V šedých tónech

od:

V šedých tónech

Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho… První vydání....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/16_/164866/v-sedych-tonech-s1c-164866.jpg 4.71617
Originální název:

Between Shades of Gray (2011)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Válečné
Vydáno:, CooBoo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (444)

Přidat komentář
Didi15
20. května

Skvělá a dojemná kniha. Po takových knihách si člověk uvědomí, jak se má vlastně dobře. Zajímalo by mě , jak by něco takového snášela naše zpohodlnělá populace. Výborná kniha.

Allena24
17. května

Knihu jsem přečetla v rekordním čase. Souhlasím se simi28. A také doporučuji.

Nikcasmej
07. května

Hodně emotivní kniha.... jediné, co bych knize vytkla je ukončení. Doufala jsem, že ukončení bude více popsané...
Spoiler
- třeba popsané setkání Andriuse a Liny, myslím, že to by knize hodně přidalo.
- také by bylo fajn, kdyby bylo popsáno jak se Lina dostala z tábora.
Jinak si myslím, že se kniha opravdu povedla a rozhodně doporučuji. :)

simi28
06. května

Skvělá kniha. Nevěřila jsem, že mě takto nadchne, ale opak je pravdou. Příběh postupuje neskutečně rychlým tempem a nutí vás tak číst pořád dál. I přesto, že je kniha napsána pro mladší publikum, tak je svým tématem a dějem velmi drsná. Postavy jsou reálné, krásně jsem se sžila s hlavní hrdinkou a měla jsem pocit, jako by jsme tento krutý osud prožívali dohromady. Doporučuji

Mathiola8
04. května

Velmi zajímavá kniha. Všem doporučuji.

Lil30
24. dubna

O gulazích jsem slyšela, ale nikdy jsem o nich nečetla. Z celého příběhu mi bylo do pláče a běhal mi mráz po zádech. Tuto knihu by si měli přečíst všichni, abychom nezapomněli, jaká zvěrstva se těmto lidem stala, a aby se to již neopakovalo. Chybělo jim to základní, co my považujeme každý den za samozřejmost.

Jizi
15. dubna

Po Soli moře mě tentokrát až překotné tempo knihy tolik nezaskočilo. Je to čtení, u něhož se musíte na začátku pořádně nadechnout, protože dokud budou zbývat stránky, na nějaké dýchání nebude čas, ani prostor. Vyprávění se valí vpřed, žene se jako příboj a bere s sebou vše, co stojí v cestě a za sebou nechává semletou krajinu emocí. Je to znovu tak paradoxně krásné vyprávění o odporných věcech. Znovu snad až milosrdně příliš rychlé, než abych dokázala vše, co autorka popisuje, skutečně vstřebat. Někomu to může vadit, já jsem za vděčná, protože i tak je to velice, velice silný příběh - příběh, který se možná nestal přímo takto, ale v jiným obměnách ano. Ne stokrát, ne tisíckrát, ne deseti tisíckrát, ani sto tisíckrát, ale milionkrát. Myslete na to, až budete příště přemítat o současném světě a hrůzách, kterých přeci nemohou být mocní schopní. Ale ano. Mohou. Jistěže mohou.
Nezapomínejme. Tohle není jen silný příběh, to je obraz doby.

rozalupe
09. dubna

O gulagu jsem již samozřejmě slyšela, ale takto napsaný příběh byl pro mě naprosto jedinečný, silný a nezapomenutelný zážitek...neuvěřitelné, že něco takového vůbec někdo přežil.

Richisa
28. března

Krásný příběh k opomíjenému tématu.

Autorka používá hezký jazyk, kniha je hodně čtivá. Vůbec jsem nemohla knihu odložit. Možná mi lehce vadily příliš černobílé postavy, těch prokreslených mi přišlo málo. Přesto se mi kniha moc líbila. Rozhodně jsem si díky ní rozšířila své povědomí o méně známé téma dějin.

