufám,že to co se dělo se nebude opakovat.Všichni si to přečtěte a zamyslete se.

Landys
24. srpna

Další super knížka od této autorky, kterou jsem přečetla jedním dechem. Zavedla mě do historie, o které jsem před tím moc nevěděla. Jen tak dál!

Bukina
24. srpna

Hluboká úcta a obdiv všem, co museli tyto hrůzy zažít. Krásné čtení .Krasívaja☺

Dera
24. srpna

To, co se odehrávalo před osmdesáti lety je dnes jen těžko představitelné. Nyní nemluvím o konkrétní situaci, ale celkově o době, kdy zuřila válka. Lidé prostě všude trpěli. Tato kniha je příkladem. Proč by měla státní moc ničit životy a způsobovat smrt jinak slušným lidem a jejich rodinám včetně dětí jen proto, že jejich povolání je učitel, voják nebo třeba advokát? Nepochopitelné...

Kekik
22. srpna

Auto zastavilo před nemocnicí. Všem se ulevilo, že plešatého muže ošetří. Ale ne. Čekali. Nějaká žena, která byla taky na seznamu, rodila. Jakmile přestřihnou pupeční šnůru, naloží je oba do auta.
V tu chvíli mnou projelo mrazení. Musela jsem přestat číst a rozdýchat to. A to jsem byla teprve na začátku knihy. Bylo ještě hůř. Po celou dobu se mi slzy draly ven. Nádherná kniha s nádhernou obálkou. A s takovým utrpením uvnitř. Říkám si. Jak můžeš tvrdit, že je nádherná? Vždyť čteš vůbec, co se tam děje ? Ano, čtu, odpovídám si. Čtu o té bolesti a strachu. Umírání. Hnusu. Ale zároveň čtu taky o rodičovské lásce, lásce k druhým. O síle přátelství. O odhodlání zachránit a pomoci ostatním. O nesobeckosti. O tom, že svůj příděl jídla dají druhým. Že si navzájem pomáhají. A v tom je ta krása. To si zaslouží respekt a uznání. Klaním se před každým, kdo je jako Jelena, Lina, Jason, Kostas, Andrius a všichni ostatní. Táhli za jeden provaz- aby přežili.
Stala se z nich jedna velká, zubožená rodina.
Silný příběh Ruty Sepetysové.
Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život? To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek.

daniska
19. srpna

Moc dojemná kniha smutná rozhodně stojí za přečtení. Všechny knihy autorky stojí za přečtení.

RosaLucis
16. srpna

Naprosto geniální kniha! Nedokážu jsem ji dostat z jlavy. Přečtena za jeden den. Po jejím dočtení jsem jsem byla úplně mimo. Celý příběh je neuvěřitelně depresivní, pojednává o velmi děsivém období naší historie. Tato kniha vás chytí za srdce a už se nepustí.

Marunik
16. srpna

Krásná, i když velmi smutná kniha, krutý, drsný příběh ze Sibiřského gulagu. Doporučuji, výborně se čte. A jak zde již někdo psal, i slza mi ukápla a to nejen na závěr knihy. Stála by za zfilmování.

Měňavka
13. srpna

Kniha je napsaná tak, že se velmi dobře čte, i když je téma tolik náročné a hlavně bolavé. Vůbec nechápu,jak to ti lidi mohli vydržet a pak žít normální život... I slza mi ukápla. Svět je někdy opravdu krutý a mě jen mrzí to, že tomu jako jednotlivec nemohu zabránit a nic udělat....

Malachime
10. srpna

Nádherné vyprávění o historii, která je velice smutná. Nechť je tato knížka pro nás inspirací v tom, že i v nejhoších a nejubožejších podmínkách může člověk zůstat citlivým, pečujícím a nesobeckým člověkem s velkým "Č", ne zvířetem. Četlo se to jedním dechem, těším se na Sůl moře.

Melaanie
07. srpna

Co napsat k této knize? Snad jen to, že za války to neměl opravdu nikdo jednoduché. Myslím si, že je dobré si přečíst jak to za války chodilo v pracovních táborech v Rusku, kde dle mého názoru byly stejně hrozné podmínky jako v těch koncentračních.

Lorej
06. srpna

Dech beroucí příběh. V současnosti si ani neumíme představit, co všechno tito lidé vytrpěli, aby získali zpět svou neprávem vzatou svobodu. Příběh Liny je sice fikce, ale takové věci se opravdu děli, a to pomyšlení mě plní lítostí nad ztracenými životy.
Knížka mě pořádně chytla asi tak v půlce. Četla jsem i Sůl moře a to mi přišlo čtivější než V šedých tónech. Ale obě knížky jsem si užila a doporučila bych je všem, protože je dobré mít přehled o tom, co vše si lidé vytrpěli, abychom se my mohli mít tak dobře.

jindrich7442
04. srpna

Příběh velice silný a emotivní. Osobně ho vnímám velice poučně. O sovětských pracovních táborech Stalinových by člověk již dnes měl běžně vědět. Stále však vnímám, že je u nás toto téma až na zadních kolejích oproti velice "komerčnímu" tématu nacistických koncentračních táborů. A to i přes to, že bolševici měli v dobách vzniku nacismu již na svědomí spoustu životů. Vnímám pozitivně z hlediska přiblížení tehdejší situace v jiném státě.

