V šedých tónech

od:

V šedých tónech

Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho… První vydání....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/16_/164866/v-sedych-tonech-s1c-164866.jpg 4.71390
Originální název:

Between Shades of Gray (2011)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Válečné
Vydáno:, CooBoo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (382)

Přidat komentář
medlovice
dnes

Další knižka, při které se stydím i napít slazeného čaje. protože postavy trpí hladem, zimou, mrazem a podvýživou.

JmenujiSeZuzla
včera

Na knížku jsem dostala doporučení už dávno, když jsem zase jednou zavítala do knihkupectví. Tak nějak se mi ale do ní tehdy nechtělo a dostala jsem se k ní až teď. Na první pohled má kniha krásný obal i celkové provedení. Moc se mi líbí zpracování kapitol, které jsou krátké a je jich hodně. Samotný je příběh mne uchvátil. Vlastně jsem zatím žádnou knihu z této doby nečetla, tak mě to zajímalo o to více. O hrůzách této doby se moc nemluví. A to NENÍ DOBŘE. Co vím tak mi prarodiče nikdy nepovídali o tom všem, jen se tomu obloukem vyhli. Také mne zaujalo srovnání myšlení Liny v té době a mě (holky stejně staré). Ta doba opravdu vymývala mozky, lidi nevěděli co se děje a co bude. Ještě zajímavější bylo sledování těchto události od lidí z Pobaltí. Pobaltí na tom nebylo dobře a opravdu lituji všech co si to museli zažít. Do posledních chvil jsem nevěděla, jak to dopadne a byla jsem opravdu napnutá . Konec je snad nejlepší částí celé knihy. Jednoduše je nádherné, jaké poslaní se dá napsat do knihy.

LuciLu
05. listopadu

Tak krásná, ničivá a důležitá kniha, kterou by si měl přečíst každý, aby si uvědomil, že život se může z ničeho nic změnit v něco nepředstavitelného, devastujícího, .... Přestože jsem knihu nemohla odložit, tak rozhodně nemůžu říci, že se mi kniha četla lehce. Člověku se svírá srdce každou stránkou a někdy má pocit, že ani nechce vědět, co příjde příště. A co je NEJHORŠÍ? Tohle se skutečně dělo!!!!, i když o tom řada lidí BOHUŽEL nechce ani slyšet a co je možná ještě horší, tak řada lidí o tom ani neví. Přečtěte si tuto knihu, uvědomte si nepředstavitelný milník v historii, dozvíte se o síle a soucitu, pomocí kterých mohou lidé čelit extrémnímu protivenství. Lina byla dokonalým vypravěčem. Milovala jsem, jak zachycovala veškeré dění, své pocity i pocity lidí kolem sebe skrze své umění, a přestože se situace zdála beznadějná, tak lidé vždy dokázali najít i tu nejnepatrnější naději, která jim pomohla přežít.
Dojem z knihy a pocity, které jsem měla během čtení ve mně rozhodně zůstanou hodně hodně dlouho.

PotterBara
04. listopadu

Nádherná, dojemná kniha. I slza ukápla. Všem doporučuji.

Lucik87
02. listopadu

Za tuhle knihu jsem moc vděčná. Protože mi odkryla historická fakta pro mě dříve neznámá. O státech jako Litva, Lotyšsko nebo Estonsko a o tom, co se v oněch osudných letech dělo, se moc nemluví. A přitom se v těchto pobaltských státech děly stejné hrůzy jako u nás, nebo kdekoliv v Evropě za II.sv.války. Mír pro všechny, svět je nepoučitelný a lidi v něm ještě méně.

Nestorkea
02. listopadu

Od této autorky jsem už četla jednu knihu, takže tato mě svou kvalitou, stylem a čtivostí nepřekvapila. Krásné dílo o smutných osudech.

miseb
29. října

Přečteno za necelý den. Krásná, i když smutná knížka. Trochu mě to nutilo srovnávat s knihou "Jaká je cena člověka". Zatímco té jsem moc neuvěřila, kniha "V šedých tónech" mě naprosto dostala. Toto by měla být povinná četba pro ty, kdo neustále vzpomínají na to, jak údajně bylo lépe. Aby všichni pochybovači věděli, co ty zrůdy provedly miliónům lidí, i vlastních lidí.