Doporučuji.

kytarka
27. března

Litevská rodina, kterou deportují do pracovních táborů na Sibiř. Kruté vyprávění lidí kteří nevěděli kam je převážejí, kdy dostanou jídlo a zdali tuto cestu přežijí. Popis života v pracovním táboře. Téma, které se moc v knihám neukazuje a je opomíjeno. Za mě velmi krutý a silný příběh. Bude mě z něj asi dlouho mrazit. Cítím okolo chlad...

ErikaJ
24. března

Tuto knížku bych dala povinně přečíst všem,aby se nezapomínalo na hrůzné
časy války a lidi si vážili toho,čeho teď
mají.Knižka popisuje velmi živě strašné podmínky za druhé světové války v táboře na Sibiři.Po dlouhe době se mi u nějaké knížky koulely slzy po tváři.Vždycky jsem musela přestat číst a dát si čas na zklidnění emocí.Šla jsem pohladit své dvě děti do postýlek a v duchu děkovala,že jsem se narodila do téhle doby,že jsme v teple,v pořádku,nemáme hlad a že jsme spolu.

Květ
24. března

Krásná kniha na smutné téma. Vyprávění patnáctileté Liny, kterou v období II. světové války Sověti s ostatními Litevci deportují na Sibiř. Doporučuji k přečtení, román je strhující, surový, smutný, plný emocí, zla, lásky i naděje.

adlenka
20. března

Skvělá. Dá li se to říct o knize s tímto tématem. Psaná z pohledu dospívající dívky, možná proto se někomu zdá plochá, nebo málo popisující fungování tábora. Ale o to nešlo. Já to utrpení cítila, aniž bych věděla, v kolik měli večerku a v kolik vstávali. Za mě je to kniha o síle rodiny, mateřské lásky, vzdoru a víře v lepší zítřky. Celou knihu jsem si říkala - co kdyby to někdo udělal mé rodině? Co kdyby mě naložili hned po porodu. Dokázala bych já to, co Jelena? Stály by mé děti tak při sobě? Jak by se s tím vypořádali moji rodiče? Jak silní ti lidé museli být, aby přežili. A kam se poděla lidskost.
Jediné, co mě mrzelo, byl opravdu useknutý konec, mohla bych číst dál a dál.

renda03
20. března

Mám ráda válečnou literaturu a toto je další do sbírky mých oblíbených knih. Je napsaná velmi působivě, ale zároveň ne tak drasticky- až na nějaké pasáže. Varuje před válkou. Zároveň nám ale ukazuje, že v každé situaci se dá najít něco dobrého. A když to dokázala Lina za války, my to dokážeme dneska také.

mi-380
18. března

Děti a válka. Byly v nesprávný čas na nesprávném místě, jejich rodiče je nedokázali včas odvézt do bezpečí. Poláci, Židé, lidé z Pobaltí, z našeho pohraničí a pokud bych chtěl připomenout všechny válečné oblasti jen minulého století, byl by tenhle komentář nesnesitelně dlouhý. Tyto otřesné zážitky je třeba do nekonečna připomínat. Knihou, filmem, dokumentem, pomníkem. Před týdnem jsem na Liverpool Street Station stranou od davu valícího se ráno do City postál před pomníčky Wintonových dětí: 95% (zatím 1551 hodnotících s průměrem 94%).

tulcik
12. března

Krásná kniha. Přečteno jedním dechem. Jiný pohled na krutosti prováděné za druhé světové války.

hanis2806
07. března

Skvělá kniha od skvělé autroky. Popisuje utrpení lidí, kteří si prošli deportací, vězněním a týráním během sovětských čistek a to jen proto, že představovali hrozbu pro Sovětský svaz.
Knihy této autorky by se měly dostat mezi širokou veřejnost, aby lidé nezapomínali na minulost a ta se nemohla opakovat...
Hitler vs. Stalin
Sůl moře vs. V šedých tónech
...