Percabethka
04. srpna

Přišlo mi zajímavé dozvědět se, jak to ve skutečnosti bylo s Rusy - že to nebyli jen ti hodní osvoboditelé, kteří nás zachránili před Němci, ale někdy se chovali ještě hůř než oni. Každý ví o Hitlerovi, ale že byl Stalin stejná zrůda tak známé není. Z tohohle pohledu se mi knížka moc líbila, navíc se i hezky a rychle četla.
Co mi ale vadilo byla téměř úplná absence Lininých myšlenek a pocitů. Skoro nikdy v průběhu knihy jsme nevěděli, jak se cítí a co si myslí. Kvůli tomu se nejen nemohla nijak charakterově vyvíjet, ale hlavně jsme nemohli pozorovat, co udělá s psychikou člověka pobyt v pracovních táborech.
Co se Andriuse (Pokud vím, má se to skloňovat Andria, ale v celé knize to bylo takhle, tak to tu nebudu měnit :D) týče, vůbec není poznat, že se Lině líbí, dokud spolu nezačnou chodit - pokud je to vážně chození, kdo ví, Lina na to nemyslí...
No a pak je tu ten useknutý konec... Přitom by stačilo přidat dvě kapitolky o tom, jak je přišel zachránit Andrius. Ten epilog by tam mohl zůstat. Myslím, že by to příběh hned vylepšilo...

mončičáček
04. srpna

Tahle knížka rozhodně za přečtení stojí, a nejen proto, že připomíná skutečné události, které se v hodinách dějepisu většinou moc neprobírají...Dětský pohled na věc jen umocňuje působivý příběh...Zase jedna z těch, která umí otevřít oči a přiměje vás zamyslet se....

Veronika248
04. srpna

... "Laska je ta nejmocnejsi armada. At uz je to laska k priteli , ke sve zemi, k bohu, nebo treba k nepriteli- laska nam odhaluje zazracnou povahu lidskeho ducha....

bosorkajedna
31. července

Smutná kniha, moc smutná. Ale taky krásná. O tom, jak i v tom nejčernějším pekle může lidskost být Vaše záchranné lano. O tom, že ani na takových hrozných místech není nic černobílé a o tom, že německé koncentráky, jak je všichni známe, mají svou obdobu i na druhých stranách barikády. Plakala jsem, usmívala se a pak znovu plakala. A i týden po přečtení se mnou ta kniha pořád je. Nutí mě uvažovat, zda bych se v podobné situaci mohla také počítat k těm lidským dobrým a zároveň doufám, že tohle nikdy nebudu nucená zjistit.

KnihomolkaMari
30. července

Velice dojemná kniha, která mne uchvátila! Tento příběh na mne zanechal kousek sebe. Na konci mi stekla po tváři slza. Slza vzájemného štěstí i neštěstí v jednom. I když to bude pár měsíců co jsem ji dočetla, pořád cítím mrazivý dotek Sibiře, bolest těch postav, kterou zažívali. Tu prazvláštní atmosféru, tato doba byla velice těžká. A možná je čas, poděkovat bohu, za to že se proplétám touto generací lidstva.

Tánička11
30. července

Určitě až budu dělat článek 6 knih, které mě rozbrečely v šedých tonech bude jedna mezi prvními. Knihu doporučuji všem vlastně nedoporučuji je to odemě povinná četba. Uvědomíte si jak bylo strašné co udělali lidem a budete rádi že nejste v jejích době, v jejich kůži, na jejich místě. Ve školách se učíme to jak tisíce lidí umíralo za druhé světové ale nikomu nedají konkrítní příběh rodiny kterou večer jen tak zbalili a odvezli na Sibiř. Učíme se čísla a datumi jména neznímích nám osobností, místo toho aby nám řekli právé osudy lidí a to by měli udělat. Dokonce si ani nepamatuji že by nám zmínili jméno Stalin vše se u nás v evropě otáčí kolem Hitlera a přitom tu byl ještě drsnější pán světa. U knihy dostanete pocit jako že, potřebujete všem tim neviním lidem pomoct odkrýváte pocty ketré vám dosud nebyli známé a proto by jsme tohle měli vyučovat ve školách.

Ajinka126
30. července

Ruta mi otevřela dveře do válečné a poválečné literatury. Já se jsem se jí vždycky vyhýbala ze strachu, co uvnitř najdu. Našla jsem lásku, naději, touhu a překvapivě i krásnou lidskou stránku. Prosím všechny, aby si V šedých tónech přečetli a nebáli se. Vyplatí se to.

Market = )
25. července

To byla moc krásná knížka. Bylo mi vážně úzko s vědomím, že je příběh inspirovaný skutečnými událostmi. Zase nový pohled na WW2. Klobouk dolů před maminkou Liny, ta byla úžasná. A jak většinou nemám moc ráda "prostřihy do minulosti", tak rodinu Liny jsem si vážně oblíbila. V knížce je moc krásných momentů, nápadů, drobností...

Jane100
22. července

Úchvatný příběh, který doslova zhltnete jako malinu. Dále není co dodávat.

mirunda
20. července

Kniha popisovala šílené hrůzy, nejednou mi tekly slzy při představě toho, jak tehdy bylo s lidmi zacházeno.

IvusP
20. července

Tak toto je přesně ten typ knihy, na kterou prostě nezapomenete. S velikou pravděpodobností budete mít dost často husí kůži, nebo minimálně slzy na krajíčku. Neuvěřitelné... Skvěle napsaná kniha, kterou jsem přečetla za den - krátké kapitoly, žádná zbytečná omáčka, dokonalé nahlédnutí do historických událostí, o kterých jsem neměla ponětí. Opět důkaz toho, že "starosti", které my dennodenně řešíme, nejsou absolutně NIC oproti tomu, čemu bohužel museli lidé čelit... Obrovské doporučení!

maGggg
19. července

Dechberoucí a naprosto výjimečná kniha, kterou si už vždycky budete pamatovat. Neskutečné osudy lidí z Pobaltí o kterých skoro nikdo nic netuší.