Corly
28. října

Tolik krásné...a tolik smutné....Dočetla jsem a ještě dlouho to zůstane ve mně.
Doporučila bych přečíst všem, kteří se mají dnes ,,špatně" a neustále si na něco stěžují...tohle by jim možná otevřelo oči. Neuvěřitelné, co museli zažívat...otřesné, že to prošlo...tak dlouho...a tolika lidem...Vážně smekám před všemi, kdo se i v takových nelidských podmínkách nezbláznili a měli ještě tolik dobra pomáhat si...těch slabších je mně zase moc líto...Tohle jsou praví hrdinové...Jelena, Lina, Jonas, Andrius, Rimasová, i Nikolaj....

Alethea_k
25. října

Četla jsem v autobuse cestou z Osvětimi a právě díky tomu jsem si byla schopna uvědomit, jaká zvěrstva před (ještě vlastně nedávnou dobou) byli schopni páchat Stalin, Hitler,... Neuvěřitelně se mi příběh vryl pod kůži. Vědomí, že se něco takového opravdu stalo a Ruta Sepetys je jen a pouze zprostředkovatelem minulosti, vyvolává husí kůži. Nedokážu si představit, že bych něco tak strašného dokázala přežít. A vážně obdivuji autorku, protože formou knihy dokáže mladým otevřít oči a vlastně naučit pravou, neosekanou část historie, na kterou se radši zcela zapomíná, nebo hůř - neví...

veronika6051
25. října

Jednoduše vynikající kniha, která stojí bezpodmínečně za přečtení. Neskutečný příběh, plný odhodlání a touhy přežít!

Janag
22. října

Úžasná kniha. Přečetla jsem jedním dechem.

Jessybelle
22. října

Knihu jsem si vybrala, protože byla v žebříčku nejlépe hodnocených knih tady na databázi. Své místo si právem zaslouží...
Je to kniha plná utrpení, umírání, křivd,...ale také lásky, touze žít a přežít...
Nedovedu si představit, že bych jedla 30g chleba denně a ještě pracovala a v takových podmínkách...touha přežít musela být obrovská...
Jedno vím jistě, nechtěla bych to nikdy zažít!
Za mě mohu knihu doporučit, já sama se k ní ještě vrátím...

wiana82
21. října

Neuvěřitelná kniha plná silných emocí. Myslela jsem, že bude těžké ji číst, ale bylo to velmi velmi lehké! Zařadila bych ji mezi povinnou četbu. Já o tom, co se dělo v Litvě za války neměla ponětí. Příběh mě pohltil, myslím, že ve mě dlouho zůstane a jednou si přečtu znovu. Velmi doporučuji!

Malýmedvěd
19. října

Kniha se dobře a lehce čte i když pojednává o velmi smutných věcech. Je moc dobře, že se připomínají i tato "zapomenutá" zvěrstva sovětů. Obdivuji lidi, kteří se i ve vypjatých podmínkách, v situaci když se k nim okolí chová jako ke zvířatům, v okamžiku kdy jim jde o život, stále dokáží chovat jako lidi, projevovat si vzájemnou úctu, vzájemnou pomoc a zachovávat pravidla slušnosti. Víc takových lidí jako byla Jelena.

Niky034
18. října

Senzační knížka. Nejdřív jsem myslela, že mě válečné téma nebude bavit, ale naopak. Poutavě a autenticky napsaná knížka mě vtáhla do děje a nemohla jsem se odtrhnout. Přečtu si i další knížky od této autorky.

Prostě-já
14. října

Strašně silná knížka, která mě pohltila od začátku do konce. Plná emocí, bolesti, smutku, které musí snášet 15-ti letá dívka. Jeden z nejlepších příběhů co jsem kdy četla. Rozhodně doporučuju přečíst v každém věku.