Kitty
04. března

Knihu jsem přečetla během jedné noci. Moc se mi líbila, i když je zpracovaná jednodušším stylem.
Otázky holakaustu, příběhy obyčejných lidí v době války, osudy davů i jednotlivců smýkané politickými událostmi doby je stále živé a bolestné téma.
Po přečtení jsem si něco málo zjistila o osudu Litvy a dalších pobaltských státech. V gulagu skončilo neskutečně hodně lidí....
Knihu doporučuji

Ninde
04. března

Poslední dobou jsem si takovéto knihy oblíbila i když je v nich utrpení,bolest a smutek.Tenhle děj mi ukázal že se mám velmi dobře aniž bych měla miliony.Teto knize dávám plní počet.

martinasudová
02. března

Je neuvěřitelné, že je možné něco takového přežít a potom ještě dokázat žít.....Velice "silná" kniha.....

Dashow
02. března

Velice čtivá a dechberoucí kniha, nicméně jsem velice zklamaná z jejího konce. Příběh je z ničeho nic utnut, aniž by byly zodpovězeny najpalčivější otázky o ostatních postavách knihy. Zůstal mi v hlavě zmatek a touha po odpovědích.

Martooni
25. února

Knihu jsem přečetla jedním dechem. Čte se lehce a hnala mne touha dozvědět se, jak to dopadne. Konec mne trochu zklamal, klidně by mohla ještě pokračovat.
Jak se Lina a její bratr ze Sibiře dostali? Jak nakonec dopadl jejich otec? Umrel nebo neumřel? Jaký osud měl Andrius? Mám tolik otázek..

Chyběli mi pohledy matky, bratra a jejich otce. Ale možná jsem rozmlsana z jiných knih.
Knihu doporučuji přečíst, je snesitelnejsi než napr. Hana odMornstajnove.
Ale i přesto jsem rada, ze jsem se dozvěděla o historii pobaltských státu.

Venny345
24. února

Sůl moře a V šedých tónech jsou nádherné knihy, které mezi sebou mají určité pouto.
Ale i tak je každá jiná.
Knihu jsem přečetla jedním dechem.
Byla jsem opět v jakémsi transu. Bylo mi líto všech těch lidí, co muselo zažít kolchoz ci gulag...
Jednoduše 5☆

Lussssinda
20. února

Četla jsem už celkem dost knih s tematikou holokaustu, války a podobně. Bohužel tato kniha mě moc nezaujala. Systém psaní kapitol na stránku a půl má evokovat formu deníku avšak první 3/4 knihy nemá moc spád a mě osobně množství kapitol unavovalo. Co dávám k dobru je, že se to opírá o skutečné příběhy. Bohužel takových knih a lepších je spoustu.

LadyAnn
19. února

Za sebe nemůžu hodnotit vysoko, kniha mě totiž příliš nezaujala... čtivé vyprávění, ale překvapivě bez silných emocí, bez atmosféry, ploché až naivní - nejspíš nejsem cílová skupina. Oceňuji alespoň námět, ale ani tak dál nedoporučím.

Ctv
18. února

Knížku jsem přečtla během jediného dne, slza u ní ukápla. Je to jedna z těch knih, které vás chytí a nepustí protože prostě musíte vědět co se s hlavní hrdinkou, Linou, stane. Jak to dopadne, jestli rodina přežije. Knížka se čte hezky, jediné co mi vadilo byla spousta prázdných míst - knížka by mohla být o slušný kousek tenčí, kdyby text neustále nezačínal a nekončil v polovině strany. Ale to je asi dnes obvyklé - marketing ve stylu jogurtu, kde otevřete kelímek a zjistíte, že je tam jogurt jen do jeho poloviny. Takže asi nemáte takový problém dát hodně peněz za tlustou knihu a když není tlustá, tak jí tlustou uděláme. Ovšem tato kniha ani tak nijak tlustá a dlouhá není.
Co mě trochu mrzelo je, že děj se točí jen kolem Liny a její rodiny a to ještě v případě její matky a bratra jen sporadicky. Vlastně vůbec nevím co prožívala Linina matka a bratr Jonas, bylo okolo nich tolik dalších příběhů a osudů a myslím že je škoda, že o nich nic nevíme. Prolétáváme týdny a měsíce života v kolchoze nebo v táboře a vlastně nic nevíme o denním fungování tábora, jen to, že denní dávka chleba byla 30 gramů na osobu. Ale autorka asi nechtěla napsat knihu vypovídající o historických faktech, asi nechtěla jít víc do detailu, asi chtěla vyprávět příběh Liny a na něm demonstrovat co se dělo za Stalina s tisíci dalších Litevců. A to se jí, myslím povedlo. Já určitě budu hledat další literaturu o tomto tématu.