Maanna
13. října

Velmi silná kniha, která se dívá na hrůzy Stalinova režimu pohledem patnáctileté Liny, jejíž rodina se ze dne na den ocitla z poklidného a útulného domova v transportu neznámo kam. Lina netuší proč a veškerý její život se brzy smrskne na boj o přežití. Tomu odpovídá i někdy až strohost příběhu, kdy není čas a síly na hlubokomyslné úvahy a citové výlevy. Líbí se mi, že se autorka opravdu dokáže dívat na situace Lininýma očima, takže rodiče jsou zobrazeni láskyplným pohledem dcery, naopak mnohé postavy jsou nazírány zjednodušeně a často se ukáže, že jejich pohnutky a jednání mělo hlubší podtext, než si Lina dokáže představit - velmi zajímavě jsou takto vylíčeni plešatý muž a Nikolaj Kreckij. Kniha je skutečnou poklonou hrdinství lidí tváří v tvář nelidskému režimu.

Jana283
10. října

V letošním roce jsem navštívila pobaltí. Obyvatele těchto republik jsem poznala jako velké vlastence, lidi pohostinné, vstřícné, hrdé a nezlomné. Jsem ráda, že jsem díky knize Ruty Sepetys mohla poznat kus nelehké historie těchto zemí. Hlavní hrdince je 15 let. Moc bych si přála, aby si knihu přečetlo co nejvíc mladých lidí v jejím věku.

tanuki
10. října

Nevím, proč vlastně čtu tyhle knihy, které jsou plné bezpráví, útisku, zlovolných dozorců a týraných vězňů. Možná proto, že je důležité nezapomenout, že se tyto události opravdu staly. Ne tak dávno, vlastně jen před pár lety. A jsou země, kde se dějí dodnes. Tato kniha má výstižnou obálku. Zelená ratolest vyrážející na sněhové pláni orámované ostnatým drátem. Přesně o tom je tato kniha. O naději, která dokáže prorazit i ledovou krustu, ujmout se ve zmrzlé půdě, zapustit kořeny a vyrůst. Čteme příběh o lidech, kteří se nevzdávají, i když jsou skřípnutí mezi dvěma mlýnskými kameny a jejich situace je prakticky bezvýchodná. V době války, kdy obě bojující strany jsou nepřátelské. Pokud se ale lidé nevzdají, když vytrvají, tak i ta nejhorší situace se jednou může otočit k lepšímu...

Ajrad1981
08. října

Přestože je to první kniha na toto téma, mám pocit, jako by bylo důvěrně známé - ono je to tak nějak úplně stejné jako Hitlerovy deportace Židů. Takže sice nemám na srovnání žádnou knihu ohledně Stalinových zvěrstev, ale s těmi o holocaustu se dá vystačit.
Je to silné téma, jak tady častokrát zaznívá. Ale zpracování mi přijde čistě popisné - emoce (a že se jedná o velmi silné emoce!) jsou pouze popisovány, nejsou z knihy cítit. (No, možná ještě u střetu Liny s Nikolajem v závěru, trochu.) Za tohle strhávám body, z takových typů knih by ty emoce měly přímo odkapávat.
Trochu mi to připomíná Vypravěčku, přes hrůzy, které jsou popisovány, mi nebylo fyzicky špatně, prostě jsem je necítila. A když jsem dala Vypravěčce tři *, bylo by nefér tohle hodnotit jinak.

Mimochodem, jedna věta mě fakt dostala.
Až zbytek světa zjistí, co Sověti páchají, udělají tomu všemu přítrž. (kap. 17)
Mám neodbytný pocit, jako bych ji už někde slyšela / četla. Akorát o Hitlerovi. Jak se mohli ti dva, Hitler a Stalin, sejít v jedné době?

Evaho73
05. října

Na túto knihu som sa vzhľadom na jej fantastické hodnotenia a odporúčania veľmi tešila.
Gulagy alebo koncentráčne tábory sú ťažkou témou pre knihy a je jedno, kto stojí na strane nepriateľov, či Rusi alebo Nemci. Keby som skôr nečítala knihu Ztracená manželka od Alyson Richman, ( je síce o holokauste ale s touto majú podobný námet), ohodnotila by som túto o 1* viac. Nemôžem si pomôcť, ale po prečítaní mi kniha V šedých tónech nepripadá veľmi originálna a ani jej autentickosť som nepociťovala tak ako pri čítaní knihy od Richmanovej. Chybali mi tam nejaké realistickejšie opisy.
Nakoniec som si neodpustila dať o 1* menej aj za farebné gumové medvedíky v bohom zabudnutom ruskom bufete niekde pri Omsku počas druhej svetovej vojny, tak to mi už príde ako poriadny nonsens.
Knihy hodnotím na základe mojich bezprostredných pocitov po prečítaní, nie na základe väčšinovej mienky a tie sú také aké sú.