Bolomsson
15. února

Dočteno a již podruhé si po přečtení knihy od této autorky kladu otázku, zdalipak nejsem příliš kritický čtenář této autorky:-) nebo její díla jednoduše neumím dostatečně ocenit.

Autorka píše jednoduchým stylem. Je to rozhodně čtivé dílo, ale její zkratkovitý styl, bez hlubšího psychologického vykreslení postav, smyslu pro detail a pocity řadí tuto knihu mýma očima mezi průměrná díla zaobírající se tématikou koncentračních táborů, deportace na Sibiř aj.
Ničím mi ta kniha nepřijde výjimečná. Je to na můj vkus příliš ploché a potenciál knihy nebyl plně rozvinut. Zkratkovité a často nepřirozeně brzy utnuté kapitoly, v jejíchž obsahu se často vytvářelo pomyslné ideální "podhoubí" pro gradaci děje, je ve spoustě případů čtenářkou necitlivě brzy ukončeno.

Další kámen úrazu této knihy je, že na rozvinutí tak silného příběhu je cca 280 stran knihy žalostně málo! O to více, když je děj rozkouskován do nesmyslně krátkých 85-ti kapitol, kdy každá další kapitola začíná psát příběh zhruba od poloviny nové stránky (v tomto si Ruta Sepetys doslova libuje a knihu tím lišácky dělá objemnější. Tentýž nešvar je přítomen i u jejího dalšího díla s názvem Sůl moře).

Kniha nesplnila má očekávání, ale taktéž výrazně nepropadla. Jinak řečeno...zapadla u mne do šedého průměru.

Zdendys.77
09. února

Velmi silný příběh na odlišné téma z 2. světové války, o kterém se zas až tolik nepíše, nemluví. Škoda jen, že se autorka knihy do toho rozsahem více neponořila a nerozepsala do ještě větší citové hloubky.

Janynka
07. února

Strhne vás a nepustí! Krásně psaná kniha,do které se začtete a budete přijímat všechny těžkosti,které se staly,spolu s hlavními hrdiny a budete kolikrát hledět s pusou dokořán,jak je vůbec možné,co se dalo všechno zažít...
Mně teda dostala,krásná,jsem moc ráda,že ji mám v knihovně... :-)

Missynka
02. února

Je mi vždycky strašně líto, když čtu podobné knihy. Je mi líto těch lidí, kteří zemřeli naprosto zbytečně a za otřesných podmínek. Je mi líto těch, kteří tato léta přežili, přesto nemohou být šťastní, jelikož přišli o všechno. O svoje zdraví, duši, příbuzné, střechu nad hlavou a společenské postavení. Nikdy těchto knih nebude dostatečné množství. Takže děkuji autorce za tuto knihu, která mi opět otevřela oči a ukázala i noční můry z jiných oblastí. Pobaltské státy v podobných knihách bývají dosti opomíjené. Co jiného ještě říct ke knize? Jedná se o velmi čtivou, emocemi nabytou záležitost, která se může zdát jednodušeji napsaná, ale také si musíme uvědomit, že hlavní hrdinkou je zde (na začátku) 14 roků staré děvče a její malý bráška...