Sandalkar
03. října

Pecka! Méně známé téma související s druhou světovou válkou. Lidství v ryzí i "vlčí" podobě. Hezky se čte a rozhodně bych zvážila zařazení do maturitních kánonů.

agi-a2980
25. září

Ještě v červnu jsem se se studem hlásila jako největší fanoušek Ruty Sepetys, který nikdy neměl čest s její zásadní prvotinou. Vlastně mi to nikdo nemůže zazlívat, když to mělo tak pádný důvod, žejo. Fakt jsem se totiž bála, že by tahle kniha nemusela předčit má očekávání po přečtení Sůl moře (mimochodem, naprosto báječného literárního počinu). Jenže obavy byly samozřejmě zase naprosto zbytečné, protože prostě Ruta Sepetys, a kdo neví, nepochopí, a měl by to okamžitě napravit. Již po první kapitole jsem okamžitě věděla, že jsem opět na jedné lodi se starou dobrou Rutou. V šedých tónech opět rvala srdce, vtáhla mě do svého příběhu a vyplivla až po třech stovkách stran, přetáhla mě o 70 let zpátky do historie, o které by měl každý něco vědět a já vím, že tohle je jedna z knížek, na kterou zase jen tak dlouho nezapomenu a vy to po přečtení budete cítit úplně stejně.

spackova.p
21. září

Kniha mě nejdříve zaujala svou obálkou, později i silným příběhem. Četla se jedním dechem..

AyaEssa
15. září

Knihu jsem koupila kvuli zajimavemu tematu, o okupaci v pobaltskych zemich se toho u nas moc nevi. Nicmene ocekavani nesplnila, rozpracovani postav je chabe, vse pusobi strasne zjednodusene, misty i neverohodne. Srovnani s Krvavymi jahodami od Sosnarove nebo podobnymi tituly rozhodne nesnese.

Kat9
13. září

Velice čtivě napsaná kniha, která si bohužel zakládá na pravdě. Je v ní o utrpění lidí, ale také o tom, jak lidé dokážou být silní a mít naději i v těch nejtěžších situacích. Myslím, že by si ji měl přečíst každý. Každopádně mě teď Pobaltí začalo docela zajímat.

MichelleS
31. srpna

Kdyby mi bylo třináct let, kniha by mne nadchla. Jenže velké téma nestačí. Přečetla jsem ji za jeden den a zůstal ve mně dojem, jako bych četla jen výtah, upoutávku, viděla jsem jen špičku ledovce. Já vím, že dnes se žádá rychlý děj, žádné zdržování nudnými popisy. A ty pořádné popisy strašně chyběly, detaily, prostředí, počasí, pocity, jak ti lidé vypadali.... Z velké části se děj odvíjí v dialozích, ale ty jsou občas tak kostrbaté, že postavám nevěřím. Některé scény jsou velmi působivé, uvěřitelné a jiné zas trapně vyumělkované.

AgnessN.R.
28. srpna

Na to že já historické knihy moc nemusím tak tahle mě naprosto dostala. Krásně napsaná( jen nějaké drobnůstky co mi nesedli, ale to mi bylo vcelku jedno), dojemné chvíle při kterých mi i slzička ukápla a já teda u knih moc často nebrečím. Ruta Sepetys vytvořila svůj dopis jako Lina obrázek, který poslala dál...

rada.klas
27. srpna

Nemůžu se zbavit dojmu, že se z toho tématu dalo vytřískat trošku víc. Hlavně mi to nepřijde úplně dobře napsané. Autorka má takový "nevypsaný" a nevyzrálý styl - samé jednoduché věty, zkratkovitost. Hlavně ze začátku mi kvůli tomu dělalo dost problémy se začíst. Ale čtyři hvězdičky s přehledem.

rodak
25. srpna

Kdykoliv čtu knihy s tímto námětem,žasnu kolik je v lidech zla a temnoty a co jsou schopni udělat druhým.A doufám,že to co se dělo se nebude opakovat.Všichni si to přečtěte a zamyslete se.